Rozšiřování internetu

Počátky internetu sahají do roku 1969, kdy přišla americká agentura ARPA (Advanced Research Project Agency) s myšlenkou propojovat počítače výzkumných středisek. Jako oficiální datum vzniku internetu evidujeme 1/1/1983. V roce 1984 byl internet součástí amerického a britského akademického prostředí. V roce 1990 se změnila strategie používání internetu a začal se používat ke komerčním účelům (Leiner et al., 1997). V roce 1998 bylo k internetu připojeno více než 36 milionů počítačů na světě. V roce 2000 to byla více než 1 miliarda zařízení. Aktuálně je k internetu připojeno více než 30 miliard zařízení.

Když si porovnáme obrázky 1 a 2, na kterých je zobrazen podíl obyvatelstva používajícího internet v jednotlivých zemích v roce 1996 (první zmínka o závislosti na internetu) a 2022 (poslední relativně kompletní údaje podle citovaného zdroje), vidíme, že propojování počítačů/zařízení v internetové síti probíhalo extrémně rychle. Odpůrci používání technologií by zřejmě řekli, že se šíří jako virus. Závěry vyplývající z průzkumů a studií potvrzují některé znepokojivé trendy.

Obrázek 1 Podíl obyvatelstva používajícího internet v roce 1996

Zdroj: World Bank Group (2025); neupravené

Obrázek 2 Podíl obyvatelstva používajícího internet v roce 2022

Zdroj: World Bank Group (2025); neupravené

Čas trávený na internetu

Podle zprávy Digital 2023 trávíme v online prostoru v celosvětovém měřítku průměrně více než 6 a půl hodiny denně, z toho 2 a půl hodiny na sociálních sítích a 1 a čtvrt hodiny hraním her. Více než 92 % lidí je permanentně online prostřednictvím mobilního telefonu. Podle platformy Statista (2025) lidé uvádějí, že nejčastěji (vždy více než 50 %) věnují v online prostoru čas vyhledávání informací, udržování kontaktu s rodinou a přáteli, sledování zpráv, sledování videí a návodů, jak něco udělat.

Podle zprávy EU Kids Online 2020 (Šmahel et al., 2020) tráví děti ve věku 9 až 16 let na internetu průměrně 167 minut. V Slovenské republice je to 145 minut a v České republice 134. Nejpoužívanějším zařízením propojeným s internetem je smartphone. Osmdesát procent dospívajících v Evropě ve věku 15 a 16 let ho používá denně. Na Slovensku je to 56 % a v České republice 88 %.

Při obrovském nárůstu zařízení připojených na internet a finančních prostředcích investovaných do internetových a komunikačních technologií (počítají se v bilionech dolarů) bylo nutné počítat s tím, že komerční využití internetu se za specifických podmínek a ve specifických situacích změní na abúzus a množství lidí se stane závislými na internetu, resp. aktivitách, které jsou na něj navázány.

Patologické používání internetu

Na riziko internetové závislosti jako klinického syndromu poukázala již v roce 1996 Youngová, která odvodila její diagnostická kritéria od kritérií vztahujících se k patologickému hráčství tak, jak byly vymezeny v Diagnosticko-statistickém manuálu ve 4. revizi DSM-IV (Young, 1998). Stala se základem pro diagnostiku závislosti na internetu.

Porucha internetové závislosti (Internet Addiction Disorder) stále nefiguruje jako samostatná nozologická jednotka v klasifikačních systémech DSM-5 a ICD-11. Má ale své příznaky, mezi které patří:

  1. přetížení internetem;
  2. abstinenční příznaky;
  3. zvyšující se tolerance;
  4. neúspěšné pokusy o kontrolu používání internetu;
  5. pokračující nadměrné používání internetu navzdory poznání negativních psychosociálních problémů;
  6. ztráta zájmů, předchozích koníčků, zábavy v důsledku používání internetu;
  7. používání internetu k úniku nebo zmírnění dysforické nálady;
  8. klamání rodinných příslušníků, terapeutů nebo jiných (Tao et al., 2010).

Metaanalýza Menga et al. (2022) vedla k odhadům prevalence jednotlivých typů závislostí. Odhady byly následující: 26.99 % (95 % CI, 22.73 – 31.73) pro závislost na smartphonech, 17.42 % (95 % CI, 12.42 – 23.89) pro závislost na sociálních médiích, 14.22 % (95 % CI, 12.90 – 15.65) pro závislost na internetu, 8.23 % (95 % CI, 5.75 – 11.66) pro závislost na kybersexu a 6.04 % (95 % CI, 4.80 – 7.57) pro závislost na hrách.

Rozšiřování dostupného obsahu internetu (sociální sítě, nakupování, zpravodajství, kybersex, e-sporty, online hraní apod.) vedlo k potřebě odlišit specifické a generalizované závislosti vázané na internet (Davis, 2001).

Specifické patologické používání internetu (specific pathological internet use SPIU) se týká lidí, kteří jsou závislí na specifické funkci internetu. Klinické a mediální záznamy zahrnují nadměrné používání (zneužívání) online sexuálního materiálu/služeb, online aukčních služeb, online obchodování s akciemi a online hazardní hry. Tyto závislosti jsou obsahově specifické a existovaly by i bez internetu. Internet je ale usnadňuje. Specifická závislost na internetu se váže na činnosti původně nevázané na internetové prostředí. Může jich být relativně mnoho. Nejčastějšími jsou závislost na virtuální sexualitě, závislost na virtuálních vztazích, internetové kompulze (obchodování, nakupování), přetížení informacemi, závislost na počítači (hraní her) (Young, 2004). Toto rozdělení potvrzuje i analytická studie Müllerové et al. (2022), která vedla k vývoji diagnostické metody Assessment of Criteria for Specific Internet-use Disorders (ACSID-11).

Generalizované patologické používání internetu (generalised pathological internet use GPIU) je všeobecné multidimenzionální nadměrné používání internetu. Zahrnuje plýtvání časem v online prostoru bez jasného cíle. GPIU může být spojeno s online chatem a závislostí na e-mailu. Předpokládá se, že souvisí se sociálním aspektem internetu. Potřeba sociálního kontaktu a posílení získaného online vede k touze zůstat ve virtuálním společenském životě. Generalizovaná závislost na internetu se tedy spíše týká potřeby vyhnout se pocitu samoty a potvrzení své sociální hodnoty prostřednictvím online prostředků.

Paradoxem nadměrného používání internetu je to, že prostřednictvím něj chceme rozvíjet lidskou přirozenou touhu po vztazích a blízkosti. Jak ale upozorňuje více zdrojů (např. Koukolík (2016, 2024) nebo Americká pediatrická asociace (2016, 2022)), nadužívání technologií a internetu od raného dětského věku má za následek destruktivní změny v biofyziologii a biochemii mozku. Neuronální sítě zodpovědné za mentalizaci, empatii, zrcadlení a autoreferenční neuronální síť se rozvíjejí málo, čímž jako lidé přicházíme o specifické exprese naší lidskosti ve smyslu sociální citlivosti nebo sebepoznání.

Modely vysvětlující závislost na internetu

Existuje několik modelů, které vysvětlují závislost na internetu. Nejčastěji citovanými jsou biologický, kognitivně-behaviorální, komponentový model a model I-PACE. Biologický model (založený na poznatcích neurovědy a výsledcích neurozobrazovacích vyšetření; aktuální přehled např. Weinstein & Lejoyeux, 2020) se zaměřuje na takové symptomy jako jsou impulzivita, bažení, snížení dopaminové aktivity. Závislost na internetu vysvětluje změnou šedé hmoty mozku a zvýšenou aktivitou v jiných oblastech mozku.

Kognitivně-behaviorální model (Davis, 2001) se zaměřuje na kognitivní, speciálně obsedantní, myšlenky. Odlišuje distální a proximální příčiny závislosti na internetu, které jsme si v textu výše pojmenovali jako specifická a generalizovaná závislost na internetu. Komponentový model (Griffiths, 2005) se zaměřuje, jak z názvu vyplývá, na komponenty závislosti, mezi které patří salience, modifikace nálady, tolerance, abstinenční příznaky, konflikty, relaps. Závislost na internetu se charakterizuje prostřednictvím naplnění těchto komponent.

Model I-PACE (An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution; Brand et al. (2016)) překonává problémy předchozích modelů a současně integruje mnohé jejich výhody.

Model I-PACE

Integrativní model I-PACE nabízí komplexní odpověď na otázku, kteří lidé jsou disponovanější stát se závislými na látkách nebo procesech. Jako základní komponenty závislosti na internetu v něm byly identifikovány (1) predisponující faktory, (2) afektivní a kognitivní reakce, (3) exekutivní inhibiční kontrola, (4) rozhodování a (5) důsledky týkající se používání internetu. V revidované verzi autorský kolektiv (Brand et al., 2019) odlišuje (1) kontextuální proměnné, (2) reakce člověka a (3) důsledky závislosti na internetu, které jsou ve vzájemném vztahu. Mezi kontextuální proměnné řadí možnost získat odměnu, přerušované zesílení (jako nejefektivnější režim operantního podmiňování), dostupnost (technologií a aplikací) a cenovou dostupnost (např. snižování ceny zařízení, aplikace zdarma). Mezi reakce člověka řadí specifické chování, zkušenost odměny, pocity potěšení a snížení negativní nálady, rozvoj reaktivity na podněty, rozvoj implicitních kognicí a změny v očekáváních. Důsledky jsou neuronální adaptace, rozvoj návyků a nutkání pokračovat v závislostním chování navzdory negativním důsledkům pro běžný život.

Pokusme se aplikovat model I-PACE na vysvětlení závislostního chování, které souvisí s virtuálními sociálními vztahy (podle schématu na obrázku 3). Každý člověk, i člověk se závislostí, má nějaké jádrové charakteristiky (prostřednictvím nich ho můžeme popsat a charakterizovat), které jsou ovlivněny mnoha proměnnými. Podle modelu I-PACE jde zejména o vztah s biopsychologickými konstitucemi, které se vážou na genetické faktory (to, co jsme zdědili jako potenciál od svých rodičů). Dále jsou to zkušenosti z dětství, zejména ve smyslu možnosti spolehnout se na rodiče, když je dítě potřebuje, a získat emocionální odezvu na svou aktuální situaci. V neposlední řadě je to zranitelnost vůči stresu, která bývá mnohokrát označována jako nedostatek rezilience čili odolnosti organismu vůči nepříznivým vlivům.

Důležitými vztahy modelu I-PACE jsou vztahy jádrových charakteristik s osobnostními vlastnostmi. Lidé, kteří mají tendenci chovat se závislostně, se vyznačují impulzivitou (jejich chování nesleduje žádný cíl), nízkým sebevědomím, které vyplývá primárně z devalvujících vztahů rodič-dítě, a slabě rozvinutou svědomitostí, která se týká takových kvalit jako je například tendence dokončovat úkoly nebo překonávat překážky.

Osobnostní nastavení ovlivňuje také proces sociálního poznávání. Lidé ohrožení závislostí se obvykle cítí osamělí, vnímají slabou sociální oporu od svého okolí. Důsledkem zkresleného vnímání vlastní hodnoty je nedostatečně široká sociální síť lidí, na které by se mohli spolehnout. Zkušenosti s jinými lidmi je často vedou ke generalizované nedůvěře.

Všechny dosud zmíněné charakteristiky se mohou podílet i na přítomnosti projevů psychopatologie. U lidí se závislostí můžeme častěji identifikovat depresivní prožívání, úzkostné prožívání, speciálně tendenci k sociální úzkosti, a problémy se směřováním své pozornosti, respektive s dosahováním cílů, které jsou typické pro poruchu ADHD.

Všechny tyto jádrové charakteristiky člověka, které reprezentují jeho osobní zkušenost, jsou reflektovány v tom, jakým způsobem člověk vnímá realitu a jak ji interpretuje. Výše popsaný kontext zkušeností z dětství, genetických predispozic, osobnostních faktorů, sociálních zkušeností a sociální kompetence, přítomnosti patologických jednotek, ale také motivace používání internetu poskytuje rámec pro vysvětlení toho, proč se někdo stane závislým na internetu a někdo jiný ne.

Člověk ohrožený závislostí velmi intenzivně vnímá stres, vnější konflikty a negativní náladu, přičemž má tendenci zbavit se těchto problémů. Hledá nějaké podněty, prostředky, které by mu pomohly v této situaci. Pokud najde nějaký prostředek, který mu pomáhá redukovat negativní prožívání, tak ho opakovaně používá. Na základě prostředků, které na redukci nepříjemných stavů používá, se mění také jeho afektivní a kognitivní odpovědi směrem k reálnému sociálnímu prostředí. Jak tedy reaguje člověk, u kterého se rozvíjí závislost na internetu?

Obrázek 3 Integrační model I-PACE

Zdroj: Brand et al. (2016, 255); upravené

V případě závislosti na virtuálních sociálních vztazích je používání sociálních sítí, mailů, chatu prostředkem, který redukuje negativní a neuspokojivé prožívání reálných vztahů a doplňuje chybějící sociální síť (zejména však kvantitativně, málokdy kvalitativně). Člověk vyhledává podněty, které budou potvrzovat, že má hodnotu ve virtuálních vztazích a je v nich aktivní. V současnosti je to relativně jednoduché, protože každý smartphone poskytuje jeho uživateli možnost zapnout si upozornění z různých aplikací, které poskytují tyto služby. Pokud člověk takovým způsobem dostává informaci, že „si ho ostatní všimli“, tak mu to pomáhá vylepšit náladu. Zároveň ale neustále očekává reakce ostatních, baží po nich. Jeho pozornost je zaměřena právě tímto směrem.

Do celého procesu redukce negativního prožívání prostřednictvím aktivity na internetových sociálních sítích zasahují také další proměnné.

Kognitivní zkreslení, která se projevují jako často nerealistická očekávání (například v podobě: „Všichni mě musí mít rádi.“) a iluze, kdy člověk nesprávně interpretuje působící podněty (například: „Každé pípnutí telefonu znamená, že se mnou někdo chce komunikovat.“). Patří sem také implicitní asociace, čili soukromě definované vztahy mezi předpokládanou příčinou a důsledkem (například: „Když mi nepípá telefon, nikdo mě nemá rád.“).

V tomto momentě ještě nehovoříme o závislosti a rozhodující úlohu v tom, zda se kompenzační chování stane chováním závislostním, hrají styly zvládání náročných situací, nepohody, konfliktů. Walker (2013) je definoval čtyři ve vztahu k reakci na překážku (v angličtině fight, flight, freeze, fawn). Mezi historicky nejmladší patří využití sociální opory (fawn). V kontextu sociálních vztahů je právě vyžádaná sociální opora poskytovaná tváří v tvář efektivní strategií zvládání náročných situací (Mareš, 2001). Efektivita spočívá v saturaci sociálních a psychických potřeb člověka, který nemusí na jejich saturování využívat internet. Sociální opora je však u závislých lidí, jak uvádíme výše, velmi nízká nebo zcela chybějící. Zbývající styly zvládání jsou klasické zvládací styly typu „bojuj nebo uteč“ (fight or flight), případně zamrznutí (freeze), resp. nedělání ničeho. Ve vztahu k závislosti na virtuálních vztazích bychom mohli říci, že nejčastější zvládací strategií je únik od reálných problémů do virtuálního prostředí, které poskytuje okamžité odměny interpretované jako pozornost, ocenění, vztah. Navzdory takovému vnímání, jehož důsledkem by mělo být posílení sebedůvěry ve vztazích, komunikace v online prostředí u těchto lidí není partnerská, ale je spíše orientovaná na potvrzení vlastní vnímané dominantní, respektive submisivní pozice (což podporují klinická zjištění a mediální analýzy jako „haterské“ projevy, negativismus a cynismus v online prostředí, např.: Saha, Chandrasekharan & De Choudhury (2019); Schmid, Kümpel & Rieger (2024)).

Únikové chování do virtuálního sociálního světa následně ovlivňuje kognitivní a afektivní zpracování informací a u lidí se závislostí můžeme obecně identifikovat zhoršené exekutivní funkce, které souvisejí se seberegulací. Patří mezi ně například schopnost plánovat, schopnost tvořit, využívat pracovní paměť nebo přizpůsobit se sociálním normám. Pro lidi se závislostí je typické deregulované chování. Vede je k okamžitému uspokojení potřeby a vyhledávání pozitivních zážitků za každou cenu.

Mnoho lidí v reálném životě nemá uspokojivé vztahy. Hledají za ně náhradu v online prostředí, kde mohou pracovat se svou virtuální identitou a sebeprezentací. Často se rozhodnou pro paralelní používání více aplikací zaměřených na prezentaci sebe a na vztahy (různé sociální sítě, seznamovací aplikace a pod.). Hledají v nich náhradu za nefungující reálné vztahy. Čím méně je uspokojena jejich potřeba sociálních vztahů v reálném životě, k tím větší kompenzaci ve virtuálním prostředí u nich dochází. Věnují mnoho energie tomu, aby rozvíjeli své vztahy v online prostředí. Nemají kontrolu nad časem, který věnují této aktivitě, což negativně ovlivňuje jejich každodenní život ve smyslu zanedbávání reálných sociálních interakcí, kariéry, vzdělání, péče o domácnost apod.

Tím vznikají podmínky pro rozvoj specifické závislosti na internetu, při které je samozřejmě nutná zpětná vazba ve smyslu posilování tohoto chování, jeho stabilizace a zintenzivňování. Při závislosti na virtuálních sociálních vztazích je posílením to, že lidé přece jen najdou někoho, kdo je ve virtuálním prostředí akceptuje, kdo jim dává pozitivní zpětnou vazbu, věnuje jim svůj čas, kdo pozitivně hodnotí to, jakým způsobem se prezentují v internetovém prostředí. Samozřejmě celý systém je komplexní a závislý na zpětnovazebních smyčkách, které udržují takové nastavení při životě.

Závěr

Model I-PACE integruje kognitivní, afektivní a regulační komponenty osobnosti, čímž vyčerpává psychologický interpretační potenciál. Jeho devízou při interpretaci závislosti na virtuálních vztazích je zdůraznění substituční povahy těchto vztahů a tržní pojetí sebeprezentace (kdy člověk ztrácí svou vlastní jedinečnost tím, že se rozhodne být prodejným zbožím, resp. reagovat jen na požadavky jiných a ne na své; Fromm, 2020) v internetovém prostředí.

Jeho aplikační hodnota ve smyslu psychologické intervence spočívá v možnosti identifikovat a modifikovat dysfunkční kognitivní schémata a maladaptivní zvládací strategie, posílit exekutivní funkce (např. rozhodování, plánování), kontrolovat působení spouštěčů závislostního chování s cílem snížit reaktivitu na ně.

Ve vztahu k budování multidisciplinárních intervenčních týmů otevírá možnosti podpory spolupráce mezi různými odborníky/odbornicemi (z oboru psychiatrie, psychologie, neurovědy, sociální práce a pod.), kteří/keré se podílejí na řešení problému závislostí.

Dostupnost internetu a sociálních sítí je pro člověka příležitostí, výzvou ale i rizikem. Paradoxně právě sociální sítě mohou být v budoucnosti největším ohrožením naší sociálnosti. Klíčové místo v multidisciplinárních týmech by proto mělo patřit tvůrcům virtuálních sítí a produktů. Stojí před úkolem nastavovat uživatelská rozhraní tak, aby zapojení se do virtuálního světa nepředbíhalo zapojení se do reálného lidského světa. V oblasti prevence závislosti na internetu je nezbytné posilovat rodičovské kompetence a neustále učit děti žít v reálném světě. Až tehdy budou připraveny i na život v internetových sítích.

Autoři: doc. PhDr. Michal Čerešník, PhD. Ústav všeobecné psychologie, Fakulta psychologie, Paneurópska vysoká škola PhDr. Miroslava Čerešníková, PhD. Ústav romologických studií, Fakulta sociálních věd a zdravotnictví, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Seznam bibliografických odkazů

AAP council on communication and media. (2016). Media and Young Minds. Pediatrics, 138(5), e20162591.

Brand, M., Young, K. S., Laier, C., Wölfling, K., & Potenza, M. N. (2016). Integrating psychological and neurobiological considerations regarding the development and maintenance of specific Internet-use disorders: An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution (I-PACE) model. Neuroscience and biobehavioral reviews, 71, 252–266. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2016.08.033

Brand, M., Wegmann, E., Stark, R., Müller, A., Wölfling, K., Robbins, T. W., & Potenza, M. N. (2019). The Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution (I-PACE) model for addictive behaviors: Update, generalization to addictive behaviors beyond internet-use disorders, and specification of the process character of addictive behaviors. Neuroscience and biobehavioral reviews, 104, 1–10. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2019.06.032

Davis, R. A. (2001). A cognitive–behavioral model of pathological Internet use. Computers in Human Behavior, 17(2), 187–195. https://doi.org/10.1016/S0747-5632(00)00041-8

Digital 2023. Global overview report. Essential guide to the world's connected behaviours. Melt water. Dostupné: https://wearesocial.com/wp-content/uploads/2023/03/Digital-2023-Global-Overview-Report.pdf Staženo: 04/03/2025 Fromm, E. (2020). Mít nebo být. Portál.

Griffiths, M. (2005). A 'components' model of addiction within a biopsychosocial framework. Journal of Substance Use, 10(4), 191–197. https://doi.org/10.1080/14659890500114359 Koukolík, F. (2016). Sociální mozek. Univerzita Karlova v Praze.

Koukolík, F. (2024). Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování. Karolinum. Leiner, B. M. et al. (1997). Brief History of the Internet. Internet Society.

Mareš, J. (2001). Sociální opora u dětí a dospívajících I. Nucleus.

Meng, S. Q., Cheng, J. L., Li, Y. Y., Yang, X. Q., Zheng, J. W., Chang, X. W., Shi, Y., Chen, Y., Lu, L., Sun, Y., Bao, Y. P., & Shi, J. (2022). Global prevalence of digital addiction in general population: A systematic review and meta-analysis. Clinical psychology review, 92, 102128. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2022.102128

Müller, S. M., Wegmann, E., Oelker, A., Stark, R., Müller, A., Montag, C., Wölfling, K., Rumpf, H. J., & Brand, M. (2022). Assessment of Criteria for Specific Internet-use Disorders (ACSID-11): Introduction of a new screening instrument capturing ICD-11 criteria for gaming disorder and other potential Internet-use disorders. Journal of behavioral addictions, 11(2), 427–450. https://doi.org/10.1556/2006.2022.00013

Oelker, A., Rumpf, H.J., Brand, M., & Müller, S.M. (2024). Validation of the ACSID-11 for consistent screening of specific Internet-use disorders based on ICD-11 criteria for gaming disorder: A multitrait-multimethod approach. Comprehensive psychiatry, 132, 152470.

Saha, K., Chandrasekharan, E., & De Choudhury, M. (2019). Prevalence and Psychological Effects of Hateful Speech in Online College Communities. Proceedings of the ACM Web Science Conference. ACM Web Science Conference, 2019, 255–264. https://doi.org/10.1145/3292522.3326032

Smahel, D., Machackova, H., Mascheroni, G., Dedkova, L., Staksrud, E., Ólafsson, K., Livingstone, S., & Hasebrink, U. (2020). EU Kids Online 2020: Survey results from 19 countries. EU Kids Online. https://doi.org/10.21953/lse.47fdeqj01ofo

Schmid, U. K., Kümpel, A. S., & Rieger, D. (2024). How social media users perceive different forms of online hate speech: A qualitative multi-method study. New Media & Society, 26(5), 2614-2632. https://doi.org/10.1177/14614448221091185

Statista (2025). Most popular reasons for using the internet worldwide. Dostupné: https://www.statista.com/statistics/1387375/internet-using-global-reasons/. Staženo: 05/03/2025

Tao, R., Huang, X., Wang, J., Zhang, H., Zhang, Y., & Li, M. (2010). Proposed diagnostic criteria for internet addiction. Addiction, 105(3), 556–564. https://doi.org/10.1111/j.1360-0443.2009.02828.x

Young, K. S. (1996). Psychology of computer use: XL. Addictive use of the Internet: A case that breaks the stereotype. Psychological Reports, 79(3, Pt 1), 899–902. https://doi.org/10.2466/pr0.1996.79.3.899

Young, K. S. (1998). Internet addiction: The emergence of a new clinical disorder. CyberPsychology & Behavior, 1(3), 237–244. https://doi.org/10.1089/cpb.1998.1.237

Young, K. S. (2004). Internet Addiction: A New Clinical Phenomenon and Its Consequences. American Behavioral Scientist, 48(4), 402–415. https://doi.org/10.1177/0002764204270278

Walker, P. (2013). Complex PTSD: From Surviving to Thriving: A Guide and Map for Recovering from Childhood Trauma. CreateSpace Independent Publishing Platform.

Weinstein, A., & Lejoyeux, M. (2020). Neurobiological mechanisms underlying internet gaming disorder. Dialogues in clinical neuroscience, 22(2), 113–126. https://doi.org/10.31887/DCNS.2020.22.2/aweinstein

World Bank Group (2025). Individuals using the Internet (% of population). Dostupné: https://data.worldbank.org/indicator/IT.NET.USER.ZS. Staženo: 03/03/2025

Zhao, Y., Wang, M. (2023). Digital sociology: origin, development, and prospects from a global perspective. Journal of Chinese Sociology. 10, 19. https://doi.org/10.1186/s40711-023-00198-1