Emocionalita se už od 80. let těší intenzivnímu zájmu odborníků v zahraničí i u nás (např. Machač, Machačová, Hoskovec, 1985). Na problémy v emočním vývoji dětí jsme upozornili v souvislosti s rozvíjením jejich sociální kompetence (Diešková, 1986). Publikovali jsme také program na usnadnění řešení problematických situací u dětí (Diešková, 1991). Později několik psychologů vypracovalo programy na rozvíjení emoční zralosti nebo seberegulace u dětí, které začaly zavádět do pedagogického procesu pod podobným názvem Cesta (Matula, 2001) nebo Cesty (Zelina, Uhereková, 2002).

Zelina upozorňuje i na tělesnou kondici dětí v souvislosti s psychikou. Programů souvisejících s podporou emoční inteligence, které by mohly sloužit jako prevence tělesných onemocnění, je u nás málo, i když se uznává psychická podmíněnost vzniku mnoha diagnóz. Konstatuje se, že snížení hladiny stresu různými metodami působí preventivně – avšak ověřený program léčby nemocí, který by fungoval na základě cílené práce s emocemi, jsme zatím nevytvořili. V tomto příspěvku si mimo teoretické otázky všimneme programu, který se v zahraničí využívá při prevenci nemocí u dětí i dospělých, i při jejich léčbě. Má také název Cesta (Bays, 2007), ale je o něčem jiném.

Moudrost a tělo ve vztahu k léčbě

Moudrost se v naší psychologii uvádí nejčastěji v souvislosti s poznáním světa, dobra, smyslu života, zahrnuje soulad mysli a charakteru (Ruisel, 2006). V současnosti se zvýšil zájem o moudrost při hledání pozitivních znaků stárnutí. Je evidentně nutné nacházet postupy pro úspěšné stárnutí navzdory zvyšující se biologické zranitelnosti, které vyžadují moudrost. Jaký typ moudrosti při tom může být užitečný? Brezina (2008) analyzuje rozdíly v západní a východní koncepci moudrosti. Konstatuje, že západní chápání moudrosti zdůrazňuje širokou poznatkovou bázi a expertnost získanou životní zkušeností. Na východě, v souvislosti s aplikací holistických principů, je moudrost chápána jako ctnost úzce spjatá s kontrolou nad vlastním tělem. Osobitným cílem je zde vědomé uchopení tělesných procesů, přičemž se uplatňuje jednota kontroly a spontánnosti. Tato nás zajímá v souvislosti se zdravím a léčbou.

Jinak je veřejnosti u nás známá moudrost orientální medicíny podle Jonáše (1990), která učí rozumět tomu, jak jednotlivé části a orgány těla na sebe působí a souvisí s myšlením. (Např. okruh slezina, pankreas a žaludek ovlivňuje porozumění, soucit a dobrou sociální orientaci.) Přináší informace, které vedou lidi k budování zdravějšího životního stylu a lepšího sociálního fungování. Objevuje se zde otázka: do jaké míry dokážeme vědomě ovlivnit své zdraví a tělo. Když tělo dokáže vyrůst z podoby dítěte do podoby dospělého, lze mu přisoudit vlastní moudrost. Jde o proces, o kterém víme, že v těle probíhá, ale nemáme možnost do něj zasahovat. Některé možnosti pro to poskytuje pochopení fungování paměti těla.

Paměť těla a emoce

Na počátku devadesátých let 20. století byly objeveny nové typy paměti – explicitní a implicitní (Rothschild, 2007). Jsou to dva neslučitelné paměťové systémy. Explicitní paměť probíhá na úrovni vědomí, souvisí s myslí a verbálními schopnostmi. Implicitní-nedeklarativní paměť funguje nevědomě, automaticky, bez slov, na úrovni těla. Zrychlená činnost srdce, i např. zrychlené dýchání, mohou souviset se spontánním vynořením materiálu z implicitní paměti. Tělesná paměť se opírá o komunikační síť nervové soustavy. Dokážeme vnímat své vnitřní pocity, napětí ve svalech, bolest. Vnitřní vnímání nám pomáhá identifikovat a pojmenovat emoce. Podle Rothschildové je každá základní emoce – strach, hněv, smutek či radost – doprovázena určitým množstvím oddělených tělesných pocitů, stimulovaných přesně vymezenou aktivitou mozku. I když jsou emoce pojmenované naší myslí, jsou to prožitky našeho těla, související se svalovými kontrakcemi. Nejznámější, respektované teorie o vztahu těla a emocí pocházejí od J. Le Douxa a A. Damasia. Na jejich základě se vyvinuly nové, účinné přístupy k léčbě následků traumatu (když implicitní a explicitní paměť nejsou propojené). V tomto příspěvku se jimi nezabýváme, i když jsou blízké a zároveň odlišné od Cesty, o které dále pojednáme.

Cesta Brandon Bays a moudrost těla

Terapeutka B. Bays (2007) vyvinula Cestu po vyléčení svého nádoru rakoviny. Poznala moudrost těla a žasla nad tím, jak rychle dokáže organizmus regenerovat buňky. Ale k tomu, aby pochopila, proč se nemohou obnovit buňky napadené rakovinou, sama nedošla. Vysvětlil jí to v přednášce D. Chopra, že v buňkách jsou uloženy staré vzpomínky, které mohou způsobit degenerativní onemocnění ve všech buňkách. Jakmile nemocná buňka zemře, předá svou paměť další vznikající buňce a tak onemocnění pokračuje. Přirovnal lidské tělo k počítači (Bays, s. 54) a prohlásil, že jeho „naprogramování“ lze přerušit. Když se to podaří, vzniká možnost uzdravit se. Kdybychom chtěli přerušit naprogramování, odkrýt buňkové vzpomínky a zbavit se jich, museli bychom se dostat do kontaktu se stejnou částí své bytosti, která vytvořila původní naprogramování – tedy s nekonečnou inteligencí a moudrostí těla. Chopra konstatoval, že lidé, kteří zjistili, jak se dostat do kontaktu s moudrostí těla, dokázali najít tu „mezeru“ a mohli přežít svou nemoc. Podle jeho pozorování se tomu těmto lidem podařilo pokaždé jinak, ale usoudil, že tuto možnost má každý z nich na základě tzv. kvantové teorie. Neposkytl však lidem konkrétní rady, to dokázala až Baysová na základě svých přímých zkušeností. Uvědomila si, že nestačí mluvit o nekonečné inteligenci, člověk ji musí prožít. Zjistila, že moudrost těla a paměť buňky souvisí s emocionálními problémy. Naučila se neutíkat před svými emocemi, ale dostat se k jejich jádru a v něm prožít klid. Pochopila, že k uzdravení dojde tehdy, když člověk řeší své emoční problémy na nejhlubší úrovni vědomí sebe sama. Postupně se jí podařilo vypracovat program Cesta, do něhož přenesla své zkušenosti a podává je ve formě srozumitelné pro veřejnost.

Stručně k obsahu Cesty BB

Program byl nedávno publikován v českém jazyce (Bays, 2007), dělí se na dvě části – Emocionální cestu a Fyzickou cestu. Na Emoční cestě se klient věnuje svým pocitům a prochází tzv. emocionálními vrstvami. Na pocit se plně soustředí, prožívá ho a vystupňuje ho, ale v něm nezotrvává. Vrstvami se prochází až do té doby, než klient dosáhne zážitku klidu a míru. V tomto postupu nacházíme kombinaci kontroly a spontánnosti, kterou jsme zmiňovali v první části příspěvku. Dalšími kroky Emoční cesty se klient dostává k získání nadhledu na své pocity, uvědomění si vlastní pozice v minulosti a pochopení jednání druhých lidí. Na základě toho dospívá k integraci své budoucnosti a regulaci emocí.

Na Fyzické cestě vede klienta moudrost jeho těla; prochází procesem objevování svých pocitů souvisejících s jednotlivými orgány a svaly. Odkrývají se vzpomínky, které se v průběhu Fyzické cesty mění za pomoci podpůrných prostředků. Celý proces probíhá v atmosféře bezpodmínečné lásky a přijetí. Dochází k spontánnímu léčení nemocných částí těla.

Současnost a perspektivy

Účinnost této Cesty ověřily tisíce lidí v různých zemích. B.Baysová se spolupracovníky pořádá v současnosti školící semináře po celém světě. Konal se i v Praze intenzivní kurz Cesty vedený Simone Weiss, její žačkou. V zahraničí je možné absolvovat i longitudinální výcvik. Přestože zde nemáme kvalifikované trenéry, na základě poznatků z publikací považujeme Cestu za velkou výzvu a inspiraci i pro nás. Knižně vyšla také Cesta pro děti (2007), která se setkala se značným ohlasem na školách v Africe. Pro využití Cesty u menších dětí v našich podmínkách navrhujeme úpravu slovníku a její případné ověřování na malých vzorcích za spolupráce psychologů s lékaři a speciálními pedagogy.

Autor: Viera Diešková Literatura:

Bays, B.: Cesta. Eminent, Praha, 2007, ISBN 978-80-7281-300-1 Bays, B.: Cesta pro děti. Praha, Eminent, 2007, ISBN 978-80- 7281-301-8 Brezina, I.: Kontúry východnej múdrosti, in I.Ruisel a kol.: Myslenie- osobnosť- múdrosť, Bratislava, ÚEPsSAV, 2008, ISBN 978-80-88910-25-1 Diešková, V.: Rozvíjanie sociálnej kompetencie detí predškolského veku z detských domovov. Záverečná správa, VÚDPaP, Bratrislava, 1986 Diešková,V.: Rozvíjanie spôsobilosti riešenia problémových situácií u detí predškolského veku s ohrozeným sociálnym vývinom. PUMB, Bratislava, 1991 Machač, M.,Machačová, H., Hoskovec J.: Emoce a výkonnost. Praha, SPN, 1985 Matula, Š.: Dobrodružná cesta výchovy. VÚDPaP, Bratislava, 2001, ISBN 80-967423-2-9 Jonáš, J.: Křížovka života. Ústí nad Labem, Dialog. 1990, ISBN 80-85194-00-7 Ruisel, I.: Múdrosť na počiatku 3. tisícročia, in Múdrosť-inteligencia-osobnosť, Bratislava, ÚEPsSAV, 2006, ISBN 80-88910-19-6 Rothschild, B.: Pamäť tela. Humenné, Pro familia, 2007, ISBN 978-80-967964-5-8 Zelina,M., Uhereková: Ako byť sám sebou. Program Cesty, OG- Vydavateľstvo Poľana, s.r.o.,2002, ISBN 80-89002-57-9

Příspěvek byl publikován v sborníku z konference ,,Psychologie zdraví - Zdraví a moudrost. Psychologie zdraví a syndrom vyhoření. Pohlavní rozdíly ve zdraví“. Konference se konala v roce 2009. Zpracovatel: PhDr. Dušan Selko, CSc., MPH, Mgr. Róbert Ďurka, PhD. Sborník vydaný s finančním příspěvkem Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb, a. s., Bratislava Vydavatel: Národný ústav srdcových a cievnych chorôb, a. s., Bratislava vo Vydavateľstve MAURO Slovakia s.r.o., Bratislava 2010, ISBN 978-80-968092-6-4