Inovativní metody práce ve vzdělávání předškolního dítěte a rozvoj dítěte Učitelé v mateřské škole pečují o komplexní a správný vývoj dětí. Jsou organizátory a iniciátory vzdělávací činnosti dětí. Aby však úspěšně dosáhli co nejlepších vzdělávacích výsledků, používají učitelé adekvátní a inovativní metody práce s dětmi. Můžeme mezi ně zařadit metody jako:

1. Metoda Dobrý start (MGS) vyvinutá Martou Bogdanowicz. Jedná se o polskou verzi založenou na metodě Le Bon Départ (Dobrý start). Předpokládá rozvoj jazykových a percepčních funkcí (zrakových, sluchových, hmatových, kinestetických a motorických). Existují tři hlavní formy Metody Dobrého startu:

  • písně a obrázky (jednoduché vzory a písně)
  • písně a znaky (složité vzory, tvary připomínající písmena a písně)
  • písně a písmena.

Metoda Dobrý start je užitečnou formou přípravy dětí na učení se čtení a multisenzorického psaní. Tato metoda vyžaduje vedení hodin podle správné struktury:

I.

Úvodní činnosti

II.

Hlavní činnosti:

  • motorická cvičení,
  • motoricko-sluchová cvičení,
  • motoricko-sluchově-zraková cvičení.

III.

Závěrečné činnosti (relaxační cvičení, jako jsou masáže a logopedická cvičení). (1)

2. Metoda pohybového vyjádření Carla Orffa

je založena na úzkém vztahu mezi tělesnou kulturou, hudební a rytmickou kulturou a kulturou slova. C. Orff věnoval zvláštní pozornost dětskému projevu, emocionálnímu zapojení a kreativitě. Domníval se, že gymnastika by se měla rozvíjet spolu s rytmickou a hudební kulturou a kulturou slova. Zavedl také jednoduché bicí nástroje a pro starší děti dechové a strunné nástroje. Jsou to melodické nástroje jako zvonečky, xylofony, metalofony a nemelodické nástroje jako tamburína, bubny, maracas, bonga, chřestidla, činely atd. Cílem této metody je umožnit dětem vytvářet si vlastní hudební nápady. Pomáhá rozvíjet sluchové vnímání dětí, probouzet estetickou citlivost, rozvíjet emocionální a intelektuální sféru, vést k logickému a efektivnímu myšlení, zlepšovat schopnosti srovnávání a asociací, stejně jako provádět analýzu a syntézu. Myšlenkou této metody je překonat stydlivost, apatii, pasivitu, nadměrnou vzrušivost a nervozitu. (2)

3. Vývojová pohybová metoda Veronicy Sherborne

, která si klade za cíl podporovat normální vývoj dětí a korekci jeho poruch. Jedná se o systém fyzických cvičení zahrnujících dotek, pohyb a vzájemné fyzické, emocionální a sociální vztahy s cílem rozšířit sebeuvědomění, poznat vlastní tělo a navázat nové kontakty s ostatními. Základním předpokladem této metody je rozvoj prostřednictvím pohybu, zejména:

  • uvědomění si vlastního těla a zlepšení motorických dovedností,
  • uvědomění si prostoru a jednání v něm,
  • sdílení prostoru s jinými lidmi a navazování blízkých vztahů s nimi.

Cílem vývojových pohybových cvičení je získání vnitřního klidu a sebeúcty, pocitu uvolnění a rozvoj vzájemných kontaktů. V programu W. Sherborne vyčlenila skupiny dětských aktivit, které podporují jeho vývoj. Jsou to:

  • cvičení, která pomáhají poznat vlastní tělo,
  • cvičení, která přispívají k získání sebedůvěry a pocitu bezpečí v okolním prostředí,
  • cvičení, která usnadňují proces navazování osobních vztahů a spolupráce s jednou osobou i se skupinou.

Jedná se o metodu neverbální komunikace, která je cenná a užitečná při práci s dětmi, které jsou agresivní, hyperaktivní, úzkostné nebo mají poruchy tělového schématu či vývojové poruchy. (3)

4. Metoda „aktivního poslechu hudby” Batti Strauss

– jedná se o velmi hravou metodu, při níž jsou znalosti a dovednosti získávány postupně, krok za krokem. Prostřednictvím této metody jsou děti seznamovány s klasickou hudbou a jsou využívány také prvky pohybu, tance, zpěvu a hry na hudební nástroje. Model aktivního poslechu hudby B. Strauss se skládá z následujících fází:

  • děti poslouchají hudební skladbu a poté vyjádří svůj názor na ni,
  • příběh, tedy pohádka nebo krátký příběh vztahující se k hudbě,
  • děti znázorňují obsah pohádky nebo příběhu pohyby, gesty, tancem,
  • založení orchestru s dirigentem, který viditelnými gesty ukazuje rytmus, podle něhož mají hrát jednotlivé nástroje, čímž vytváří hudební doprovod k písni,
  • děti hrají na bicí nástroje (každé gesto odpovídá určitému nástroji). Touto metodou jsou děti přitahovány ke klasické hudbě. Tento druh hudby si užívají a dychtivě jej poslouchají. (4)

5. Metoda malování prsty – tvůrkyní této metody byla pedagožka Ruth F. Show

, která zaznamenala terapeutické výhody této metody. Je založena na malování rukama a prsty za použití šesti základních barev: červené, žluté, zelené, modré, hnědé a černé. Misky s barvou by měly být přizpůsobeny velikosti dětských rukou, aby děti mohly barvu volně nabírat a malovat na bílý nebo šedý papír o rozměrech 55x40 cm. Děti mají volnost malovat libovolné téma po dobu 2 až 40 minut a poté vyprávějí obsah svého díla. (5)

Učitelé používají při práci s dětmi různé inovativní metody, důležitou roli ve vzdělávání předškolních dětí však hrají také vzdělávací hry. Hra je jednou z cest vedoucích k dosažení cílů učitele. Je to velmi pohodlná cesta, protože dítě ji překonává bez námahy a přirozeně, aniž by si všimlo, kolik se toho naučilo. (6)

Podle M. Podhájecké mají děti právo hrát hry, protože pozitivně ovlivňují jejich všestranný rozvoj. Aktivizují a stimulují dětskou kreativitu. (7)

Podle E. Gruszczyk-Kolczyńské je třeba podporovat rozvoj všech dětí, nejen těch s obtížemi, protože mnoho dětí se rodí s určitými talenty, které je třeba dovedně rozvíjet. Čím dříve, tím lépe. Nicméně stojí za to si pamatovat, že se jedná o vlastní vývojový proces dítěte a to musí samostatně vystoupat na další úrovně, přičemž jediným úkolem dospělého je rozumná pomoc dítěti. (8)

Všechny výukové metody, které učitelé předškolní výchovy používají, zahrnují zábavné a hravé učení, což přináší optimální vzdělávací výsledky. Díky vhodně zvoleným metodám práce učitelé neustále dohlížejí na správný vývoj dětí, stimulují a podporují jejich práci.

Autorka: MA Agata Fijałkowska Katedra didaktiky Katedra předškolní výchovy Univerzita přírodních a humanitních věd v Siedlce, Polsko Literatura: Gruszczyk-Kolczyńska, E., Zielińska, E.: Wspomaganie rozwoju umysłowego trzylatków i dzieci starszych wolniej rozwijających się, Warszawa: WSiP, 2000. ISBN 83-02-07719-4. Klim-Klimaszewska, A.: Pedagogika przedszkolna. Nowa podstawa programowa, Warszawa: ERICA, 2010. ISBN 978-83-89700-23-0. Podhájecká, M., Hra Dieťaťa: Edukačná Platforma Pre Vyspelú Osobnosť. Podhájecká, M., Miňová, M., (Eds) Hra V Predprimárnej Edukácii, Prešov: Prešovská Univerzita Pedagogická Fakulta, 2011. ISBN 978-80-555-0467-4. Watoła, A.: Komputerowe wspomaganie procesu kształtowania gotowości szkolnej dzieci sześcioletnich, Kielce: Adam Marszałek, 2006. ISBN 978-83-7441-291-9. WIĄCEK, R.: Dzieci nadpobudliwe psychoruchowo w wieku przedszkolnym. Program terapii i wspomagania rozwoju oraz scenariusze zajęć, Kraków: Impuls, 2004. ISBN 83-7308-310-3.

1) Klim-Klimaszewska, A.: Pedagogika przedszkolna. Nowa podstawa programowa, 2010, s. 239-241. 2) Klim-Klimaszewska, A.: Pedagogika przedszkolna. Nowa podstawa programowa, 2010, s. 191-192. 3) Klim-Klimaszewska, A.: Pedagogika przedszkolna. Nowa podstawa programowa, 2010, s. 193-195 . 4) Klim-Klimaszewska, A.: Pedagogika przedszkolna. Nowa podstawa programowa, 2010, s. 206. 5) WIĄCEK, R.: Dzieci nadpobudliwe psychoruchowo w wieku przedszkolnym. Program terapii i wspomagania rozwoju oraz scenariusze zajęć, 2004, s. 13. 6) Watoła, A.: Komputerowe wspomaganie procesu kształtowania gotowości szkolnej dzieci sześcioletnich, 2006, s. 31. 7) Podhájecká, M., Hra Dieťaťa: Edukačná Platforma Pre Vyspelú Osobnosť. Podhájecká, M., Miňová, M., (Eds) Hra V Predprimárnej Edukácii, 2011, s. 16. 8) Gruszczyk-Kolczyńska, E., Zielińska, E.: Wspomaganie rozwoju umysłowego trzylatków i dzieci starszych wolniej rozwijających się, 2000, s. 7-11.