Jak nastavila sociální politiku dnešní vláda v dlouhodobé péči o seniory? Proč se ptám? Protože za patnáct let nevzešla z Ministerstva práce ani jedna dobrá koncepce.
Jsou sociální balíčky řešením sociálních problémů na Slovensku? Nebo jsou to jen krátkodobá opatření s krátkodobými výsledky a dopady? Ministerstvo práce sociálnych vecí a rodiny podává údajně úžasné výsledky své práce, pokud jde o nezaměstnanost. Nic jiného neslyšíme denně v médiích, jen to, že v ní klesají procenta.
Co bychom tedy našli u projektů Úradov práce sociálnych vecí a rodiny, které jsou podporované ze štrukturálnych fondov? Velmi bychom se asi překvapili, kdybychom nenašli odborně správně vypracované strategické koncepce, které by vycházely ze skutečných a pravdivých analýz? Velmi, nebo jen málo bychom se překvapili, kdybychom nenašli efektivní koncepce dlouhodobé udržitelnosti v programech vzdělávání, kvalifikace a rekvalifikace?
Jak nastavila sociální politiku dnešní vláda v dlouhodobé péči o seniory? Že vůbec ne? Koncepce dlouhodobé péče o seniory a dlouhodobě nemocné klienty je tak „těžké“ téma, že naše ministerstvo ji připravuje více než 20 let. A proč ne? Když je něco těžké, tak to potřebuje čas. Ale my už čas nemáme. Nemají ho především poskytovatelé sociálních služeb, kterým chybí odborní pracovníci. Akutní nedostatek opatrovek a sester způsobuje tak vážnou mimořádnou situaci, že někteří ředitelé neví, jak služby postavit. My potřebujeme opatrovatelky a sestry dnes a každý jediný den. Ministerstvo zdravotníctva rozběhlo přípravu dlouhodobé péče, ale dosavadní minister zdravotníctva odešel. Jak aktivně se bude pokračovat v této přípravě? Kteří odborníci zastupují Ministerstvo práce v této pracovní skupině?
Ptám se na jejich jména. Mám právo vědět, kteří lidé připravují závažné koncepce pro sociální politiku sociálních služeb.
Proč se ptám? Protože za patnáct let nevzešla z Ministerstva práce ani jedna dobrá koncepce. Nebudu vás trápit analýzami těchto koncepcí, které mají dalekosáhlé následky a už dnes mají negativní dopady na kvalitu, dlouhodobou udržitelnost, stejně jako na personální a finanční zajištění sociálních služeb.
Koncepce, které jsou postavené na nekvalitních analýzách, nebo neověřených podkladech, postavené na ideologických podkladech a prázdných nebo zavádějících argumentech, či na nevhodně až amatérsky překopírovaných zahraničních koncepcích, které jsou pro nás nejen cizí, ale historicky, společensky a kulturně nerealizovatelné... ty si nárokují, aby se podle nich vypracovávaly i koncepce na úrovni samospráv. Kdybych věřila, že to dělají skuteční experti, musela bych to považovat za dobře organizovanou sabotáž.
Od roku 2009, kdy vstoupil v platnost zákon o sociálnych službách z dílny Ministerstva práce, se situace začala pomalu a pro laika úplně nepostřehnutelně zhoršovat. Dlouhá řada neodborně nebo lobbisticky upravených novely se už nedá spočítat na dvou rukách.
Ptám se, kolik finančních prostředků přerozdělilo Ministerstvo práce na projekty, které by zvýšily kvalitu a dlouhodobou udržitelnost poskytování sociálních služeb pro lidi, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci a komu?
Ptám se, jaké skutečné výsledky přinesly národní projekty: 1. Národní projekt deinštitucionalizácie 2. Národní projekt opatrovateľskej služby 3. Národní projekt komunitných centier
Milí čtenáři, najděte si čas a přečtěte si závěrečné zprávy z těchto národních projektů. A možná se budete divit jako já, jak se dá napsat zpráva s dobrými výsledky při už špatně nastavených cílech a indikátorech. Kdo by to však vlastně četl a možná na to se spoléhají autoři těchto zvláštních dokumentů. Úzké téma, úzký okruh lidí, peníze byly minuté v souladu s plány, nejasné výsledky získané nejasnou metodikou zapadly do nejasných indikátorů, zazněl suchý potlesk ze závěrečné „konference“, opona se zatáhla, světlo zhaslo, hosté od kávy a chlebíčků disciplinovaně odešli domů a ke svým běžným starostem. Zprávy zapadnou v hale jiných zpráv, můžeme jejich tloušťku měřit na metry. Kdo by nebyl spokojený? Kdo by se ještě ptal?
Ptám se, co z těchto projektů vieme použít multiplikativně a dlouhodobě udržitelně, když samotný zákon o sociálnych službách svými paragrafy likviduje zejména pobytové sociální služby nesmyslnými a dosud odborně ani ekonomicky neodůvodněnými tzv. maximálními kapacitami, které neumožňují ani jeho rozvoj ani zvyšování kvality služeb.
Najděte si čas a přečtěte si jména expertů, kteří metodicky, poradensky, lektorsky, nebo hodnotitelsky vedli tyto projekty. A zkuste se zamyslet odkud vzali své expertní, poradenské, lektorské a hodnotitelské znalosti, dovednosti a zkušenosti k dané problematice.
Třetí pandorinou skrínkou ukrytou v sociálních službách, která je už příliš dlouhodobě otevřená, jsou totiž naši tzv. experti. Kdo se může prohlásit za experta, nebo koho můžeme pozvat do odborné pracovní skupiny jako experta?
Možná jsem mimo, ale pod expertem jsem si vždy představovala člověka, který se dané problematice, v níž vystupuje jako expert, věnuje mnoho, mnoho let a ne jen to. Má za sebou úspěšné studijní, výzkumné a v praxi aplikované výsledky nebo je autorem teorie aplikovatelné a aplikované v praxi. V dané problematice publikuje a to nejen na Slovensku, ale i v zahraničí. Produkuje pravdivé výstupy a neohýbá pravdu podle výšky odměny a hrozby. Netrpí gumovou politickou korektností a důkaz mu je přednější než ideologický argument. Když je upozorněn na chybu, tak se těší, protože se může zlepšit a nebere to jako útok na svůj majestát. Prostě... Pod expertem si představuju moudrého člověka.
Autor: PhDr. Mária Kovaľová, PhD. MHA
Autorka je teologička se zaměřením na diakonickou sociální práci a magistryně veřejného zdravotnictví se zaměřením na řízenou dokumentaci a řízení rizik. Od roku 1991 se věnuje opatrovateľskej péči se zaměřením na seniory. Je poradkyní a audítorkou kvality v sociálnych službách. Od roku 2014 je prezidentkou Asociácie odborných pracovníkov v sociálnych službách a spoluzakladateľkou OZ Planéta malého prínca. www.aopss.sk