„Začátek školení se posouvá. Měly jsme začít už před dvěma hodinami, ale polovina účastníků stále chybí. Kromě toho, že tady v Keni plyne čas úplně jinak než u nás (a to značně pomaleji), ještě jako by bylo přihnáno. To může znamenat i to, že nakonec ti, na které čekáme, nepřijdou vůbec. Busia

V Keni žiji a pracuji už druhý rok. Jako terénní pracovnice sdružení Človek v ohrození mám na starosti projekt na podporu rozvoje venkova v Západní Keni prostřednictvím budování kapacit v oblasti podnikání, rozvoje zaměstnanosti a posilování komunitní participace. Výrazy jsou to možná o něco složitější, ale cíl je jednoduchý a jasný: vzdělávat místní lidi, aby se dokázali navzdory složitým životním podmínkám lépe postarat o sebe i svou rodinu. Naučit je „chytat ryby“.

Keňa je sice jednou z nejnavštěvovanějších zemí Afriky a oblíbenou turistickou destinací, ale v okrese Busia, kde momentálně působím, mnoho turistů nenajdete.

Tento region se potýká s několika problémy a i když se kenská vláda snaží, stále to nestačí. Pracovních příležitostí není dostatek, mzdy jsou nízké, počáteční kapitál na zahájení podnikání je nedostupný. Úroveň vzdělání je také velmi slabá. Lidé se orientují převážně na zemědělskou produkci, avšak s ní jsou spojeny problémy s nízkou produktivitou, degradací půdy i nejasnými vlastnickými vztahy k půdě samotné.

Zdravotní služby jsou drahé a těžko dostupné, cestní infrastruktura téměř neexistuje. Navíc se ke všem těmto problémům přidávají zakořeněné tradice jako rodová nerovnost a následná zranitelnost žen. A jako by toho ještě stále nestačilo, i podíl populace trpící HIV/AIDS je vysoko nad celostátním průměrem.

Po více než ročním působení v jiném okrese Západní Kene, Emuhaya, kde jsme ženám poskytovali mikropůjčky na rozběhnutí či rozšíření svého drobného podnikání, jsme spustili projekt v Busii.

Odstartovali jsme ho školením. Trval šest dní a byl zaměřen na podnikatelské dovednosti. Školili jsme budoucí trenéry, kteří byli vybráni vlastními komunitami, aby se poté vrátili zpět a podělili se o nabyté vzdělání. Takto se znalosti od vyškolených třiceti trenérů dostanou k přibližně šesti set lidem, převážně ženám. Právě jim je projekt zaměřen.

Ano, školení se nakonec povedlo, i když to možná (jak plyne z úvodu mého článku) tak nevypadalo. Už jsem se však naučila přijmout fakt, že hodnota času tady je nízká. ,„Hakuna matata“ v praxi. S tím souvisí i to, že místní lidé skutečně žijí pro dnešek, neohlížejí se na to, co bude zítra. Nejdůležitější je jít spát sytý a potom se uvidí… Kdyby získaly větší sumu peněz, zřejmě by ji použily na vydatné jídlo pro blízkou a vzdálenou rodinu, zaplacení školného, či nákup oblečení. Šetřit na horší časy se tady moc nenosí…

I o šetření je však podnikání a i o tom byl náš první trénink. Začali jsme sice s několika hodinovým zpožděním, nakonec ale v plném počtu.

Škola hrou

Jak to celé probíhalo? Hned na začátku jsem účastníky rozdělila do čtyř skupin a každá z nich měla během školení podnikat. Jako počáteční kapitál každá skupina dostala půjčku 2,5 € (za tyto peníze tu lze koupit 6 bochníků chleba), kterou měla na konci školení vrátit.

Celé školení se tak stalo velkou vzdělávací hrou. Jednotlivé skupiny postupně prezentovaly své podnikatelské plány a rozpočty, cash-flow, výkaz zisků a ztrát, rozvahu. Během přestávek živě propagovaly a prodávaly své produkty.

Jejich nápady nás skutečně překvapily. Nabízely vše od rozvážení novin, přes prodej sladkostí a telefonního kreditu, mytí aut, večerní hraní divadla a promítání filmů, až po zásobování hotelu ovocem. Všechny skupiny půjčku úspěšně splatily a na konci školení si rozdělily čistý zisk od 5 do 10 EUR.

Byla jsem ráda, že původní očekávání účastníků typu dostat certifikát, dobře se najíst či hned obdržet mikropůjčku, se po školení změnila v uspokojení nad novými poznatky. Bez nich by se mikropůjčky, které komunitě plánujeme poskytovat, nemohly „přeměnit“ v tu slavnou udici, s níž se dá chytat každý den tolik ryb, kolik je třeba…

Autorka pracuje jako terénní pracovnice o. z. Človek v ohrození v Keni Blogy terénních pracovníků o. z. Človek v ohrození z Kene, Gruzie a Haiti najdete na: http://blog.pelikan.sk/?s=clovek+v+ohrozeni

Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Jar 2010. Vydává ho Platforma mimovládních rozvojových organizací (MVRO), která je sdružením právnických osob - střešní organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských mimovládních organizací, které se zabývají zejména zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí.