Slovensko lze označit za filantropickou zemi s uvědomělými lidmi, kteří projevují solidaritu s potřebnými i odpovědnost za situaci v rozvojových zemích. Alespoň tak to vychází na základě dotazníkového průzkumu, – který se realizoval koncem května – a zaměřil se na téma adopce dětí z afrického kontinentu na dálku. Jak si jinak vysvětlit, že drtivá většina dotázaných zná termín adopce na dálku, tři čtvrtiny z nich by si prostřednictvím takového projektu dítě rády adoptovaly (přičemž 84 % lidí by si bylo ochotných adoptovat HIV-pozitivní dítě). Až 64 % účastníků/-nic průzkumu však považuje za neetické vybírat si adoptivní dítě na základě fyzického vzhledu a fotografie.

Koncem května zareagovalo na výzvu vyplnit dotazník na téma adopce na dálku 221 lidí, oslovených na čtyřech sociálních sítích. Věk respondentů/-ek se pohyboval průměrně v rozmezí od 26 do 30 let, přičemž přesná polovina z nich označila jako svůj status: svobodný/-á. Polovina dotázaných pocházela z Bratislavského kraje (okolí hlavního města SR Bratislavy), ostatních sedm krajů bylo zastoupeno rovnoměrně.

Kolik toho o adopci víme?

Neuvěřitelných 99 % zná termín adopce na dálku. Více než polovina respondentů/-ek zná ve svém okolí někoho, kdo má adoptované dítě na dálku v rozvojové zemi. S identifikací organizací to bylo těžší, jelikož polovina respondentů/-ek znala nevládní organizace zprostředkovávající adopci na dálku na asijském, ne na africkém kontinentu. Tento průzkum se však orientoval na podporu vzdělávání u dětí právě ve vybraných zemích v Africe, jelikož mezi tři prioritní země slovenské Oficiální rozvojové pomoci patří právě dvě africké (Keňa a Jižní Súdán) a několik slovenských občanských sdružení tam má své terénní pracovníky/-ice. Respondenti/-ky ze sedmi konkrétních organizací znali nejvíce: Nadáciu Integra (působící zejména v Etiopii a Keni), SAVIO (zaměřenou na Keňu a Jižní Súdán) a Dobrotu sv. Alžbety (zprostředkovávající adopci na dálku v Keni).

Až tři čtvrtiny dotázaných přemýšlely nad adoptováním si dítěte z rozvojové země, přičemž více než tři čtvrtiny dotázaných uvažovaly konkrétně nad africkým kontinentem. Ať to zní jakkoli idealisticky či klišovitě – jejich pohnutkami, motivy pro toto rozhodnutí byly: solidarita s potřebnými (u 143 z 221 lidí), podpora vzdělávání dětí mimo Evropu (u 96 dotázaných), dále lítost či dojetí nad bezbrannými dětmi (u 86 lidí), nebo odpovědnost za situaci v zemích třetího světa (u 63 respondentů/-ek), přičemž mohli v rámci dotazníku uvést více než jeden důvod. Důležité je upozornit ještě na jeden zajímavý výsledek z tohoto dotazníku: až 84 % lidí by si adoptovalo na dálku i HIV-pozitivní dítě.

Jak se použijí finance od adoptivních rodičů?

Polovina Slováků a Slovenek zapojených do tohoto průzkumu by byla ochotna posílat svému adoptivnímu dítěti měsíčně na africký kontinent od 10 do 20 eur, téměř pětina dotázaných by ráda posílala až 20 či 30 eur na podporu svého adoptivního dítěte na africký kontinent. Tyto peníze se z větší části použijí na nákup školní uniformy, knih a školních pomůcek, v případě potřeby zajištění potravin či léčiv.

Co se týče důvěry organizacím v SR zprostředkovávajícím adopci na dálku, až 66 % dotázaných (tedy 145 lidí) důvěřuje daným organizacím a jejich projektům. Mezi častými odpověďmi – jak lze zvýšit transparentnost organizací na Slovensku zajišťujících podporu vzdělávání dětí v Africe – patřily: umísťování ročenek a měsíčních zpráv a fotogalerie z projektu na webu organizace, či komunikace na sociální síti. Co může být zajímavé (v rámci účinků médií na publikum): nadpoloviční počet respondentů/-ek se dožadoval: natočení dokumentu o procesu adopce v dané zemi a uveřejňování pravidelných tiskových zpráv v médiích. Až 129 lidí (tedy více než polovina) by své dítě podporovalo více než pět let.

Více než polovina dotázaných by věnovala konkrétní slovenské organizaci administrující projekt v dané africké zemi 5 % ze svého měsíčního příspěvku. Ale našlo se i 14 štědrých Slováků a Slovenek, kteří by byli ochotni dát až 20 % z příspěvku na dítě administrující organizaci. Adoptivní rodiče by rádi dostávali informace o použití svých peněz, resp. o podpoře konkrétního dítěte formou dopisu od dítěte, písemné zhodnocení projektu od terénního pracovníka dané organizace, e-mail o stavu dítěte od konkrétní organizace a fotografii dítěte.

Je výběr na základě fotografie etický?

Mezi kritéria výběru adoptivního dítěte u slovenských (potenciálních) rodičů patřily: neúplnost rodiny (u 85 z 221 dotázaných), věk, dále zdravotní stav, počet sourozenců dítěte a země původu. Důležité je poznamenat, že fotografie a fyzický vzhled dítěte zajímal jen 18 z 221 účastníků/-nic průzkumu. Bylo důležité umístit podobně laděnou otázku v rámci dotazníku ještě jednou – na ověření postoje adoptivních rodičů. Na otázku: „Považujete za etický výběr dítěte podle fotografie/fyzického vzhledu?“ odpovědělo 67 % lidí – ne.

Potenciální rodiče se na závěr mohli zeptat na cokoli, co je zajímalo v souvislosti s adopcí na dálku. Zazněly otázky týkající se transparentnosti financování takových projektů v Africe a adekvátního použití peněz, ale také velmi podnětné impulsy. Například jak se na proces takové adopce dívají samotné adoptované děti; jak reagují ostatní sourozenci v rodině, kde je adoptováno na dálku jen jedno dítě; jaké mají děti v dospělosti uplatnění; zda je součástí vzdělávání i plánované rodičovství; zda existuje možnost pomoci rodinám chránit se před virem HIV a sponzorováním ochrany.

Za nejvíce emotivní a upřímnou lze považovat reakci jedné Slovenky, která na sebe uvedla i kontaktní údaje – jelikož by měla zájem o klasickou adopci dítěte, ne jen na dálku. Na otázku, zda tento typ pomoci v rozvojových zemích (pomáhání naplnění jednoho z Rozvojových cílů tisíciletí OSN a podpora vzdělávání formou adopce na dálku) má smysl, odpovědělo 207 z 221 dotázaných – ano. Toto číslo nepotřebuje speciální komentář...

Text: Božena Baluchová Tento novinářský projev je realizován v rámci připravované série článků na téma 'adopce na dálku' (podpora vzdělávání dětí na africkém kontinentu, realizovaná slovenskými nevládními organizacemi) jako výsledek kurzu Reporting and writing about development world na The Poynter institute for media studies, který pro slovenské účastníky/-ice zajišťovaly organizace PDCS a Platforma MVRO.