Významnou oblastí zkoumání v pozitivní psychologii je spokojenost se životem, přičemž nejsilnějším prediktorem je životní smysluplnost a faktory jako síla ega, optimizmus, sebeúcta, přítomnost pozitivních vztahů aj. Reker a kol. (1988) potvrdil silný vztah mezi duševní pohodou v celoživotním vývinu ve vztahu k životní smysluplnosti. Halama (2001) zkoumal na vzorce 168 studentů z různých bratislavských univerzit s průměrným věkem 20 let pomocí několika dotazníků životní smysluplnosti (PIL, Index smyslu života, LRI a také škálou spokojnosti podle Lewise) vztah mezi duševní pohodou a životní smysluplností. Výsledky pozitivně korelovaly, a tak potvrdily teoretické koncepce týkající se smyslu života. Lidská tendence najít a realizovat ve svém životě smysl se chápe jako silná motivační síla, která si žádá naplnění, což při její realizaci přispívá k duševní pohodě. Systém hodnot a cílů u člověka přispívají k dynamice naplňování existenciálních potřeb, dochází nejen k osobnostnímu růstu, ale také k regulaci aktivity a emocionálních stavů, což se odráží v prožívání subjektivní spokojnosti. Otázku smyslu života a životních cílů ve středním věku sledovala Filípková (2001), která Logo-testem (Lukasová 1986, in Balcar 1992) zjistila ve zkoumané vzorce, že na prvním místě životních cílů jsou partnersko – manželsko – rodičovské vztahy, pak pracovně-profesionální a volnočasové aktivity. O něco méně byly životní cíle spojené s materiálním zabezpečením a velmi nízké ocenění získaly cíle týkající se samovzdělávání, práce na sobě, sebezdokonalování či udržování dobrých mezilidských vztahů.

Jak odlišné je prožívání životního smyslu u respondentů z zemí Německo, Rakousko, Česko a Slovensko se zabýval Tavel (2004), který na vzorce téměř tisíce lidí zjistil, že nejvýraznější vliv na míru smysluplnosti a existenciální frustrace měla víra a věk. Nejméně problematickou skupinou byli respondenti ve věku 30 – 39 let a nejvíce důchodci, zvlášť žijící v domovech důchodců. Překvapující bylo srovnání, že mezi mladými východního a západního bloku nebyl žádný rozdíl.

Ve vzorce 156 respondentů autorky Čmáriková – Stempelová (2004) analyzovaly nejčastější zdroje smyslu života u mužů a žen. Zatímco u žen kategorie vztahy byla na prvním místě, u mužů to bylo sebevyjádření. Statisticky významné rozdíly se našly mezi muži a ženami v oblasti „získávání" a mezi staršími a mladšími respondenty byly rozdíly v noeticko-existenciálních hodnotách. Poměrně vysoká smysluplnost u adolescentů se zjistila i v jiné práci (Stempelová 2002), kde analýzou Logo-testu a osobnostních charakteristik Big-five testem se zjistily zajímavé skutečnosti.

Konstrukt životní spokojnosti (well being), i když představuje velmi subjektivní charakteristiku, je komponentem složky kognitivní, afektivní, behaviorální (Spilker, 1990). Zahrnuje v sobě různé podkategorie jako je výkon, vztahy, zdraví, rodina, sport..., jejichž posouzení může být jednorázové - aktuální verzus dlouhodobější, s celkovým hodnocením spokojnosti prožívaného života. Autoři mnoha výzkumů uvádějí, že jde o „výsostně psychologický pojem vyjadřující subjektivní stav, protože i přes objektivně zjištěné nepříznivé životní podmínky, pocit životní pohody nemusí být narušen" (Árochová, 2002).

V posledních desetiletích badat nárůst výzkumů zaměřených na životní smysluplnost, na kterou bylo sestaveno množství škál a psychodiagnostických metod. Halama (2007) ve své publikaci uvádí tyto: Test smyslu v životě (PIL-Grumbaugh, 1968), Logo-test (Lukasová, 1986), test noodynamiky (Popielski 1991,1994), Profil životních postojů (LAP - Reker et al.1987), Index smyslu života (PMI, Reker et al.2005, Halama 2003), Index vztahu k životu (LRI, Battistta-Almond,1973), Existenciální škála (ESK, Längle ete al.2001), Škála životní smysluplnosti (ŠŽZ, Halama 2002), Škála životní spokojnosti (SWILS, Diener et. Al., 1985)a metodika měřící rovnováhu životních oblastí (LBC, Netemeyer et al.1996).

Kromě toho jsou metody na zjišťování obsahové stránky smyslu života, které zde pro krátkost času nebudeme rozebírat.

Jak se zjistilo z výzkumů spokojených lidí, vykreslují člověka, který je ve velké míře spokojený se svým životem, má pozitivní postoj k životu (optimizmus), přičemž je spokojený i sám se sebou (sebeúcta) a je dostatečně autonomní v rozhodování. Dále sebe vnímá jako kompetentní vést svůj život, dosahovat vlastních cílů, přičemž sociální vztahy prožívá s pocitem lidské blízkosti a celkové smysluplnosti vlastního života. V posledních letech se v těchto výzkumech sleduje také rovnováha životních oblastí, nakolik člověk participuje na více rolích, jejichž nároky a povinnosti mohou představovat i velký psychický konflikt. Případně mohou ztěžovat participaci na aktivitách jiné role (např. nadřízený v práci pokud je aktivní, sport nebo mateřství a kariéra v zaměstnání). Změny společenských podmínek a rozvoj technologií na jedné straně usnadňují pracovní činnost, ale znejišťují člověka v obhájení si pracovního místa, zvlášť pokud se vyžaduje náročné celoživotní vzdělávání a osvojování si nových technologií, osobnostních kompetencí (komunikační schopnosti, sociální chování, atď). V literatuře nacházíme negativní hodnocení vztahů mezi pracovní činností a spokojností v rodinných vztazích, případně s interferencí zdraví (Gropel, 2007).

Rovnováha životních oblastí reflektuje míru jak je osoba schopná simultánně vyrovnávat časové, emocionální i výkonové nároky v práci a osobním životě (Hill et.al., 2001) Je známo, že prožívaný stres v subjektivním životě člověka ovlivňuje pracovní výkonnost i motivaci, což se projeví ve výkonu.

V naší práci jsme se zaměřili na sledování životní spokojnosti a na oblasti života, kterým věnují nejvíce času, resp., které podceňují v souboru studentů a pracujících..

Použili jsme 18-polohovou metodiku LBC (the Life-Balance Checklist), zkoumající rovnováhu života z pohledu multidimenzionálního přístupu. Zahrnuje oblast práce, rodiny, péče o zdraví a otázku smyslu života. Škála má přijatelnou úroveň externí validity a vnitřní konzistence (Gropel, 2006, str.61) a na měření spokojnosti se životem jsme použili Dienerovu škálu spokojnosti se životem (SWILS: the Satisfaction with Life Scale, Diener et al., 1985).

Výzkumný soubor reprezentovalo 106 respondentů – 81 žen a 25 mužů – s průměrným věkem 26 let. Dotazníky jsme sbírali ze dvou odlišných lokalit (jižní Slovensko 55 respondentů a východní Slovensko 51 respondentů). Sběr výsledků se uskutečnil v únoru a březnu 2010). Skupinu studentů ve věku 20 – 25 let tvořilo 69 respondentů a skupinu pracujících od 26 do 48 let tvořilo 37 respondentů.

Výsledky:

Oblast celoživotní spokojnosti nevykazovala žádné rozdíly mezi muži a ženami, také mezi skupinou jižního a východního Slovenska, kde se předpokládá odlišná ekonomická úroveň rodin a také odlišná hodnotová orientace. Respondenti jsou se svým životem spokojní, i s dosavadními úspěchy a minulostí, mají očekávání do budoucnosti.

Skupiny jsme porovnali podle věku:

Skupina od 20 – 25 let (69 respondentů) se výrazněji věnuje budování vlastní kariéry, setkávání s přáteli a určování si vlastních hodnot. Mladí v porovnání se staršími jsou aktuálně méně šťastní při hodnocení současného života, avšak jsou optimističtější co se týká očekávání budoucích zajímavých věcí a perspektivy. Skupina od 26 – 48 let (37 respondentů) v porovnání s mladými se více věnuje pracovní činnosti, výrazně zanedbává sportování, péči o sebe a o zdravou stravu. Při hodnocení spokojnosti související se současnou životní situací jsou mírně negativnější než mladí. Jak jsme již řekli, hodnocení celkové životní spokojnosti bylo v obou skupinách pozitivní a až na malé odchylky jsme nenašli podstatnější rozdíly.

Použitím druhé metodiky na posouzení rozdělení času na oblasti – práce – rodina – volnočasové aktivity – naplňování duchovních potřeb jsme zjistili, že při rozdělení svého vlastního času nejvíce věnují pozornost rodině, práci, dosahování cílů a uvažování o budoucnosti (perspektivě). Na druhé straně zanedbávají pohyb, sport, odpočinek, zdravé stravování, což koresponduje nejen se zdravím, ale také s mnohými psychosomatickými onemocněními. Již v minuloroční práci jsme zjistili, že studenti i pracující určují správně složky životního stylu, ale v jejich realizaci jsou velmi nedochůdní. Navzdory tomu, že vědí jak škodí kouření a pití, denně kouří, příležitostně holdují alkoholu a neumí racionálně využívat svůj volný čas. Touto prací se nám potvrdil fakt, že respondenti si málo uvědomují svou odpovědnost za zdraví a nedokážou správně interiorizovat poznatky zdravého životního stylu.

Pro oblast psychologie zdraví je podstatná prevence, která by měla začít možná v dřívějších obdobích - v mateřské škole a základní škole. S kouřením se často začíná v základní škole. Nezdravé stravovací návyky se projevují v nárůstu obézních dětí. Místo represivního stylu výchovy, měly by se podporovat iniciativy s odměňováním jednotlivců či škol za podporu zdravého stylu života. Tím bychom mohli pomoci v prevenci kardiovaskulárních či jiných civilizačních onemocnění (cukrovka, astma aj.).

Závěr

V naší práci jsme chtěli zjistit, jak prožívají životní spokojnost studenti a pracující, zda si dokážou správně rozvrstvit čas mezi prací a odpočinkem a jak využívají volný čas. Shodně s citovanými výzkumy i u nás v celkové životní spokojnosti skórovali vysoko. Malé rozdíly byly mezi mladšími, kteří jsou optimističtější a otevřenější než starší. Mezipohlavní rozdíly a rozdílnost v prožívané spokojnosti při srovnání západoslovenského a východoslovenského regionu se nenašly.

Rozdělení časových aktivit poukazuje na kapacitu lepšího využívání volného času pro zdraví – zanedbává se pohyb, sport, zdravé stravování, odpočinek, spánek na úkor práce. Tato denně se opakující problematika vede k úvaze, zda by psychologové neměli razantněji vstoupit do preventivních opatření zdravého životního stylu již v dřívějších věkových obdobích (v mateřských školách) a následně se věnovat žákům a studentům během jejich přípravy na život.

Autoři: Judita Stempelová, Alexandra Topoľská Literatura:

Árochová, O.,: Psychologické a biologické determinanty kvality života. Psychologie na rozcestí. Sborník příspěvků z X. sjezdu slovenských psychologů 17. - 18. 10. 2002, s.412 - 418 Stimul: Bratislava, 2002, ISBN 80-85697-88-2 Balcar, K.: Logotest E.Lukasové. Chrudim: Mach, 1992 Čmáriková, A., Stempelová, J.: Práce v obsahové analýze smyslu života. Sborník z konference „Práce a její kontexty",16 - 18. 9. 2003 v Trenčíně. Bratislava: Stimul, 2003, 338-344, ISBN 80-88982-75-8 Filípková, B.: Životní cíle a smysl života ve středním věku, s. 84 - 89. Psychologie pro život. Sborník z vědecké konference k 15. výročí Katedry psychologie na Trnavské univerzitě. Typi universitatis tyrnaviensis, Trnava, 2007 Gropel, P.: Prožívání spokojnosti se životem a subjektivní úspěšnosti života ve vztahu k rovnováze životních oblastí. Disertační práce,142st., Katedra psychologie FF Trnavská Univerzita, 2006 Gropel, P.: Konflikt pracovního a rodinného života: Co ho způsobuje a jak mu lze předcházet. Psychologie pro život. Sborník z vědecké konference k 15. výročí Katedry psychologie na Trnavské univerzitě. Typi universitatis tyrnaviensis, Trnava, 2007. s.154 - 158 Halama, P.: Teoretické a metodologické přístupy k problematice smyslu života. Československá psychologie, 2000, 44, 3, 216 - 235 Halama, P.: Ke vztahu životního smyslu a duševní pohody. Psychologie pro bezpečný svět. Sborník přednášek z psychologických dnů v Trenčíně 16.-18. 9. 2001. Stimul: Bratislava, 2001, s. 258 - 264 Halama, P.: Vztah životní smysluplnosti a sebehodnocení u adolescentů a starších dospělých. In: Grác, J., Stempelová, J., (Eds.) Katedra a Institut psychologie jubilující Trnavské univerzity, FH TU, SAP: Trnava, 2002, 151 - 157 Halama, P.: Meaning and hope – two factors of positive psychological funktioning in late adulthood. Studia Psychologica, 2003,45, 2, 103 - 110 Halama, P.: Smysl života z pohledu psychologie. SAP: Bratislava, 2007, ISBN 978-80-8095-023-1 Hill, E. J. et al.: Findig an extra day e week:The positive influence of perceived job flexibility on work and family life balance. Family relations, 2001, 50, 49 - 65 Längle, A., Orgelová, Ch., Kundi, M.: ESK - Existenciální škála. Testcentrum: Praha, 2001 Lukas, E.: Logo test. Wien: Deuticke, 1986 Reker, G. T: Manual: Life Attitude Profile – Revised. Peterborough, Students Psychologist Press, 1999 Stempelová, J.: Smysluplnost života adolescentů. Analýza Logo-testu. Katedra a Institut psychologie jubilující Trnavské univerzity, FH TU, SAP: Trnava, 2002 Stempelová, J., Čmáriková, A.: Personality factors of the bid five and self-esteem in existential analysis. Studia Psychologica, 2004, 46, 2, 137 - 143 Stempelová, J., Čmáriková, A.: Překážky při hledání cesty k sobě, s. 111 -1 18. Logoterapie. Člověk při hledání sebe samého – logoteoretický přístup. FF Trnavské univerzity: Trnava, 2004, ISBN 80-89074-95-2 Tavel, P.: Otázka rozdílnosti prožívání smyslu života,s.119 – 129. Logoterapie. Člověk při hledání sebe samého – logoteoretický přístup. FF Trnavské univerzity: Trnava, 2004, ISBN 80-89074-95-2

Příspěvek byl prezentován na 5. ročníku konference pod názvem „Psychologie zdraví 2010", která se konala dne 19.května 2010 v Bratislavě. Konferenci organizovala sekce psychologie zdraví SPS při SAV ve spolupráci se sekcí zdraví Ministerstva zdravotnictví SR. Na přípravě akce se dále podíleli: Národní ústav srdečních a cévních chorob v Bratislavě, VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě, Kancelář WHO na Slovensku, KISH Košice, Katedra psychologie FF KU v Ružomberku a Katedra psychologie FF TU v Trnavě.

Sborník příspěvků z 5. konference psychologie zdraví, Bratislava, 2010 byl vydán pouze v elektronické formě Dostupnost: http://www.prohuman.sk/psychologia/zbornik-prispevkov-z-konferencie-psychologia-zdravia-2010