Lidé na světě dostali velkou facku, která se jmenuje koronavirus Covid 19 – záludná nemoc. Přesněji řečeno, je to velmi nebezpečné pro lidi, kteří mají kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, astma, nemoc plic nebo sníženou imunitu...

Lidé vyššího věku mohou mít některou z těchto nemocí. Proto lidé zůstávají doma z úcty a lásky ke svým rodičům a starým rodičům.

Zasáhlo to všechny profese v rozsahu. Život ve světě se zpomalil. Lidé v empatii a solidaritě se spojili. Koronavirus s nimi spolupracoval. Například šitím roušek. Majitelé provozů, které musí být nuceně zavřené, pomáhají různými aktivitami, aby pomohli těm, kteří to navíc potřebují. Z rodičů se stali trpěliví náhradní učitelé svých dětí. Rodiče mají více času pro členy své rodiny. Vymýšlejí pro ně volnočasové aktivity. Dnes přišlo nařízení, že se mohou otevřít některé menší provozovny, např. na nákup stavebního materiálu. Lidé si mohou zvevšikerý vylepšit své domácnosti. Myslím, že pro přírodu je zpomalení života pozitivní. Už jen to, že lidé méně cestují autem. To znamená méně emisí ve vzduchu.

Nechci to přiznat, ale skoro každý den mám doma syndrom uzavřené kabiny. Chtěla bych v té chvíli mít dobré herecké schopnosti. Nechci, abych dobře zahrála, že zvládám situaci. Můj problém je v tom, že neumím ovládat své emoce. To si ale způsobuju sama, dívám se a poslouchám, jak a co sleduji v médiích. Důvodem je být v obraze ohledně Covid 19. Marnotratím hodně času sledováním zpráv na TA3. Netrpělivě čekám na příznivější zprávy. Ať už mluví o vyléčených případech. A ať řeknou: už se to zlepšuje, už jsme na dobré cestě a už se počet nakažených snižuje. Brzy se mohou obyvatelé jednotlivých států světa vrátit do zaběhnutého života. A abych nezapomněla, věnuji se cvičení. Jak toho dosáhnout? Vojenskou disciplínou. Dodržovat všechna nařízení vyšších autorit. Nařízení a doporučení virologů, lékařů, hlavního hygienika, vlády SR. Nejdůležitější je to, pokud je to možné, zůstat doma – pro ochranu našich rodin!!! My v naší chráněné dílně Dom Svitania jsme trénováni dodržovat pravidla. Protože i v chráněné dílně máme firemní pravidla. A mysleli jsme, že pravidla v chráněné dílně nás velmi omezují. Teď ale vidíme, že to není nic proti omezením a opatřením státu.

Dalo by se říct, co všechno nám vzal koronavirus: svobodu pohybu, přímé kontakty, kulturně-společenský život. Mnoho provozoven musí být zavřeno, aby se eliminovala možnost nákazy. Odpovědní šéfové vyhodnotili situaci a řeší ji omezením nebo úplným zastavením výroby. Některé pracovní pozice mnoha firem manažerského charakteru se dají vykonávat jako home office prostřednictvím informačních technologií. Informační technologie teď pomáhají při výuce dětí na dálku. Jsou však povolání, která jsou závislá na přímém kontaktu se zákazníkem, letiště, cestovní kanceláře, restaurace, obchody s jiným zbožím než potraviny, poskytovatelé různých služeb. Vím, že vám, kteří pracujete v těchto oblastech, je to nejvíce na zoufalství. Vy jste museli úplně zavřít. My to v nich budeme potřebovat po této krizi. Protože lidé po čase budou potřebovat tyto služby. Po hrozbě koronaviru se všechno vrátí do starých kolejí.

Děkujeme lidem, kteří vykonávají takové profese, bez nichž bychom nedokázali žít ani jediný den. Jsou to lidé, kteří jsou nenahraditelní. Jsou to lékaři, zdravotní sestry, záchranáři, hasiči, policisté, ozbrojené složky, poslanci v NRSR, členové ústředního krizového štábu, pani prezidenka, prodavačky, dopravci, kteří dodávají potraviny do obchodů, autobusáři, strojvůdci...

Doufám, že i po této krizi dostanou šanci a možnost se realizovat všichni, kteří budou mít vůli pracovat. Kde je vůle, tam je i cesta.

Vyjádření některých mých kolegů z Domu Svitania, jak tráví tento karanténní čas: Ľubko Jančí: Využívá karanténu naplno, věnuje se cyklistice, samozřejmě s rouškou na tváři, píše články o cyklistice, pomáhá kolegům jako každý rok s údržbou jízdních kol. Chodí s rouškou nakupovat. Dodržuje zvýšenou hygienu.

Kamilka Sestrienková: Jsme v karanténě na chalupe. Roušky máme, táta nám ušil. Teď když beru tu bio léčbu, jen ona chodí do obchodu. Jsme uvnitř, vaříme si všelijaké dobroty, díváme se na televizi – zprávy, na dvoře si hrajeme se psíkem. Brácha je rád, že jsme tu na chalupe, vysvětluje dětem, že nemohou jít za námi.

Janka Hurbanová a Robko Bureš: Některé obchody a restaurace jsou zavřené, musíme nosit roušku a nemůžeme chodit na návštěvu a návštěva k nám. Ještěže nám přinesli robota Aničku a Martušku, tak se nenudíme. Ani nemůžeme chodit na procházku se psy.

Tomáš Maruška: řekl, že sleduje televizi, tráví čas s rodinou. Hrají spolu kvarteto.

Po této korona krizi se já, Patrícia Bučková, zblázním od radosti, a to nejen z přítomnosti mých kolegů, ale i když nás přictí návštěvou naši zákazníci. Samozřejmě až když nebude hrozit nebezpečí nákazy. Je možné, že začnu zpívat naši hymnu. Doufám, že se kolegové zapojí také.

Autorka: Patrícia Bučková Autorka je klientka rehabilitačního střediska Domu Svitania, n.o. http://www.domsvitania.sk/