Kohabitace a manželství: současný stav - výzvy - perspektivy

Cohabitation and marriage: current status - challenges – perspectives

Úvod

S oblibou se prezentuje, že společnost, výchova a vzdělávání jsou v krizi, že výchova prochází bouřlivým obdobím. Podstata problému je však nepochybně hlubší. Výchova je poznamenána permanentním vývojem a inovacemi nejen v oblasti společnosti, ale hlavně rodiny. A právě v rodině je možné pozorovat stále častěji měnící se pravidla ve výchovném procesu. Proč? Zřejmě i proto, že klasický model rodiny se jakoby zesměšňoval natolik, že je patrná absence i pragmatických rodinných sociálních sítí. Akcelerace doby je cítit stále více. Borcí se vztahy, atomizují rodiny. Jsme svědky nových typů rodinného soužití, jakými jsou single, mingle, patchwork rodiny, homosexuální rodiny apod. Stále více mladých heterosexuálních párů nevstupuje do manželství, protože manželství považují za zbytečné formality s prohlášením, že „nepotřebují papír na to, že se mají rádi!“ Na druhé straně, jakoby v opozici, se však demonstrují mladé homosexuální páry, které se dožadují legalizace jejich vztahu až do úrovně manželství, resp. registrovaného partnerství. Čili, můžeme reflektovat, že tradiční chápání vzniku rodiny (máme na mysli právě heterosexuální manželství) už „papír na legalizaci svého vztahu“ nepotřebuje, přičemž nově vznikající formy manželského (jakož i rodinného soužití) „tento papír“ vyžadují. Ptáme se proto, proč určité skupiny tento „papír“ už nepotřebují, a naopak, proč jiní tento „papír“ vyžadují?

1 Kohabitace – nový trend vytváření rodin

Manželství je zastoupeno téměř ve všech krajinách na celém světě, ať už ve formě civilního nebo církevního uzavření manželského svazku nebo formami, které jsou často vzdálené nejen naší kultuře a mentalitě lidí, ale také svým náboženským světonázorem, např. jak to lze pozorovat v primitivních afrických polygamických kmenech. Lat. Matrimonium se překládá jako manželství. Uvedený termín se skládá ze dvou slov: „mater“ (matka) a „munia“, resp. „munus“ (úloha, poslání). Manželství je ve všech kulturách definováno jako vztah jednoho muže a jedné ženy, přičemž v některých zemích (jako je např. i Slovensko) je manželství definováno také jako rovnocenný vztah mezi mužem a ženou. Manželství si plní:

• právní aspekt: je smlouvou mezi mužem a ženou,
• přirozený aspekt: manželé, kteří vytvářejí společenství, jsou zaměřeni především na dobro samotného manželství: dobro manželů, plození a výchova dětí,
• sociální aspekt: toto společenství je postaveno na přirozenosti člověka,
• kulturní, náboženský aspekt: tradiční manželství je chápáno jako vztah jednoho muže a jedné ženy (rovnocennost: katolické, evangelické, pravoslavné a židovské náboženství; nerovnocennost, resp. tzv. kastovnictví: buddhismus, šintoismus, hinduismus, konfucianismus).

Manželství je ve slovenském rodinném právu zakotveno jako trvalé společenství muže a ženy, jeho hlavním účelem je založení rodiny a výchova dětí. Toto společenství, založené na právním vztahu, je postaveno na zásadách dobrovolnosti a rovnoprávnosti. Ve slovenském právním systému známe tedy dva druhy uzavírání manželského svazku, a to:

• církevní nebo
• civilní formou (známou též jako civilní sňatek).

Manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy, který byl uzavřen způsobem stanoveným nebo uznaným Slovenskou republikou. Takovým způsobem není možné uzavřít jiný svazek. Zvláštní ochranu, kterou zákon přiznává manželství, není možné přiznat jinému svazku, než je manželství. Manželství se často vymezuje jako instituce, která zabezpečuje některé úkoly, či funkce ve společnosti. Takto chápané manželství upravuje vztahy mezi dvěma lidmi, a to především: majetkové, právní. Fenomén manželství je demonstrován téměř ve všech náboženstvích stejným způsobem, t. j. manželství se chápe jako svazek mezi mužem a ženou, vždy se vykonává svátostně, případně „obřadně“, s účelem vzájemné lásky, plození a vychovávání dětí a v neposlední řadě také tvorbu a zachování společenského statusu (v širším i užším smyslu, např. rodina).

Kohabitace, resp. legalizované partnerství není moderním trendem 21. století. O legalizovaných partnerstvích se začalo mluvit už na přelomu 19. a 20. století, přičemž fenomén homosexuality se výrazným způsobem prezentoval na přelomu 17. a 18. století. Legalizované partnerství je právní formou uplatnění svazku dvou lidí stejného pohlaví uzavřít vzájemný vztah jako alternativu k manželskému svazku.

Aspekty partnerského života:

• Právní aspekt: Právní hledisko v zemích, kde legalizované partnerství není, buď absentuje, nebo je do větší míry atomizované, resp. z partnerských svazků nevyplývají žádné povinnosti, čili pokud se dvojice rozejde, neplynou pro ni žádné právní sankce.
• Sociální aspekt: vztahy muž/žena (kohabitace), muž/muž nebo žena/žena (homosexuální svazky), jsou ve statistických ukazatelích méně trvalé (viz tab. později)
• Přirozený aspekt: absentuje…
• Kulturní, náboženský aspekt: jde o alternativu k tradičnímu chápání manželství. Manželství, z lat. matrimonium se překládá jako mater (matka) a unus nebo nunus (úloha, poslání). Homosexuální vztah se tedy z etymologického hlediska může označovat vždy jen jako partnerství. Ve státech (Nizozemsko...), kde legislativně existuje označení homosexuální manželství, momentálně řeší stížnosti u ústavního soudu za „etymologický paradox.“ Žádné náboženství oficiálně neschvaluje homosexuální svazky (pouze toleruje).

Problematika legalizace homosexuálních partnerství (do pozice zrovnoprávnění s klasickou podobou manželství) je citlivým tématem. Nevyjímaje skutečnost, že tradiční heterosexuální vztahy odmítají vstupovat a uzavírat manželství s tvrzením, že nepotřebují „papír“ jako důkaz své lásky, přičemž homosexuální vztahy, resp. páry tento „papír“ požadují. Je to paradoxní a nutí to k zamyšlení, co je vzácné a co je doslova až odmítavé právě na tomto kusu „papíru“...? Pokud vycházíme z zažitých konvencí a modelů rodiny, taková „základní buňka společnosti“ na Slovensku a také v celém evropském regionu je netradiční. Nejen z biologického a reprodukčního hlediska, ale také z hlediska běžné paradigmatu. Tradiční představy o manželství jako legalizovaném svazku muže a ženy s cílem zplození a výchovy dětí v Evropě pomalu nahrazuje liberálnější přístup. Zákon o registrovaném partnerství platí již v osmnácti evropských zemích a umožňuje partnerům stejného pohlaví uzavírat svazky podobné manželství. Zákon upravuje vznik a konec partnerského svazku. Takový svazek se uzavírá před matričním úřadem. Partnerům zaručuje nárok na informace o zdravotním stavu a právo dědit. Zakotvuje také vzájemnou vyživovací povinnost a umožňuje společnou výchovu dětí, ne však adopci. Tradiční manželství chrání různými způsoby v Evropě např. ústavy Polska, Litvy, Lotyšska, Irska nebo několika států Spojených států amerických (Aljaška, Havajské ostrovy, Nebraska, Nevada, Texas = schválené vlastní ústavní dodatky chránící definici manželství; Alabama, Arizona, Arkansas, Colorado, Delaware, Florida, Georgia, Illinois, Michigan, Minnesota, Pennsylvania, Texas, Virginia a další = schválená ochrana manželství zákonem nebo v referendu; výjimku tvoří stát Massachusetts, ve kterém je legalizované homosexuální manželství, podobně jako v Kanadě a v Jihoafrické republice).

Tab. č. 1: Legislativa tradičního manželství v některých zemích světa

Prameň: TOMÁNEK, P. 2012a. Manželstvo, rodina a legalizované partnerstvá v EÚ. In Rodina v treťom tisícročí – Familiaris consortio –nádej pre súčasnú rodinu, 2012. s. 308.

Na Slovensku, jakož i v ostatních zemích EU, se uzavírají manželství před státní a církevní autoritou (podle konfesí, které daný stát uznává na svém území, např. římskokatolické, řeckokatolické, pravoslavné, islámské náboženství a jiné). V otázce legalizovaných partnerství však můžeme pozorovat také výraznější mezistátní rozdíly (z právního hlediska).

Právní úprava životních partnerství dvou osob stejného pohlaví se v EU a v zahraničí realizuje ve třech formách:

1. faktické soužití – vzájemná práva a povinnosti partnerů vznikají uplynutím stanovené doby soužití, zpravidla bez ohledu na pohlaví partnerů,
2. registrovaná partnerství – zvláštní právní institut, který představuje státem uznané soužití partnerů stejného pohlaví nebo bez ohledu na pohlaví, z něhož vyplývají podobná nebo stejná práva jako v případě manželství,
3. manželství – manželství homosexuálních párů jsou rovnocenná manželstvím heterosexuálních partnerů včetně možnosti výchovy dětí.

První zemí, ve které byla legalizována homosexuální manželství, bylo Nizozemsko (2001), za ním následovala Belgie (2003), Španělsko (2005) a doposud posledním státem, který schválil legalizovaná homosexuální manželství, byla Francie (2013). Ve Velké Británii sice schválili homosexuální manželství (2005), avšak – v porovnání s předchozími státy se ve Velké Británii oficiálně neuznávají. S otázkou legalizování homosexuálních manželství často souvisí také adopce dětí pro tyto homosexuální manželské páry. Belgie, Nizozemsko, Španělsko, ale také Velká Británie tuto myšlenku schválily. V Dánsku, Norsku, Německu a Francii se homosexuálním manželům umožňuje adoptovat si dítě svého životního partnera.

Tab. č. 2: Homosexuální partnerství, resp. manželství v Evropě

Prameň: TOMÁNEK, P. 2012a. Manželstvo, rodina a legalizované partnerstvá v EÚ. In Rodina v treťom tisícročí – Familiaris consortio –nádej pre súčasnú rodinu, 2012. s. 309-310.

Z průzkumu, který dělalo Centrum pro výzkum veřejného mínění (In Rovnost šancí) v říjnu 2005 a z údajů výzkumných agentur GEORG a Focus se zjistilo, že Slováci jsou k homosexuálům (včetně homosexuálních partnerství a manželství) méně tolerantní než lidé v Čechách. Průzkum tvořilo 1075 lidí. Zjistilo se, že pouze 24 % Slováků by souhlasilo, aby homosexuální páry měly právo na uzavření manželství. Průzkum odhalil také skutečnost, že na stejnou otázku odpovědělo kladně (v procentuálním vyjádření) také 21 % Poláků, 25 % Maďarů a až 42 % Čechů. Manželství a rodina nepoužívají zvláštní společenský status a vyšší ochranu společnosti kvůli individuálnímu naplnění cílů jednotlivých členů manželství, ale především kvůli jedinečnému a společnosti prospěšnému přínosu, který manželství a na něm založená rodina přinášejí společnosti jako celku. Proto se domníváme, že stát by měl preferovat takový svazek, který je v jeho „životním zájmu“, t. j. manželský svazek, který zabezpečuje potenciál pro vznik rodiny, protože bezdětné manželství nebude v životním zájmu této společnosti. Hlavním posláním manželství je založení rodiny a výchova dětí. Přirozené postavení a působení rodiny a manželství vyplývá ze základních potřeb lidské bytosti. Status zvláštní ochrany zase vyplývá z důvodů všeobecně prospěšných přínosů rodiny a manželství pro společnost. K vědomí každého člověka, který vstoupil do manželského svazku, proto bezprostředně patří také dimenze rodičovství. Kohabitace (něm. Wildehe), resp. registrovaná partnerství (heterosexuální a homosexuální) a jejich propagace přímo ohrožují instituci manželství a v neposlední řadě také instituci rodiny. Heterosexuální partnerské soužití, jinými slovy často označované také jako konkubinát, či kohabitace, si plní funkci vzájemného obohacení se partnerů, avšak ostatní základní funkce (jako reprodukční a výchovná) často zůstávají nepovšimnuty, protože mnoho současných heterosexuálních partnerství je natolik pracovně a společensky vytížených, že si nechtějí přibírat další starost, a to plození a výchovu dětí. Homosexuální partnerské soužití si neplní ani základní reprodukční funkci. Homosexuální partneři se mohou stát „rodiči“ jen:

• formou adopce (máme-li na mysli vztah muž – muž), nebo
• formou přímé linie (např. když si žena nebo muž z prvního heterosexuálního vztahu přivede do homosexuálního vztahu vlastní dítě, které jim bylo svěřeno do péče).

Homosexualita se tak stává častým mezistupněm k založení homosexuálních registrovaných partnerství. Institut manželství se těmito procesy často bagatelizuje. Přitom manželství bylo vždy chápáno jako předpoklad základní buňky společnosti – rodiny. Základní znamená, že se dokáže dělit, tedy předávat život. Buňka – že v sobě má život. Společnosti – tedy fakt, že bez budoucí populace svět nebude... A rodina je prvním socializačním prostředím, kde dítě dostává první modely chování. Je místem, kde se poprvé buduje jeho osobnost. A prioritní vliv na budování dětské osobnosti mají vždy matka a otec.

2 Vývojová stádia manželství a rodiny

Manželství a rodina se vyvíjí. Vývoj manželství se počítá od prvního společného vysloveného ANO. Manželství a rodina je poznamenána dětmi, rodinnými vztahy, okolnostmi a jinými faktory, které dělají manželství a rodinu flexibilnějšími a odolnějšími. Vstupovat do manželství s přesvědčením, že právě TOTO manželství bude to nejlepší, je chybný pohled. Tak, jako se manželství vyvíjí, mění a dozrává, dozrávají v něm také lidé, děti, vztahy, postoje, názory. S těmito skutečnostmi je třeba počítat, protože mnoho lidí dnešní doby, kteří vstoupí do manželství, se po prvním konfliktu rozcházejí a utíkají. Je to typický učebnicový příklad nevyzrálého člověka, který se v takové situaci chová jako dítě, které založí oheň, ale neumí ho uhasit.

Vývojová stádia manželství podle Tirpáka (2010, s. 51-52) jsou: 1. období manželství a rodiny prvních 18 měsíců: manželé se poznávají, mají společné zájmy, vědí o sobě, kdo se kde nachází. Jsou citliví jeden na druhého a vzájemně si všímají, jak se chovají k okolí, hlavně opačnému pohlaví. Začínají chápat souvislosti okolo rodinných příslušníků. Často přichází první těhotenství, první spontánní aborty, řešení prvních konfliktů. Pokud není doposud vyřešena otázka bydlení, začínají manželé nad ní intenzivně přemýšlet. Vytvářejí se základy vzájemné důvěry. S přicházejícím dítětem přicházejí také jiné starosti a radosti. Manžel se musí starat nejen o manželku v těhotenství, ale musí si uvědomit, že svět se bude točit teď ne kolem něho, ale kolem dítěte. Manželka nemůže zapomenout rovnoměrně rozdělovat svou pozornost dítěti a manželovi. 2. období manželství a rodiny do tří let: ve většině manželství přichází na svět první, ne-li druhé dítě. Rodina je stabilní, manželé si rozumějí. Jsou opatrní na své dítě a dávají velmi pozor, kdo, co řekne o jejich dítěti. S příchodem druhého dítěte citlivost klesá. To, co nepřehlédli u prvního dítěte, to rozhodně budou přehlížet u dalšího. Ne že by mladší dítě dostávalo méně lásky a péče, ale rodiče jsou už zkušenější a zralejší a nevyvede je z míry jakékoli zakopnutí jejich ratolesti. Pokud manželé žili s rodiči doposud, ve většině případů zvažují odchod do vlastního bydlení. Rodiče kladou první základy etiky. Nevyhnutnou součástí jsou také první informace o náboženské orientaci. 3. období manželství a rodiny do šesti let: přicházejí první krize, v některých případech nevěra. Stupňují se povinnosti na oba rodiče. Děti začínají růst, vyvádět. Rodinné vztahy s širší rodinou se buď upevňují nebo degradují. Na druhé straně je to nejkrásnější období pro rodiče, protože dítě vidí od útlého věku růst, zažívají s ním první pády, první slova, první otázky, či zamilování v mateřské škole. V rodině často přichází mezi sourozenci k hádkám, komu ta která věc patří apod. Otázka bydlení je často již vyřešena. Manželé nejčastěji splácejí hypoteční úvěr. Rozvíjejí své osobnosti, setkávají se s lidmi se stejnými životními cíli. 4. období manželství a rodiny do dvanácti let: manželé mají za sebou první krize. Jejich vztah je stabilnější. Přichází opětovné vzájemné zamilování. Otvírá se možnost mít další dítě, děti. Rodiče znají všechny školní povinnosti svých dětí. Je to období růstu osobnosti nejen dětí, ale také manželství. Rodiče se začínají setkávat ve škole se svými spolužáky, taktéž rodiči, a vyměňují si zkušenosti a zážitky. Jsou relativně šťastní a ohleduplní k sobě navzájem. Manželé již znají hranice jeden druhého. 5. období manželství a rodiny do dvaceti pěti let: manželství je relativně stabilní. Rodiče řeší často pubertální otázky, první vážná zamilování, sexuální a duchovní orientaci svých dětí. Manželé objevují kouzlo svých let, budují si kariéru. V tomto období málokdy přichází na svět další dítě. Manželé navštěvují různá setkání a rádi se chodí bavit s tím, že o jejich děti se stará příbuzná rodina. Na konci tohoto období většinou manželé splatí hypoteční úvěr na bydlení. 6. období manželství do padesáti let manželství: je období velkých turbulencí. Často přichází k nevěře, alkoholismu, ztrátě zaměstnání, pocitům méněcennosti. Manželé připravují děti na jejich budoucí život. Když dítě odejde, zažívají syndrom opuštěného hnízda. Pokud zemře jeden z manželů, ten druhý často ztrácí jiskru do života. Je to období svateb svých dětí, úspěšného ukončení studia, prvních vnoučat. Je to období dovolených, odpočinku. Rodiče dávají svým dětem moudrosti života. Je to období krásného vzpomínání. Je to období moudrosti, rozvážnosti, optimismu i kritiky, což jsou vlastně známky dokonale rozvinuté a citově vyzrálé osobnosti.

Nabízíme také jinou typologii vývojových stádií manželství:

1. mladá rodina: do 30. roku, děti a 5 leté manželství,
2. „rodina středního věku“ (Tamášová, 2007, s. 55): rodiče, dospívající děti, 15-25 leté manželství,
3. prázdné hnízdo: manželé spolu, děti odešly,
4. rodina návštěvníků: po smrti partnera, vdovský a vdovecký život.

3 Sociální faktory ovlivňující institut manželství a rodiny

J. Gabura (2006, s. 55) uvádí, že mezi nejfrekventovanější sociální faktory, které nejvíce ovlivňují vývoj a formování rodiny patří: „migrace a s ní spojená urbanizace obyvatelstva, atomizace rodiny a emancipace.“ Všechny uvedené sociální faktory jsou spojovány s prací, s hledáním živobytí a stěhováním se za ním, což zanechává následek také na fungování samotné rodiny. Migrace obyvatelstva je velmi úzce propojena s urbanizací obyvatelstva a atomizací rodiny. Stěhování se lidí za prací vedlo a i dnes vede k míšení různých kultur, což se mezi manželi nejvíce projevuje v odlišném socio-kulturním pozadí, v odlišnosti hodnot, představ, zvyků, tradic a životního stylu, na jaké byli manželé před vstupem do manželství zvyklí. Tato rozdílnost je mnohokrát příčinou různých hádek, či nedorozumění v manželství. Stěhování se za prací do měst, urbanizace, navíc plodí anonymitu a představuje těžiště sociálně-patologických jevů. Závislosti různého druhu, násilí, či krádeže mají při selhávající sebekontrole člověka negativní vliv nejen na něho samotného, ale také na jeho rodinné příslušníky. Trpí nejen daný jedinec, ale celá rodina; psychicky, fyzicky, sociálně, ekonomicky. Situaci neulehčuje ani atomizace rodiny, která v případě mnoha mladých manželů oslabuje a přetrhává pouta manželů s jejich širokou rodinou. I když společnost oceňuje a chápe emancipaci jako snahu o vyrovnání obou pohlaví, i přesto představuje emancipace další sociální faktor, který výrazným způsobem zasahuje do fungování rodiny. O. Matoušek (1997, s. 32) tvrdí, že: „napětí mezi tradičními rolemi muže a ženy a aktuální změny v těchto rolích negativně ovlivňují současnou stabilitu rodiny.“ I když na jedné straně emancipace žen spojená se vzdělanostním a kariérním růstem vede k chybějící přítomnosti matky v rodině, paradoxem je však to, že táž emancipace je na straně druhé nezbytností pro fungování rodiny vzhledem k potřebám optimálního finančního zabezpečení rodiny, které jsou reakcí na finanční náročnost doby. Špatná nebo slabá finanční situace v rodině nutně vede k absenci v rodině týkající se nejen žen, ale také mužů, kteří se usilují daný stav vylepšit přesčasy v práci, či vedlejším zaměstnáním. Situaci navíc komplikuje neustálé prodlužování doby pracovní aktivity spojené se stále narůstajícím věkem odchodu do důchodu. B. Drexlerová (2011, s. 75) poznamenává, že právě „nedostatečné finanční zabezpečení nepříznivě působí také na uspokojování potřeb všech členů rodiny a chodu domácnosti. K dalším důsledkům sociálně – ekonomických problémů rodin patří:

• nedostatek času,
• stres,
• sociální nejistota vyplývající zejména z možnosti ztráty zaměstnání, neustálé inflace a vysoké konkurence na trhu práce (způsobené zejména mladou generací bez závazků).“

Rodina je specifickým sociálním prostředím, kulturním útvarem, kde se předává výchova a hodnoty, ať už materiální nebo duchovní. Avšak v posledním období je rodina a manželství vystaveno mnohým, zejména demografickým změnám. Mezi nejčastější změny zařazujeme: zvyšování věku ženy při vstupu do manželství, výrazný pokles natality, redukce struktury rodiny (max. 2 děti), neúplné rodiny, rozvodovost, registrovaná homosexuální a heterosexuální partnerství, homosexualita a lesbismus, strach z dětí, nedostatek financí, prostor na bydlení, impotence, deprivace (dlouhodobě neuspokojované potřeby), atomizace rodiny (rozpad tradiční rodiny), entropie = zánik rodiny apod., workoholismus, prostituce a pornografie, závislosti (internet, drogy, alkohol) a gamblerství, různé deviace, liberalismus, mezigenerační problémy, „vzrůstající individualismus, dostupnost antikoncepce, klesající vliv církví a tradičních náboženství na rodiny, abortivita, změna ve statusu ženy, zvýšená mobilita, rozpad tradičních společenství“ (Tamášová, 2007, s. 38).

Základním ukazatelem sociálně – ekonomických problémů je právě výše dosaženého příjmu. Pokud je sociálně – ekonomická situace v rodinách, která je provázena stresem, napětím, nejistotou nepříznivá, odráží se to také v kvalitě rodinných vztahů. Podle M. Hardyho a kol. (2011) mezi největší sociálně-ekonomické problémy v rodinách patří zejména: nezaměstnanost, práce za minimální mzdu, schopnost udržet si zaměstnání, zadluženost zejména mladých rodin v podobě prodlení splátek, půjček, hypoték, nedoplatků za energie, telefon apod. K problémům, které jsou způsobeny nedostatečným příjmem a které vedou k pocitům hanby, bezmocnosti, či k psychické zátěži patří také: nevyhovující podmínky bydlení, překážky v přístupu ke vzdělávání, či ke kultuře, nedostatečná zdravotní péče a i.

J. Gabura (2006) mezi další sociální faktory ovlivňující fungování rodin zařazuje masmédia a oslabený vliv církve. Masověkomunikační prostředky, které chtě nechtě ovlivňují myšlení, konání, chování a očekávání svých konzumentů, nabízejí model vzorové, ideální nebo patologické rodiny jako imitační vzory, což určitým způsobem ovlivňuje porovnávání a spokojenost, resp. nespokojenost partnerů s rodinným životem. Komunikaci, společné rozhovory, zájem o děti, či o partnera nahrazuje pasivní konzum v podobě televize, videa, počítačových her, či internetu. Autorita, úcta a respekt vůči rodině se vytrácí také pod oslabeným vlivem církve a jejím benevolentnějším přístupem či pohledem na rozvedené lidi a na předmanželský sexuální život partnerů.

Snižování sňatečnosti a porodnosti, manželství a rodičovství ve vyšším věku a s tím spojené celkové stárnutí populace, zvyšování počtu dětí narozených mimo manželství, nárůst jednorodičovských rodin, či zvyšování rozvodovosti představují ve své podstatě důsledek vznikající působením nevhodných sociálních faktorů (Gabura, 2006). „Sociální problémy, se kterými dennodenně zápasí mnohé rodiny, by mohly být natolik únosné, že by nepředstavovaly bytostný problém pro normální a přirozenou existenci ve společnosti. Dlouho očekávané ozdravení je v současnosti zpomaleno, ba přímo zastaveno“ (Gašparíková, 2009, s. 117). Pokud nenastane radikální změna v oblasti sociální politiky, která by vytvořila systém, či sociální program, který bude transparentní, trvale finančně udržitelný s rovností příležitostí pro všechny, garantující udržení a rozvoj lidských, hospodářských, sociálních a kulturních práv směřující k důstojné životní úrovni všech, budou mnohé, zvláště mladé rodiny i nadále zápasit se sociálními problémy, což bude ovlivňovat stabilitu a očekávané fungování rodiny.

Otázkou zůstává také tzv. sňatkový trh. Často jde o nevýstižný název. V podstatě zamlžuje cílovou destrukci samotného manželství. Na sňatkovém trhu jde především o to, že sňatek – jak ho mnozí známe, je prezentován jako zboží mezi ostatními pultovými potravinami. V praxi se často prezentuje jako mediální sňatek lidí, mezi kterými je velký věkový rozdíl, nebo jako sňatek za účelem získání vytoužené odměny (různé současné reality show) apod. Se sňatkovým trhem úzce souvisejí také manželští podvodníci. Většinou jsou organizováni v „pasáckých“ skupinách. Často jde o prostitutky, které „pasáci“ navádějí, resp. nutí k tomu, aby si podmanily bohaté muže. Ti po čase podlehnou jejich kráse a v naivitě si vezmou prostitutku za ženu. Nejméně do měsíce, nejvíce do půl roku přichází k rozvodu a zúžení majetku minimálně o polovinu (nehledě na psychická traumata, která druhá strana = oběť prožívá). Mezi další faktory ohrožující institut manželství a rodiny zařazujeme také tzv. předmanželské smlouvy. Termín předmanželská smlouva je známý široké veřejnosti také díky vysoké popularitě a mediální prezentaci. Ve stručnosti jde o smlouvu mezi dvěma lidmi (snoubenci, resp. budoucími manželi), která v nejužším chápání zavazuje obě zúčastněné strany k obsahu této smlouvy. V ní se mimo jiné často prezentují fakta vztahující se především na množství a velikost té které strany, co vstupuje do manželství. V praxi to nejběžněji funguje způsobem, že když se snoubenci vezmou a manželskou smlouvou „přinesou“ do manželství svůj podíl majetku, pokud by nastal rozvod, tato předmanželská smlouva jim může zaručit, že nepřijdou o majetek, se kterým vstoupili do manželského svazku. Pokud předmanželská smlouva není protiústavní, přinejmenším je neetická už ve své podstatě. Závěrem z toho vyplývá nelogické filozofování o tom, že snoubenci se mají natolik rádi, že už teď vědí, že se nebudou mít velmi rádi (předmanželská smlouva, která ještě před manželstvím dává oběma stranám nabídku, resp. možnost rozchodu apod.). Pravděpodobně nejvíce propagovaným trendem v dnešní společnosti zůstává i přes ostatní skutečnosti tzv. žití v partnerstvích (konkubinát, kohabitace). O tomto novodobém fenoménu jsme již psali výše. Mnozí mladí lidé se nechtějí manželstvím zavazovat do trvalého vztahu. Spíše si volí možnost žít „jen tak“, kupují a nabývají společně majetek, většinou neplánují děti a pokud nastane mezi nimi rozchod, všechno si dělí podle svých zásluh, případně cestou jurisdikce. Své chování většinou odůvodňují tvrzeními: nebudeme se brát, abychom se případně někdy nemuseli rozvádět, nebudeme mít děti, protože mít děti v dnešní společnosti je luxus a ten si nemůžeme dovolit (mít dítě je finančně nákladné), musíme si přece užít, než vstoupíme do manželství, musíme vědět, jestli nám to bude spolu „klapat“, chceme si budovat kariéru a manželství by nás zbytečně zatěžovalo (manželka, děti, stravování apod.), a jiné důvody. Žití v partnerstvích však neusnadňuje vstup do manželského svazku. Vůbec není pravdou tvrzení, že mladí lidé chtějí žít spolu proto, aby se poznali. V podstatné míře jde většinou o prožívání svého sexuálního apetitu. Pokud partner selže v sexuální oblasti, mnohá partnerství jsou odkázána k atomizaci svého vztahu. Nehledě na psychické a ekonomické problémy, které takové rozchody lidí se sebou přinášejí. V souvislosti s kohabitací se v poslední době stále častěji setkáváme s tvrzením, kdy ženy vstupují do vztahu s cílem MÍT DÍTĚ, ale NECHCI MÍT MUŽE! Dalo by se konstatovat, že jde o lobistické a hedonistické pohnutky ženy. Opak je však pravdou. Ženy se často rozhodují pro tento životní styl proto, že doposud si nikoho nenašly, s kým by společně trávily svůj život; po zkušenostech mnoha týraných žen a rozvedených žen se chtějí tímto způsobem vyhnout možným problémům a za třetí – chtějí z tohoto pragmatického vztahu na zkoušku vyjít jako vítězky, které zůstaly těhotné. Dokonce, mnohé ženy si s muži podepíší jakousi formu smlouvy, kde se žena zavazuje muži, že po narození dítěte si od něho nebude žádat uznání otcovství a případné dávky na dítě, lidově nazývané jako alimenty. Takový způsob vytváření rodin se často nazývá také single rodina, souběžně s nimi také tzv. mingle či patchwork rodiny. V rodinách začíná převládat konzumní způsob života. Vytrácejí se z ní pozitivní hodnoty života, minimalizují se tradiční hodnoty, prosazuje se egoismus, soutěživost a individualismus. Následující tabulka nám představuje hlavní směřování změn ve formách manželství a rodiny.

Tab. 3: Rodina a její změny

Prameň: ONDREJKOVIČ, P. 2006. Rodina v novom miléniu. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra, 2006. s. 49. „Sociologické průzkumy poukazují na několik změn v rodině jak v oblasti úlohy elementární referenční skupiny, tak pokud jde o jí realizované funkce. Rodina v jejích sociálních, kulturních a morálních podmínkách odráží neuspořádanost kultury makrospolečnosti. V rámci přenosu hodnot mezi populací může rodina uvedenou neuspořádanost buď posílit, nebo narušit. Význam citovaných statistických údajů poukazuje na rozsah jevu krize rodiny. To však neznamená, že rodina definitivně ztratila privilegované postavení ve společnosti a že nedokáže čelit zničení sociálně-kulturního řádu a aktivně se účastnit na formování veřejného života.“ (Ondrejkovič, 2006, s. 49-50).

4 Aktuální skutečnosti řešené problematiky – výzvy, perspektivy a doporučení do praxe

V následující kapitole se budeme nejen zamýšlet nad určitými jevy, které přináší opozice manželství a partnerství, ale budeme se snažit argumentovat některé skutečnosti a podat relevantní fakta.

• státy, ve kterých doposud nejsou legalizována heterosexuální/homosexuální partnerství, často čelí výsměchu za zaostalost a určitý tradicionalismus a konzervatismus. Jak však konstatuje Pastor (2012, s. 268) ve svém výzkumu: „Ne všechno moderní, je zároveň i dobré a etické.“
• podle švýcarských a německých výzkumů (2010-2011), ve kterých bylo zapojeno 20.000 homosexuálů, je až 68 % homosexuálů BISEXUÁLY(1)... jenže, podle R. Uzla, českého sexuologa, bisexualita neexistuje, jde jen o určitý druh zvláštního chování... Nabízí se však otázka, co homosexualita potom ve skutečnosti je a jaké stanovisko k ní zaujmout?!
• ne rodina, ale manželství je v krizi. Mladí lidé se nežení, nevstupují, resp. neuzavírají manželství, čehož výsledkem jsou často „single, mingle, patchwork, či homosexuální rodiny“ (Tománek, 2012b, 44-63).
• když A, tak potom i B: země, kde je legalizováno homosexuální partnerství (např. v Nizozemsku je to již více než 12 let) momentálně řeší otázku, co s dětmi, které byly vychovávány homosexuálními partnery? Až 57 % dětí z homosexuálních rodin má psychické a sociální problémy. Proč? Nemají podobné problémy také děti, které pocházejí z heterosexuálních vztahů? Odpověď je ano, jenže ve velkém nepoměru. V heterosexuálních vztazích přichází k větší krizi, která často vede k rozvodu mezi 5-7 rokem společného manželského života, jenže v homosexuálních vztazích je to mezi 1,5-3,5 rokem společného života (Pastor, 2012). To znamená, že v homosexuálních vztazích přichází k obměně 2 až 3 krát dříve než v heterosexuálních vztazích. Nevyjímaje skutečnost samotné výchovy dětí (biologickým nebo adoptivním způsobem), které těmito častými rozchody svých „rodičů“ ztrácejí stabilitu jakéhokoli vztahu... (jde např. o Nizozemsko, Austrálii, Velkou Británii,
• každá minoritní skupina, která přichází „na trh“ (např. nové náboženství, sekta, alternativa k manželství...?), musí předložit něco, čím je pro společnost prospěšná. Co přináší heterosexuální/homosexuální partnerství?
• otázka konkubinátu (kohabitace): concubine znamená společnice, prostitutka. Jde o starší název pro heterosexuální soužití partnerů. Od tohoto slova pochází výraz konkubinát. Pastor (2012, s. 265-268) cituje německé výzkumy z roku 2008, ve kterých uvádí, že „manželství, která vznikla po předchozím společném soužití, se do 10 let po uzavření manželství rozvádějí.“

Současná rodina je ohrožována několika vnějšími i vnitřními činiteli, kterými jsou (Kovačič, 2002, s. 48): „společenské vlivy, trendy, postoje a záměry; podnikatelské a tržní prostředí; nedostatečná opatření ze strany společnosti; modernizace a liberalizace společnosti; snížení příznivého vlivu náboženství a religiozity; dehonestování kultury; destrukce rodinných vztahů; nestabilita manželství; nepřipravenost k založení rodiny; konzumní způsob života a jiné.“ I díky těmto aspektům se často setkáváme s názory, že současná rodina a s ní související rodinná výchova jsou v krizi. Ale pravda je kdesi mnohem dříve, u manželství. Dnešní lidé vyhledávají jiné alternativy manželského soužití (např. kohabitace, homosexuální svazky apod.), které už ve své podstatě nemohou naplnit podstatu manželství a v neposlední řadě také rodiny, a to plození dětí. Každý den svět nabízí informace o rozpadu etických norem společnosti, o rozpadu manželství, rodin, brutalitě, násilí... Společnost postupně ztrácí kontrolu nad svými city, upadá do osamělosti a jakési citové otupělosti a bezohlednosti nejen rodinných, ale často i pracovních vztahů. Rodina se stává prioritním zájmem trhu, je vystavena virtuálnímu světu, jehož představitelem je virtuální hrdina, nebojácný, „agresivní, ale také nevyrovnaný a citově labilní“ (Gálik, 2003, s. 16).

Některá doporučení pro praxi

Z předchozích kapitol můžeme navrhnout následující body preventivního systému v rámci rodin, či rodinné výchovy:

• do učebních osnov zahrnout větší prostor pro rodinnou a mediální výchovu, aby se žáci dozvěděli o správném chování k rodičům a jiným lidem,
• správně využívat volný čas: omezit počítač jen na školní povinnosti: více sportovat, hrát na hudební nástroj, kreslit, či věnovat se výtvarnému a dramatickému umění,
• zintenzivnit předmanželskou přípravu: výchova k manželství a rodičovství (přednášky, prezentace, diskuse), jakož i výchovu k zodpovědné sexualitě. Sexualita má důležité místo ve výchově. Postoj k sexualitě nelze přehlížet, zanedbávat ani ignorovat, resp. zastavit navždy. Je totiž součástí celé osobnosti člověka.
• klást důraz na rodinu, manželství, plození a výchovu dětí v rámci učebních osnov náboženské, etické, či občanské výchovy,
• dávat podněty proti nevhodným programům: např. na Arbitrážní komisi Rady pro reklamu - www.rpr.sk,
• prezentovat pozitivní hodnotové vzory (ne celebrity apod.).

Závěr

Studie zůstává i přes tyto informace otevřenou a řešenou dilematem. Chceme zdůraznit, že i přes snahu o co nejobjektivnější reflektování skutečností o fenoménu manželství a registrovaného partnerství ponechává naše studie stále prostor pro další nově nabyté informace z těchto oblastí také díky výrazné prezentaci multikulturnosti a multireligiozity v našem prostředí. Studie prezentuje dosavadní výsledky a získané informace o manželství a registrovaném partnerství, které mají pomoci k lepšímu reflektování těchto „forem“ společného žití. Manželský svazek se nemůže ztotožňovat s homosexuálním nebo i heterosexuálním, i když legalizovaným partnerstvím, resp. kohabitací. K manželství neexistuje žádná alternativa, žádná napodobenina, protože manželství bylo v dějinách lidstva vždy definováno jako rovnocenný svazek muže a ženy.

Autor: PaedDr. et Mgr. Pavol Tománek, PhD. Pedagogická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Katedra pedagogiky a sociálnej pedagogiky Zoznam použitej literatúry:

DREXLEROVÁ, B. 2011. Sociálno – ekonomické problémy súčasnej rodiny. In Sociálna patológia rodiny. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2011. ISBN 978-80-8132-000-2, s. 72 – 80. FERRERO, B. 2007. Vychovávej jako Don Bosco. Praha : Portál, 2007. 143 s. ISBN 978-80-7367-294-2. FEŠKOVÁ, Š. 2009. Rodina – najrizikovejší faktor vzniku porúch správania u žiakov? In Školský psycholog a kvalita školy. Nitra : UKF, 2009. s. 191-199. ISBN 978-80-8094-507-7. FRÝDKOVÁ, E. 2010.Rodičia ako edukační partneri školy. Trnava : Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2010. 174 s. - ISBN 978-80-8105-200-2. GÁLIK, S. 2003. Kultúra, globalizácia a médiá. In Médiá na prahu 3. tisícročia. Trnava : UCM, 2003. 190 s. ISBN 80-8903-434-9. GABURA, J. 2006. Sociálna práca s rodinou. 1. vyd. Bratislava: OZ sociálna práca, 2006. 59 s. GAŠPARÍKOVÁ, D. 2009. Súčasná rodina v sociálnej a ekonomickej núdzi. In Sociálna a ekonomická núdza – bezpečnosť jedinca a spoločnosti. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2009. ISBN 978-80-89271-63-4, s. 115 – 123. HARDY, M. – DUDÁŠOVÁ, T. – VRANKOVÁ, E. – HRAŠKOVÁ, A. 2011. Sociálna patológia rodiny. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 365 s. ISBN 978-80-8132-000-2. KOVAČIČ, V. 2002. Model funkčnej rodiny a formovanie osobnosti podľa princípov SVD a SJ. Vrútky : Pro Konzult, 2002. 216 s. ISBN 80-8875-409-7. KOSTRUB, D. 2008. Dieťa/žiak/študent - učivo - učiteľ, didaktický alebo bermudský trojuholník ? 1. vyd. Prešov : Rokus, 2008. s. 171 ISBN 978-80-89055-87-6 KOSTRUB, D. - TÓTHOVÁ, R. - SEVERINI, E. - SCHERHAUFEROVÁ, M. 2013. nvestigation of students concepts about learning and teaching process from aspect of learning theories. In Edukacja w kreowaniu współczesnej rzeczywistości : możliwości i ograniczenia 2, Siedlce : Uniwersytet Przyrodniczo-Humanistyczny, 2013 s. 205-215. ISBN 978-83-936635-1-4 KURUC, M. 2013. Poruchy správanie u detí a adolescentov a ich pedagogická diagnostika. Bratislava : UK, 2013. 65 s. ISBN 978-80-223-3512-6. MATOUŠEK, O. 1997. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON. 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. ONDREJKOVIČ, P. 2006. Rodina v novom miléniu. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra, 2006. 168 s. ISBN 80-8050-982-4. PASTOR, K. 2012. Demografické faktory stability manželstva. Bratislava : Teologická fakulta Katolíckej univerzity v Ružomberku. Inštitút Jána Pavla II. v Bratislave. In Rodina v treťom tisícročí – Familiaris consortio –nádej pre súčasnú rodinu, 2012. s. 262-268. ISBN 978-80-971162-8-6. RAO SAHIB, P., GU, X. 2001. As good as married : a model of long-term cohabitation, learning and marriage. Department of Economics, University of Toronto. Department of International Economics and Bussines, Faculty of Economics, University of Groningen. RAO SAHIB, P., GU, X. 2001. Risk Cohabitation and Marriage. Department of Economics, University of Toronto. SOM Research School and Population Research Centre, University of Groningen, 2001. TAMÁŠOVÁ, V. 2007. Teória a prax rodinnej edukácie. Ivanka pri Dunaji : Axima, 2007. 210 s. ISBN 978-80-969178-3-9. TIRPÁK, P. 2010. Rodinná výchova. Prešov : Prešovská univerzita, GKTF, 2010. 146 s. ISBN 978-80-555-0142-0. TOMÁNEK, P. – TOMÁNKOVÁ, M. 2012a. Manželstvo, rodina a legalizované partnerstvá v EÚ. Bratislava : Teologická fakulta Katolíckej univerzity v Ružomberku. Inštitút Jána Pavla II. v Bratislave. In Rodina v treťom tisícročí – Familiaris consortio –nádej pre súčasnú rodinu, 2012. s. 294-313. ISBN 978-80-971162-8-6. TOMÁNEK, P. 2012b. Nové podoby rodiny. In Lifelong learning, roč. 2, č. 3, s. 44-63. ISSN1804-526X. TOMÁNEK, P. 2012c. Teoretické východiská rodinnej výchovy. Brno : Tribun. 165 s. ISBN 978-80-263-0233-9. ZÁKON č. 154/1994 Z.z. NR SR o matrikách, druhá časť - paragrafy § 27-30. ZÁKON č. 40/1964. Občiansky zákonník. Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov, § 143-151. ŽILÍNEK, M. 1997. Éthos a utváranie mravnej identity osobnosti. Bratislava : Iris, 1997. s. 34-35. ISBN 8088778603.

Registrované partnerstvo už aj v Čechách: http://www.euractiv.sk/rovnost-sanci/clanok/registrovane-partnerstvo-uz-aj-v-cechach (cit. dňa 16.3.2012) Euroinfo: http://www.euroinfo.gov.sk/index/go.php?id=1418 (cit. dňa 16.3.2012) Euroinfo: http://www.euroinfo.gov.sk/index/go.php?id=1528 (cit. dňa 16.3.2012) Ganymedes: http://www.ganymedes.info/archiv2006/rok2006.asp?intClanek=6 (cit. dňa 16.3.2012) Registrované partnerstvo: http://www.pramen.info/c/386/registrovane-partnerstvo-v-sr-htm (cit. dňa 16.3.2012) Adoptive couple vs. Baby girl: http://www.law.ufl.edu/academics/centers/childlaw/ (cit. 4.6.2013) Registeried partnership: http://www.psychology.org.au/publications/journals/#j0 (cit. 4.6.2013) The negative effects of same sex marriages: http://christocentric.com/main/?p=992 (cit. 4.6.2013) Gay family?: http://www.sltrib.com/sltrib/news/...78/gay-family-parents-lgbt.html.csp (cit. dňa 4.6:2013) Protect the children: http://www.lds.org/general-conference/2012/10/protect-the-children (cit. dňa 4.6:2013)

(1) Protect the children: www.lds.org/general-conference/2012/10/protect-the-children (cit. 4.6.2013)