Není pochybné, že každý jednotlivec je součástí určitého společenství. Jeho existence v lidském společenství je determinována závislostí na příležitostech existovat v hlavním společenském proudu, mezilidských vztazích se širším prostředím, míře individuálních morálních schopností a možností vést kvalitní život ve prospěch sebe sama a své rodiny. Tuto závislou lidskou existenci chápeme tak, že každý lidský život má jedinečnou, neopakovatelnou a neodňatelnou především lidskou hodnotu a důstojnost. V kontextu této myšlenky a v souladu s Komenským (In Loran, 2009, s. 153) konstatujeme, že „každý, kdo se narodil, narodil se s hlavním cílem, a to, aby byl především člověkem”. A to bez ohledu na jeho příslušnost k etnické většinové či minoritní kultuře, vyznání, barvu pleti, politickou příslušnost nebo sociální status, atd. Ano, záměrně poukazujeme na lidskost, která, zejména v posledním desetiletí, se jeví jako výrazně deficitní ve všech převzatých a přijímaných politicko-exekutivních rozhodnutích, opatřeních, programech a projektech v praktické národní sociální politice v rámci probíhajících reformních transformací. A to zejména ve vztahu k sociálně slabším vrstvám společnosti, jako jsou například senioři s nízkým důchodovým příjmem, osoby pracující za minimální mzdu nebo ti, kteří sice pracují, ale zaměstnavatel jim několik měsíců nevyplácí ani minimální mzdu, vyloučené a marginalizované osoby s celoživotně nulovým statusem na národním trhu práce. Jednotlivce, kteří existenčně žijí v hladových údolích, protože jinou možnost či příležitost nemají. V návaznosti na tato konstatování poukazujeme na to, že kdyby lidskost nechyběla v dosavadních politicko-exekutivních rozhodnutích zejména ve vztahu k sociálně potřebným částem populace, určitě by dnes sociální realita nevyzněla tak, jaká je na našem území. Například existence hladových dolin, dlouhodobá nezaměstnanost početní části produktivně schopné populace, která už existenčně žije v chudobě až bídě, exkluze či marginalizace s výraznou závislostí na dávkách v hmotné nouzi a specifických sociálních intervencích ze strany sociálních pracovníků se staly fakty a ukazateli sociální reality. Na podporu našeho tvrzení můžeme uvést několik indikátorů ze zpráv o sociální situaci obyvatelstva Slovenské republiky za období let 2008 a 2009, které ukazují na existenci skutečností popsaných touto dekompozicí reality. Například: pokles reálného hrubého domácího produktu v roce 2009 o „5,7%” (správa…,2009, s. 6) oproti roku 2008, což poukazuje na významný pokles výkonu ekonomiky. Oproti roku 2008 byl v roce 2009 výrazný nárůst cenové hladiny všech základních potravin a služeb přibližně o „21,2 %” (správa…,2009, s.6). To svědčí o tom, že cenová hladina potravin rostla rychleji než reálné měsíční příjmy z náročné činnosti. Dále pokles produktivity práce a zaměstnanosti, nárůst míry nezaměstnanosti na „12,5%” (správa…2009, s. 17), což představuje přibližně 374 600 osob, a zejména dlouhodobé nezaměstnanosti od 1 do 2 let o „6 900” osob (správa…2009, s.19, správa…2008, s.20) oproti roku 2008; nezaměstnanost delší než 2 roky se zvýšila o „11 800” osob (správa…, 2009, s.18, správa…2008, s.20) a dlouhodobě nezaměstnaných déle než jeden rok bylo „165 100” osob (správa…, 2009, s. 18). Uchazeči o zaměstnání evidovaní jako dlouhodobě nezaměstnaní déle než jeden rok jsou většinou osoby se základním vzděláním a bez ukončeného základního vzdělání v počtu „115 119” (správa…, 2009, s.23). Podle našeho názoru je přirozené, že načrtnuté socioekonomické reality a mnoho dalších se staly předmětem zkoumání i teoretické a praktické sociální práce a andragogiky chudých. Sociální intervence, resp. často specifické intervence jako nástroje těchto teoreticko-empirických disciplín, jsou v procesech jejich poskytování determinovány i etickými principy sociální práce, zejména ve vztahu k marginalizovaným a vyloučeným romským společenstvím. „Proto si jen velmi těžko dovedeme představit tyto činnosti bez přítomnosti etických souvislostí” (Dávideková, 2009, s. 40). Pod pojmovou kategorií etický princip v sociální a andragogické práci chápeme něco jako morální základ, morální vědomí, hlavní myšlenku, pravidlo pro poznání a jednání v našich přístupech k specifickému klientovi či specifické cílové skupině existenčně žijící v segregované osadě nebo v jiném osídlení.

Pokud za obsahově primární v etickém principu chápeme něco ve smyslu morálního základu našeho poznání a jednání, pak z tohoto primárního etického principu můžeme odvodit další subprincipy jako determinující prvky sociálních intervencí poskytovaných marginalizovaným a vyloučeným romským klientům, jimiž bychom se měli řídit. Podle našeho názoru jde o tyto subprincipy: 1. Lidská důstojnost a humanistický přístup ke specifickému klientovi. 2. Spravedlnost a rovnost příležitostí. 3. Čestnost a svědomitost. 4. Dobročinnost. 5. Autonomie klienta. 6. Důvěryhodnost sociálního pracovníka či sociálního andragoga. 7. Preference sociální a individuální etiky v sociálních službách. V této souvislosti je třeba ještě zdůraznit, že „morální normy jsou tvořeny člověkem a hodnoty, které se stávají prostřednictvím diskurzu jejich zprostředkovaným argumentačním obsahem, odpovídají schopnostem a možnostem sociálního pracovníka. Funkčnost morálních norem závisí na schopnosti sociálního pracovníka porozumět jejich smyslu, ztotožnit se s nimi natolik, že se stanou součástí jeho vlastních morálních postojů také ve vztahu k marginalizovaným romským společenstvím” (Hajduk, 2009, s. 67).

Na závěr našeho příspěvku si dovolujeme prezentovat náš návrhový postoj. Jsme toho názoru, že ve vztahu k marginalizovaným a vyloučeným romským společenstvím bychom měli preferovat uplatňování nové formy praktické sociální práce, tedy inkluzivně-edukační sociální práce, kterou lze označit za specifickou formu našeho odborného působení. Šlo by o formu práce, která by se mohla stát mostem pro pomáhání a která by dotčené populaci obyvatelstva měla zajistit jejich sociální bezpečnost, sociální gramotnost a sociální spravedlnost. Tu sociální spravedlnost, která představuje „základní morální kategorii” (Vanková, 2009, s.29) a často determinuje postoje i mnoha sociálních pracovníků ve vztahu k vyloučeným Romům z osad. A to navzdory tomu, že pojem sociální spravedlnosti chápeme jako morální kategorii implantovanou do principů, které podle Mátela (2010, s. 65) nejčastěji vyjadřují: „1. Čelit negativní diskriminaci…2. Uznat různorodost…3. Spravedlivě distribuovat zdroje…4. Čelit nespravedlivé politice a praktikám…5. Solidarně pracovat”. V kontextu s výše uvedeným konstatujeme, že dosavadní aplikační praxe mnoha politicko-exekutivních opatření ukazuje, že bez poskytování specifických inkluzivně-edukačních sociálních intervencí marginalizovaným Romům a bez uplatňování specifických přístupů a Mátelových etických principů ve vztahu k nim není možné danou populaci inkludovat do žádoucích struktur společnosti a trhu práce. A toto, v duchu Komenského, všichni, kteří se narodili, narodili se s tím hlavním cílem, aby byli lidmi, můžeme uskutečnit a dosáhnout jej jen tehdy, pokud větší část z nás dokáže přehodnotit své dosavadní přístupy a postupy zejména ve vztahu k vyloučeným a marginalizovaným objektům našeho působení.

Autor: Doc. PhDr. Tibor Loran, PhD. Seznam bibliografických odkazů

[1] DÁVIDEKOVÁ, M. 2009. Hodnoty, etika a sociálne cítenie v sociálnej práci. In Základy sociálnej práce. Brno: MSD, 2009. 282 s. ISBN 978-80-7392-109-5. [2] HAJDUK, Ľ. 2009. Filozofia spravodlivosti. Bratislava: Štátny pedagogický ústav, 2009. 140 s. ISBN 978-80-89225-49-1. [3] KOLEKTÍV AUTOROV. 2009. Správa o sociálnej situácii obyvateľstva Slovenskej republiky za rok 2009. Vládny dokument. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2009, 104 s. Bez ISBN. [4] KOLEKTÍV AUTOROV. 2008. Správa o sociálnej situácii obyvateľstva Slovenskej republiky. Vládny dokument. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2008, 145 s. Bez ISBN, [5] KRAUS, J. 2008. Slovník cudzích slov (akademický). Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 2008, 1054 s. ISBN 978-80-10-01425-5. [6] LORAN, T. 2009. Paradigma kreovania ľudského kapitálu Rómov. Bratislava: ŠPÚ, 2009, 170 s. ISBN 978-80-89225-56-9. [7] MÁTEL, A. a kol. Etika sociálnej práce. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2010, 183 s. ISBN 978-80-89271-85-6. [8] MOJTOVÁ, M. a kol. 2008. Vybrané kapitoly z etiky pre študentov zdravotníckych a sociálnych odborov. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2008, 125 s. ISBN 978-80-89271-40-5. [9] VANKOVÁ, K. 2009. Sociálna spravodlivosť verzus edukácia v školskom systéme na území Slovenska. In Pedagogicko-psychologické a interkultúrne aspekty práce učiteľov žiakov z odlišného sociokultúrneho prostredia (Ed.: R. Rosinský). Nitra: UKF:FSV a Z, 2009, s.29-50. ISBN 978-80-8094-589-3.

(1) Marginalizované romské společenství - rozumíme tím reálný – explicitní stav socioekonomické degradovanosti početně velkých lidských komunit, které v našich podmínkách obvykle žijí v etnicky segregovaných, vyloučených osídleních (nejčastěji v osadách, městských čtvrtích nebo jednobytových ghetech) bez civilizační infrastruktury (například vody, plynu, elektřiny, bezbariérových pozemních komunikací atd.) a bez přístupu ke standardním civilizačním službám (například vzdělávacím, sociálním, právním, zdravotním, bankovním atd.). Obvykle tato prostorově a sociálně ohraničená venkovská lokální osídlení v segregované podobě obývají pouze osoby, které samy sebe vnímají jako Romy, verbálně deklarují svou příslušnost k romské menšině a romskému lokálnímu společenství (jehož jsou součástí) a osadovému prostředí, v němž existenčně žijí a považují je za romské. Jednotlivci tvořící tato společenství jsou sociálně potřební a závislí na dávkách v hmotné nouzi, mají nulový status na trhu práce, jsou polográmotní až negramotní a jejich většinově sociálně-patologické chování nese explicitní známky chudoby schopností. Vzhledem k reálným potřebám a problémům této komunity, statusu v obcích a městech, jde o specifickou cílovou skupinu všech forem sociální a edukační práce, která vyžaduje od sociálních pracovníků a vzdělavatelů, vůči nim uplatňovat především specifické inkluzivní sociální intervence.

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. – 21. října 2010 v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociálně práci a dalších pomáhajících profesiách. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.