Úvod a teoretický rámec problematiky

Nezaměstnanost je komplexní fenomén, který je možné chápat nejen jako ekonomickou absenci práce, ale i jako psychosociální proces, který ovlivňuje identitu, sebehodnotu a sociální fungování jedince. Práce poskytuje člověku nejen příjem, ale i strukturu dne, sociální kontakty, pocit účinnosti, status a kolektivní cíle, které jsou klíčové pro duševní zdraví a subjektivní blaho.

Příspěvek se věnuje aktuální a relativně málo prozkoumané problematice, a to ztrátě pracovní identity jako významnému psychosociálnímu důsledku nezaměstnanosti. Tento pohled rozšiřuje tradiční chápání nezaměstnanosti, které se často soustřeďuje pouze na ekonomické aspekty, a klade důraz na psychosociální důsledky, které ovlivňují každodenní život jedinců. Pracovní identita je v tomto textu chápána jako součást sebepojetí jedince, která se formuje prostřednictvím pracovních rolí, vykonávané činnosti, profesních kompetencí a společenského uznání vázaného na práci.

Odpovídá na otázky typu „Kým jsem v pracovním životě?“ a „Jakou hodnotu má má práce pro mě a pro společnost?“.

Důležité je ji odlišit od příbuzných konceptů.

Profesní identita se váže užší na konkrétní profesi a zahrnuje hodnoty, normy a motivace, prostřednictvím kterých se jedinec definuje ve své profesní roli (Ibarra, 1999).

Sociální identita vychází z příslušnosti k sociálním skupinám a je formována procesy sociální kategorizace a srovnávání (Tajfel & Turner, 2001).

Osobní identita představuje širší rámec sebepojetí zahrnující osobní hodnoty, životní cíle a kontinuitu já (Sveningsson & Alvesson, 2003). Pracovní identita jako specifická dimenze identity vzniká na průsečíku individuálního sebepojetí a pracovních rolí v organizačním a společenském kontextu (Ashforth & Mael, 1989).“

Tuto perspektivu dále rozpracovala autorka Marie Jahoda (1982) ve své práci o psychosociálních důsledcích nezaměstnanosti, kde poukazuje na to, že ztráta práce znamená deprivaci latentních funkcí práce. I o denní strukturu, sociální kontakty a pocit účinnosti, což se projevuje zvýšenou psychologickou zátěží a narušenou pracovní a sociální identitou.

Empirické studie potvrzují vztah mezi nezaměstnaností a zhoršeným duševním zdravím. Paul a Moser (2009) ve svých studiích zkoumali, že nezaměstnanost je spojena s vyššími ukazateli psychologického distressu, úzkosti a depresivních příznaků ve srovnání se zaměstnanými osobami, přičemž znovuzaměstnání tyto negativní dopady zmírňuje.

Kromě psychické zátěže může nezaměstnanost vést i k sociální izolaci a snížení kvality sociálních vztahů, protože ztráta pracovního kolektivu znamená ztrátu důležitých sociálních kontaktů. Studie publikovaná v Journal of Happiness Studies (2025) poukazuje na to, že nezaměstnanost může zvyšovat pocity osamělosti a snižovat celkovou životní spokojenost, což dále prohlubuje psychosociální následky ztracené pracovní identity.

Ve slovenském kontextu se problematice nezaměstnanosti a jejích důsledků věnuje například autorka Denisa Selická. Selická (2015) ve své publikaci Nezaměstnanost a její vliv na způsob života popisuje, jak nezaměstnaní lidé prožívají každodenní život, proč přišli o práci a jaký vliv měla nezaměstnanost na jejich osobní a sociální život.

Metodologie

Studie byla realizována kvalitativní metodologií s cílem hlubšího porozumění psychosociálním důsledkům nezaměstnanosti a procesům rekonstrukce pracovní identity. Analýza dat vycházela z principů zakotvené teorie (Grounded theory), která umožňuje generování teoretických konceptů přímo z empirických dat.

Výběr vzorku a nábor

Výzkum byl realizován s deseti participanty, přičemž vzorek zahrnoval šest nezaměstnaných participantů (vek 29–52 let) a čtyři odborné participanty s odbornou zkušeností v oblasti zaměstnanosti a kariérového poradenství. Participanti byli vybráni prostřednictvím purposive sampling, s cílem zajistit různorodost perspektiv a umožnit hlubokou exploraci psychosociálních mechanismů souvisejících se ztrátou pracovní identity.

Před zařazením do studie proběhly u nezaměstnaných participantů pilotní rozhovory. Pilotní rozhovory sloužily k ověření srozumitelnosti otázek a připravenosti participantů reflektovat své zkušenosti. Jejich popis je v textu redukován na nezbytné metodologické minimum. Odborní účastníci byli vybráni na základě prokázaných odborných kompetencí a zkušeností s podporou nezaměstnaných. Tento výběr umožnil kombinovat subjektivní perspektivy nezaměstnaných s odborným pohledem expertů. Osloveno bylo více odborníků, avšak zájem o účast projevili pouze čtyři.

Takový přístup vytváří triangulovaný pohled na rekonstrukci pracovního já a obohacuje interpretaci získaných dat. Během analýzy dat byla dosažena saturace, což naznačuje, že další rozhovory by již nepřinesly podstatně nové informace ke zkoumaným tématům. Pro zvýšení komplexnosti budoucích studií by bylo vhodné zvážit rozšíření věkového spektra a profesního zázemí participantů, což by umožnilo zachytit širší spektrum zkušeností a perspektiv.

Všichni participanti byli plně informováni o cílech výzkumu, anonymitě, právu odstoupit a způsobu zpracování dat. Výzkum byl realizován v souladu s ochranou osobních údajů a etickými zásadami výzkumu. Autorka působí v oblasti zaměstnanosti, což jí umožňuje hlubší porozumění zkoumanému fenoménu, avšak zároveň si vyžaduje reflexivní přístup k interpretaci dat. Během analýzy byl kladen důraz na oddělení zkušeností zaměstnaných odborníků od výpovědí nezaměstnaných participantů a na zachování jejich významové autenticity.

Tabulce č.1 zobrazuje základní demografické údaje, zařazení do skupin a relevantní poznámky k výzkumu. Tímto způsobem je možné získat přehled o diverzitě vzorku a kontextu získaných dat.

Tabulka č. 1 Přehled participantů

Sběr dat

Data byla sbírána prostřednictvím polostrukturovaných individuálních rozhovorů, které umožnily participantům hloubkově reflektovat své osobní zkušenosti, postoje a vnímání psychosociálních důsledků nezaměstnanosti. Rozhovory byly vedeny osobně nebo online, podle preferencí participantů, a trvaly v průměru 60 až 90 minut, což poskytlo dostatečný čas na podrobné sdílení subjektivních zkušeností a konkrétních životních situací. Všechny rozhovory byly nahrávány a následně doslovně přepisovány, aby se zajistila přesnost údajů a umožnila detailní kvalitativní analýza.

Před samotným rozhovorem proběhly u nezaměstnaných participantů pilotní rozhovory, jejichž cílem bylo ověřit ochotu, schopnost otevřeně diskutovat a připravenost reflexivně se sdílet o vlastních psychosociálních zkušenostech, jakož i identifikovat potenciální nejasnosti v otázkách. Zaměstnaní participanti byli vybráni na základě prokázaných odborných kompetencí a zkušeností s podporou nezaměstnaných, čímž se zajistila kombinace autentických subjektivních perspektiv nezaměstnaných participantů s odborným vhledem zaměstnaných. Tento přístup umožnil triangulaci dat, zohlednění různých perspektiv a poskytl komplexnější pohled na procesy ztráty a rekonstrukce pracovní identity.

Analýza dat

Ke zpracování dat bylo využito třístupňové kódování:

  1. Otevřené kódování (open coding) – identifikace a kategorizace významných výpovědí participantů.
  2. Axiální kódování (axial coding) – propojování kategorií a hledání vztahů mezi nimi.
  3. Selektivní kódování (selective coding) – vytvoření paradigmatického modelu rekonstrukce pracovního já, který propojuje psychosociální mechanismy a adaptivní strategie.

Analýza probíhala iterativním způsobem, přičemž jednotlivé fáze kódování se vzájemně překrývaly a byly průběžně porovnávány s cílem hlubšího porozumění zkoumaným jevům. Důraz byl kladen na identifikaci procesů, které formují subjektivní prožívání nezaměstnanosti a ovlivňují návrat jedinců na trh práce. Výsledný model zachytává vzájemné působení individuálních zdrojů, sociálního kontextu a vnímání pracovní identity z perspektivy participantů.

Otevřené kódování

V první fázi kódování byly identifikovány všechny významné fenomény v datech. Cílem bylo zachytit doslovné výpovědi participantů a tematicky je seskupit. Výsledkem analýzy byla identifikace 24 otevřených kódů, které reflektovaly emocionální, sociální a behaviorální aspekty ztráty práce. Tabulka č. 2 uvádí výběr nejreprezentativnějších otevřených kódů spolu s ilustrativními výroky participantů.

Tabulka č. 2 Otevřené kódování

Axiální kódování

Ve druhé fázi analýzy dat, známé jako axiální kódování, se otevřené kódy propojily do konceptuálních kategorií, aby se prozkoumaly vztahy mezi příčinami a důsledky identifikovaných fenoménů. Tento krok umožňuje nejen identifikovat, jaké psychosociální faktory souvisejí se ztrátou pracovní identity, ale i jak tyto faktory interagují mezi sebou a ovlivňují adaptivní strategie participantů. Zaměření na vztahy příčina → důsledek poskytuje systematický rámec pro interpretaci dat a jejich propojení s existujícími teoriemi psychosociálního fungování, jako jsou latentní funkce práce nebo teorie uznání. Tabulka č. 3 zobrazuje hlavní kategorie axiálního kódování, přičemž každý kód je propojen s příčinným mechanismem a s relevantní teorií.

Tabulka č. 3 Axiální kódování

Analýza dat ukazuje, že jednotlivé psychosociální faktory jsou úzce propojeny a často se vzájemně ovlivňují. Ztráta pracovní role či identity vede k poklesu sebehodnocení, hanba a stigmatizace podporují sociální stažení, a zároveň pokles sebehodnoty snižuje motivaci k hledání práce. Naopak, interakce s odborníky z praxe, včetně mentoringu a kariérového poradenství, působí jako intervenční faktor, který podporuje adaptivní strategie a částečně kompenzuje negativní psychosociální důsledky nezaměstnanosti. Tento systematický přehled umožňuje pochopit komplexnost psychosociálních mechanismů a poskytuje teoretický rámec pro další selektivní kódování a tvorbu paradigmatického modelu rekonstrukce pracovní identity.

Selektivní kódování a paradigmatický model

Po provedení axiálního kódování, které propojilo otevřené kódy do konceptuálních kategorií, nastupuje třetí stupeň analýzy – selektivní kódování. V této fázi se identifikují centrální kategorie a konstruuje se paradigmatický model, který integruje všechny předchozí zjištění. Hlavním úkolem selektivního kódování je sjednotit rozličné psychosociální mechanismy, vztahy příčina–důsledek a adaptivní strategie do koherentního rámce, který vysvětluje, jak účastníci rekonstruují svou pracovní identitu po ztrátě zaměstnání. Centrální kategorie, vycházející z analýzy dat, je definována jako „Rozpad pracovního já a jeho rekonstrukce".

Tabulka č. 4 prezentuje výsledky selektivního kódování a zobrazuje jednotlivé složky paradigmatického modelu včetně příčinných a intervenujících podmínek, adaptivních strategií a následných důsledků pro participanty.

Tabulka č. 4 Selektivní kódování

Výsledky zpracování dat poukazují na to, že rekonstrukce pracovního já je dynamický proces, který zahrnuje interakci mezi psychosociálními důsledky nezaměstnanosti a podporou poskytovanou odborníky. Adaptivní strategie identifikované ve výzkumu zahrnovaly především aktivní vyhledávání podpory, zapojení do mentoringu a poradenství, rozvoj nových kompetencí, přehodnocování kariérních cílů a posilování osobní účinnosti. Mentoring a sociální podpora působily jako klíčové mechanismy, které umožňovaly obnovu sebehodnocení a pracovní identity. Paradigmatický model proto poskytuje teoretický rámec pro pochopení, jak účastníci překonávají negativní dopady ztráty zaměstnání a jak může být psychosociální intervence cíleně aplikována na podporu návratu do pracovního života.

Diskuse

Výsledky studie potvrzují, že ztráta pracovní identity má výrazné psychosociální důsledky, které se projevují narušením denní struktury, poklesem sebehodnocení, pocity hanby, sociální izolací a sníženou motivací k návratu do zaměstnání. Tato zjištění jsou v souladu s teorií latentních funkcí práce (Jahoda, 1982), která zdůrazňuje, že práce poskytuje nejen ekonomický příjem, ale i strukturu dne, sociální kontakty a pocit účinnosti, přičemž její ztráta vede k významným psychosociálním stresům. Naše výsledky rozšiřují koncept latentních funkcí práce o význam psychosociální podpory odborníků při rekonstrukci pracovního já. Analýza ukázala, že intervence odborníků, včetně mentoringu, kariérového poradenství a poskytování sociální podpory, výrazně přispívají k rozvoji adaptivních strategií a rekonstrukci pracovní identity participantů. Tento aspekt poukazuje na význam triangulovaného přístupu, kde kombinace subjektivních zkušeností nezaměstnaných a odborného vhledu zaměstnaných umožňuje efektivnější plánování psychosociálních intervencí.

Srovnání s mezinárodními studiemi ukazuje, že psychosociální dopady nezaměstnanosti jsou konzistentní napříč kulturami, přičemž výzkumy zdůrazňují zvýšené riziko deprese, úzkosti a sníženého subjektivního blaha u nezaměstnaných (Paul & Moser, 2009; Modini et al., 2016; Cruwys et al., 2013). Regionální specifika, jako jsou rozdíly mezi městským a venkovským prostředím či historické a kulturní normy postkomunistických zemí, mohou ovlivnit intenzitu stigmy a dostupnost sociální podpory, čímž modifikují psychosociální zátěž participantů.

Z praktického hlediska výsledky studie naznačují potřebu integrovaných intervencí, které by zahrnovaly:

  1. Rozšíření mentoringových programů pro nezaměstnané, se zaměřením na obnovu pracovní identity a posílení sebehodnocení.
  2. Integraci kariérového poradenství do systému aktivních opatření trhu práce a navazujících podporných mechanismů, aby se zohlednily psychosociální potřeby jedinců a podpořila reintegrace do zaměstnání.
  3. Psychosociální intervence, jako jsou individuální a skupinové poradenské rozhovory, mentoring, podpora sebereflexe a práce s pracovní identitou, které podporují adaptivní copingové strategie a zmírňují emocionální zátěž spojenou se ztrátou práce.
  4. Adaptivní doporučení podle délky nezaměstnanosti, reflektující rozdílné potřeby osob krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnaných.
  5. Doporučení pro HR oddělení, úřady práce a mentoringové programy, aby se zajistila systematická podpora a rozvoj adaptivních strategií, jako jsou posilování sebehodnocení a sebeúčinnosti, aktivní práce s pracovní identitou, rozvoj kariérních cílů, využívání sociální podpory a zapojení do mentoringových a poradenských aktivit.

Ačkoli vzorek není statisticky reprezentativní, pozorovali jsme určité nuance podle věku, pohlaví a délky nezaměstnanosti participantů. Například mladší účastníci často uváděli silnější motivaci k rychlému návratu do práce, zatímco starší participanti častěji pociťovali frustraci a potřebu komplexní psychosociální podpory. Ženy a muži se lišili zejména v prožívání hanby a sociální izolace, což naznačuje, že personalizovaný přístup v mentoringu a intervencích může být výhodný.

Při interpretaci výsledků je však potřeba reflektovat i limity studie. Vzhledem k kvalitativnímu charakteru výzkumu a velikosti vzorku (10 participantů) není možné generalizovat zjištění na celou populaci nezaměstnaných osob. Výsledky jsou typově reprezentativní pro zkoumanou skupinu, avšak mohou se lišit při jiných věkových kategoriích, profesních skupinách nebo kulturních kontextech. Saturace dat byla sice dosažena, ale širší spektrum participantů by mohlo přinést nové perspektivy a obohatit model rekonstrukce pracovního já. Budoucí výzkum by proto měl zvážit větší vzorky, longitudinálnitu sledování účastníků a rozšíření geografického či kulturního kontextu, aby bylo možné hlubší pochopit dynamiku adaptace a návratu na trh práce.

Tyto implikace podporují důležitost psychosociálního přístupu k nezaměstnaným, který překračuje rámec ekonomických nebo administrativních intervencí a zdůrazňuje význam individuálního přístupu a kontinuity sociální podpory.

Závěr

Studie potvrzuje, že ztráta pracovní identity představuje významný psychosociální důsledek nezaměstnanosti, který ovlivňuje sebehodnocení, strukturu každodenního života, sociální vztahy a motivaci k návratu do práce. Prostřednictvím kvalitativního výzkumu založeného na polostrukturovaných rozhovorech a třístupňovém kódování byly identifikovány klíčové mechanismy adaptace a rekonstrukce pracovní identity.

Vytvořený paradigmatický model poukazuje na význam interakce subjektivních zkušeností nezaměstnaných s odbornou podporou, jako jsou mentoring, kariérové poradenství a sociální práce, při obnově pracovní identity a posilování pracovní motivace. Zjištění naznačují, že politiky trhu práce by měly po boku ekonomických opatření systematicky zohledňovat i psychosociální rozměr nezaměstnanosti, včetně podpory osobní účinnosti a společenského uznání.

Studie přispívá k teoretickému rozvoji tím, že nabízí empiricky podložený rámec pro pochopení dynamiky rekonstrukce pracovní identity. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na longitudinální sledování intervenčních efektů a širší spektrum participantů. Pro zvýšení komplexnosti budoucích studií by bylo vhodné zvážit rozšíření věkového spektra a profesního zázemí participantů, což by umožnilo zachytit širší spektrum zkušeností a perspektiv.

Autorka: PhDr. Daniela Lorko Praznovská Autorka pracuje jako agentka volných pracovních míst na Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny a zároveň se věnuje lektorování seniorů na Univerzitě třetího věku. Dlouhodobě se zajímá o problematiku trhu práce, kariérové poradenství a motivaci nezaměstnaných. Má několikaleté zkušenosti s přímou prací s klienty v oblasti zaměstnanosti a spolupráce se zaměstnavateli. Důsledně sleduje trendy a změny na trhu práce, což jí umožňuje efektivně propojovat teorii s praxí.

Seznam bibliografických odkazů

ASHFORTH, B. E. – MAEL, F. Social identity theory and the organization. In Academy of Management Review. ISSN 0363-7425, 1989, roč. 14, č. 1, s. 20–39. [online] [cit. 2025-12-13]. Dostupné na internetu: https:// https://psycnet.apa.org/record/1989-20818-001.

CRUWYS, T. et al. Social group memberships protect against future depression, alleviate depression symptoms and prevent depression relapse. In Social Science & Medicine. ISSN 0277-9536, 2013, roč. 98, s. 179–186.

FRIEHE, T. – PFEIFER, Ch. Unemployment's Life Satisfaction Cost and Loneliness. In Journal of Happiness Studies. ISSN 1573-7780, 2025, roč. 26, č. 6, čl. č. 102, 27 s. [online] [cit. 2025-12-11]. Dostupné na internetu: https://link.springer.com/article/10.1007/s10902-025-00941-0

IBARRA, H. Provisional selves: Experimenting with image and identity in professional adaptation. In Administrative Science Quarterly. ISSN 0001-8392, 1999, roč. 44, č. 4, s. 764–791.

JAHODA, M. Employment and Unemployment: A Social-Psychological Analysis. Cambridge: Cambridge University Press, 1982.

MODINI, M. et al. The mental health benefits of employment: Results from a systematic meta-review. In Australasian Psychiatry. ISSN 1039-8562, 2016, roč. 24, č. 6, s. 578–583. [online] [cit. 2025-12-14]. Dostupné na internetu:https:////journals.sagepub.com/doi/10.1177/1039856215618523.

PAUL, K. – MOSER, K. Unemployment impairs mental health: Meta-analyses. In Journal of Vocational Behavior. ISSN 0001-8791, 2009, roč. 74, č. 3, s. 264–282. [online] [cit. 2025-12-14]. Dostupné na internetu: https:// https://psycnet.apa.org/record/2009-06258-005.

SENNETT, R. The Corrosion of Character: The Personal Consequences of Work in the New Capitalism. New York: W. W. Norton & Company, 1996. 176 s. ISBN 978-0393321378.

SVENINGSSON, S. – ALVESSON, M. Managing managerial identities: Organizational fragmentation, discourse and identity struggle. In Human Relations. ISSN 0018-7267, 2003, roč. 56, č. 10, s. 1163–1193.

TAJFEL, H. – TURNER, J.C. 2001. An integrative theory of intergroup conflict. In HOGG, Michael A. – ABRAMS, Dominic (eds.). Intergroup relations: Essential readings. Hove : Psychology Press, 2001, s. 94–109.