Juma Haydary. Exoticky znějící jméno, pod kterým si běžný Slovák pravděpodobně představí osobu vzdálenou od něj tisíce a tisíce kilometrů a život zcela odlišný od toho, který u nás nazýváme běžným. Je proto o to zajímavější, že jde o docenta dlouhodobě aktivně působícího na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě, ale především člověka, který i na dálku dokázal změnit tvář univerzitního vzdělávání ve své rodné zemi. Proč právě Slovensko?

V roce 1988 přišel do bývalého Československa za účelem studia na vysoké škole v oboru chemická technologie. V té době netušil, že bude studentem na Slovensku. „V Praze nás rozdělili do několika skupin a já byl přidělen právě do Bratislavy. Před samotným studiem jsem však absolvoval ještě roční jazykovou odbornou přípravu v Košicích, neboť jsem tehdy ještě slovensky neuměl říct vůbec nic.“

Po jejím ukončení začal studovat na Slovenské technické univerzitě a promoval v roce 1995. Následně nastoupil na doktorské studium na Fakultě chemické a potravinářské technologie STU. Důvodem bylo zhoršení situace v Afghánistánu, které mu znemožnilo návrat do rodné země. Se smíchem dodává: „Mezitím se změnila moje životní situace na Slovensku, protože jsem se zde oženil a narodily se mi děti. Tím pádem už jsem se domů vrátit nemohl, i kdybych chtěl.“ Po ukončení doktorského stupně studia začal na univerzitě pracovat jako asistent na Katedře chemického inženýrství. V současnosti na ní působí již jako docent: „Odjakživa bylo mým cílem zabývat se vědou, proto jsem ani neuvažoval nad tím, že bych působil jinde než na univerzitě.“ Rozvojové projekty

První impuls, který pana Haydaryho přivedl k věnování se rozvojovým projektům v Afghánistánu, nastal po talibanském režimu a v období, kdy se mezinárodní společenství rozhodlo zabývat situací v jeho rodné zemi: „Já, jako Afghánec v zahraničí, jsem začal intenzivně přemýšlet nad tím, jak bych dokázal přispět ze své pozice vědce na Slovensku. V roce 2005 jsem podal žádost o grant na rozvojový projekt ve spolupráci s Herátskou univerzitou v Afghánistánu. Jednalo se o vybudování laboratoře na testování vlastností stavebních materiálů. Osobně jsem působil spíše v pozici manažera, neboť stavebnictví není mou doménou.“ Nejaktivněji zapojeni do projektu byli zejména jeho kolegové ze Stavební fakulty STU. Projekt byl zrealizován s úspěšností, která překonala očekávání. Laboratoř dodnes funguje. Místní pedagogy trénovali ve schopnosti efektivně vyučovat nejen přímo v prostorách Herátské univerzity, ale také v Bratislavě. Toto byl první projekt uskutečněný s pomocí Slovak Aid, slovenské rozvojové pomoci v letech 2006–2007.

Druhý a zároveň dosud největší projekt byl financován Evropskou unií. Začal probíhat v roce 2008 a podporoval spolupráci mezi evropskými a asijskými vysokými školami. Kromě STU se zapojila také Vídeňská technická univerzita, zmíněná Herátská, dále Kábulská polytechnická univerzita a Asijský institut technologie v Bangkoku. Náplní práce bylo vytvoření tzv. evropsko-asijského konsorcia na pomoc technickému vzdělávání v Afghánistánu. Cílem bylo zvyšovat kapacitu a schopnosti učitelů na vysokých školách technického zaměření. Docent Haydary říká: „Pomohli jsme jim dosáhnout dostatečný kvalifikační stupeň vzdělání potřebný k výkonu jejich profese. Přibližně deset mladých lidí na partnerských univerzitách díky projektu absolvovalo inženýrské studium.“ Dalších dvacet potenciálních pedagogů se zúčastnilo několikaměsíčních tréninkových pobytů v zahraničí zaměřených na daný předmět, který v Afghánistánu vyučují. V rámci projektu se podařilo zorganizovat tři velké mezinárodní konference v Kábulu a Herátu, jejichž ústředními tématy byly například energetika, stavebnictví a životní prostředí. Na konferencích se zúčastnili odborníci z celého světa. Sekundárním významem jejich konání tedy bylo také budování kontaktů mezi jednotlivými zeměmi. Projekt skončil v roce 2011.

Poslední dva projekty proběhly pod záštitou Slovenské rozvojové pomoci. Jeden byl zaměřen na vývoj studijních programů a laboratoří na technických vysokých školách. V důsledku toho, že vzdělaní lidé v Afghánistánu měli za posledních dvacet let jen omezený, případně až žádný přístup k aktuální literatuře, přístrojům a postupům v rámci progresu technologií, obsah vyučování zůstal velmi zastaralý. Klíčové body projektu, který se uskutečnil v období let 2010–2011, Juma Haydary vysvětluje následovně: „Věnovali jsme se celému procesu vývoje – od elementárních návrhů učebních osnov, poskytnutí odborné literatury a vzhledu laboratoří až po trénink téměř 50 vyučujících různého technického zaměření z Afghánistánu na Slovensku. Absolventi tréninkového pobytu následně napsali na základě svého působení v prostředí slovenského technického školství práci, kterou mohli využít při vyučování doma, stejně jako za účelem osobního rozvoje, tedy získání dalšího titulu.“

Čtvrtý a zatím poslední projekt ze začátku roku 2012 ještě stále probíhá. Jde o budování laboratoří potravinářské mikrobiologie a chemického inženýrství v prostorách Kábulské polytechnické univerzity. Zde je nejvýznamnějším přínosem rozvojových aktivit nepochybně vytvoření nové Fakulty chemické a potravinářské technologie. Vznik tohoto oboru se vyžadoval také kvůli jeho souvislosti se zdravotnictvím v zemi. Zmíněné laboratoře se jdou v nejbližší době fyzicky stavět.

V Afghánistánu poptávka po vzdělávání neúměrně převyšuje možnou kapacitu univerzit. Podle Haydaryho slov mají zatím tamější technické vysoké školy obrovské rezervy oproti Slovenské technické univerzitě. A to i navzdory faktu, že ani Slovensko zatím v této oblasti nedosáhlo špičkové světové úrovně. Přirozený vývoj v Afghánistánu se přerušil v důsledku válečných konfliktů a změn režimu. Právě to bylo hlavním důvodem, kvůli kterému zůstala země na desetiletí doslova odříznuta od okolního světa a jeho pokroků. Trpěla tím především Kábulská univerzita (obdoba slovenské Univerzity Komenského), která sice letos již oslavuje úctyhodné 80. výročí založení, ale za posledních třicet let neměla dostatek možností adaptovat se na moderní dobu. Primární potřeba na rozvoj školství v Afghánistánu momentálně tedy ani není tak materiální, jako personální, ve smyslu možnosti zvýšení kapacity pedagogů. Tento proces je však dlouhodobý.

Vize do budoucna

Při otázce na tematiku rozvojových projektů v budoucnu má Juma Haydary jasno – i nadále setrvat v technické oblasti. Je totiž přesvědčen, že právě ta může výrazně přispět k budování vyspělejšího Afghánistánu a výchově kvalitních odborníků. Docent Haydary je v úzkém kontaktu s afghánskou akademickou obcí a do své rodné země také osobně cestuje přibližně dvakrát do roka. Efekt čtyř realizovaných projektů byl citelný a STU se na území Afghánistánu stala známým pojmem. Do budoucna se místní technické vysoké školy chtějí snažit o získávání dalších kontaktů a práci na projektech nejen se Slovenskem.

Své vyprávění docent Haydary uzavírá slovy: „Je důležité, aby se rozvojovým projektům věnovaly právě osoby pocházející z dané země. Platí to samozřejmě za předpokladu, že daný člověk nejenže zná situaci z první ruky, ale je i potřebně kvalifikovaný na výkon své práce v rámci rozvojové pomoci. V takovém případě je osobní zainteresovanost do problému jen přínosem. Neznamená to však to, že by se jiní lidé projektům věnovat neměli.“ Autor: Miroslava Čembová