Sociální práce je profese založená na praxi a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí. Principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní odpovědnosti a respektu k rozmanitosti jsou pro sociální práci ústřední. Opírajíc se o teorie sociální práce, sociálních věd, humanitních oborů a domorodých znalostí, sociální práce zapojuje lidi a struktury k řešení životních výzev a zlepšování blahobytu.

Výše uvedená definice může být rozšířena na národní a/nebo regionální úrovni.

KOMENTÁŘ

Komentář slouží k rozboru klíčových konceptů použitých v definici a je podrobně rozpracován ve vztahu k hlavním mandátům, principům, znalostem a praxi profese sociální práce.

HLAVNÍ MANDÁTY

Hlavní mandáty profese sociální práce zahrnují prosazování sociální změny, sociálního rozvoje, sociální soudržnosti a posílení a osvobození lidí.

Sociální práce je profese založená na praxi a akademická disciplína, která uznává, že propojené historické, socioekonomické, kulturní, prostorové, politické a osobní faktory představují příležitosti a/nebo bariéry pro lidský blahobyt a rozvoj. Strukturální bariéry přispívají k udržování nerovností, diskriminace, vykořisťování a útlaku. Rozvoj kritického vědomí prostřednictvím reflexe strukturálních zdrojů útlaku a/nebo privilegií na základě kritérií, jako je rasa, třída, jazyk, náboženství, pohlaví, zdravotní postižení, kultura a sexuální orientace, a rozvoj akčních strategií k řešení strukturálních a osobních bariér jsou ústřední pro emancipační praxi, jejímž cílem je posílení a osvobození lidí. V solidaritě s těmi, kteří jsou znevýhodněni, se profese snaží zmírnit chudobu, osvobodit zranitelné a utlačované a podporovat sociální začlenění a sociální soudržnost.

Mandát sociální změny je založen na předpokladu, že intervence sociální práce nastává tehdy, když je současná situace, ať už na úrovni jednotlivce, rodiny, malé skupiny, komunity nebo společnosti, považována za potřebnou změny a rozvoje. Je poháněn potřebou zpochybnit a změnit ty strukturální podmínky, které přispívají k marginalizaci, sociálnímu vyloučení a útlaku. Iniciativy sociální změny uznávají místo lidské činnosti při prosazování lidských práv a ekonomické, environmentální a sociální spravedlnosti. Profese je stejně tak zavázána k udržování sociální stability, pokud tato stabilita není využívána k marginalizaci, vyloučení nebo útlaku žádné konkrétní skupiny osob.

Sociální rozvoj je konceptualizován jako strategie intervence, žádoucí konečné stavy a politický rámec, a to kromě populárnějších reziduálních a institucionálních rámců. Je založen na holistických biopsychosociálních a spirituálních posouzeních a intervencích, které překračují mikromakro dělení, zahrnují více systémových úrovní a mezisektorovou a meziprofesní spolupráci, zaměřenou na udržitelný rozvoj. Upřednostňuje sociostrukturální a ekonomický rozvoj a nepřijímá konvenční názor, že ekonomický růst je předpokladem sociálního rozvoje.

PRINCIPY

Zastřešujícími principy sociální práce jsou respekt k vlastní hodnotě a důstojnosti lidských bytostí, nezpůsobování škody, respekt k rozmanitosti a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti.

Obhajoba a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti je motivací a ospravedlněním sociální práce. Profese sociální práce uznává, že lidská práva musí existovat společně s kolektivní odpovědností. Myšlenka kolektivní odpovědnosti zdůrazňuje skutečnost, že individuální lidská práva lze na každodenní bázi realizovat pouze tehdy, pokud lidé přebírají odpovědnost jeden za druhého a za životní prostředí, a důležitost vytváření recipročních vztahů v rámci komunit. Proto je hlavním zaměřením sociální práce obhajoba práv lidí na všech úrovních a usnadňování výsledků, při nichž lidé přebírají odpovědnost za vzájemný blahobyt, uznávají a respektují vzájemnou závislost mezi lidmi a mezi lidmi a životním prostředím.

Sociální práce zahrnuje práva první, druhé a třetí generace. Práva první generace se vztahují k občanským a politickým právům, jako je svoboda projevu a svědomí a svoboda od mučení a svévolného zadržování; práva druhé generace k socioekonomickým a kulturním právům, která zahrnují práva na přiměřenou úroveň vzdělání, zdravotní péče a bydlení a práva jazykových menšin; a práva třetí generace se zaměřují na přírodní svět a právo na biodiverzitu druhů a mezigenerační spravedlnost. Tato práva se vzájemně posilují a jsou vzájemně závislá a zahrnují jak individuální, tak kolektivní práva.

V některých případech mohou „nezpůsobování škody" a „respekt k rozmanitosti" představovat konfliktní a soupeřící hodnoty, například tam, kde jsou ve jménu kultury porušována práva, včetně práva na život, menšinových skupin, jako jsou ženy a homosexuálové. Globální standardy pro vzdělávání a výcvik v sociální práci se s tímto komplexním problémem vypořádávají tím, že prosazují, aby sociální pracovníci byli školeni v základním přístupu k lidským právům, s vysvětlující poznámkou, která zní:

Takový přístup by mohl usnadnit konstruktivní konfrontaci a změnu tam, kde určité kulturní přesvědčení, hodnoty a tradice porušují základní lidská práva lidí. Jelikož kultura je sociálně konstruovaná a dynamická, podléhá dekonstrukci a změně. Taková konstruktivní konfrontace, dekonstrukce a změna může být usnadněna naladěním se na konkrétní kulturní hodnoty, přesvědčení a tradice a

prostřednictvím kritického a reflektivního dialogu s členy kulturní skupiny ohledně širších otázek lidských práv.

ZNALOSTI

Sociální práce je interdisciplinární i transdisciplinární a čerpá z široké škály vědeckých teorií a výzkumu. „Věda" je v tomto kontextu chápána ve svém nejzákladnějším významu jako „znalost". Sociální práce čerpá ze svého vlastního neustále se rozvíjejícího teoretického základu a výzkumu, stejně jako z teorií jiných humanitních věd, včetně, ale nejen, komunitního rozvoje, sociální pedagogiky, administrativy, antropologie, ekologie, ekonomie, vzdělávání, managementu, ošetřovatelství, psychiatrie, psychologie, veřejného zdraví a sociologie. Jedinečnost výzkumu a teorií sociální práce spočívá v tom, že jsou aplikované a emancipační. Velká část výzkumu a teorie sociální práce je spoluvytvářena s uživateli služeb v interaktivním, dialogickém procesu, a je tedy utvářena specifickými praktickými prostředími.

Tato navrhovaná definice uznává, že sociální práce je utvářena nejen specifickými praktickými prostředími a západními teoriemi, ale také domorodými znalostmi. Součástí dědictví kolonialismu je, že západní teorie a znalosti byly výlučně oceňovány a domorodé znalosti byly západními teoriemi a znalostmi znehodnocovány, přehlíženy a hegemonizovány. Navrhovaná definice se pokouší tento proces zastavit a zvrátit tím, že uznává, že domorodé národy v každém regionu, zemi nebo oblasti nesou své vlastní hodnoty, způsoby poznání, způsoby předávání svých znalostí a přinesly neocenitelné příspěvky vědě. Sociální práce se snaží napravit historický západní vědecký kolonialismus a hegemonii nasloucháním a učením se od domorodých národů po celém světě. Tímto způsobem budou znalosti sociální práce spoluvytvářeny a utvářeny domorodými národy a vhodněji praktikovány nejen v místních prostředích, ale také mezinárodně. S odkazem na práci Organizace spojených národů definuje IFSW domorodé národy takto:

  • Žijí v (nebo udržují vazby na) geograficky odlišných územích předků.
  • Mají tendenci udržovat odlišné sociální, ekonomické a politické instituce na svých územích.
  • Typicky usilují o to, zůstat kulturně, geograficky a institucionálně odlišní, spíše než se plně asimilovat do národní společnosti.
  • Sami se identifikují jako domorodí nebo kmenoví.

http://ifsw.org/policies/indigenous-peoples

PRAXE

Legitimita a mandát sociální práce spočívá v její intervenci v místech, kde lidé interagují se svým prostředím. Prostředí zahrnuje různé sociální systémy, do nichž jsou lidé začleněni, a přírodní a geografické prostředí, které má hluboký vliv na životy lidí. Participativní metodologie prosazovaná v sociální práci se odráží ve větě „zapojuje lidi a struktury k řešení životních výzev a zlepšování blahobytu". Pokud je to možné, sociální práce podporuje práci s lidmi spíše než práci za lidi. V souladu s paradigmatem sociálního rozvoje využívají sociální pracovníci řadu dovedností, technik, strategií, principů a činností na různých systémových úrovních, zaměřených na udržování systému a/nebo snahy o změnu systému. Praxe sociální práce zahrnuje řadu činností včetně různých forem terapie a poradenství, skupinové práce a komunitní práce; formulace a analýzy politik; a advokacie a politických intervencí. Z emancipační perspektivy, kterou tato definice podporuje, jsou strategie sociální práce zaměřeny na zvyšování naděje, sebeúcty a tvůrčího potenciálu lidí k čelení a zpochybňování útlakových mocenských dynamik a strukturálních zdrojů nespravedlnosti, čímž se do soudržného celku integruje mikromakro, osobně-politická dimenze intervence. Holistické zaměření sociální práce je univerzální, ale priority praxe sociální práce se budou lišit od jedné země k druhé a v závislosti na historických, kulturních, politických a socioekonomických podmínkách.

Je odpovědností sociálních pracovníků po celém světě bránit, obohacovat a uskutečňovat hodnoty a principy obsažené v této definici. Definice sociální práce může být smysluplná pouze tehdy, když se sociální pracovníci aktivně zaváží k jejím hodnotám a vizi.

Zdroj: Valné shromáždění Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW) http://www.iassw-aiets.org/

K tématu doporučujeme tento článek: doc. RNDr. Miloslav Hetteš, CSc. - Nová definícia sociálnej práce