Teoretická východiska

Nový koronavirus (SARS-CoV-2) se šíří od začátku roku 2020 do celého světa a opatření s ním související nám změnila obraz našeho každodenního života. Celosvětově bylo k 1.2.2021 potvrzeno více než 102 milionů nakažených osob (World Health Organization, 2020a), přičemž tato čísla každým dnem stoupají. Krizový výbor Světové zdravotnické organizace již 30. ledna 2020 prohlásil v souvislosti s onemocněním způsobeným novým koronavirem stav globální zdravotní nouze (World Health Organization, 2020b). Nezastupitelnou roli při informování obyvatel o aktuální situaci způsobené koronavirem mají média. Umožňují rychle šířit důležité informace o vývoji případů onemocnění v zemi i ve světě, o projevech nemoci, o možnostech prevence nebo přijatých protiepidemických opatřeních, které je třeba dodržovat. Kromě informační funkce měla média významnou úlohu také při zajišťování distančního vzdělávání během uzavření škol. V případě sociálních médií je to také možnost udržování sociálních kontaktů, což je zásadní zejména s ohledem na dodržování sociálního odstupu během pandemického stavu. Také jsou důležitá při budování podpůrných komunit (Kumari, 2016). Média tak mohou zmírnit pocit izolovanosti a poskytnout emoční podporu (Pérez-Lugo, 2004).

Studie z různých zemí však poukazují i na významné negativní dopady médií a mediálních informací o šíření koronaviru na duševní zdraví jejich čtenářů, diváků, posluchačů i uživatelů. Ve čínské studii autorů Chao et al. (2020) byl prokázán signifikantní vztah mezi sledováním zpravodajství na webu nebo sociálních sítích a prožíváním negativních emocí a nálad, depresivních symptomů, úzkosti a stresu u dospělých respondentů. Sledování tradičních médií navíc nebylo v signifikantním vztahu s těmito psychologickými proměnnými. Psychologický distres byl spojen zejména se sledováním zpráv se stresujícím obsahem a také s intenzitou sdílení, aktivním vyhledáváním zpráv o epidemii a množstvím času stráveného sledováním médií. Sledování však hrdinských činů, projevů odborníků a zpráv o doložených faktech a také sledování zpráv o prevenci onemocnění bylo spojeno s prožíváním pozitivních emocí a se sníženou úrovní depresivních symptomů (Chao et al., 2020). Podle dat sesbíraných v době šíření viru MERS-CoV v Jižní Koreji bylo sledování sociálních médií spojeno s prožíváním strachu a hněvu (Oh, Lee, & Han, 2020). Studie z Iráku, kde nejčtenějším mediálním zdrojem informací o pandemii Covid-19 byla platforma Facebook, poukázala na prožívání strachu a šíření paniky hlavně v důsledku nepravdivých informací ohledně koronaviru, přičemž paniku na sociálních sítích způsobovaly i informace o počtech nakažených a mrtvých. Téměř dvě třetiny respondentů uvedly, že šíření zpráv o COVID-19 na sociálních sítích v nich vyvolává strach (Ahmad, & Murad, 2020). Podle studie z Číny časté sledování informací o COVID-19 v sociálních médiích zvyšuje pravděpodobnost výskytu úzkosti a kombinace deprese a úzkosti (Gao et al., 2020). Podobně i v prostředí USA byl empiricky zjištěn vztah mezi frekvencí sledování zpráv o koronaviru v nejznámějších masmédiích v zemi a depresivními symptomy, mediovaný vnímanou náchylností k infikování se koronavirem (Olagoke, Olagoke, & Hughes, 2020). Uvedené studie naznačují, že média mohou hrát významnou roli v tom, jak je pandemická situace obyvateli země prožívaná, přičemž důležitými proměnnými jsou typ sledovaného média, charakter sledovaného mediálního obsahu, ale i frekvence sledování médií. Úspěšné zvládnutí pandemie proto neznamená jen boj se samotným virem, ale také s „infodémií“ („infodemic“), tedy záplavou informací o novém koronaviru, která může mít negativní dopad na psychické zdraví a kvalitu života populace, což dokazují také studie realizované během jiných krizových situací, jako je válka či teroristické útoky (Chao et al., 2020; Holmes et al., 2020).

Kromě dopadu na psychický stav je možné uvažovat i o vlivu médií na chování populace během pandemie a s tím související ochotu dodržovat nařízení přijatá v snaze zabránit šíření viru. Podle studie z Číny měly hromadná a sociální média pozitivní dopad na psychobehaviorální reakce respondentů související se šířením koronaviru; vyšší expozice médiím byla spojena se zvýšenou připraveností dodržovat preventivní opatření, sebezdokonaleností a vnímáním závažnosti situace, nicméně tyto zjištění se týkaly specifické vzorky studentů lékařské fakulty (Lin et al., 2020). Podobně Oh, Lee a Han (2020) zjistili, že sledování zpráv o pandemii v sociálních médiích je spojeno se zvýšeným vnímaným rizikem a následně i zvýšenou frekvencí projevů preventivního chování, jakými jsou například nošení roušek, vyhýbání se pobytu v uzavřených veřejných prostorech, mytí a dezinfekce rukou apod. Simonov et al. (2020) dokonce nahlásili kauzální vztah mezi nárůstem sledování televizní stanice Fox News v USA, kritizované kvůli pochybnostem o kvalitě poskytovaných informací o koronaviru, a sníženou ochotou diváků zůstávat doma během pandemické krize. Dostupné studie rovněž naznačují, že ochota obyvatel dodržovat preventivní opatření a míra souhlasu s přijatými opatřeními se liší napříč zeměmi, ba i regiony v rámci jedné země (Barrios et al., 2020; Durante, Guiso, & Gulino, 2020). Na Slovensku studie Ako sa máte, Slovensko? poukázala na vysokou míru dodržování doporučených opatření, jako omezování sociálních kontaktů a nošení roušek; během března 2020 většina respondentů vyjádřila souhlas s zavedenými opatřeními. Až 83,3% respondentů považovalo opatření za přiměřená a 37,4% respondentů je dokonce označilo za nedostačující (MNFORCE, s.r.o.; Seesame, s.r.o.; Sociologický ústav SAV; Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV, 2020).

Při takové krizové situaci, jaké které čelíme od roku 2020 celosvětově, jsou emocionální prožívání a ochota společnosti chovat se v souladu s platnými doporučeními a nařízeními rozhodující pro její úspěšné zvládnutí. Výzkumné zjištění týkající se faktorů, které mohou ovlivnit psychobehaviorální reakce obyvatel, mezi nimi i mediální zpravodajství, proto mohou být v současné situaci velmi nápomocné.

Metodologie výzkumu

Výzkumné cíle a výzkumné otázky

Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou emoční reakce obyvatel Slovenska na mediální zpravodajství o pandemii koronaviru v období tzv. první vlny pandemie, kdy byla v platnosti přísná protiepidemická opatření. V této souvislosti byla formulována výzkumná otázka, do jaké míry respondenti pociťovali při sledování mediálních zpráv emoci strachu, hněvu, smutku, obav, paniky, frustrace a zvědavosti a zda intenzita těchto emocí souvisí s frekvencí sledování mediálních zpráv. Vzhledem k měnící se situaci a postupnému uvolňování opatření v sledovaném období, které se odrazilo i v komunikaci médií, považujeme za důležité zohlednit i proměnnou času. Dále výzkum zjišťoval, zda se intenzita prožívaných emocí při sledování mediálních zpráv měnila podle fází uvolňování restriktivních opatření. Vzhledem k tomu, že výsledky dostupných zahraničních výzkumů naznačují význam médií i pro dodržování a postoje k opatřením zabraňujícím šíření koronaviru, cílem výzkumu bylo tento vztah prozkoumat i na slovenské vzorku. V této souvislosti byla formulována výzkumná otázka, zda frekvence sledování mediálních zpráv o koronaviru souvisí s mírou souhlasu a vnímaným omezením restriktivními opatřeními.

Výzkumný vzorek

Ve výzkumu byly zpracovány data z odpovědí 458 respondentů, převážně žen (N=424), ve věku od 25 do 62 let (M=40,7; SD=5,94). Respondenti ve výběrovém souboru pocházeli ze všech krajů Slovenska, největší zastoupení však měl Bratislavský kraj (pro distribuci výzkumné vzorky podle kraje viz graf č. 1). Většina respondentů má ukončené vysokoškolské vzdělání 1., 2., nebo 3. stupně (až 68,1 %), 30,3 % má ukončené středoškolské a necelé 1 % respondentů střední školství? Wait "základní školství." We'll translate "úplně základní". "základní, střední".. a necelé 1 % respondentů má dokončeno základní vzdělání. Všichni respondenti jsou rodiči jednoho až sedmi dětí.

Graf 1: Distribuce výzkumné vzorky podle kraje Slovenska.

Metody

Sběr dat probíhal prostřednictvím online dotazníku, který se skládal z několika částí. Na začátku byli respondenti požádáni o vyjádření svého informovaného souhlasu s účastí ve výzkumu. Po jeho udělení následovaly položky dotazníku zjišťující základní sociodemografické údaje (věk, pohlaví, vzdělání, kraj atd.) a také základní informace o dětech respondenta/ky (počet dětí, jejich věk, přítomnost specifických výchovně-vzdělávacích potřeb). V dalších částech dotazníku byla zařazena otázka zjišťující frekvenci sledování mediálních zpráv o pandemii koronaviru ve znění „Sledujete zprávy, které se věnují tématům o koronavirové pandemii?“. Respondenti frekvenci sledování vyjadřovali na 3bodové škále ne, jen málo – někdy – často. Jak často respondenti prožívali vybrané primární a sekundární emoce (strach, obavy, hněv, smutek, panika, frustrace, zvědavost) při sledování mediálních zpráv o pandemii vyjadřovali na 5bodové škálenikdy – téměř nikdy – někdy – dost často – velmi často. Míra souhlasu s protiepidemickými opatřeními státu byla zjišťována pomocí otázky „Do jaké míry souhlasíte s opatřeními, která stát zavedl během pandemie koronaviru?“ s možností odpovědi na 5bodové škále, kde extrémní hodnoty byly definovány jakorozhodně nesouhlasím a rozhodně souhlasím. Na 5bodové škále respondenti rovněž označovali odpověď na otázku „Do jaké míry Vás omezují opatření, která stát zavedl během pandemie koronaviru?“, přičemž extrémní hodnoty škály byly definovány jakovůbec mě neomezují a velmi mě omezují.

Další sekce dotazníku, které však nejsou předmětem této studie, byly věnovány aktuálnímu prožívání respondentů a jejich rodin, distančnímu vzdělávání, jeho průběhu v domácím prostředí a souvisejícím obavám či vnímaným nedostatkům. V závěru dotazníku byly uvedeny telefonické a e-mailové kontakty, na kterých mohli respondenti v případě potřeby vyhledat odbornou psychologickou pomoc a podporu.

Průběh výzkumu

Výzkumné data byla shromážděna prostřednictvím online dotazníku v období od 14.4. do 19.5.2020, kdy byla na Slovensku v platnosti protiepidemická opatření podporující společenský odstup, včetně uzavření škol a školských zařízení, omezení provozu obchodů, služeb, sportovišť a pod., a v médiích byly pravidelně zveřejňovány informace o pandemii Covid-19. Dotazník byl šířen online prostřednictvím webových stránek, Facebook stránek a newsletteru Výskumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie, byl publikován ve facebookových skupinách věnovaných problematice vzdělávání a také rozeslán e-mailem sdružením rodičů dětí s různými speciálními potřebami. Dotazník byl k dispozici ve dvou jazykových verzích, slovenské a maďarské.

Statistické zpracování dat

Data byla zpracována pomocí programu SPSS ver. 22 for Windows. Byly použity metody deskriptivní statistiky a inferenční statistiky (testy normality distribuce dat, komparační a korelační analýzy). Při testování inferenčními testy byla ověřována normalita distribuce dat pomocí Kolmogorov-Smirnovova testu (u všech položek p < 0,05; Tomšik, 2017), na jehož základě byly pro analýzu cílů použity další neparametrické testy: Kruskal-Wallisův H test a Spearmanův koeficient korelace. Grafy byly vytvořeny pomocí programu MS Excel a SPSS ver. 22 for Windows.

Výsledky

V následující části studie jsou interpretovány výsledky popisné a inferenční statistiky. V první analýze jsme se zaměřili na frekvenci sledování zpráv o koronavirové pandemii pomocí tříbodové škály: nesleduji, nebo jen velmi málo – sleduji někdy – sleduji často. Z celkového počtu (N=457) pouze 3,06 % (N=14) respondentů uvedlo, že zprávy o koronavirové pandemii nesledovali nebo je sledovali jen velmi málo. Přibližně 47,82 % (N=219) uvedlo, že zprávy o koronavirové pandemii sledovali jen někdy, zatímco 48,91 % (N=224) uvedlo, že zprávy o koronavirové pandemii sledovali často. Pouze jeden respondent na uvedenou otázku neodpověděl (0,22 %). Následně jsme se zaměřili na zjištění míry 7 vybraných primárních a sekundárních emocí (strach, obavy, hněv, smutek, panika, frustrace a zvědavost), které respondenti zažívali při sledování zpráv o koronavirové pandemii. Sledování zpráv o koronavirové pandemii vyvolávalo u respondentů v nejvyšší míře pocity zvědavosti (M=3,31), v nižší míře se vyskytovaly obavy (M=2,88) a smutek (M=2,70). V nejnižší míře bylo respondents uváděno panika nebo panický strach (M=1,68). Výsledky popisné statistiky jsou uvedeny v tabulce 1.

Tab. 1: Popisná statistika klíčových proměnných: prožívání emocí při sledování zpráv o pandemii Covid-19.

Následně byly zjišťovány rozdíly v míře vybraných emocí respondentů podle frekvence sledování zpráv o pandemii koronaviru pomocí Kruskal-Wallisova H testu. Bylo zjištěno, že existuje statisticky významný rozdíl v míře prožívání strachu (H=26,746; p<0,001), obav (H=25,199; p<0,001), smutku (H=15,264; p<0,001) a zvědavosti (H=56,324; p<0,001) podle frekvence sledování zpráv o pandemii Covid-19. Průměry v uvedených výzkumných skupinách (nesledování zpráv nebo jen málo, sledování zpráv někdy, časté sledování zpráv) mají rostoucí charakter. Konkrétně s častějším sledováním stoupá míra prožívání emocí strachu, obav, smutku a zvědavosti u jednotlivců. Podobný trend hodnot byl zjištěn i u proměnných hněv a frustrace, ale rozdíly mezi výzkumnými skupinami nebyly statisticky významné. Podobně byly nalezeny srovnatelné průměry mezi výzkumnými skupinami i u proměnné panika. Při pohledu pouze na aritmetické průměry v jednotlivých skupinách bylo nejnižší skóre zjištěno u proměnných panika, frustrace a hněv. Bez ohledu na frekvenci sledování zpráv vykazovaly všechny tři výzkumné skupiny podobnou míru hněvu. Míra smutku byla výrazně nižší ve skupině nesledující zprávy, zatímco míra zvědavosti byla výrazně nižší ve skupinách, které zprávy nesledovaly nebo je sledovaly jen občas. Výsledky inferenční statistiky jsou uvedeny v tabulce č. 2 a znázorněny pomocí grafu č. 2.

Tab. 2: Rozdíly v míře prožívání vybraných emocí respondentů podle frekvence sledování zpráv o pandemii Covid-19.

Graf 2: Rozdíly v míře prožívání vybraných emocí respondentů podle frekvence sledování zpráv o pandemii Covid-19.

Ve výzkumu jsme se zaměřili také na sledování vybraných proměnných během jednotlivých fází uvolňování restriktivních opatření. Během trvání nouzového stavu v první fázi uvolňování opatření (do 21. dubna 2020) bylo administrativou N=141 dotazníkových baterií. Během trvání první fáze uvolňování na dotazník odpovědělo N=206 respondentů (od 22. dubna 2020 do 5. května 2020), zatímco během druhé fáze uvolňování odpovědělo N=111 respondentů na dotazník (od 6. května do 19. května 2020). Následně byly zjišťovány rozdíly v míře prožívání vybraných emocí respondentů při sledování zpráv o pandemii koronaviru podle jednotlivých fází uvolňování restriktivních opatření a stavu před nimi pomocí Kruskal-Wallisova H testu. Na základě analýzy bylo zjištěno, že existuje statisticky významný rozdíl v míře prožívání obav (H=7,575; p<0,023), smutku (H=8,951; p<0,011) a frustrace (H=11,101; p<0,004) podle fází uvolňování restriktivních opatření. U všech tří proměnných zaznamenáváme klesající tendenci po každé fázi uvolňování restriktivních opatření. Podobně je tomu i u proměnné strach, avšak rozdíl podle fází uvolňování není statisticky významný. V proměnných panika a zvědavost bylo zjištěno porovnatelné skóre během všech fází. Odlišný trend jsme zaznamenali u hněvu, který během první fáze stoupl, a následně během druhé fáze uvolňování klesl, byť nikoli statisticky významně. Výsledky inferenční statistiky jsou uvedeny v tabulce č. 3 a znázorněny pomocí grafu č. 3.

Tab. 3: Rozdíly v míře prožívání vybraných emocí respondentů podle fází uvolňování opatření.

Graf 3: Rozdíly v míře prožívání vybraných emocí při sledování zpráv o pandemii Covid-19 podle fází uvolňování opatření.

V poslední části jsme se zaměřili na zjištění míry souhlasu s opatřeními, která stát zavedl během pandemie koronaviru, a do jaké míry respondenti vnímají tato opatření jako omezující. Na první otázku Do jaké míry souhlasíte s opatřeními, která stát zavedl během pandemie koronaviru? odpovědělo N=455 respondentů a zjištěný byl aritmetický průměr M=3,98 (SD=1,08). Až 70,9% respondentů v našem souboru spíše souhlasilo s přijatými opatřeními (zvolili odpovědi 4 a 5), zatímco nesouhlas vyjádřilo pouze 10,5% respondentů (odpovědi 1 a 2). Na druhou otázku Do jaké míry Vás omezují opatření, která stát zavedl během pandemie koronaviru? odpověděli respondenti stejně na 5bodové škále, kde hodnota 5 představovala nejvyšší míru subjektivně vnímaného omezení. Aritmetický průměr u této otázky byl M=3,02 (SD=1,10). Většina respondentů (38,2%) v tomto případě volila střední odpověď a směrem k oběma krajním hodnotám se počet respondentů snižoval (Tab. 4). Téměř třetina (32,1%) respondentů považovala opatření spíše za neomezující (odpovědi 1 a 2), zatímco 29 % považovalo opatření za omezující (odpovědi 4 a 5).

Tab. 4: Míra souhlasu s opatřeními a míra subjektivně vnímaného omezení.

Vztah mezi mírou souhlasu s opatřeními, resp. mírou vnímaného omezení opatřeními a frekvencí sledování mediálních zpráv o koronaviru jsme zjišťovali pomocí Spearmanovy metody korelační analýzy. Mezi frekvencí sledování zpráv a mírou souhlasu s přijatými protiepidemickými opatřeními byl zjištěn slabý kladný korelační vztah (rs=0,163; p<0,001). Naopak to, nakolik respondenti vnímají opatření jako omezující, není v korelačním vztahu s frekvencí sledování mediálních zpráv (rs=0,078; p=0,096).

Diskuse

V předkládaném výzkumu jsme se zaměřili na emocionální prožívání respondentů na Slovensku ve vztahu k míře expozice médiím v období, kdy byla na Slovensku v platnosti restriktivní opatření související s bráněním šíření nového koronaviru. Většina respondentů se zajímala o zprávy o pandemii koronaviru, téměř polovina respondentů sledovala zprávy o pandemii koronaviru často (48,91 %), zatímco pouze 3,06 % respondentů zprávy nesledovalo vůbec nebo jen velmi málo. Ke stejným výsledkům ukazujícím zájem občanů o informace o koronaviru dospěla i další slovenská studie, kde respondenti upřednostňovali informace o koronaviru z televizních zpráv (80,9 %) a ze sociálních sítí (59,3 %), a také mnoho z nich sledovalo vysílané diskuse s odborníky (64,2 %). Stejně jako v našem výzkumu tvořila menší část respondentů (14 %) která se informacím o koronaviru vyhýbala (MNFORCE, s.r.o.; Seesame, s.r.o.; Sociologický ústav SAV; Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV, 2020). K podobným výsledkům poukazují i zahraniční studie, kde preferované zdroje informací byly masmédia a sociální média (Chao et al., 2020; Lin et al., 2020; Ahmad, & Murad, 2020).

V našem výzkumu jsme rovněž mapovali prožívání vybraných primárních a sekundárních emocí při sledování zpráv o pandemii koronaviru. Nejběžněji zastoupené emoce byly zvědavost, obavy a smutek; v nejmenší míře pociťovali respondenti při sledování zpráv o koronavirové pandemii paniku. Nižší frekvence pocitů paniky lze vysvětlit mírnějším průběhem pandemie na Slovensku v období sběru dat, kdy nejvyšší klouzavý medián počtu nakažených osob za týden dosáhl hodnoty 65 a počet pozitivně testovaných osob za den převyšující číslo 100 se vyskytl pouze dvakrát, což jsou ve srovnání se zahraničím velmi nízká čísla (Ministerstvo investic, regionálního rozvoje a informatizace Slovenské republiky, 2020). Podobně bychom mohli vysvětlit i méně častý výskyt emocí souvisejících s ohrožením, jako je strach, frustrace nebo hněv. V zemích jako Čína nebo Irák, kde šíření nového koronaviru mělo složitější průběh než na Slovensku, dominovaly podle výzkumných studií při sledování masmédií a sociálních sítí u obyvatel zejména negativní emoce a nálady, pocity ohrožení, obavy, úzkost, depresivní symptomy (Chao et al., 2020), strach nebo panika (Ahmad, & Murad, 2020). V našem výzkumu dominovaly pocity zvědavosti, což bychom mohli vysvětlit i fenoménem tzv. morbídní zvědavosti, kdy se lidé záměrně a dobrovolně vystavují negativním podnětům (Oosterwijk, 2017), v našem případě mediálnímu obsahu, případně by vyšší míra zvědavosti mohla být vysvětlena i teorií zvědavosti Litmana a Jimersona, která chápe zvědavost jako emočně-motivační stav nutný pro získávání dalších znalostí (Litman, 2010).

Sběr výzkumných dat probíhal během delšího časového období a proto jsme mohli sledovat i změny v emocích respondentů ve vztahu ke sledování mediálních zpráv během nouzového stavu s nejpřísnějšími protiepidemickými opatřeními a během jejich postupného uvolňování. Míra obav, smutku a frustrace významně klesla s fázemi uvolnění restriktivních opatření, zatímco u proměnných panika a zvědavost byla podobná míra po celé období sběru dat. Podobně Sadiković et al. (2020) zjistili, že obavy a strach z koronaviru u srbských obyvatel v průběhu času postupně klesaly, přičemž obě emoce byly predikovány frekvencí sledování mediálních zpráv o pandemii. Klesající tendenci obav, smutku a frustrace při sledování zpráv lze vysvětlit především informováním o uvolňování opatření a také pocitem návratu k běžnému životu. Možným vysvětlením je i snížení frekvence sledování zpráv v čase uvolnění opatření. Takovýto trend byl zaznamenán v Belgii, přičemž autoři zatím publikovali pouze popis dat bez inferenční analýzy (De Coninck, d’Haenens, & Matthijs, 2020). V Číně také zaznamenali změny v celkovém prožívání respondentů po ústupu pandemie ve srovnání s obdobím vrcholící krize, kdy došlo k významnému snížení pocitů strachu, ale na druhou stranu se zvýšila úroveň depresivity u zkoumaných dospělých (Duan et al., 2020). Podobný trend ukázala také studie Ako sa máte, Slovensko?, kde byl během jednoho měsíce zaznamenán mírný pokles počtu lidí, kteří pociťovali ohrožení aktuálním stavem epidemie (SAV, 2020).

Zajímavé výsledky se objevily při zjišťování rozdílů v míře prožívání vybraných emocí podle frekvence sledování zpráv o pandemii koronaviru. Konkrétně ve skupině s častějším sledováním zpráv o koronaviru byla nalezena statisticky významně vyšší míra pociťování strachu, obav, smutku a zvědavosti. Pocity hněvu, na rozdíl od ostatních emocí, nesouvisely s frekvencí sledování zpráv. Mnoho studií poukazuje na významný dopad médií na emocionalitu a psychické zdraví jednotlivce. Byl zjištěn vztah mezi množstvím času stráveným sledováním zpráv v médiích a prožíváním negativních emocí, jakými jsou strach, smutek, hněv, stres atd. (Kim & Cho, 2020), ale i výskytem distresu u sledujících (Chao et al., 2020) i úzkostí a kombinace deprese a úzkosti (Gao et al., 2020). Také Frissen et al. (2020) uvádějí, že afektivní reakce lidí na pandemickou situaci souvisí s frekvencí sledování mediálního obsahu. Mezi faktory ovlivňující výskyt negativních emocí může patřit i typ média, které respondenti sledovali (Chao et al., 2020), nebo také úroveň komunikace ze strany státu směrem k veřejnosti během krize, což může následně ovlivnit její samotný průběh (Míka, 2004). V zahraničních studiích byl rovněž sledován význam obsahu zpravodajství, kde se ukázalo, že sledování zpráv s negativním obsahem, jako je například počet obětí onemocnění Covid-19, působí výrazně negativně na emocionalitu, naopak sledování hrdinských činů a projevů odborníků podporuje pozitivní emoce a snižuje míru depresivních symptomů (Chao et al., 2020).

Na kvalitu života a psychický stav jednotlivce mohou působit i samotná restriktivní opatření související s pandemií koronaviru, prožívání těchto omezení a vyrovnávání se s nimi. V našem výzkumu se ukázalo, že většina respondentů (70,9 %) souhlasila s opatřeními přijatými během první vlny pandemie. Podobná zjištění uvádí i studie Ako sa máte, Slovensko?, kde 83,3 % dospělých respondentů souhlasilo s tvrzením, že opatření jsou přiměřená, a dokonce 37,4 % z nich považovalo opatření přijatá na Slovensku za nedostačující (MNFORCE, s.r.o. Seesame, s.r.o. Sociologický ústav SAV. Ústav výzkumu sociálnej komunikace SAV, 2020). Pro srovnání, v indické studii 76,5 % obyvatel Kasmíru souhlasilo, že karanténa a lockdown je jediný východisko k zastavení šíření Covid-19 a 59,5 % souhlasilo se kroky vlády podniknutými s cílem kontrolovat šíření koronaviru (Bhat et al., 2020). Jelikož respondenti vnímali opatření během první vlny pandemie za omezující, není to tak jednoznačné. Téměř třetina našich respondentů považovala opatření spíše za neomezující, zatímco 29 % respondentů je naopak spíše považovalo za omezující. Z pohledu celospolečenského boje proti pandemii považujeme za důležité také zkoumat, do jaké míry postoj obyvatel k přijatým opatřením souvisí s mediálním zpravodajstvím o koronaviru. V našem výzkumu byl zjištěn slabý korelační vztah mezi frekvencí sledování mediálních zpráv o pandemii a mírou souhlasu s opatřeními. Data ze zahraničí také ukazují, že množství a kontext mediálně vysílaného obsahu může podporovat určité chování veřejnosti, jako je vnímání závažnosti situace či dodržování opatření (Chao et al., 2020; Lin et al., 2020).

Limity výzkumu

Získaná výsledky je třeba interpretovat s ohledem na limity výzkumu. Příležitostný výběr výzkumné vzorky nezaručuje její reprezentativnost, což se odrazilo ve vysokém zastoupení žen a vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Vzhledem ke zacílení dalších otázek dotazníku, které nebyly předmětem analýzy předkládaného příspěvku, byla výzkumná vzorka tvořena respondenty, kteří jsou rodiči, což je také třeba zohlednit. Porovnání emocionálního prožívání během jednotlivých fází uvolňování opatření taktéž může být zkresleno nenáhodným výběrem vzorky. Uvědomujeme si, že výpovědnější by byl design opakovaného měření. Za nedostatek našeho výzkumu považujeme také skutečnost, že položky dotazníku nebyly pilotně ověřeny, což souvisí zejména s ambicí autorů rychle reagovat na vzniklou pandemickou situaci. Dále také nebyly sledovány osobnostní charakteristiky respondentů, které se ukazují jako důležitý prediktor emočních reakcí na pandemickou situaci (Sadiković et al., 2020), což může být také impulsem pro další výzkum v této oblasti.

Závěr

Pandemie nového koronaviru nám přinesla do života změny neočekávaných rozměrů. Během první vlny pandemie platila na Slovensku rozsáhlá restriktivní opatření, došlo k uzavření vzdělávacích institucí, omezení služeb i sociálních kontaktů, což mohlo mít zásadní dopad na emocionální prožívání jednotlivců. To, jakým způsobem o těchto událostech informují média, může toto prožívání ovlivnit. V našem výzkumu se ukázalo, že většina respondentů mediální zprávy o koronaviru sledovala často, přičemž nejčastějšími emocemi při sledování mediálních informací byly zvědavost, obavy a smutek, nejméně se vyskytovaly pocity paniky. Respondenti s vyšší expozicí médiím prokázali také vyšší míru strachu, obav, smutku a zvědavosti. S postupným uvolňováním opatření respondenti pociťovali méně obav, strachu a frustrace. Většina respondentů s restriktivními opatřeními platícími na Slovensku v době sběru dat souhlasila. Byl také zjištěn slabý kladný vztah mezi mírou souhlasu s opatřeními a frekvencí sledování mediálních zpráv o koronaviru. Jak naznačují naše data i data zahraničních výzkumů, mediální komunikace o pandemii koronaviru souvisí s tím, jak obyvatelé tuto krizovou situaci prožívají a do jisté míry i s tím, jak se chovají a přistupují k přijatým opatřením. Média tak mohou být jedním z mnoha nástrojů ke zmírnění negativních dopadů pandemie COVID-19 na životy obyvatel.

AUTOŘI: PhDr. Petra Ferenčíková Mgr. Eva Rajčániová PaedDr. Robert Tomšik, PhD. PhDr. Alena Kopányiová, PhD. Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie

Výzkum byl realizován v rámci národního projektu NFP312011APV4 - Aktualizácia systému usmerňovania a rozvoja ďalších zložiek v systéme poradenstva a prevencie

Seznam bibliografických odkazů

Ahmad, A. R., & Murad, H. R. (2020). The Impact of Social Media on Panic During the COVID-19 Pandemic in Iraqi Kurdistan: Online Questionnaire Study. Journal of medical Internet research, 22(5), e19556. https://doi.org/10.2196/19556

Barrios, J. M., Benmelech, E., Hochberg, Y. V., Sapienza, P. & Zingales, L. (2020). Civic Capital and Social Distancing during the Covid-19 Pandemic. NBER Working Paper. Dostupné z https://www.nber.org/papers/w27320.pdf

Bhat, B. A., Khan, S., Manzoor, S., Niyaz, A., Tak, H. J., Muntaha Anees, S. U., . . . Ahmad, I. (2020). A Study on Impact of COVID-19 Lockdown on Psychological Health, Economy and Social Life of People in Kashmir. International Journal of Science and Healthcare Research, 5(2), 36-46. ISSN: 2455-7587 Dostupné z https://ijshr.com/IJSHR_Vol.5_Issue.2_April2020/IJSHR005.pdf

De Coninck, D., d’Haenens, L., & Matthijs, K. (2020). Perceptions and opinions on the COVID-19 pandemic in Flanders, Belgium: Data from a three-wave longitudinal study. Data in Brief, 32. https://doi.org/10.1016/j.dib.2020.106060

Duan, H., Yan, L., Ding, X., Gan, Y., Kohn, N., & Wu, J. (2020). Impact of the COVID-19 pandemic on mental health in the general Chinese population: Changes, predictors and psychosocial correlates. Psychiatry Research, 293. https://doi.org/10.1016/j.psychres.2020.113396

Durante, R., Guiso, L., & Gulino, G. (2020, říjen, 7). Civic capital and social distancing: evidence from Italians’ response to COVID-19. VoxEU.org. Dostupné z https://voxeu.org/article/civic-capital-and-social-distancing

Frissen, T., De Coninck, D., Matthys, K., & d'Haenens, L. (2020). Longitudinal Evidence of How Media Audiences Differ in Public Health Perceptions and Behaviors During a Global Pandemic. Frontiers in public health, 8, 583408. https://doi.org/10.3389/fpubh.2020.583408

Gao, J., Zheng, P., Jia, Y., Chen, H., Mao, Y., Chen, S., . . . Dai, J. (2020). Mental health problems and social media exposure during COVID-19 outbreak. PLoS ONE 15(4), e0231924. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0231924

Chao, M., Xue, D., Liu, T., Yang, H., & Hall, B. J. (2020). Media use and acute psychological outcomes during COVID-19 outbreak in China. Journal of Anxiety Disorders, 74. https://doi.org/10.1016/j.janxdis.2020.102248

Kim, S., Cho, S. K., & LoCascio, S. P. (2020). The Role of Media Use and Emotions in Risk Perception and Preventive Behaviors Related to COVID-19 in South Korea. Asian Journal for Public Opinion Research, 8(3), 297–323. https://doi.org/10.15206/AJPOR.2020.8.3.297

Kumari, R. (2016). Positive and negative effects of social media on society. Raj Rajeshwari Journal of Psychological & Educational Research, 104-110. ISSN 2455-7900. Dostupné z https://raj-rajeshwari.com/downloads/RRJPER%20APRIL,2020%20Issue.pdf#page=110

Lin, Y., Hu, Z., Alias, H., & Wong, L. P. (2020). Influence of Mass and Social Media on Psychobehavioral Responses Among Medical Students During the Downward Trend of COVID-19 in Fujian, China: Cross-Sectional Study. Journal of Medical Internet Research, 22(7), e19982. https://doi.org/10.2196/19982

Litman, J. A. (2005). Curiosity and the pleasures of learning: Wanting and liking new information. Cognition and Emotion, 19(6), 793–814. https://doi.org/10.1080/02699930541000101

Míka, V. T. (2004). Špecifiká krízovej komunikácie s verejnosťou. Riešenie krízových situácií v špecifickom prostredí. Žilina: FŠI ŽU. s. 429-436. Dostupné z http://www.akademickyrepozitar.sk/sk/repozitar/specifika-krizovej-komunikacie-s-verejnostou.pdf

Ministerstvo investic, regionálneho rozvoja a informatizácie Slovenskej republiky. (2020). Koronavírus na Slovensku v číslach. Dostupné z https://korona.gov.sk/koronavirus-na-slovensku-v-cislach/

MNFORCE, s.r.o. Seesame, s.r.o. Sociologický ústav SAV. Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV. (2020). Ako sa máte, Slovensko? Marec 2020.[dátový súbor]. Slovenský archív sociálnych dát, 2020. SASD2020001. Verzia 1.0. Dostupné z http://sasd.sav.sk/_archiv/sasd_2020001/sasd_2020001__sk.xml#Q3_A

Oh, S.-H., Lee, S. Y., & Han, C. (2020). The Effects of Social Media Use on Preventive Behaviors during Infectious Disease Outbreaks: The Mediating Role of Self-relevant Emotions and Public Risk Perception. Health Communication. https://doi.org/10.1080/10410236.2020.1724639

Olagoke, A. A., Olagoke, O. O., & Hughes, A. M. (2020). Exposure to coronavirus news on mainstream media: The role of risk perceptions and depression. British journal of health psychology, e12427. https://doi.org/10.1111/bjhp.12427

Oosterwijk, S. (2017). Choosing the negative: A behavioral demonstration of morbid curiosity. PLoS ONE, 12(7): e0178399. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0178399

Pérez-Lugo, M. (2004). Media Uses in Disaster Situations: A New Focus on the Impact Phase. Sociological Inquiry, 74, 210-225. https://doi.org/10.1111/j.1475-682X.2004.00087.x

Sadiković, S., Branovački, B., Oljača, M., Mitrović, D., Pajić, D., & Smederevac, S. (2020). Daily Monitoring of Emotional Responses to the Coronavirus Pandemic in Serbia: A Citizen Science Approach. Frontiers in psychology, 11, 2133. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.02133

SAV. (2020). Obavy z koronavírusu sú po mesiaci nižšie. Dostupné z https://www.sav.sk/index.php?doc=services-news&source_no=20&news_no=8832

Simonov, A., Sacher, S., Dubé, J.-P., & Biswas, S. (2020). The Persuasive Effect of Fox News: Non-Compliance with Social Distancing During the Covid-19 Pandemic. SSRN Electronic Journal. https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=3600088

Tomšik, R. (2017). Kvantitatívny výskum v pedagogických vedách. Úvod do metodológie a štatistického spracovania. Nitra: PF, UKF.

World Health Organization. (2020a). WHO Coronavirus Disease (COVID-19) Dashboard. Dostupné z https://covid19.who.int/

World Health Organization. (2020b). Rolling updates on coronavirus disease (COVID-19). Dostupné z: https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/events-as-they-happen