Vědecký zájem o jednovaječná dvojčata byl podnícen především otázkami, nakolik se na jakémkoliv výsledku zjišťovaném u člověka podílí příroda a nakolik výchova (nature versus nurture). Mezi těmito studiemi byly i práce s dvojčaty oddělenými z nějakého důvodu (většinou úmrtím matky) a vychovávanými v různém prostředí, kde se po desítkách let ukázalo, že mají společný temperament, psychomotorické tempo a neverbální jazyk – gesta. Objevily se náhody, které nahrávaly astrologickým prognózám, a také desítky námětů pro vtipy a veselohry.

Podle autorů z Washingtonské univerzity v Seattle byla jejich studie, nedávno otištěná v PLOS, první, která se zabývá vnitřními vztahy mezi dvojčaty jako významným faktorem ovlivňujícím délku života. Analýzy potvrzují, že dvojčata mají nižší mortalitu během životní dráhy až do 65 let, platí to pro obě pohlaví, ale u mužů jsou tyto skutečnosti výraznější než u žen. Dvojče má nejbližšího kamaráda hned od narození. A vzájemná sociální podpora se projevuje po celý život.

„Zjistili jsme, že v jakémkoli věkovém období jednovaječná dvojčata přežívají ve větší míře než dvojvaječná a ta také o něco více než ostatní populace,“ řekl na tiskové konferenci první autor studie David Sharrow. „Výsledky naznačují, že významným protektivním faktorem jsou blízké sociální vztahy.“

Veškeré údaje pocházejí z dánského registru dvojčat, který představuje jedno z nejstarších sledování tohoto jevu. Autoři vybrali celkem 2932 dvojic dvojčat téhož pohlaví, které se dožily minimálně desátého roku života a byly narozeny mezi lety 1870 až 1900, takže bylo možné je sledovat po celý životní cyklus a porovnat s celkovou dánskou populací.

Pro muže se tato výhoda ukazuje jako nejvýraznější ve čtyřicátých letech věku, kdy procentuální rozdíl mortality ve srovnání s všeobecnou populací činí plných šest procent. Konkrétně: jestliže ze sta narozených chlapců jich ve čtyřiceti pěti letech přežívá ještě 84, v případě dvojčat je toto číslo plných devadesát. U žen se tato výhoda projevuje až po šedesátém roce věku, zatímco zde činí plných deset procent.

Autoři studie jsou přesvědčeni, že tyto výsledky jsou dílem sociální podpory, podobné podpoře, kterou lidem poskytuje manželství nebo účast v těsnějších sociálních komunitách. Mnoho studií totiž prokazuje protektivní vliv obou institucí, včetně manželství, i když není nijak harmonického, na zdravotní stav. Autoři však kladou otázku, zda manželství je příčinou lepšího stavu, nebo zda do manželství vstupují spíše lidé, jejichž zdravotní stav je primárně lepší? Stejně jako se snáze stávají členy různých církví, spolků, sdružení. Tato otázka v případě dvojčat ale nepadá v úvahu, protože lidé si nemohli vybrat, že chtějí být dvojčetem; a tak se uplatňuje vliv sociální podpory bez ohledu na zdravotní stav.

Sociální síť může podporovat zdraví mnoha způsoby: přátelé se mohou podílet a inspirovat ke zdravému životnímu stylu, mohou také kritikou přispět k opuštění špatných návyků. Jak užitečné je rameno, o které se můžeme opřít, na kterém je možné se symbolicky či reálně vyplakat, jak vítaná je pomoc v případě nouze, nemoci, životní krize.

Statistiky navíc přinesly ještě jeden poznatek: při zjišťování příčin úmrtí byly ve srovnání s běžnou populací mnohem častější příčiny banální než náhlá úmrtí z vnějších příčin, ať už se jednalo o nehody nebo jiné nečekané události. Autoři to také přičítají obecně bezpečnějšímu a tedy zdravějšímu životnímu stylu, k němuž sociální podpora vede.

Zdroj: Sharrow DJ, Anderson JJ: A Twin Protection Effect? Explaining Twin Survival Advantages with a Two-Process Mortality Model. PLoS One. 2016 May 18;11(5):e0154774