Úvod
Koncepce vzdělávací sociální práce jako inovativní komponenta v systému sociální práce jako sociální vědy, oboru poznání a sociální pomoci je výsledkem naší dlouhodobé teoretické i praktické pedagogické práce, výzkumu a také našeho pevných přesvědčení, že:
- Duchovní chudoba vede k materiální chudobě, proto je nezbytné, aby sociální práce prokazovala svou identitu jako vědy, oboru poznání a praktické práce také prostřednictvím promítnutí svého sociálního přínosu do podpory sociální seberepomoci lidí, aby se zvýšila jejich sociální a psychická zralost a odpovědnost za vlastní život.
- Sociální práce má být efektivní a skutečnou (nikoli pouze deklarovanou) podporou sociálního zdraví, jinými slovy podporou sociální komunikace a sociálních vztahů zvyšující sociální a mentální integraci a adaptaci lidí v jejich životním prostředí, a to jak prokazatelně, tak podpořeno nástroji dostupnými sociální práci;
- Primárním cílem sociální práce není řešení sociálních problémů a sociální patologie, ale měla by jít o reálný, ne pouze proklamovaný sociální rozvojový program k podpoře kultivace sociálního a individuálního potenciálu.
Koncepce vzdělávací sociální práce vychází z holistického přístupu v chápání jednotlivce, sociálního prostředí a jejich vzájemně dynamického vztahu; z systematického přístupu k porozumění rozvoje jednotlivce jako individuálního systému v sociálním prostředí a vzdělávacích systémech; z humanistického přístupu k pochopení obsahu a významu vzdělávání jako cesty sociální pomoci, vedení k seberepomoci a rozvoje potenciálu člověka. Koncepce tak představuje průsečík edukativních a poradenských paradigmat sociální práce.
Koncepce vzdělávací sociální práce je ospravedlňována kontextem životních podmínek lidí v dnešní postmoderní době. Považujeme za mimořádně důležité upozornit na vzájemnou sociální determinaci člověka a společnosti a tím zvýraznit vzájemný respekt a odpovědnost jednotlivců, skupin lidí a společnosti jako celku. To, co se děje jednomu člověku, je soukromou, ale zároveň veřejnou věcí. Není dostačující nabídnout lidem jednorázovou sociální pomoc. Je žádoucí vzdělávat lidi a vést je k sebereflexi a sociální seberepomoci s myšlenkou rozvoje jejich individuálního potenciálu. Důvod je zřejmý: právě lidé jsou místem, kde je třeba hledat smysl života a zdroj změny v jejich životě. Teprve tehdy mohou obstát v životě a využít své dary a talent.
Odůvodnění koncepce vzdělávací sociální práce
Rozhodli jsme se otevřít vědecký diskurz, abychom reflektovali vlastní profesní názor a sešli se s vědeckou a praktickou realitou týkající se oblasti znalostí vzdělávací sociální práce.
Co je to sociální práce? Zjednodušená odpověď může být: věda, výzkum a praxe ve společenském životě lidí zaměřená na jednotlivce při práci na mikroúrovni sociálního života; zaměřená na sociální skupiny a komunity při práci na mezoúrovni; zaměřená na sociální celky (národ, stát) při práci na makroúrovni sociálního života.
Co dělá předmět sociální práce jako vědy specifickým? Co činí její teoretickou reflexi v sociálním životě lidí specifickou?
Přívlastek „sociální“ lze nalézt v předmětu několika věd, např. sociální filozofie, sociální antropologie, sociální vědy — sociologie, sociální psychologie, sociální pedagogika, sociální andragogika, sociální medicína, sociální biologie atd.
To znamená, že jediný rozdíl mezi všemi výše uvedenými vědami s přídomkem „sociální“ v názvu je problém disciplíny. Problém vědy je jádrem vědeckého a badatelského zájmu dané vědy.
Sociální problém
Vědeckým problémem sociální práce je sociální problém člověka, sociální skupiny nebo sociální komunity. Sociální problém je více či méně složitý. Obecně vyžaduje komplexní řešení, protože tentýž sociální problém je otázkou jednotlivce, ale také určité sociální skupiny, do níž žije, a určité společnosti, jejímž je občanem. To znamená, že sociální problémy se vždy skládají z více dimenzí (jsou multidimenzionální). Uveďme tyto dimenze sociálního problému: dimenzi duchovního a psychologického prožitku, dimenzi sociálního začlenění či vyloučení, dimenzi různých lidských činností – práce, koníčků; dimenzi sociálních rolí – rolí v rodině, na pracovišti, v neformálních vztazích s přáteli a sousedy, v komunitních skupinách, rolí ve veřejném životě, rolí ve formálních skupinách ve škole, na pracovišti, v zájmových skupinách, politické straně; dimenzi zdraví, kulturní dimenzi a další. (M. Machalová – P. Senko, 2018)
Sociální problém jako předmět vědeckého, výzkumného a praktického zájmu sociální práce má různé příčiny (determinanty) a odlišnou povahu (aspekty) u jednotlivých lidí. I když se může jevit jako stejný problém, není jím. Například skutečnost, že člověk je nezaměstnaný, přináší každý jednotlivý nezaměstnaný velmi odlišné sociální problémy. Když hovoříme o individuálním nebo skupinovém sociálním problému, je třeba pečlivě zohlednit příčiny a osobu nebo skupinu, které jsou předmětem sociálního problému, tj. odlišnou determinaci problému a tím i odlišné jeho aspekty.
Každý sociální problém je obvykle způsoben několika determinanty. Když vezmeme v úvahu, že konkrétní člověk – sociální klient je jednotou duchovních, psychologických, somatických a sociálních aspektů lidské existence, je jeho potenciální sociální problém vždy problémem „celého člověka“. Sociální problém nezaměstnanosti lze popsat nejen jako změnu nebo ztrátu finančního příjmu, ale také jako neshody v rodinném životě, zhoršený zdravotní stav, psychické poruchy, zhoršení duchovní a mentální úrovně. Jednou z příčin sociálních problémů může být osobní, zdravotní, věkový či vzdělávací handicap.
Individuální sociální problém je zároveň duchovním a filozofickým problémem konkrétní osoby, protože se týká jejích životních hodnot. Současně je to zdravotní problém, protože se týká ohrožení života, a také psychologický problém, protože zapojuje psychiku, chování a jednání člověka. (M. Machalová – P. Senko, 2018.)
Sociální práce
S ohledem na povahu sociálního problému předpokládáme, že předmět sociologické vědy má více dimenzí. Lze ho chápat jako vysoce složitý předmět a do jisté míry jako zastřešující předmět sociální práce, výzkumu a praxe. Předmět sociální práce lze definovat následovně:
- Teoretická a metodologická dimenze sociální práce jako empirické vědy.
- Metodologická dimenze sociální práce, tedy realizace teorie a metodiky.
- Praktická dimenze sociální práce.
Teoretický rámec sociálního problému ↔ výzkumná a praktická metoda ↔ realizace v praxi (implementace teoretických znalostí v sociální pracovní praxi ve formě sociální pomoci)
A naopak: Realizace v praxi (sociální pomoc) ↔ výzkumná a praktická metoda ↔ vědecká reflexe sociálního problému (implementace empirických znalostí v teorii sociální práce)
Teoretické znalosti sociální práce přenesené do konkrétního provedení sociální pomoci a následně empirické poznatky ze sociální pomoci začleněné do teoretických znalostí nás vedou k tomu, že pomáhací proces v sociální práci zahrnuje několik odborníků z oblasti sociální práce i odborníky z jiných vědních oborů a pomocných profesí.
Všichni jsou spojeni prostřednictvím hlavního cíle sociální práce, kterým je poskytovat preventivní a rehabilitační sociální pomoc lidem v materiální a sociální tísni. Proto je zpochybňovatelné a kontraproduktivní očekávání, že sociální pomoc bude poskytována výhradně pracovníky s titulom zaměřeným na sociální práci.
Poskytování sociální pomoci zahrnuje sociální pracovníky i odborníky specializované na další klíčové oblasti, které jsou nezbytné k poskytování různých forem sociální pomoci: právní sociální pomoc, sociální zdravotní pomoc, psychologickou sociální pomoc, duchovní sociální pomoc, vzdělávací sociální pomoc atd.
Tato skutečnost je výsledkem sociální práce jako vědy i praxe. Jak jsme již uvedli, předmět sociální práce je multidisciplinární a je vymezován interdisciplinárními průniky. (Například vzdělávací sociální práce je průnikem výsledků sociální práce a sociálního vzdělávání.) Předmět sociální práce je charakterizován transdisciplinaritou, a proto přesahuje vědy, do nichž vstupuje sociální práce a z nichž sociální práce vzešla.
Sociální práce má vlastní teoretický, metodologický a praxeologický vědecký potenciál. Je třeba uvést, že v rámci pokračujícího procesu emancipace sociální práce jako vědy, oboru poznání a sociální praxe sociální práce využívá i adaptované metody jiných věd: politických věd, ekonomických věd, sociologických věd, duchovních věd, filozofických věd, psychologických věd, kulturní vědy, medicínských věd, právních věd.
Koncepce – vzdělávací sociální práce
Tento článek představuje teoretickou koncepci jako systém abstraktních idejí, teoretických konstruktů a ukazatelů vzdělávací sociální práce a také jako aspekt její empirické reality. Teoretická koncepce však vyžaduje zpřesnění a upřesnění na základě operacionalizace teoretických termínů, což znamená dosažení jejich co nejvyšší možné přesnosti ve vztahu k empirické realitě.
Účelem vzdělávací sociální práce je využívat vzdělávací aktivity k podpoře rozvoje a kultivace tvůrčího potenciálu člověka v mimořádných sociálních událostech a situacích, k podpoře tvůrčí osoby (Homo creans).
Sociální práce je definována jako vědecká disciplína teoretická i aplikační, multidisciplinní profese a praktická sociální činnost. Jejím úkolem je rozvíjet nástroje efektivní sociální pomoci pro jednotlivce, skupiny, komunity. Sociální práce je považována za multidisciplinární oblast vědeckých znalostí, oblast výzkumu a specializovanou praktickou činnost.
A. Tokárová (2003, s. 52) zastává názor, že „transdisciplinarita je atributem typickým pro vědy, které jsou otevřené přijímání poznatků z jiných věd schopných zpracovávat, přenášet a převádět inovovaná poznání jiných věd, nejen z těch, z nichž původně čerpaly impulzy a znalosti.“
Atributy sociální práce navazují na trendy v rozvoji sociální práce jako vědy a také „z dynamiky sociální reality a mnohofaktorové determinace praktických problémů, které jsou předmětem jejího výzkumu a zároveň objektem sociální práce jako profesní činnosti.“ (A. Tokárová – A. Matulayová, 2008, s. 111.)
Koncepce vzdělávací sociální práce vyjadřuje
- Reflexi toho, jak se teoretické a empirické aspekty sociální práce proplétají s jejím příbuzným vzdělávacím vědním polem, například sociální pedagogikou a sociální andragogikou. Předpokládáme, že sociální práce jako věda vykazuje potenciál spolupráce s různými dalšími vědami, protože se znalosti a metody proplétají. Obecně (A. Tokárová, 2008, s. 111) se nejprve vytváří samostatná teoretická koncepce, v našem případě vzdělávací sociální práce, a koncepce se pak může ustálit jako obor sociální práce.
- Reflexi toho, jak se praktická činnost sociální práce a vzdělávání protíná – jinými slovy propletání edukačních instrukčních a poradenských činností se skutečností sociální pracovní praxe.
- Reflexi toho, jak se sociální práce diverzifikuje a vytvářejí se subsystémy. Jedním z nich je subsystém vzdělávací sociální práce. Teoretická a praktická anatomie vzdělávací sociální práce je vytvářena na základě sociální funkce vzdělávání dospělých. Diverzifikace vzniká v důsledku vysoké variabilnosti a multifaktoriálnosti sociálních událostí, situací a problémů ve společnosti.
Vzdělávací sociální práce vstupuje do systému sociální práce následovně
Teorie vzdělávací sociální práce jako subsystém sociální práce jako vědy. Metodologie a metodika vzdělávací sociální práce jako subsystém výzkumu sociální práce.
Praktická činnost vzdělávací sociální činnosti jako subsystém sociální pracovní praxe. Vzdělávací sociální práce se realizuje při řešení sociálních událostí a problémů lidí v etapách jejich identifikace, prevence, řešení a hodnocení účinnosti řešení. Vzdělávací sociální práce přichází v různých podobách (M. Machalová, 2013, 2014):
- Preventivní vzdělávací sociální práce – jako specializovaná podpora primární prevence (sociální vzdělávání, osvěta).
- Socializačně a resocializačně orientovaná vzdělávací sociální práce – jako odborná podpora sekundární prevence (sociální vzdělávání, edukativní sociální poradenství, socioterapie).
- Rehabilitační vzdělávací sociální práce – jako odborná podpora terciární prevence (sociální následná péče, skupiny sebezáchrany a aktivity)
Algoritmus realizace vzdělávací sociální práce: Indikace ↔ prevence ↔ návrhy řešení ↔ intervence ↔ hodnocení řešení sociálních problémů lidí, prostřednictvím cílených aktivit a v rámci celoživotního sociálního vzdělávání a celoživotního edukativního sociálního poradenství je podle nás jedním z mnoha procesů myšlení, které se používají při vytváření teoretického základu tvořícího podklad pro tvorbu vzdělávacích programů zaměřených na potenciál a reálné klienty sociální pomoci a sociálních služeb. Z pohledu jednotlivce se obsah a nástroje sociální pomoci v rámci vzdělávací sociální práce vztahují ke skutečnosti, že život lidí má sociální aspekt a vyžaduje od nich neustálou adaptaci prostřednictvím učení. Tuto adaptaci mají stimulovat vzdělávací sociální programy. Vliv sociálního vzdělávání (vzdělávání, instruování, poradenství) v sociální pomoci a sociálních službách nelze přehlížet, protože jakákoli forma řešení materiální nebo sociální potřeby představuje intervenci do sociální a psychické adaptace lidí i integrity osobnosti sociálního klienta. Používání vzdělávacích nástrojů je obvykle experimentem zaměřeným na korekci a změnu osobního postoje klienta k jeho životní situaci, sociální události a sociálnímu problému. Z pohledu společnosti je vzdělávání systematickou pomocí lidem. Vzdělávání vždy hrálo klíčovou roli při socializaci, personalizaci a enculturaci lidí.
Účel vzdělávací sociální práce
Koncepce vzdělávací sociální práce je náčrtkem (M. Machalová, 2013, 2014): inovativního typu, obsahu a metod procesů vzdělávání a instruování ve sociální práci. Výchozím bodem je skutečnost, že člověk je trvale se rozvíjející systém, který žije a vystupuje jako celek a jednota: Tělo ↔ Psyche (prožívání a jednání) ↔ Duchovní aspekt (smysl života) ↔ Sociální aspekt (komunikace a vztahy).
Účel vzdělávací sociální práce z pohledu klienta je: Sociální pomoc klientům ↔ Vedení klientů k seberepomoci ↔ Rozvoj individuálního potenciálu každého klienta.
Vzdělávací působení, instruování a poradenství usilují o dosažení duchovní, mentální, psychologické a sociální zralosti lidí, tedy o dosažení individuální úrovně jejich rozumných, emočních, hodnotových a sociálních kompetencí a zralosti.
Psychologická zralost, tedy duchovní, mentální a sociální zralost, se odráží v chování a jednání člověka. Projevuje se ve způsobu, jakým zvládá sociálně stresové situace psychologicky.
Úkolem vzdělávacích sociálních pracovníků je vést a doprovázet sociální klienty k jejich vlastní seberepomoci, pokud o to sociální klient požádá, protože se cítí sociálně ohrožen tím, že čelí tomu, co vnímá jako nesnesitelné sociální ochuzení, frustraci, sociální konflikt a stres.
Obr. 1: Vzdělávací sociální práce jako prevence jako sociální pomoc pro dospělé (copyright M.Machalová, 2013, 2014)
Koncepce vzdělávací sociální práce zahrnuje proplétání: Sociální reality a vzdělávací reality; sociálního prostředí a vzdělávacího prostředí; sociálních procesů a vzdělávacích procesů. Zdůrazňuje sociální funkci vzdělávání, která je spojena se sociálním rozvojem lidí a jejich osobním rozvojem.
Závěr
Základem sociální prevence ve vzdělávací sociální práci je fakt, že sociální problém je často viditelným důsledkem handicapu v sociálním vzdělání sociálního klienta, a proto je sociální problém nutně vzdělávacím hlediskem determinován. Řešení bude záviset na revitalizaci vzdělávacích potřeb klienta, na „na míru“ vzdělávání klienta a na kvalitě vzdělávacího prostředí.
Projevy teoretické koncepce vzdělávací sociální práce a její efektivní realizace v edukativní sociální praxi budou patrné tehdy, když sociální klienti po absolvování vzdělávacích aktivit uvědomí si potřebu změny a začnou jednat tak, aby mohli v životě dosáhnout žádoucí sociální změny. Je dobře vést lidi k přijetí svého podílu odpovědnosti a motivovat je k iniciativě a aktivnímu jednání. Následující slova filosofa Seneky mohou vyjadřovat důvod osobní a společenské změny: „Po celý život je třeba se stále učit žít.“
Autor: Prof. doc. PhDr. Mária Machalová, PhD. Poznámka: Prof. - sociální práce Doc. - andragogie PhDr. a PhD. - psychologie
Seznam literatury
MACHALOVÁ, M. 2013. Preventívna sociálna práca - Edukačná paradigma v sociálnej práci. Prešov : Prešovská univerzita, 2013. 272 p. ISBN 978-80-555-0932-7. MACHALOVÁ, M. 2014. Edukačná sociálna práca. Prešov: Prešovská univerzita, 2014. 326 p. ISBN 978-80-555-1118-4. MACHALOVÁ, M. – SENKO, P. 2018. Životný obrat človeka z pohľadu biodromálnej psychológie a Autentické životné príbehy. ( Life´s turn - From Biodromal psychology point of view and The authentic life stories.) Bratislava: Inštitút výchovy a športu a Prohuman.sk. 319 p. ISBN 978-80-972795-2-3. TOKÁROVÁ, A. (et al.) 2003. Sociálna práca. (Kapitoly z dejín, teórie a metodiky sociálnej práce.) Prešov: Akcent Print, 2003. 573 p. ISBN 80-96836758. TOKÁROVÁ, A. – MATULAYOVÁ, A. (eds.) 2008. Sociálna pedagogika, sociálna práca a sociálna andragogika – aktuálne otázky teórie a praxe. Prešov: Prešovská univerzita, 2008, s. 111.
1 Koncepce vzdělávací sociální práce je článkem autorky publikována v těchto monografiích: MACHALOVÁ, M. Preventívna sociálna práca - Edukačná paradigma v sociálnej práci. (Preventive social work - Educational paradigm in social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2013. MACHALOVÁ, M. Edukačná sociálna práca. (Educational social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2014.