Tak jako všechno, i mateřství má za sebou určitý vývoj. Každou novou dobou či stoletím se formovali a vyvíjeli nejen lidé samotní, ale také jejich role v jejich životech. Mateřství provázelo lidi už od jejich samotného počátku, kde se začal utvářet první vztah mezi matkou a jejím dítětem. Tento vztah se po celá století formoval, až dospěl do podoby, kterou známe dnes. Dnešní vztah matek je na poměrně skvělé úrovni, matky vychovávají své děti samy – většinou bez cizí pomoci opatrovatelek, starají se o jejich zdravotní stav, výchovu, vzdělání, věnují jim svůj volný čas nebo také všechen svůj čas, aby se děti mohly správně vyvíjet atd. Jak budeme moci dále sledovat, autorka Elisabeth Badinter sledovala změny, kterými procházelo mateřství a tedy matky v různých obdobích. A právě při jejím zjištění bychom mohli najít odpovědi na otázky, proč vznikl a proč je mezi matkami rozšířený v dnešní společnosti tzv. koncept dost dobré matky.
Elisabeth Badinter ve své knize Materská láska na historických a filozofických materiálech a dokumentech z území Francie od 18. století sledovala změny, jakými procházela představa francouzské společnosti o mateřství v průběhu více než dvou století. „Dospěla ke zjištění, že chování matek je výrazně ovlivněno názory a požadavky společnosti. Zatímco v 18. století se pařížské děti běžně dávaly do opatrování kojným na venkově (což ve většině případů znamenalo jistou smrt kojence), v 19. století se obraz mění: filozofové, státníci a vlivní představitelé společnosti propagují ideál starostlivé matky. V důsledku rodové dělby práce – která se rovněž prohloubila v tomto období – to byly ženy, které se měly od nynějška „na plný úvazek“ starat o děti. Postupně se zejména v rodinách vyšší střední vrstvy, kde manželky nevykonávaly žádnou placenou práci, šířil a upevňoval ideál matky, která všechen svůj čas a síly obětuje v zájmu svého dítěte. Postupně se ideál „perfektní matky“ stal závaznou normou pro všechny ženy“ (Bednaříková, 2020).
Jak uvádí Bednaříková (2020), mnohé ženy reagují na převládající představy a ideální obrazy kultury a zvnitřňují si je. Je nemožné splnit očekávání společnosti už jen proto, že společenské normy a názory jsou často protichůdné – např. na jedné straně se říká, že matky „vědí“ nejlépe, jak vychovávat děti, na druhé straně matkám každý radí, jak děti vychovávat. Z toho, že žena nesplňuje očekávání společnosti (a ani je nemůže splnit), vznikají nepříjemné pocity.
Na jedné straně je pravda, že žádná žena, která poprvé porodila dítě, se hned neumí starat o své dítě na 100 procent a bude potřebovat nějaké rady, tipy a pomoc, aby se úplně všechno postupem času naučila. Je to úplně normální a přirozené pro každou ženu, která se najednou stane matkou. Na druhé straně by matka měla vědět, co její dítě potřebuje, jaké má návyky, zvyky, co znamená které slovo dítěte, gesto a tak podobně. Ale všechno toto je třeba brát v úvahu a přihlížet k tomu. Musí se tyto dvě protichůdné podmínky určitým způsobem sladit, a jen tehdy budou dávat smysl, jen tehdy budou v harmonii. Takže matka by měla vědět, co je pro její dítě nejlepší, ale potřebuje také pomoc a rady zkušených lidí, aby se to všechno mohla časem naučit a mohla tak být pro své dítě tou nejlepší mámou, jakou jen může být. Pokud se stane, že se žena nebude chtít řídit tipy či radami ostatních lidí či odborníků, začne vyčnívat z průměru, a to je v očích společnosti špatné, a proto začnou v společnosti takovou matku odsuzovat.
Je velmi důležité jak pro matku, tak pro samotné dítě, aby jeho matka byla dobrou mámou. Ve společnosti se nešíří jen mýty o mateřství, ale také určité rady či předpoklady, které by matky měly splňovat, pokud chtějí být dobrými matkami. Jak uvádí Nina Garcia (2019), od maminek se očekává, že budou dělat všechny věci v péči o dítě a budou je dělat hned správně. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že každá matka se teprve učí být matkou poté, co své dítě přivede na svět. Proto autorka načrtla několik bodů, podle kterých – když je matky splní – budou dobrými matkami.
Mezi charakteristiky dobré matky by měly patřit tyto vlastnosti:
- trpělivost,
- pokora,
- empatičnost,
- autoritativnost,
- podpora dítěte,
- láska k dítěti,
- úcta.
Splňovat všechny tyto charakteristiky tzv. dobré matky je jakousi samozřejmostí, kterou od žen – matek vyžaduje společnost, ve které žijeme. Ne vždy se to však dá na 100 % splnit. Je to jakoby přirozenost, od které když se žena matka začne nějakým způsobem odlišovat, začne být pro společnost jiná, špatná matka, která nesplňuje jakési stanovené stereotypy dobré a správné matky pro své dítě. Stačí, že dělá jen něco jinak, nebo má jiné názory či zvyky než ostatní matky v jejím okolí, a hned začne být odsuzována či zpochybňována společností. Pro dnešní matky je proto velmi těžké být matkou v současné společnosti, ale jak nám říká historie, nikdy to pro ženy snadné ani nebylo.
„Chování matky opět diktoval zájem ženy. I když oslava „dobré matky“ toto chování skutečně ovlivnila, volbu žen stejnou měrou ovlivnily dva faktory. Byly to především jejich ekonomické možnosti a dále naděje – rozdílná pro společenské postavení každé ženy – zda budou, nebo nebudou hrát v rodinném světě nebo ve společnosti roli, která by jim přinášela uspokojení. To, jak rychle a ochotně přijala žena konce 18. století, a především žena 19. století roli dobré matky, souviselo s tím, zda byla bohatá, zámožná nebo chudá“ (Badinter, 1998). Pro téměř všechny ženy je velmi důležitá ekonomická otázka ještě před přivedením dítěte na tento svět, ale matky/ženy kromě této otázky začala, jak je vidět, trápit i otázka jejich osobního uspokojení v rámci společenského postavení – a zda si toto své postavení dokážou nebo nedokážou udržet i po příchodu dítěte do jejich života.
Matky ve 20. a 21. století
Mateřství ve 20. století (Badinter, 1998) začalo nabývat jiný smysl – matka nejenže musela dítě přivést na svět, ale brzy se přišlo i na to, že matka musí zajistit také výchovu svých dětí a intelektuálně je formovat. Začalo se ve společnosti totiž formovat vědomí, že žena – matka nemá jen živočišnou funkci, ale má také vychovat dobrého občana, křesťana a hlavně člověka, který si v budoucnu bude umět najít co nejlepší místo. Úplně nejnovější myšlenkou ve 20. století bylo, že žena se pokládala ve společnosti za tu nejpovolanější osobu, která byla předurčena tuto úlohu splnit. Postupem času se matkám přidávaly povinnosti v úloze matky a úměrně se přirozeně s nimi zlepšoval i její obraz ve společnosti. Tak jak už bylo zmíněno, autorka Elisabeth Badinter se v knize zabývala tím, jak se mateřství ve francouzské společnosti vyvíjelo a jak se měnil i vztah matky k jejímu dítěti. Je přímo obdivuhodné, že od odložení dětí ke kojným, či preferování nejstaršího syna mezi všemi dětmi se mateřství a láska matky ke svému dítěti dokázala vyformovat až do bodu, kdy se matky staly tzv. novými matkami a kromě toho, aby ženy jen přivedly na svět dítě, začaly se zabývat také jeho přežitím, začalo jim záležet na jeho zdravém vývoji, jeho výchově, chování, jeho intelektu a chtění matek, aby si jednou v životě našlo své správné místo a bylo pro společnost přínosné. Je tedy už na první pohled viditelné, že matky ve 20. století se začaly měnit, a to ve výrazné podobě.
Bohužel s touto změnou souvisí i již zmíněný koncept „dost dobré matky“ nebo „perfektní matky“. Na jedné straně je skvělé, že matky se začaly mnohem více soustředit na své děti, začalo jim na nich mnohem více záležet než kdesi, ale bohužel se ve společnosti dostaly do jakéhosi zvláštního povědomí, že musí být úžasné, dokonalé a všechno musí dělat perfektně. Kromě toho, že se matky musí starat o své děti, musí být dokonalými matkami, společnost jim dává na „ramena“ také další povinnosti, které by mohly, ale pro společnost by měly zvládat navíc. A tak se stává, že máme na světě matky, které jsou sice přetížené, ale v jistém pojetí i nevyužité. A proto je pro mateřství „typická přetíženost a také nevyužitost. Přetížené jsou ty matky, které jsou samy s dítětem, dále ty, které se snaží spojit práci s péčí o dítě, a také matky, které se rozhodly věnovat výlučně dětem a domácnosti. Na druhé straně je však nepřetržité soužití s dětmi také stálým nevyužíváním. K péči o dítě jsou potřebné jen jednostranné schopnosti, takže mnohé jiné schopnosti a dovednosti, například ty, které jsou potřebné pro výkon povolání, zůstávají nevyužité“ (Richová, 1994, in: Bednaříková, 2009).
Koncept dost dobré matky
Psychoanalytik Donald Winnicott byl jeden z prvních, který se zabýval a uvedl pojem „Good-enough mother“ (dost dobrá matka). Tento koncept můžeme pozorovat ve společnosti hlavně v posledních dvou desetiletích. Tato problematika se netýká jen Slovenska, ale všech vyspělých států na světě. „Dost dobrá matka se podle Winnicotta dokáže úplně adaptovat na potřeby jejího dítěte. Koncept dost dobré matky je tak třeba chápat doslova: právě taková je ideální; ta dokonalá je příliš dokonalá, a neideální. Winnicott tvrdí, že v principu nemusí jít o vlastní matku dítěte, protože úspěch v péči o kojence závisí na oddanosti pečující osoby“ (Búšová – Kučera, 2015).
„Winnicott zastával názor, že každé dítě má k tomu vrozený potenciál rozkvést bez komplikací do tvořivého lidského subjektu, pokud má správný druh emocionálního prostředí. Jeho kritici však tvrdí, že klade obrovskou zodpovědnost na instinktivní citlivost a představivost matky. V současnosti se velmi mnoho mužů zapojuje do ranné péče o dítě a stále více terapeutů začíná zastávat názor, že již i v otcích můžeme pozorovat Winnicottovu představu „dost dobré matky“. Některé feministky vnímaly Winnicottovy myšlenky o důležitosti dostatečně dobré matky jako obviňování matky. Winnicott si však myslel, že vznikla zodpovědnost matky konkrétně z její fyzické schopnosti mít děti, pokud by se rozhodla, a to z raného tělesného a citového spojení mezi matkou a dítětem“ (Minsky, 1996).
Neexistuje nic takového jako perfektní rodič, dostatečně dobrý rodič stačí. Zdůrazňuje psychoanalytik zranitelnost dítěte, jeho „ztracenost“ ve světě a úlohu matky. Dítě se rodí s potenciálem pro tvořivý rozvoj života, ale ten je podmíněn matčinou schopností aktivně vnímat vnitřní stavy dítěte a vhodně na ně reagovat. Dítě věří, že všechny zážitky a objekty vytváří, používá a také ničí. Žije v iluzi vlastní všemohoucnosti a matka ho zrcadlí (skrze ni vidí sebe, podle toho, jak se na něj matka dívá) a tím mu napomáhá v dalším vývoji. Matka by měla poskytovat základní bezpečný prostor skrze stabilitu, pravidelnost, pevnost, spolehlivost – pevné objetí matky. Tento prostor Winnicott nazývá holding (důležitý stavební prvek každé psychoterapie, kde terapeut svým emočním naladěním a stabilitou zprostředkovává pevné objetí matky). Dostatečně dobrá matka potlačí svou subjektivitu a je plně zaujata potřebami dítěte (jde o primární mateřské zaujetí). Poskytuje dítěti iluzi, že existuje vnější realita, kterou ono svou tvořivou schopností vytváří. Pokud je dítě obklopeno podpůrným prostředím, kde může kontinuálně zažívat své pocity a dojmy, pokud mu je umožněno zažívat iluzi, že ono je strůjcem reality, může se vytvořit pravé self (Březnová, 2022).
Myslíme si, že víme nejlépe, co je pro dítě dobré. Když nevíme, tak si to dostudujeme. Ale je to právě naopak – dítě ví, co je pro něj nejlepší. Potřebuje hlavně pochopení jeho potřeb a jeho vnitřního světa (Březnová, 2022). Velmi mnoho rodičů má totiž pocit, že ví všechno úplně nejlépe, i co se týká péče o dítě. Samozřejmě neexistuje nějaký návod, jak co nejlépe dítě vychovat, jak se o něj starat, ale existují různé knihy, články a odborníci, kteří jsou ochotni radit rodičům při péči o dítě. Ale kdo jiný by měl lépe vědět, co děti potřebují, než ony samotné? Rodič si může nastudovat množství literatury, radit se s různými poradci, ale jen dítě ví, co právě potřebuje. Pokud je hladové, dá to najevo; pokud je mu zima, upozorní na to rodiče. Pokud se chce hrát, také to dá najevo. Proto pokud je dítě jediné, které ví, co potřebuje, rodič by se ho měl naučit vnímat, poslouchat a chápat. To se týká však jen základních biologických potřeb. O věcech, o kterých není dítě způsobilé rozhodovat, musí za něj samozřejmě rozhodovat rodič. Aby byli rodiče schopni naslouchat svému dítěti a porozumět mu, je potřeba, aby ho dobře znali a aby dítě bylo samo sebou a aby si nehrálo na „dost dobré dítě“. Protože rodič je zrcadlem pro své dítě – a pokud jsou dokonalí rodiče, dítě začne být také. „Dítě cítí, když naše pohoda závisí od toho, jak se naplňuje koncept perfektní dítě/perfektní rodič. Když mu nedáme prostor, přizpůsobí se a začne hrát tu hru na dokonalost s námi. Ztratí možnost být naplněné, a posiluje své falešné self tak, aby perfektně zapadlo do rodiny a společnosti. A tak máme další úspěšné, ale smutné dítě“ (Březnová, 2022). Není nic horšího, než když se rodiče přetvařují před svým vlastním dítětem. Když mu nechtějí vědomě či nevědomě ukázat, kdo jsou a jací jsou doopravdy. Jak je zmíněno, dítě dokáže rozpoznat a vycítit, když je rodič u něj přirozený a když si na něco hraje – tedy kdy je rodič v pohodě a je sám sebou a kdy tomu tak není. Rodič je pro své dítě zrcadlem, tedy to, jak se rodič chová, co dělá, jaké má názory či hodnoty – to všechno od něj dítě kopíruje a opakuje po něm. Je tedy úplně logické, že pokud se rodiče budou hrát na dokonalé, perfektní, pochytí to od nich i jejich dítě, které přestane být spontánní, samo sebou a bude chtít být také perfektním či dost dobrým dítětem jako jeho matka či otec.
Je důležité si uvědomit, že naše děti potřebují, abychom byli skutečnými lidmi s nimi. Autor Robert Firestone ve své nejnovější knize Separation Theory uvádí, že rodičovská láska zahrnuje ochotu být skutečnou osobou s dítětem, na rozdíl od toho, aby hrál roli „matky“ nebo „otce“. Naše děti potřebují, abychom vystoupili zpza role dokonalého rodiče, aby nás mohly vidět a poznat jako autentickou osobu. A musí být spojeny se skutečným člověkem, aby se cítily viděny a skutečné (Firestone, 2019).
R. Firestone (2019) odkazuje všem maminkám: „Naše děti potřebují vidět, jak se vypořádáme s našimi chybami, protože děti modelují chování svých rodičů. Prostřednictvím našeho příkladu se mohou dozvědět o zodpovědnosti a přijetí zodpovědnosti. Mohou pochopit sebesoucit a vidět, že je v pořádku dělat chyby.“ „Takže odstupte od dokonalých obrázků rodinného života na sociálních médiích a přestaňte se snažit o obrázky a ideály, které jsou vymyšlené. Vraťte se do reálného světa s ostatními lidskými bytostmi, které jsou i se svými nedostatky dost dobré. Dosažení nemožného cíle být dokonalými rodiči zatěžuje i naše děti. Musí být dokonalými dětmi jako důkazem toho, že jsme dokonalí rodiče. Ale pokud přijmeme naši lidskost, tlak na nás i na naše děti a uvědomíme si, že nejenže jsme dost dobří rodiče, ale také naše děti jsou dost dobré děti“ (Firestone, 2019), tak jen opravdu tehdy jsme uspěli. Když si uvědomíme, že jsme lidé s chybami a ne dokonalé lidské bytosti.
Winnicott se pokouší poukázat na to, aby se lidé nesnažili úplně zbytečně a nesmyslně vypadat dokonale, uměle či šťastně, pokud to tak není. Přetvařování není dobré ani pro samotné lidi, tedy rodiče, ale ani pro samotné děti. Je přece starou známou pravdou, že jsme pro děti zrcadlo, tedy to, co vidí u nás dospělých (rodičů), si berou za své a podle toho se chovají a napodobují nás – dokonce se snaží být úplně jako my. Nic v životě není dokonalé a ani my lidé ne. Proto pediatr a psychoanalytik Winnicott doporučuje, aby se rodiče ani nesnažili o ideální a dokonalé rodinné obrazy rodinného života, ale aby nechali život plynout a zároveň se snažili být skvělými, dobrými rodiči, ale v přiměřené normě, a hlavně aby se nenechali ovlivňovat jinými či cizími lidmi, různými názory a poučkami o tom, jací mají být, jak mají vychovávat své děti a co je nejlepší pro ně či pro jejich děti.
Závěr
V závěru bychom mohli zhodnotit, že na otázku, kterou jsme si položili na samém začátku – odkud se tu mezi námi vzal koncept dost dobré matky a proč je mezi novodobými maminkami tak rozšířený – nám odpověděla autorka Elisabeth Badinter už na samém začátku, kdy svým zkoumáním přišla na to, že chování matek je výrazně ovlivněno a podmíněno požadavky, ale také názory společnosti. Je tedy dost pravděpodobné, že koncept dost dobré matky si nijakým způsobem neusmyslely matky samotné, ale společnost, ve které žijeme, začala být natolik idealizovaná, že se tomu nezačali přizpůsobovat jen lidé samotní, ale pod jejich tlakem jako tlakem ze strany společnosti se k ideálu dokonalosti přiklonily i matky samotné. A tak pod tímto tlakem ideálu musí mít ideálně všechno – zevnějšek, domov, partnera, své dítě, práci a také všechno ostatní. Bohužel některé maminky si z idealismu udělaly doslova závody, a tak se mezi sebou předhánějí, která z nich bude mít dokonalejší život. Avšak při tom předhánění zapomínají na jednu nejpodstatnější věc, a to tu, že jsou zrcadlem pro své děti, které po nich opakují všechno, co vidí, protože jsou pro ně VZOREM. A tak se potom stává, že ve společnosti nemáme jen ideální matky či otce, ale také ideální děti, které tento jev přebírají nevědomky od svých rodičů. Proto matky dnešní postmoderní společnosti mají na výběr – buď podlehnou tlaku a očekáváním společnosti a budou se snažit o ideální mateřství a také život (což je mnohokrát nemožné), nebo si vyberou klasický „neideální“ život, kde si dovolí být lidskými bytostmi a dělat chyby. Rozhodnutí je na každém člověku individuálně.
Autorka: Mgr. Zuzana Uličná Příspěvek vznikl díky podpoře grantu UGA 5/11/2022 - Postoje k materstvu a ich etické kontexty.
Seznam bibliografických odkazů BADINTER, E. 1998. Materská láska od 17. storočia po súčasnosť. Bratislava: Aspekt, 1998. 277 s. ISBN 80-85549-04-2.
BINGHAM, S. – SIDORKIN, A. M. 2004. No education without relation. New York: Peter Lang Publishing. 2004. 183 s. ISBN 0820468304.
BÚŠOVÁ ŠMAJDOVÁ, K. – KUČERA, M. 2015. Profesionální rodičovství. Praha: Karolinum. 2015. 224 s. ISBN 9788024627793.
MINSKY, R. 1996. Psychoanalysis and Gender: An Introductory Reader. 1996. 334 s. ISBN 978-0415092210.
SSPAP.SK, 2022. [online] (cit. 2022.01.06). Dostupné na internete: http://sspap.sk/sme-dostatocne-dobri-rodicia/
PSYCHOLOGYTODAY.COM, 2019. [online] (cit. 2022.01.06). Dostupné na internete: https://www.psychologytoday.com/us/blog/daring-love/201906/the-myth-the-perfect-mother
RUZOVYAMODRYSVET.SK, 2020. [online] (cit. 2022.01.05). Materstvo ako súčasť ženskej identity. Dostupné na internete: čitáreň > Rodové stereotypy a rodová rovnosť > Hana Bednaříková: Materstvo ako súčasť ženskej identity − ruzovyamodrysvet.sk
RUZOVYAMODRYSVET.SK, 2009. [online] (cit. 2022.01.05). Materstvo ako súčasť ženskej identity. Dostupné na internete: http://www.ruzovyamodrysvet.sk/sk/hlavne-menu/citaren/ruzovy-a-modry-svet-(cd-rom)
SLEEPINGSHOULDBEEASY.COM, 2020. [online] (cit. 2022.01.06). Dostupné na internete: https://sleepingshouldbeeasy.com/qualities-of-a-good-mother/