Lidé charakterizovaní určitou jinakostí jsou často opředeni různými mýty. Podobně si vymýšlíme legendy a příběhy i o národech či kmenech, o kterých máme málo informací. Víme například, zda skutečně existují lidožrouti – t. j. lidé, kteří skutečně konzumují lidi? Cílem tohoto článku není zamýšlet se nad neznámými kmeny a způsobem jejich stravování, ale spíše přiblížit (pedagogům, poradenským pracovníkům, psychologům a veřejnosti), jak fungují lidé se zrakovým postižením, což zcela pochopitelně může být pro někoho, v důsledku nedostatku informací, možná srovnatelné třeba i s již zmíněným lidožroutem. Víme vůbec, kdo jsou lidé se zrakovým postižením – jsou to jen nevidomí? Opravdu věříme, že tito lidé mají přirozeně lepší sluch nebo „vidia srdcem"? Jak a o čem s nimi komunikovat?

Kdo je člověk se zrakovým postižením?

Nic nevidí? Chodí s bílou holou? Má u sebe vždy průvodce nebo vodícího psa? Ovládá Braillovo písmo? ... Odpovědi na tyto otázky nejsou kladné, pokud použijeme slovíčko „vždy." Na simulaci těžkého zrakového postižení nemusíte hned zavírat oči a zkoušet se nahmatat v prostoru. Stačí, když si připomenete situaci, kdy se snažíte přes špinavé, zarosené okno ranního autobusu najít podle světel a barev velkých ploch svůj orientační bod a správně vystoupit.

Zrakové postižení je velmi široký pojem, může mít totiž různé stupně a důsledky pro život konkrétního člověka. V zásadě sem zahrnujeme osoby, kterým brýle či umělá čočka už neumožňují 100% vidění. Z hlediska stupně můžeme hovořit o škále postupující od lehké slabozrakosti až po úplnou slepotu.

V případě zrakového postižení může jít o poruchu orgánu nebo funkce. Pokud hovoříme o poruše orgánu, hovoříme o poruše oka, zrakové dráhy (zrakového nervu) nebo centra (mozku). V takovém případě je částečně nebo úplně poškozený orgán, a tedy nemůže fungovat tak, jak by měl. Například, v případě že je poškozený zrakový nerv, informace z oka se do mozku dostávají jen částečně, nebo vůbec. Pokud jde o poškození čočky, například její zakalení („špinavé okno"), oko není schopné přes toto zakalení vnímat dostatečně ostrý obraz. Porucha funkce znamená, že orgány, tedy oko, zrakový nerv i mozek jsou v pořádku, zde není přítomné žádné poškození, ale vidění je přesto zhoršené, tedy oko není naučené vidět správně. Tyto poruchy se vyskytují právě při poruchách binokulárního vidění (tedy vidění oběma očima).

Obecně se dá říci, že zrakové postižení se může projevit ve třech směrech:

  1. Ve zhoršení zrakové ostrosti, kdy člověk vidí neostré obrazy, rozmazaně, mlhu.
  2. Dále v zúžení nebo výpadcích zorného pole, kdy člověk vidí jako tunelem, trubicí nebo naopak nevidí obrazy přímo před sebou, ale jen na periferii, případně se v jeho zorném poli objevují výpadky.
  3. V poruchách barevného vidění, kdy může jít o ztrátu vnímání některých barev, nebo úplnou ztrátu barevného vnímání.

Jak a o čem komunikovat?

Odpověď na druhou část otázky (o čem) je velmi jednoduchá – přesně o tom stejném, jako s jakýmkoliv jiným člověkem – tedy o kultuře, sportu, dění ve světě, hudbě, knihách, zážitcích atd. ... V souvislosti s první částí otázky (jak) nabízíme v následujících řádcích pár tipů umožňujících pro nevidomého či slabozrakého jednodušeji uchopit informaci, někdy podávanou například jen čistě pomocí gest.

„Dobrý den, jsem Jana ..." – nevidomá osoba si nemusí vždy a v každé situaci zapamatovat váš hlas, zejména, když se nepotkáváte často nebo pokud jste v hlučnějším prostředí. Proto můžete pomoci tím, že se při setkání představíte.

„Dobrý den, pane Nováku ..." – vzhledem k tomu, že pozdrav „dobrý den" slyšíme velmi často (např. při setkáních jiných lidí), pomůže, pokud osobu se zrakovým postižením oslovíte přímo jménem (když ho víte), aby věděl, že milý pozdrav se týká právě jeho. V případě, že danou osobu neznáte, postačí i jemný dotyk na rameni, čímž také naznačíte, že chcete komunikovat.

„Podávám vám ruku ..." – Co dělat? Ruční „honění" se můžete snadno vyhnout jednoduchým slovním popisem vlastního pohybu.

„Vpravo od vás se nachází židle ..." – Pokud chcete instruovat člověka se zrakovým postižením, co se kde nachází, určitě výrazně pomůže, když se vyhnete zámině „tady" a „tam," které nikterak konkrétně nedefinují umístění předmětů. Používání přesného pojmenování směrů „vpravo" či „vlevo" nebo případně i „před vámi" a „za vámi" je asi nejjednodušší alternativou. Stejný princip platí i při odkládání věcí – „kabát vám věším vpravo od vás na věšák."

„Na shledanou ..." .. „Podívejte se ..." ... „Dnes mám oblečenou červenou sukni" ... –Nemusíte se vyhýbat používání výrazů souvisejících s viděním či barvami. I člověk s vnímavostí na světlo si umí věci „prohlédnout" (osahat) a barvy má osvojené, i když je nikdy neviděl, jako pojmy – tedy v průběhu života se naučil, že například slunce je žluté a tráva zelená.

„Mohu vám pomoci?" – často jde asi o nejužitečnější otázku, na kterou ve většině případů dostanete i skutečně užitečnou odpověď. Osoba se zrakovým postižením ví, kdy a jakou formu pomoci potřebuje.

Protože každý člověk je nejlepším expertem sám na sebe a na své potřeby, také proto se neobracejte s případnými otázkami na průvodce nebo asistenta nevidomé osoby. Lidé se zrakovým postižením jsou individuality s velmi různou osobností, charakterem, prožíváním, postoji a projevy v chování. A jak je to nakonec s „lepším sluchem," či „viděním srdcem"? Řešení této hádanky asi spočívá v otevřené a bezprostřední vzájemné komunikaci, jejímž cílem může být právě oboustranné poznávání jedinečnosti člověka a asi i vyvrácení určitých mýtů.

Autor: Mgr. Tímea Hóková Další užitečné odkazy:

http://www.unss.sk/sk/menu/projekty/publikacie/sme-medzi-vami.htm http://www.open.ac.uk/inclusiveteaching/pages/understanding-and-awareness/etiquette-communicating-with-visually-impaired-students.php http://www.tiresias.org/controls/visual_impairments.htm http://www.tiresias.org/guidelines/visual.htm