Slovenský dobrovolník, Martin Pavelka, po roce práce s vnitřně vysídlenými lidmi v Gruzii odešel tentokrát do Turecka. Tam se věnuje aktivitám, které mají pomoci uprchlické (převážně syrské) komunitě při začleňování se do společnosti. V nacionalistickém Turecku je až čtyři miliony uprchlíků a uprchlicek, avšak počet organizací, které s nimi pracují, je žalostně nízký a jejich efektivita je problematická. Martinova hostitelská organizace Small projects Istanbul je jasnou výjimkou. V důsledku korona-krize však musí převést vzdělávací aktivity do online podoby, přičemž čelí mnoha výzvám.
Už během působení v gruzínském osídlení Tserovani pochopil slovenský dobrovolník, Martin Pavelka, že i nadále chce působit v oblasti mezinárodního rozvoje. Program ‘EU Aid Volunteers‘ umožňuje vyslaným lidem strávit rok v humanitárním kontextu, což byla pro něj velká příležitost a nová zkušenost. Byl vyslán jako senior koordinátor dobrovolníků a dobrovolnic do organizace ‘Small projects Istanbul’ (SPI).
Small Projects Istanbul (SPI) se snaží pomoci uprchlickým rodinám ze Středního východu a severní Afriky tím, že jim vytváří bezpečné místo pro vzdělávání a možnosti zajištění obživy. Nejde jen o práci s dětmi a mládeží, ale i se ženami. Čtyřicet syrských uprchlicek pracuje v přidruženém sociálním podniku Muhra, kde po absolvování školení (šití, 3D tisku či počítačových dovedností) tvoří šperky, oblečení, čímž si zajišťují udržitelný příjem.
Hybnou silou organizace SPI jsou lokální, ale i zahraniční dobrovolníci a dobrovolnice. Jejich řízení má na starosti Martin, a zároveň stíhá implementovat a monitorovat dvacet aktivit pro komunitu na týdenní bázi.
Martin Pavelka přicházel denně do kontaktu s uprchlickými dětmi a mládeží, kteří „nežijí v stanech ani v přeplněných táborech. Naše komunita je v Istanbule už usazená, rodiče pracují a děti chodí do škol. Mezi jejich největší problémy patří: sociální stigma, nezaměstnanost, respektive otázka zaměstnatelnosti a nedostatek financí,“ popisuje své klienty a klientky slovenský dobrovolník.
Celkově je v projektech SPI registrováno více než dvě stě padesát rodin, přičemž každá z nich má v průměru čtyři děti. Pocházejí z Iráku, Egypta, Maroka a Palestiny, ale zhruba dvě stě rodin pochází přímo ze Sýrie. Tito uprchlíci a uprchlicek však mají status ‘Uprchlík s dočasným povolením k pobytu‘. To znamená, že turecký stát je kdykoli může poslat zpět do Sýrie, což se i podle Martina děje.
Příběhy uprchlíků a uprchlicek jako fragmenty z akčního filmu
Členové a členky syrské komunity si prošli nelehkou cestou útěku z domova před válkou a pronásledováním. A teď mají znovu problémy s integrací do turecké společnosti. Neradi mluví o své minulosti, protože ta v nich stále žije. „Když mi občas přátelé ze Sýrie popisují své příběhy, znějí téměř jako fragmenty z akčního filmu, i když to byla krutá realita. Přesto se dokážou těšit i z maličkostí, na které my ze ‘západní civilizace‘ často zapomínáme. Klienti a klientky mě zvou k sobě domů, nabízejí jejich tradiční jídlo, čaj a těší se z interakce, zájmu,“ popisuje vztahy, které si vybudoval Martin Pavelka.
Často izolovaní uprchlíci a uprchlicek bez kontaktů a zejména bez znalosti jazyka mají problém dostat se k relevantním informacím. Nevědí, na koho se mají obrátit v případě potřeby, a jaká jsou jejich práva, případně kde hledat pomoc. „Turecká byrokracie je neskutečná. Vyřízení jednoho potvrzení o pobytu, nebo registrace zahraničního mobilu může trvat i šest měsíců. To samozřejmě znamená vysoké výdaje a hledání úřadů, které jsou od sebe vzdálené několik hodin cesty,“ popisuje administrativní bariéry slovenský dobrovolník. Jedním z cílů organizace ‚Small projects Istanbul’ je proto poradenství a zprostředkování relevantních informací této komunitě.
Mají v sobě obrovský potenciál, avšak náboženské, kulturní či rodové normy jim ho nedovolují využít naplno. Zabraňují interakci mezi chlapci a dívkami už od raného věku. Ti pak nejsou schopní mezi sebou komunikovat, což jen prohlubuje rozdíly mezi nimi.
Dopady a dosahy korona-krize na lidské životy
Martin Pavelka se i přes mimořádnou situaci rozhodl zůstat v Istanbulu, který „je momentálně mým působiskem i mým domovem. Celkově život v metropoli stíchl, ale úplně ještě nezastavil,“ zdůvodňuje své rozhodnutí slovenský dobrovolník. Neziskové organizace často fungují díky grantům od západních donorů. Jak však bude fungovat celá sféra rozvojové pomoci, resp. spolupráce během pandemie (a zejména po jejím skončení), je na dlouhou diskusi s nejasným závěrem.
Koronavirus zasáhl nejen jeho hostitelskou organizaci, ale i příjemce a příjemkyně pomoci, tedy uprchlickou komunitu. „Mnoho rodin přišlo o práci a příjem. Jako organizace se proto snažíme najít způsoby, jak jim zprostředkovat aspoň nějakou finanční pomoc od státu nebo od soukromých donorů. Zároveň jsme naší komunitě začali rozdávat záchranné potravinové balíčky,“ popisuje aktuální aktivity SPI Martin Pavelka.
Momentálně má na starosti spuštění online aktivit pro děti a mládež. SPI pomáhá při výuce turečtiny, s domácími úkoly i s kreativními aktivitami. „Online komunikace má sice svá omezení a limity, ale nevzdáme to. Vidím, že i toto je obrovskou pomocí rodičům a odbourává rodinám značný stres při domácím učení,“ tvrdí odhodlaný Slovák v Istanbule.
Dobrovolnictví obohacuje člověka profesně i osobnostně
Martin Pavelka pracuje ve velmi rozmanitém, mezinárodním týmu. Snaží se proto své myšlenky vysvětlovat jednoduše a nepodléhat zažitým normám a přesvědčením. Raději se vždy plně zapojuje do toho, co mu lidé říkají, bez potřeby přesvědčovat je o ‘svoji pravdě‘. „Díky mezikulturní citlivosti a komunikaci si mohu budovat vztahy – jak pracovní, tak i osobní. Kromě odolnosti a vnitřní síly jsem v sobě objevil i vynalézavost a schopnost pracovat s omezenými zdroji,“ shrnuje nabyté dovednosti EU Aid dobrovolník.
Pracovat s lidmi, kteří mají úplně jiné myšlení, je vždy velká výzva. „Žít v kontextu jiných kultur je skvělý způsob, jak si uvědomit, kolik toho ještě nevíme, kolik je na světě kultur, a také to, že všichni jsme vzájemně propojeni,“ vysvětluje pozitivní dopady globálního dobrovolnictví v nízkopříjmových zemích Martin Pavelka. Zároveň upozorňuje, že „je třeba se naučit vystoupit z komfortní zóny a nechtít za krátký čas zachránit celý svět. Iluze a přehnaná očekávání z dobrovolnického pobytu musí jít stranou. Jinak se může dostavit velké zklamání.“
I slovenský dobrovolník tváří migrace
Pojmy jako: migrant, azylant či uprchlík slyšíme ze všech stran, aniž bychom jim správně rozuměli. Migrant zpravidla dobrovolně překračuje hranice vlastního státu kvůli práci, studiu nebo dobrovolnictví (jako je teď Martin). Uprchlíci a uprchlicek z domova utíkají před válkou, ztrátou svobody; jinak by jim hrozila smrt, mučení, vězení (jako jejich klientům a klientkám).
„Média a vzdělávací instituce by měly nést odpovědnost za podávání neskreslených informací k tématu migrace. Bohužel se často stává opak pravdy a jen velmi extrémní situace dostanou prostor v titulcích bulvárních novin,“ upozorňuje slovenský dobrovolník. Zároveň připomíná, že čím dál větší vliv na naše fungování má jev změny klimatu. „Právě ten v jistém bodě přispěje i k migraci lidí ze Slovenska v rámci země nebo do jiných států. Potom migraci (na vlastní kůži) snad pochopíme,“ dodává Martin Pavelka, který by klidně mohl být jednou z tváří migrace v rámci kampaně Platformy rozvojových organizací Ambrela. Ta právě kampaní ‘Tváře migrace‘ snaží slovenskou veřejnost vysvětlit téma migrace skrze optiku Globálních cílů.
„Když osobně poznáte pár uprchlíků a uprchlicek, kteří přišli do Evropy například z Blízkého východu, sami pochopíte, že na lidské úrovni jsme si rovni. Ale předsudky jsou zakořeněné hluboko v nás všech,“ připomíná Martin Pavelka. Pokud občanská společnost, média a samosprávy nezačnou iniciovat osvětu a vzdělávání ve směru bourání mýtů, podle něj změna nenastane.
V posledních letech se díky cestování, studijním pobytům a globalizaci i v našem regionu hodně změnilo. „Například starší se díky zážitkům svých vnuků a vnuček pomalu seznamují s tématem rozmanitosti, odlišnosti, citlivosti vůči jiným kulturám. Velmi si přeji, aby globální pandemie koronaviru tento dobře nastartovaný přerod nezpomalila,“ dodává optimisticky na závěr slovenský pracovník se syrskou mládeží v Turecku.
Text: Boba Markovič Baluchová, Foto: Martin Pavelka a Small projects Istanbul Článek vznikl v rámci projektu SDGs and Migration – Multipliers and Journalists Addressing Decision Makers and Citizens in the EU’, financovaného z programu Evropské unie pro vzdělávání a zvyšování povědomí (DEAR). Za obsah článku nese výhradní odpovědnost Ambrela, a nemusí nevyhnutně odrážet názory EU.