Domácí násilí může mít stovky forem a projevů. Důležité je však vědět, že toto chování se odehrává za zavřenými dveřmi v soukromí rodinných domů či bytů, eskaluje s postupujícím vztahem a samo o sobě nikdy neskončí. Navíc existují i psychické rány, které obětem zůstávají i po vystoupení z kruhu domácího násilí.

Pro mnoho lidí existuje jen několik věcí, které evokují uklidňující pocit tepla, komfortu, stability a bezpečí více než domov. Mnoho lidí vnímá svůj domov jako osobní pevnost – jakousi bašť plnou bezpodmínečné lásky a podpory. Doma obvykle máme více svobody, více času pro rodinu a právě tam můžeme aspoň na pár hodin uniknout od každodenních starostí v práci a podobně. Ale pro lidi, kteří zažívají domácí násilí, je domov cokoliv, jen ne bezpečné útočiště.

Domácím násilím označujeme chování mezi blízkými lidmi (manželé, partneři, rodiče vs. děti, zdravý vs. příbuzný s mentálním nebo fyzickým postižením apod.), které se vyznačuje záměrným mocenským a kontrolujícím chováním jednoho vůči druhému. To se může projevovat nejen fyzickou agresí, ale také sexuálním násilím (znásilnění, nátlak na sexuální praktiky apod.), psychickým násilím (ponižování, vyhrožování a podobně), ekonomickým násilím (např. odebírání peněz, manipulace se společným majetkem) a sociálním násilím (izolace od rodiny a známých, kontrola mobilní komunikace, e-mailů a podobně).

Podle studie Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) se sídlem ve Vídni, která byla prezentována v roce 2014, vyplývá, že až třetina žen z EU se stala alespoň jednou za život obětí sexuálního nebo fyzického násilí. V těchto případech drtivá většina násilných projevů přichází ze strany blízké osoby, resp. přímo od partnera. Většina z nich však tento útok nenahlásila.

Ženy se obávají nahlásit násilí na vlastní osobě z různých důvodů – například ze strachu, že jim nikdo nevěří; bojí se pomsty ze strany partnera; bojí se rozpadu manželství a následné ztráty domova nebo dětí a podobně. Ale nezapomínejme, že muži se stávají oběťmi domácího násilí téměř stejně často jako ženy.

Mužské oběti však o násilí páchaném na nich mluví ještě méně. Kromě stejných obav, které mají ženy, jejich v tom limituje i pocit, že zklamaly svou „mužskou roli“, která podle běžně zakořeněných stereotypů má být silná a dominantní. Musíme si uvědomit, že i ženy umějí být násilné, agresivní a muži se mohou stát jejich oběťmi.

Odpověď oběti na traumatickou událost

Zlomeniny, modřiny a oděrky jsou snadno viditelné znaky domácího násilí. Stejně jako fyzická zranění i emoční rány pocházející z těchto traumatických událostí si zaslouží naši pozornost a péči.

Podle Americké psychologické asociace (APA) je psychologická trauma „emocionální odpověď na traumatickou událost“, která omezuje schopnost člověka normálně fungovat. Míra psychického dopadu se u různých lidí bude lišit, ale většina z nich po traumatických událostech prožívá zvýšený emoční stres. Naštěstí tento stres často ustoupí, pokud je člověku poskytnuta vhodná podpora od členů rodiny, přátel, psychologů nebo jiných sociálních vazeb.

Rány, které na první pohled nejsou vidět

U obětí, na které je páchané násilí ze strany partnera nebo jiného blízkého člověka, však tato situace nebývá tak jednoznačná. Strach z odplaty od násilného partnera může obětem zabránit v tom, aby vyhledaly pomoc. Když pak chybí ta (vyšší zmíněná) potřebná psychická podpora ze strany nejbližších, může to vést k zvýšenému strachu, úzkosti, depresi, hněvu, posttraumatickému stresu, vyhýbání se sociálnímu kontaktu, užívání drog nebo alkoholu, nebo dokonce i k pokusům o sebevraždu.

Tyto psychologické a emoční rány, zůstávající a přetrvávající u obětí po domácím násilí, jsou ničivé. Mohou člověka pronásledovat celé roky a připravovat je o možnost žít spokojený, důstojný, plnohodnotný život. A protože nejsou viditelné běžným okem, často zůstávají neadresované, neléčené.

Sociální dopady a následky domácího násilí

Problém s takovými hlubokými ranami je v tom, že mají dalekosáhlé následky. Často člověka ovlivňují i dávno poté, co násilí přestalo působit, případně když oběť opustila svého násilného partnera. Oběť domácího násilí bývá totiž vystavena nejrůznějším mocenským praktikám. Její sociální život je velmi omezený. Každodenně slyší, jak je neschopná, je zastrašována rozbíjením předmětů, fyzickým ubližováním, vyhrožováním, jsou v ní vyvolávány pocity viny nebo studu a podobně.

Tyto násilnické a kontrolující projevy chování mohou mít vážný dopad na to, jak oběť funguje ve společnosti, i dlouho po odchodu ze vztahu. Často se stává, že násilník chce co nejvíce omezit sociální kontakty oběti, aby se za ni neměl kdo postavit – násilník tedy dříve či později donutí oběť opustit zaměstnání, čímž ji připraví o finanční prostředky. Pokud je pak oběť na násilném partnerovi finančně závislá, jakékoli rozhodnutí – utéct od partnera – obsahuje reálnou hrozbu ztráty bydlení a následně i péče o děti.

Vliv na budoucí intimní vztahy

V „normálním“ případě by člověk se svým problémem hledal oporu mezi příbuznými nebo přáteli. V případě domácího násilí se však často stává, že oběti zůstanou ve svém trápení samy a minulé zdroje už nejsou k dispozici.

I když se člověku podaří z násilného vztahu vymanit, jizvy, které si nese z minulosti, mohou ovlivnit i následující intimní vztahy. Buď vůle uzavírat partnerské vztahy úplně odezní, nebo tento člověk nevěří, že zdravé vztahy vůbec existují. Proto, pokud i vstupují do nových vztahů, jejich očekávání mohou být pokřivená a nezdravá – na základě předchozích negativních zkušeností.

Při budování nových partnerství se také mohou objevit neotlačitelné vzpomínky z minulého vztahu (například během intimních momentů s novým partnerem), noční můry, problémy v komunikaci či pocity bezcennosti.

Dopad domácího násilí na děti

Podle sociologických výzkumů, realizovaných v letech 2001 až 2006 agenturou STEM, se v 80 % rodin, v nichž se odehrává domácí násilí, vyskytují děti. Tyto mohou být přímými či nepřímými oběťmi domácího násilí.

Negativní dopady na fyzickou i psychickou stránku dětí, které jsou přímo týrané nebo zanedbávané ze strany rodičů nebo jiných blízkých lidí, jsou nepopiratelné. I když si nezainteresovaní pozorovatelé často myslí, že když dítě není přímým terčem útoku, tak to na ně nemá vliv, není to pravda. Děti vždy vnímají, že se doma něco děje. Jsou bezbranné vůči násilí rodičů, ale cítí se spoluzodpovědné za násilí, které doma probíhá. Mohou se snažit chránit rodiče v pozici ohrožené osoby a tím se sami vystavovat nebezpečí útoku. Žijí v permanentním stresu, atmosféře ohrožení, nepředvídatelnosti dalšího vývoje situace, zažívají bezmocnost, strach atd.

Přenášení naučeného chování z domu

Děti mají často jako následky prožitého domácího násilí poruchy chování, problémy ve škole, psychosomatické symptomy. K nim se přidružují psychické poruchy, poruchy spánku, snížené sebevědomí. Trpí pocity viny, chovají se agresivně, často mají sebevražedné sklony. Samozřejmě, naučené násilné chování z domu si děti často přenášejí i do vlastních vztahů v dospělosti. Rodiče jako oběti násilí, které zažívají ze strany partnera, často argumentují, že od partnera nechtějí odejít kvůli dětem – chtějí zachovat rodinu pohromadě. Je však důležité říct, že právě tímto způsobem způsobují přesný opak. Zmíněné negativní dopady násilného vztahu ve většině případů mají na děti mnohem vážnější a dalekosáhlejší vlivy a následky, než by měli během života v stabilním, nenásilném prostředí (i když s chybějícím jedním rodičem).

Nezavírejme oči před domácím násilím

Jistě jste v minulosti určitě slyšeli vyjádření, že „domácí násilí je soukromá záležitost dvou partnerů a nikdo další do toho nemá strkat nos“. Faktem však zůstává, že oběť domácího násilí se většinou nedokáže sama bránit manipulaci ve vztahu a kvůli mnoha důvodům se jednoduše bojí z vztahu odejít nebo vyhledat pomoc.

Pokud ve svém okolí znáte někoho, kdo prožívá podobné situace, připomínající násilí v partnerství či celé rodině, nebuďte vůči němu lhostejní. Vypočujte si potenciální oběť, důvěřujte jí, nebagatelizujte její situaci, i když popsané příběhy týrání mohou znít nevěřitelně. Manipulátor totiž umí působit na okolí a širší rodinu oběti charismaticky a okouzlujícím způsobem, proto se někdy těžko věří tomu, že je schopný takové agrese a že opravdu vystavuje někoho ve vztahu násilí.

Místo pseudo-terapie vyhledání pomoci

Pokud je to možné a bezpečné, můžete osobě, která zažívá násilí, poskytnout dočasné útočiště, případně jí pomoci s vyhledáním pomoci odborníků a odbornic. Nesnažte se však být potenciální oběti násilí samozvaným „terapeutem“, pokud se v problematice nevyznáte. Někdy, i když máme ty nejlepší úmysly, můžeme dané osobě (právě s těmi často neviditelnými psychickými ranami a traumaty) ublížit více, než pomoci.

Pokud jste sami osobou vystavenou ohrožení násilí, vězte, že v tom nejste sami. Existují mnohé organizace, které vám ve vašem problému umí pomoci. Můžete například zavolat na Národní linku pro ženy, zažívající násilí, a to na bezplatném čísle: 0800 212 212. Kromě toho jsou zde občanská sdružení a neziskové organizace, které poskytují bezplatné právní poradenství, psychosociální podporu, nebo obě formy pomoci a podpory najednou. Můžete kontaktovat náš krizový intervenční tým (KIT) organizace ADRA Slovensko na e-mailu: kit@adra.sk.

Text: Veronika Morháčová, sociální pracovnice KIT, ADRA Slovensko, https://www.adra.sk/pomoc-obetiam-nasilia-kit/