Připomínáme si deset let působení v rámci Evropské unie. Vyplatilo se nám to? Slovensko vstupovalo do EU s mnohem menší ekonomickou silou, než jakou má dnes. V tvorbě hrubého domácího produktu na obyvatele jsme předstihli Portugalsko i Řecko. V kupní síle jsme dokonce předstihli i Česko. Věříte tomu? Máme z toho radost? Podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze, ale i Evropské komise, je Slovensko zemí, kde se ekonomický růst neodrazil růstem životní úrovně. Během referenda o vstupu do EU jsem zastával názor zachovat si střízlivý pohled. Ne všechno zlato se blyští. A to platí i pro Evropskou unii. Nejsmutnější je, že naši politici často chrání cizí, nikoli naše zájmy.
Evropa v původním řeckém významu znamená zvědavou ženu. Evropa má, alespoň slovně, zájem na spravedlivém a důstojném životě jejích občanů, tedy i našich. Už během francouzské revoluce koncem 18. století se poukazovalo na nepřijatelnost příliš velkých majetkových rozdílů. Zisk z naší ekonomiky se nerozděluje rovnoměrně mezi občany, obce a regiony Slovenska. Bratislava je nyní pátý nejbohatší region v EU. To, co k nám přichází ze zahraničí ve formě evropských fondů, je spíše almužna než důstojná a spravedlivá odměna za naši práci, produktivitu, zdraví a poškozený život našich dětí. Spíše je situace taková, že podporujeme blahobyt jiných evropských zemí prostřednictvím vývozu dividend a zisku.
Když jsme zakládali ZMOS, jednou z mých myšlenek bylo úsilí o ochranu zájmů obcí a regionů a teprve potom státu. Tedy o subsidiaritu. V roce 1990 ještě mnozí politici na místní a regionální úrovni upřednostňovali tzv. celospolečenské zájmy před místními nebo regionálními. Starosta se má však především starat o svou obec. A to platí i ve vztahu Slovenska k Evropské unii. Máme totiž především odpovědnost za Slovensko a až potom za Evropu.
Blíží se volby do Evropského parlamentu, které se mají konat 24. května 2014. Dnešní slovenští europoslanci nám obvykle tvrdí, že oni nereprezentují Slovensko, ale celoevropské zájmy. Je to stejný nesmysl, jaký jsem se snažil odstranit z našich myslí už v roce 1990. Žijeme ve státě, kde mnozí občané nemají práci. Nezaměstnanost se stala standardní situací v životě člověka. Mládeži nedáváme šanci na práci. Nestaráme se o naše děti. Co z nich vyroste? Dostáváme z Evropské komise upozornění, že neposkytujeme vlastní prostředky na aktivní opatření na trhu práce. Vraj nemáme prostředky? Slovensko předsa ekonomicky vyrostlo. To, že nemá prostředky na řešení nezaměstnanosti, je nepravda a přitom podle Eurostatu dává na odstranění nezaměstnanosti „nic“.
V Evropské unii funguje sociální nezisková ekonomika, která poskytuje práci milionům lidí (asi 6 % z celkové zaměstnanosti). Jedním z hlavních aktérů jsou v ní samosprávy. Proč tomu tak není na Slovensku? V Evropě je běžné, že zdravotnictví, komunální odpad, energie, voda nebo služby ve veřejném zájmu jsou neziskovým sektorem. Soukromník může zkrachovat se svým sociálním zařízením, ale obec se musí postarat o odkázané osoby. Ziskovost je v sociálním sektoru možná, ale ne hlavní. Jsme jediná země, kde klesl význam zaměstnanosti v sociálním sektoru. Soukromí majitelé mají zisk, ale kvalita a dostupnost služeb se razantně zhoršily. Co má mít prioritu? Zdraví našich dětí, nebo pochybný peněžitý zisk?
Mzdami Slovensko porušuje závazky, jimiž je vázáno vůči Evropě. Nemůžeme mít ekonomiku na úrovni tří čtvrtin EU a mzdy pouze pětinové. Auta vyrobená na Slovensku se prodávají za světové ceny, ale mzda je vykořisťující. Mzdy musí být alespoň trojnásobné a pak se rozběhne vnitřní poptávka, což přinese další práci a chuť žít na Slovensku. Navzdory tomuto růstu mezd by byl zajištěn přiměřený zisk pro investory a podnikatele. Každou společensky potřebnou práci je nutné odměnit. Pokud se občané starají o věci veřejné, o své děti, rodiče, nikdo je neodmění, ale pokud se tato péče zprivatizuje, najednou jsou v tom prostředky.
Máme špatnou zdravotní situaci, čehož výrazem je to, že máme o 6 let kratší dobu důstojného stáří i ve srovnání s Českem. Sociální ekonomika, která je běžná v Evropě, se stará o blaho člověka a ne o zisk anonymních akcionářů na Kajmanských ostrovech a jiných daňových rájích. Proč naše obce a města nemohou rozvíjet sociální a komunální hospodářství? Zisk nemůže být na úkor zdraví a našich dětí.
Je neodstranitelný fakt, že vymíráme. Za několik generací nebude Slovensko. Paradoxně nastane nedostatek pracovní síly. Vyřešíme si takto, řečeno ironicky, nezaměstnanost. Ale takovýmto způsobem? Proč už ve Francii tento problém nemají? Starají se tam totiž o rodinu. Lord Marmoth (expert WHO) jednou odpověděl na otázku, proč je zoufalá zdravotní situace na Slovensku odpovědí, že se tam zřejmě nestarají o lidi. Na co vlastně žijeme, když ne pro naše děti, které si však nemůžeme dovolit, protože to je luxus? Kdo se bude o nás starat, kdo nás bude sytit, těšit a kdo nás pohřbí? Umožněme proto slušným lidem mít rodinu.
Když jsem žil v USA, veřejné školy tam byly v podstatě prostory pro problémovou mládež, která by jinak rušila veřejný pořádek. Zabraňme tomu, aby se naše školství nedostalo do takovéto situace. Evropská unie poukazuje na nedostatečné vzdělání a nezájem státu o úroveň školství. Slovensko dává zlomkový díl toho, co je běžné, na školství, vědu a výzkum. Takto nebudeme partnerem a přínosem v Evropě, ale jen dodavatelem levné nevzdělané pracovní síly. Proč se nechceme poučit?
Solidarita mezi generacemi, občany a regiony je základem života a podstatou evropské integrace. Evropská komise nás upozorňuje na nezájem o chudé a na to, že na Slovensku narůstá trvalý rozdíl mezi bohatými a chudými. Trestáme starší za to, že ještě žijí. Důchody, které jim slibujeme, jsou stále nižší a už dnes jsou v rozporu s povinnostmi Slovenska. Jsme v rozporu s nutností soudržnosti a solidarity, na které je budované evropské spolužití. Na soudržnosti a solidaritě je budována Evropa, pročpak ne Slovensko.
Na Slovensku roste neoprávněná chudoba navzdory právu na sociální minimum. Až dvacet procent Slováků si nemůže dovolit slušný standardní oběd, jaký si mohli dovolit jejich rodiče. Je hanbou přijímat potravinovou pomoc v zemi, která kdysi měla potravinovou soběstačnost. Ještě větší trpkostí je, že jsme „nedokázali“ rozdělit potravinovou pomoc a proto jsme byli ke hanbě celé Evropy. Teď se můžeme zeptat: patříme do Evropské unie, nebo do Africké unie? Někdo si staví hrad a druhý nemá na chatrč. Máme dvě Slovenská, myšlenkově rozdělené apartheidem na svět bohatých a svět chudých.
Samozřejmě, že evropské orgány upozorňují na to, že Slovensko už nic nevytváří, upozorňují na to, že stále jen snižujeme společenské výdaje. Takto to není možné dělat donekonečna. To je cesta do záhuby. Je třeba mít vizi a představu, co chci dokázat pro Slovensko. Pokud mám podnikatelský zájem, naplním ho, ale nemohu žít jen na úkor druhých a na dluh. Nápadů máme dost. Kdo např. ví, že celosvětová síť mexického stravování je slovenský nápad? Co dnes tvoří Slováci?
Životní prostředí musí být místem, kde se dá žít a dýchat. Proč si levně rozprodáváme zemi, půdu, vodu? Naše země, voda ani vzduch nesmí být na prodej. Máme je jen vypůjčené od předků a musíme je neporušené předat svým dětem. Nemusíme mít zemi oblepenou informačním smogem nebo přeplněnou hernami na hazardní hry. Herny patří do občanské vybavenosti? Takové zlo je nemožné v evropských městech a obcích, tak proč je to u nás možné. Místo heren potřebujeme školky a jinou občanskou vybavenost.
Ano, i evropské instituce jsou zkorumpované a proto je třeba je držet na uzdě. Nikdo nám nic ale nedá zadarmo. Ale proč nedokážeme využít evropské fondy? Slovensko by mohlo dostávat od Evropské unie daleko víc než dosud. Jen musíme být odvážnější a trvat na slovenských zájmech. Poznal jsem mnoho slovenských servilních zástupců působících v Evropské unii. Zbavme se jich. Dostali jsme vícekrát varování z Evropské komise před stranickými nominacemi na každý post. Za to si mnohokrát můžeme sami přičítat, že všude dáváme synovce, neteře, nevzdělance, oddané ignoranty a pak se ještě divíme, jaký je svět nepřátelský.
Evropské instituce nesmí sloužit jejím úředníkům a být cílem udržení jejich blahobytu. Evropské instituce musí sloužit i Slovákům. O to jde. Kdyby měla Evropa sloužit zájmům jen evropských byrokratů, korporací a jen jiných zemí – pak Slovensko tam nemusí být. O to půjde i ve volbách do Evropského parlamentu.
Evropa rozhodně nesmí zasahovat do života lidí na jiných kontinentech, pokud nás tam nikdo nepozval, nebo je to v rozporu s mezinárodním právem. Na prvním místě musíme chránit společné zájmy našich obcí a teprve potom Evropy.
Přál bych si, aby v Evropě i doma hájili naši slovenský zájmy a ne cizí. Přeji si, abychom od nynějška měli ve vedení státu a v Bruselu lidi, na které můžeme být hrdí. Dejme šanci schopným.
Autor: doc. RNDr. Miloslav Hetteš, CSc. Autor byl prvním předsedou ZMOS