Občanské sdružení SAVIO v rámci svých projektů vysílá do Ázerbájdžánu dobrovolníky, kteří působí v hlavním městě Baku v centru volnočasových aktivit. SAVIO realizuje projekt ve spolupráci s organizací Caritas a finančně ho podporuje grantový program Mládež v akcii – Európska dobrovoľnícka služba. Katarína Kružliaková a Veronika Strigáčová vedly různé kurzy, hodiny doučování a kroužky pro děti ze sociálně slabších rodin v Baku téměř celý rok.
Na úvod dvakrát proč. Proč dobrovolnictví?
Veronika Strigáčová (V.S.): Pro mne to byla touha být užitečná, nabídnout své dary a schopnosti dále a mít dobrý pocit, že mohu sloužit svou existencí.
Katarína Kružliaková (K.K.): Během studia na vysoké škole jsem v Univerzitnom pastoračnom centre slyšela přednášku misionářů z Ruska a oslovila mě možnost dobrovolnické práce. Misionáři mě inspirovali, chtěla jsem zažít něco podobného. Navíc jsem studovala pedagogiku, takže jsem vnímala i možnost využít ve dobrovolnické práci své vzdělání.
Proč Ázerbájdžán? K.K.: Možností bylo několik, ale protože neumím anglicky a ruský jazyk je poměrně blízký slovenskému, výběr se rychle zúžil. Nakonec rozhodlo to, že v Ázerbájdžánu už působí slovenskí saleziáni. Pro mne bylo důležité, že se budu moci dorozumět. V.S.: U mě rozhodla náhoda. Toužila jsem po misi v Africe, s tím jsem chodila i na dobrovolnickou přípravu. Jenže se zájmem o africkou misií nás bylo hodně. Nejprve mi nabídli Rusko, ale když už bylo rozhodnuto o umístění Kataríny do Ázerbájdžánu, potřebovali jí najít dvojici a já jsem tuto výzvu přijala.
V Ázerbájdžánu jste byli téměř rok. Jak se vyvíjelo vaše vnímání odlišného prostředí a schopnost adaptace na něj? V.S.: Časem jsme si zvykli na výrazné kulturní šoky a spíše jsme šli do hloubky – zjišťovali jsme, jakí jsou lidé ve své podstatě, proč se chovají tak, jak se chovají. Často pro mne bylo těžké některé souvislosti přijmout a pochopit, protože jsem jim nerozuměla. Například jsme setkávali lidi, kteří jakoby byli smíření se situací, v níž žijí, a netoužili po změně. Nevěděla jsem, jak jim ukázat nové možnosti, jak je motivovat k touze postavit se na vlastní nohy, když od nich samých iniciativa nevycházela.
Měli jste pocit, že by bylo lepší nechat je, ať si žijí, jak chtějí? Jak jste řešili takovou dilemu? V.S.: Určitě to může vést k tomu, že kdybychom je nechali tak, možná by se samy snažily si pomoci. Tím, že je podporujeme, ztrácejí motivaci pracovat a spoléhají se jen na peníze, které mají od nás. Pomohlo nám, že jsme o tom hodně mluvili. Uvědomila jsem si, že možná nevidíme skutečné důsledky a neumíme posoudit, co je pro lidi v Ázerbájdžánu nejlepší.
Šli jste do Ázerbájdžánu pomáhat. Nastala někdy chvíle, v níž jste cítili, že spíš vy, kdo dostáváte více? K.K.: Takových momentů bylo velmi mnoho. Například když jsme organizovali tábory pro děti a hráli jsme si s nimi v moři, plávali jsme. Velmi krásně umějí vyjádřit lásku, projevit vděk úsměvem nebo jinak. Přecítila jsem tehdy hluboký smysl naší práce.
Mladí lidé myslí po dokončení vysoké školy spíše na to, aby si našli dobrou práci. Není riskantní místo toho na rok odejít do zahraničí?
V.S.: Já jsem to vnímala spíše tak, že když nepůjdu hned po škole, potom už to jde těžko. Nastoupím do práce, zvykám si na kolegy, na děti a už se mi od nich bude těžko odcházet. Jít hned po škole je jedinečná příležitost – vidět jiný svět, nabrat zkušenosti, porovnávat, a potom i učit se více ze životní zkušenosti než jen na základě teorie, kterou jsem se naučila na vysoké škole. Vím si představit, že když budu učit dějepis a náboženství,
použiji praktické příklady z Ázerbájdžánu. Pomůže mi to žákům nejen učit, ale i vychovávat.
Jaká je po této zkušenosti vaše definice dobrovolnictví?
K.K.: Dobrovolnictví znamená dávat sebe a to dobré, které je v nás.
V.S.: Je to cesta vlastního rozvoje. Možná si to mladý člověk neuvědomuje, ale dobrovolnickou prací se hodně učíme. Prožíváme věci, které bychom v běžném pracovním prostředí nezažili, a to nám otevírá nové obzory.
Článek vyšiel v bulletine Rozvojová pomoc - Jar 2012. Vydáva ho Platforma mimovládnych rozvojových organizácií (MVRO), která je združením právnických osob - střešní organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských mimovládních organizací, které se zabývají především zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí. http://www.mvro.sk