Etické milníky sociální práce a lidská práva

Úvod

Cílem příspěvku je identifikovat lidská práva v historickém kontextu etických milníků sociální práce, a to zejména v deontologických kodexech, které jsou integrální součástí procesu její profesionalizace. Vycházíme přitom ze studie Etické milníky profesionalizace sociální práce (americká a slovensko-česká perspektiva), publikované v časopise Sociální práce / Sociálna práca (Mátel, 2021).

1. Profesionalizace sociální práce a etika

Termín profese etymologicky pochází z latinského professio, který označuje odbornost, odbornou přípravu k povolání (zaměstnání) nebo projevení, případně veřejné přihlášení se k ní. Poměrně dlouho byla profese identifikována se svobodným povoláním (např. lékař, právník, umělec). Takové chápání profese můžeme považovat za „tradiční“. V současnosti se v českém a slovenském sociálně-kulturním kontextu stírají rozdíly mezi profesí, zaměstnáním nebo pracovním činnostmi. V praxi bývají chápány i jako synonyma. Podle francouzského sociologa Gresleho (In Boudon, 2004) se ve většině charakteristik profesie objevují tři kritéria:

1. specializace znalostí, která vede k přesnému a samostatnému stanovení pravidel činnosti;
2. vysokoškolské intelektuální vzdělání, které předpokládá existenci škol poskytujících takové vzdělání;
3. ideál služby, který vyvolává vznik deontologického kodexu a kontrolu vlastními členy.

Morales a Sheafor (1998 In Göppner, Hämäläinen, 2008) uvádějí kritéria pro profesi následovně:

1. systematický soubor teorií;
2. profesionální autorita (monopol ve vlastní odborné praxi);
3. uznání společností;
4. regulativní etický kodex;
5. profesionální kultura. Z uvedeného je zřejmé, že etika a její formální regulace je důležitou a nepostradatelnou složkou profese.

Payne (2005) identifikoval šest důležitých aspektů konstrukce sociální práce, které jí pomáhají identifikovat jako profesi:

1. charakteristika lidí, kterým slouží, jejich problémy ve společnosti i reakce společnosti na tyto problémy;
2. hodnoty a filosofie, které jsou pro praxi centrální;
3. organizační, právní a institucionální kontext praxe (sem mohou patřit i formální etické kodexy, pozn. autor);
4. profesní sdružování a povolání;
5. poznatková báze a výzkum;
6. profesní vzdělávání (integrální součástí je etika sociální práce, pozn. autor).

V současnosti lze sociální práci definovat jako aplikovanou vědu a akademickou disciplínu, stejně jako profesionální činnost sociálních pracovníků, kteří svým cílevědomým působením pomáhají, doprovázejí, podporují a zmocňují jednotlivce a sociální systémy (rodiny, skupiny, komunity), aby dosáhli optimální úrovně sociálního fungování, a vytvářejí příznivé společenské podmínky k dosažení tohoto cíle (Mátel, 2019). Sociální práce je profesí založenou na etice a morálních hodnotách. Bez morálních hodnot by ztratila něco ze své podstaty, resp. by vůbec neexistovala. Mezi její klíčové hodnoty již několik desetiletí patří lidská práva, která jsou předmětem tohoto příspěvku.

1.1 Etické etapy profesionalizace sociální práce

Z historického hlediska se jen několika autorům věnovalo etickými milníky profesionalizace sociální práce. V anglicky píšící literatuře zejména americký odborník na profesní etiku Frederik F. Reamer, kterého můžeme oprávněně považovat za autora periodizace etických období této profese. Tento autor nejprve v rozvoji etiky sociální práce rozlišoval čtyři klíčové etapy, později k nim přidal pátou (Reamer, 1998; 2013; 2014):

1. moralistické období (konec 19. a začátek 20. století – počátek 30. let 20. století),
2. období etických hodnot (konec 30. a začátek 40. let 20. století – 60. léta 20. století),
3. období etických teorií a etického rozhodování (70. léta 20. století – 80. léta 20. století),
4. období etických standardů a řízení rizik (90. léta 20. století – do poloviny prvního desetiletí 21. století),
5. digitální období (od poloviny prvního desetiletí 21. století – současnost).

K jeho periodizaci však musíme přistupovat kriticky, protože odráží primárně etiku americké sociální práce, i když ta měla a dosud má silný vliv na její globální trendy. Vzhledem k perspektivě československé, později české a slovenské sociální práce, která byla historicky zásadně ovlivňována odlišnou politickou a kulturně-společenskou situací, navrhl autor tento text alternativní periodizaci v našem společensko-kulturním kontextu (Mátel, 2021):

1. moralistické období (od 20. let 20. století s dosahem až do 40. let 20. století),
2. období identifikace etických hodnot a principů (30.–40. léta 20. století do roku 1948),
3. období aplikované etiky a etického rozhodování (od 90. let 20. století do poloviny druhého desetiletí 21. století),
4. období závazných etických standardů a řízení rizik (od poloviny druhého desetiletí 21. století do 20. let 21. století),
5. digitální období (od 20. let 21. století po současnost).

Při dalším pojednávání bude důležité rozlišovat, v jakém socio-politickém kontextu se nacházíme, zda v mezinárodním (ovlivněném zejména americkou sociální prací) nebo v českém a slovenském prostředí.

1.2 Etické kodexy sociální práce

Formulování etického kodexu patří v současnosti mezi základní požadavky profesionality a je jednou ze znaků samostatných pomáhajících profesí. Z etymologického hlediska latinské slovo codex označovalo knihu. Podle její podoby šlo o papyrový svitek, spis, pergamenový rukopis nebo dřevěnou destičku. V širším smyslu znamenal codex soubor nebo seznam několika spisů. Etický kodex pak označuje soubor písemně formulovaných hodnot, etických principů a norem chování závazných pro konkrétní profesi, odborné pracovníky nebo organizaci v globálním, národním nebo institucionálním prostoru. I když etické kodexy nikdy zcela neodstraní neetické chování, přispívají k etické citlivosti profesionálních pracovníků, profesí a její důvěryhodnosti u uživatelů služeb a ve společnosti. I když nejsou lékem na všechny etické problémy, konflikty a dilemata, mohou napomoci k eticky uváženému rozhodování při nich (Mátel, Mališková, 2016). Z hlediska oblastního dosahu působení etického kodexu rozlišujeme mezinárodní etické kodexy, národní etické kodexy a etické kodexy organizací, firem či zařízení sociálních služeb. V rámci sociální práce existuje rozlišení mezi širším koncipovaným etickým kodexem sociální práce, který se zabývá etickými aspekty profese a disciplíny v celém jejím rozsahu (včetně výzkumu, vzdělávání atd.), a užšími pravidly etického kodexu sociálních pracovníků (a asistentů sociální práce), který je koncipován z perspektivy profesionálních pracovníků.

1.3 Lidská práva

Zmínky o lidských právech lze vystopovat už ve starověké filozofii (náznaky jsou například ve stoické filozofii) nebo ve středověku (Jean Gerson, Johannes Althusius atd.), ale koncepčně se o univerzálních právech člověka začalo mluvit až ve 17. a 18. století v rámci tzv. novověké školy přirozeného práva. Teorie přirozeného práva nalezneme v tomto období v dílech takových filozofů jako Hugo Grotius, Thomas Hobbes, John Locke či Jean-Jacques Rousseau. Důležitými milníky vývoje konceptu lidských práv v novověku jsou americká Deklarace nezávislosti (1776) a francouzská Deklarace práv člověka a občana (1789).

Ochrana lidských práv byla až do poloviny 20. století čistě vnitrostátní záležitostí. Demokracie a lidská práva jsou základem právního státu. Nejdůležitější úlohou státu v oblasti lidských práv je jejich ochrana a vytváření podmínek pro jejich realizaci. Nestačí však jen to, aby stát do lidských práv negativně nezasahoval, ale je nutná aktivní ingerence státu (Svák, 2011).

Éra lidských práv dosáhla svého vrcholu po 2. světové válce. Ochrana lidských práv přechází z suverenity státu na mezinárodní úroveň. Touto nejvýznamnější mezinárodní dokumentkou lidských práv ve 20. století je rozhodně Všeobecná deklarace lidských práv, kterou v roce 1948 přijala Organizace spojených národů. Její 30 článků se obvykle dělí do tří základních skupin, tzv. generací lidských práv. V první generaci najdeme občanská práva (na život, na nedotknutelnost osoby a její soukromí, na osobní svobodu, na ochranu osobní cti, na vlastnictví, na spravedlivý proces, na svobodné myšlení, náboženské vyznání, na svobodný pohyb a pobyt atd.) a politická práva (svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, právo na shromažďování, právo na sdružování, volební právo, právo na odpor). Ve druhé generaci se nacházejí hospodářská práva (na práci, podnikání, stávku, na zvláštní pracovní podmínky a na zvýšenou ochranu zdraví při práci pro ženy, mladistvé a osoby se zdravotním postižením atd.), sociální práva (právo na zdravotní péči, právo na důchodové zabezpečení, právo na ochranu rodiny atd.) a kulturní práva (právo na vzdělání, na svobodný vědecký výzkum atd.). Nakonec, v třetí generaci Všeobecné deklarace lidských práv lze nalézt tzv. práva solidarity, tedy postmoderní práva, jako například právo na mír, právo na příznivé životní prostředí, práva národnostních a etnických menšin, právo na přístup ke kulturnímu dědictví apod. Jednotlivá práva jsou dále rozvedena v dalších deklaracích a úmluvách OSN, jakož i dalších mezinárodních institucí, v evropském prostoru zejména Rady Evropy a Evropské unie.

2. Etické milníky sociální práce a lidská práva

2.1 Období identifikace etických hodnot a principů

S ohledem na lidská práva v sociální práci je důležitou etapou období identifikace etických hodnot a principů. „Profesionální hodnoty sociální práce jsou přesvědčení profesní komunity o žádoucích cílech a žádoucím chování sociálních pracovníků, které k těmto cílům vede“ (Mátel, in Balogová, Žiaková et al., 2017, s. 32). Pokud v profesní komunitě nastane shoda o jejich výběru, bývají často těžištěm profesního etického kodexu pro etické principy a konkrétní pravidla (normy, standardy) chování. Etické principy pak mohou sloužit i jako interpretační nástroj k objasnění významu, obsahu a rozsahu hodnot (Mátel, 2018).

Mezi prvními, kteří se pokusili o identifikaci klíčových hodnot případové sociální práce, patřil Felix Biestek v díle The Casework Relationship (1957). Z terminologického hlediska použil označení „obecné principy vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem“. K Biestekem prezentovaným sedmi klíčovým principům patří individualizace, účelové vyjadřování pocitů, kontrolovaná emocionální angažovanost, akceptace (neodsuzování), sebeurčení a diskrétnost. Minimálně čtyři z nich lze považovat za hodnoty. V 60. letech 20. století se odborníci na sociální práci zaměřili na etické konstrukty sociální spravedlnosti, lidská práva a reformy. Politická nálada tohoto turbulentního období vnesla do sociální práce soubor hodnot zaměřený na sociální rovnost, právo na sociální zabezpečení, lidská práva, antidiskriminaci a snahu proti útlaku (Reamer, 2014).

Profesionální organizace sociální práce začínaly v období identifikace etických hodnot a principů přijímat a vydávat etické kodexy nebo etické průvodce praxe založené na etických hodnotách. První etické kodexy byly stručné. Kanadská asociace sociálních pracovníků přijala jednoduchý etický kodex v roce 1938, Americká asociace sociálních pracovníků v roce 1947. Komplexnější etický kodex přijala americká Národní asociace sociálních pracovníků (zkr. NASW) v roce 1960. Sociální práce je v něm představená jako profese „založená na humanitních a demokratických ideálech. Od vykonavatelů profese vyžaduje integritu, soucit, důvěru v hodnotu a důstojnost lidských bytostí, respekt k individuálním rozmanitostem, závazek ke službě a oddanost pravdě“ (NASW, 1960). Jádrem kodexu byly standardy chování sociálních pracovníků vůči těm, jimž slouží (tedy klientům), kolegům, zaměstnavatelům, jiným profesím a komunitě. Tyto obsahovaly 14 prohlášení prezentovaných v první osobě, např. „Dávám přednost své profesionální odpovědnosti před svými osobními zájmy.“ nebo „Respektuji soukromí lidí, kterým sloužím.“ Právě ochrana soukromí se poměrně často objevuje jako jedno z nejčastěji prezentovaných práv náležejících do konceptu lidských práv. Už v tomto kodexu se zmiňovalo, že sociální práce by měla být bez diskriminace, ale až revize kodexu o sedm let později, uvedla explicitně: „Nebudu diskriminovat kvůli rase, barvě pleti, náboženství, věku, sexuální orientaci nebo národnostnímu původu, ale v mém zaměstnání budu pracovat na předcházení a odstraňování diskriminačních praktik…“ (NASW, 1967).

2.2 Období aplikované etiky a etického rozhodování

První mezinárodní etický kodex publikovala Mezinárodní federace sociálních pracovníků (zkr. IFSW) v roce 1976, tedy už v období aplikované etiky a etického rozhodování. Mezinárodní etický kodex pro sociální pracovníky obsahoval pět základních principů a následovaly standardy etického chování. S ohledem na téma našeho příspěvku uvádíme první dva principy:

1. princip: Každá lidská bytost má jedinečnou hodnotu bez ohledu na svůj původ, etnikum, pohlaví, věk, přesvědčení, sociální nebo ekonomický status nebo příspěvek do společnosti.
2. princip: Každý jednotlivec má právo na seberealizaci do té míry, pokud nezasahuje do stejných práv jiných.

Právě období aplikované etiky a etického rozhodování přineslo reflexe, kde profesionální sociální pracovníci musejí dělat těžká rozhodnutí vzhledem k problematickým a eticky dilematickým situacím. Etická dilemata zahrnovala komplexní analýzu „etických hádanek“, různorodých situací výkonu profesionální praxe, v nichž jsou etické hodnoty, povinnosti a úkoly sociální práce ve vzájemném konfliktu (Mátel, 2021).

2.3 Období závazných etických standardů a řízení rizik

Mezinárodní federace sociálních pracovníků spolu s Mezinárodní asociací škol sociální práce publikovaly v roce 1994 nový mezinárodní kodex označený názvem Etika sociální práce, principy a standardy (NASW, 1994). Dokument se skládal ze dvou částí:

1. Mezinárodní deklarace etických principů sociální práce – byly uvedeny základní principy, problematické oblasti, v nichž může vzniknout konflikt zájmů, a metody pomáhající při jejich řešení;
2. Mezinárodní etické standardy pro sociální pracovníky. Ty kromě obecnějších principů etického chování věnovaly pozornost čtyřem konkrétním oblastem – vztahu ke klientům, zaměstnavatelským agenturám a organizacím, kolegům a profesi. V tomto dokumentu se na globální úrovni poprvé explicitně uvádí respektování lidských práv sociálními pracovníky:

Sociální pracovníci respektují základní lidská práva jednotlivců a skupin osob vyjádřená ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů a dalších mezinárodních dohodách odvozených z této deklarace (čl. 2.2.7)

Zároveň se předpokládá, že tato práva mohou být ve vzájemném konfliktu vzhledem k právům jiných osob: Pomozte klientovi – jednotlivci, skupině, komunitě nebo společnosti – dosáhnout seberealizace a maximálního potenciálu v mezích respektování příslušných práv jiných (čl. 3.3.4).

Mezinárodní etický kodex z roku 1994 sehrál důležitou roli v procesu profesionalizace české i slovenské sociální práce po pádu komunismu v roce 1989. V roce 1994 byla založena Asociace sociálních pracovníků na Slovensku, která se stala členskou organizací IFSW. V Žilině v roce 1997 byla deklarována Etický kodex sociálních pracovníků Slovenské republiky. Tento je považován za první slovenský etický kodex sociální práce, ačkoli šlo o dokument profesní asociace, jejíž členství bylo dobrovolné. V první větě kodexu se přímo uvádí, že „sociální práce je profese založená na hodnotách demokracie a lidských práv.“ Z hlediska jednotlivých práv se zdůrazňuje zejména respektování práva na soukromí, v kontextu důvěrnosti a mlčenlivosti: Sociální pracovník respektuje klientovo soukromí a zachovává důvěrnost informací získaných při své práci.

V České republice měla z historického hlediska významnou roli Společnost sociálních pracovníků ČR, která už od roku 1990 působila jako občanské sdružení. Členství v ní bylo dobrovolné a stala se členskou organizací IFSW. V roce 1995 vstoupila do platnosti tímto svazem vytvořený Etický kodex sociálních pracovníků ČR. Podle vzoru mezinárodního etického kodexu obsahoval obecné etické principy (v dokumentu označené jako zásady) a konkrétní pravidla etického chování v pěti oblastech – ve vztahu ke klientovi, zaměstnavateli, kolegům, svému povolání a odbornosti a společnosti. Z textu tohoto kodexu cituje text vztahující se k lidským právům: Sociální práce je založena na hodnotách demokracie a lidských práv. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv skupin i jednotlivců, tak jak jsou vyjádřeny v Chartě lidských práv Společených národů a v Úmluvě o právech dítěte. Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu, barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti. Sociální pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů. Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoli formy diskriminace všem klientům. Při žádné formě diskriminace nespolupracuje a neúčastní se jí. Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení.

Další revize mezinárodního etického kodexu byla v roce 2004, jejím výstupem byl dokument Etika v sociální práci: Vyhlášené principy. Kodex se opírá o globální definici sociální práce, kterou schválily IFSW a IASSW v Montréalu v roce 2000 (IFSW, 2004):

Profese sociální práce prosazuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích, stejně jako posilování a osamostatnění lidí k urychlení jejich prosperity. Využívající teorie lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje v oblastech, kde dochází k interakci lidí s jejich prostředím. Principy lidských práv a sociální spravedlnosti jsou pro sociální práci zásadní (čl. 2).

Principy (resp. hodnoty) lidských práv jsou pak hodnotovou východiskovou základnou pro konkrétní etické standardy. Sociální práce je založena na respektu k hodnotě a důstojnosti všech lidí a na právech, které z toho vyplývají. Sociální pracovníci mají podporovat a chránit fyzickou, psychickou, emoční a duchovní integritu a blahobyt každého člověka (čl. 4.1).

Dokument se explicitně odvolává na tehdy platné mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech, přičemž vždy šlo o dokumenty OSN (IFSW, 2004):

• Všeobecná deklarace lidských práv (1948);
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966);
• Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966);
• Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1966);
• Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979);
• Úmluva o právech dítěte (1989);
• Úmluva o domorodcích a kmenech v nezávislých zemích (konvence OIT 169, 1989);

Vzhledem k současnosti bychom k těmto dokumentům OSN měli přidat:

• Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (2004);- Úmluva o ochraně všech osob před nedobrovolným zmizením (2006);- Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (2006).

V evropském společensko-politickém kontextu je důležitý i dokument Rady Evropy: Evropský dohovor o ochraně lidských práv a základních svobod (ve znění protokolů č. 11 a 14, 2010) a Charta základních práv Evropské unie (2012).

Vzhledem k potenciálním konfliktům a dilematům mezi jednotlivými právy se v textu kodexu uvádí (IFSW, 2004): „Sociální pracovníci mají respektovat a podporovat lidské právo na uskutečňování vlastního výběru a rozhodnutí nezávisle na jejich hodnotách a životních rozhodnutích, za předpokladu, že to neohrozí práva a legitimní zájmy druhých.“ „Sociální pracovníci vyžadují uznání toho, že jsou odpovědní za své chování ve vztahu k uživatelům služeb, ale i k lidem, s nimiž pracují, kolegům, zaměstnavatelům, profesionální asociaci a zákonu, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu.“

Vzhledem k revizi mezinárodního etického kodexu Společnost sociálních pracovníků ČR v roce 2006 revidovala kodex z roku 1995 a vytvořila Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků ČR (SSP ČR, 2006), který bývá chápán a někdy i uváděn jako Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. Z jeho textu cituje (bodkem jsou označeny změny oproti starší verzi kodexu): Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv skupin a jednotlivců tak, jak jsou vyjádřeny v dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka, a to především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Chartě lidských práv Společených národů a v Úmluvě o právech dítěte a dalších mezinárodních deklaracích a úmluvách. Dále se řídí Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony tohoto státu, které se od těchto dokumentů odvíjejí (čl. 1.1). Sociální pracovník požaduje uznání toho, že je zodpovědný za své jednání vůči osobám, se kterými pracuje, vůči kolegům, zaměstnavatelům, profesní organizaci a vzhledem k zákonným ustanovením, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu (čl. 2.5.6).

2.4 Digitální období

Posledním a v současnosti platným mezinárodním etickým kodexem sociální práce je dokument Vyhlášení etických principů (sociální práce) z roku 2018 (dále „Vyhlášení“). Jeho ideovou základnou se stala nová globální definice sociální práce, kterou schválila IFSW v Melbourne v roce 2014 (IFSW, 2018): „Sociální práce je profese založená na praxi a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu, sociální rozvoj, sociální soudržnost, stejně jako zmocnění a osamostatnění lidí. Principy sociální spravedlnosti, lidských práv, společné odpovědnosti a respektu k rozmanitosti jsou ústřední pro sociální práci. Podložená teoriemi sociální práce, společenských věd, humanitními a místními poznatky, se sociální práce zabývá lidmi a strukturami, aby podněcovala životní změny a zlepšovala blahobyt.“

V komentářích IFSW k této definici se zdůrazňuje především skutečnost, že sociální práce je vzájemně propojený systém hodnot, teorií a praxe. Stejně jako ve starší verzi globální definice z roku 2000 v Montréalu jsou primárně zdůrazňovány dva zásadní principy – lidská práva a sociální spravedlnost, ale uvedené v opačném pořadí. „Sociální pracovníci uznávají a respektují přirozenou důstojnost a hodnotu lidí v postoji, slovech a činech“ (čl. 1). Je zdůrazněno úzké propojení postojové, verbální a behaviorální roviny. „Sociální pracovníci přijímají a podporují základní a neodňatelná práva všech lidí“ (čl. 2). Na rozdíl od staršího kodexu Vyhlášení již taxativně neuvádí mezinárodní lidskoprávní deklarace a úmluvy.

S ohledem na nové témata dává současný mezinárodní etický kodex důraz na vytváření rovnováhy před subjektivní a jednostrannou interpretací práv (Mátel, 2018). Už v průběhu přípravy dokumentu bylo upozorněno na potřebu teoretického a etického posunu porozumění lidské důstojnosti v kontextu autonomie k uznání intersubjektivity lidské důstojnosti a lidských práv, tedy práva „mezi“ jednotlivci (Feder, 2014). V zásadě jde o velmi důležitý princip interpretace lidských práv založený na tom, že „mé právo končí tam, kde začínají práva druhých.“ V textu Vyhlášení můžeme najít několik ustanovení, kde je tato rovnováha explicitně uvedena, např. (IFSW, 2018): „Respektujeme všechny osoby, ale zpochybňujeme přesvědčení a jednání těch osob, které znehodnocují nebo stigmatizují sebe nebo jiné osoby“ (čl. 1). „Sociální pracovníci respektují a prosazují práva lidí dělat vlastní volby a rozhodnutí za předpokladu, že to neohrozí práva a oprávněné zájmy ostatních“ (čl. 4). Úkolem sociálních pracovníků je proto také „spolupracovat s lidmi při hledání přiměřené rovnováhy mezi lidskými právy, která si vzájemně protirečí“ (čl. 2). „Lidská práva musí existovat společně s kolektivní odpovědností a je třeba porozumět tomu, že individuální lidská práva se mohou realizovat jen každodenně, pokud lidé převzali odpovědnost za sebe a za životní prostředí, a pokud usilují o vytvoření recipročních vztahů v rámci komunity“ (Ethics Taskforce, 2017, In Mátel, 2018).

Jelikož současný mezinárodní etický kodex byl vyhlášen v digitální éře, jedním z jeho důležitých témat je etické využití digitálních technologií. Vyhlášení upozorňuje, že „používání digitálních technologií a sociálních médií může představovat hrozbu pro uplatňování mnoha etických norem, včetně, ale nejen, soukromí a důvěrnosti, konfliktů zájmů, kompetencí a dokumentace…“ (čl. 8.2).

Globální definice sociální práce z Melbourne se stala ideovou základnou i nového Etického kodexu sociálního pracovníka a asistenta sociální práce Slovenské republiky, který schválila Slovenská komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce v roce 2015. Jeho vyhlášení předcházela nová legislativní rámec pro sociální práci na Slovensku, konkrétně Zákon č. 219/2014 Z. z. o sociální práci a o podmínkách výkonu některých činností v oblasti sociálních věcí a rodiny a o změně a doplnění některých zákonů. Jeho hlavním cílem byla podpora profesionalizace výkonu sociální práce, zejména prostřednictvím stanovení nezbytných kvalifikačních předpokladů a zřízení Slovenské komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Právě tato profesní organizace má odpovědnost za schválení a revizi etického kodexu profese, stejně jako za vydávání stanovisk k etickým otázkám výkonu sociální práce. Mezi tři klíčové hodnoty slovenské sociální práce patří podle tohoto kodexu sociální spravedlnost, lidská důstojnost a důležitost mezilidských vztahů. S lidskou důstojností je úzce spojen princip respektování lidských práv. Z textu kodexu cituje (Slovenská komora, 2015): Sociální práce je založena na respektu k důstojnosti všech lidí bez rozdílu a na dodržování lidských práv, jak jsou uvedena v mezinárodních dokumentech.

Slovenský etický kodex byl dvakrát revidován. Revize z roku 2019 reagovala na nový mezinárodní etický kodex z roku 2018. V části o hodnotě důstojnosti člověka byla podle vzoru mezinárodního etického kodexu doplněna formulace, že sociální pracovník a asistent sociální práce „spolupracuje s dalšími osobami při hledání přiměřené rovnováhy mezi lidskými právy, která si vzájemně protirečí.“ Princip podpory práva na sebeurčení je formulován tak, aby v něm byl obsažený balans mezi právy jednotlivých klientů: „Sociální pracovník a asistent sociální práce respektuje a prosazuje práva lidí dělat vlastní volby a rozhodnutí za předpokladu, že to neohrozí práva a oprávněné zájmy ostatních.“ Obdobným způsobem se postupovalo i při formulaci práva na důvěrnost a soukromí: „Sociální pracovník a asistent sociální práce v souladu s lidskými právy respektuje klientovo právo na důvěrnost a soukromí, pokud neexistuje riziko sebepoškození nebo poškození jiných osob nebo neexistují právní omezení… informuje osoby, s nimiž pracuje, o limitech důvěrnosti a soukromí“ (Slovenská komora, 2019).

Druhá revize slovenského etického kodexu byla realizována v roce 2021. Ta reagovala na tři zásadní impulzy: 1. pandemii koronaviru; 2. digitální komunikaci, která se důsledkem pandemie stala běžnou součástí mnohých služeb sociální práce; 3. podněty členů komory týkající se etických otázek výkonu sociální práce. V návaznosti na výzvy digitální éry, jejíž nástup na Slovensku zásadně urychlila pandemie, se v Stanovisku zdůrazňuje, aby se sociální pracovníci (a asistenti sociální práce) stávali kompetentními v používání novějších technologií, včetně etické citlivosti při ochraně soukromí a důvěrných informací při elektronické komunikaci (Slovenská komora, 2021, Mátel, 2021).

Závěr

Od roku 1994 jsou lidská práva součástí mezinárodních a národních etických kodexů sociální práce. V roce 2000 byly v globální definici sociální práce označena za její zásadní principy. V současnosti je jejich dodržování a respektování ústřední pro sociální práci, což potvrdila globální definice z roku 2014 i aktuální mezinárodní etický kodex z roku 2018. Koncept lidských práv je úzce propojen s hodnotou lidské důstojnosti a nediskriminačním chováním. Současným trendem odborníků na etiku, stejně jako mezinárodních a národních etických kodexů, je upozorňovat na intersubjektivitu lidské důstojnosti a lidských práv, práv „mezi“ jednotlivci a vytvářet rovnováhu proti subjektivní a jednostranné interpretaci práv na úkor ostatních. V zásadě jde o velmi důležitý princip interpretace lidských práv založený na tom, že „mé právo končí tam, kde začínají práva druhých.“ Pro problematické a dilematické situace, v nichž může dojít k vzájemnému konfliktu práv jednotlivých osob, musí být proto sociální pracovníci důsledně připravováni v pregraduálním, graduálním i dalším vzdělávání.

Autor: prof. PhDr. ThDr. Andrej Mátel, PhD. Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu VEGA 1/0234/20 „Dilemy respektování lidské důstojnosti a lidských práv v sociální práci a v sociálních službách.“

Příspěvek byl předveden na konferenci Senátu parlamentu České republiky v Praze Sociální práce a lidská práva dne 20. 5. 2022

Seznam použité literatury

BALOGOVÁ, B., ŽIAKOVÁ, E. (Eds.) 2017. Vademecum sociálnej práce. Košice: FFUPJŠ.

BIESTEK, F. P. 1957. The casework relationship. London: Allen & Unwin.

BOUDON, R et al. 2004. Sociologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého.

GÖPPNER, H. J., HÄMÄLÄINEN, J. 2008. Rozprava o vede o sociálnej práci. Hľadanie prvkov pre programatiku. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety.

International Federation of Social Workers. 2004. Ethics in Social Work: Statement of Principles [online]. Geneva: IFSW. [15. 8. 2017]. Dostupné z: http://www.ifsw.org/p38000398.html

International Federation of Social Workers. 2018. Statement of Ethical Principles [online]. [10. 8. 2018]. Rheinfelden: IFSW. Dostupné z: https://www.ifsw.org/statement-of-ethical-principles/

MÁTEL, A. 2015. Slovensko má nový etický kódex sociálneho pracovníka a asistenta sociálnej práce [online]. Sociální práce / Sociálna práca, 15(5). [10. 12. 2015]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=2&clanek=810

MÁTEL, A. 2018. Aktuálne trendy nového medzinárodného etického kódexu [online]. Sociální práce / Sociálna práca. 18(3). [30.6. 2018] Dostupné on-line: https://socialniprace.cz/aktualne-trendy-noveho-medzinarodneho-etickeho-kodexu/

MÁTEL, A. 2019. Teorie sociálná práce I. Praha: Grada.

MÁTEL, A. 2021. Etické míľniky profesionalizácia sociálnej práce (americká a slovensko-česká perspektíva). Sociální práce / Sociálna práca, 21(5), 43-61.

MÁTEL, A, MALIŠKOVÁ, Z. 2016. Etické kódexy sociálnej práce. Příbram: Ústav sv. Jana N. Neumanna, VŠZaSP sv. Alžbety.

National Association of Social Workers. 1960. NASW Code of Ethics [online]. Washington: NASW. [10. 1. 2020]. Dostupné z: https://www.socialworkers.org/About/Ethics/Code-of-Ethics/g/LinkClick.aspx?fileticket=lPpjxmAsCTs%3d&portalid=0

National Association of Social Workers. 1967. Code of Ethics [online]. Washington: NASW. [10. 1. 2020]. Dostupné z: https://www.socialworkers.org/LinkClick.aspx?fileticket=9PxSwiQrItA%3d&portalid=0

PAYNE, M. 2005. The Origins of Social Work. Basingstoke: Palgrav Macmillan.

REAMER, F. G. 1998. The Evolution of Social Work Ethics. Social Work, 46(6), 488–500.

REAMER, F. G. 2013. Social work in a digital age: Ethical and risk management challenges. Social Work, 58(2), 163–172.

REAMER, F. G. 2014. The Evolution of Social Work Ethics: Bearing Witness. Advances in Social Work 15(1), 163–181.

SLOVENSKÁ KOMORA SOCIÁLNYCH PRACOVNÍK A ASISTENTOV SOCIÁLNEJ PRÁCE. 2015. Etický kódex sociálneho pracovníka a asistenta sociálnej práce [online]. Bratislava: SKSPaASP [18. 9. 2015]. Dostupné z: http://socialnapraca.sk/wp-content/uploads/2015/10/Etick%C3%BD-k%C3%B3dex_final.pdf

SLOVENSKÁ KOMORA SOCIÁLNYCH PRACOVNÍKOV A ASISTENTOV SOCIÁLNEJ PRÁCE. 2019. Etický kódex sociálneho pracovníka a asistenta sociálnej práce v SR [online]. Bratislava: SKSPaASP [25. 1. 2019]. Dostupné z: http://socialnapraca.sk/wp-content/uploads/2018/11/Etick%C3%BD-k%C3%B3dex-1.pdf

SLOVENSKÁ KOMORA SOCIÁLNYCH PRACOVNÍKOV A ASISTENTOV SOCIÁLNEJ PRÁCE. 2021. Etický kódex sociálneho pracovníka a asistenta sociálnej práce v SR [online]. Bratislava: SKSPaASP [27. 7. 2021]. Dostupné z: http://socialnapraca.sk/wp-content/uploads/2021/07/Eticky-kodex_2-revizia_2021_FINAL_snem-27_4_2021-1-1.pdf

SPOLEČNOSTI SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. 2006. Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků ČR [online]. Praha: SSP ČR. [10. 1. 2021]. Dostupné z: http://socialnipracovnici.cz/public/upload/image/stanovy_ssp_cr_20161.pdf

SVÁK, J. 2011. Ochrana ľudských práv. Bratislava: Eurokodex.

Zákon č. 219/2014 Z. z. o sociálnej práci a o podmienkach na výkon niektorých činností v oblasti sociálnych vecí a rodiny a o zmene a doplnení niektorých zákonov.