Tento můj další blog začínám srovnáním umělé inteligence s odbornými články o postupu při procesu začleňování lidí se zdravotním postižením, a to následujícím:
Umělá inteligence uvádí: „Integrace lidí se zdravotním postižením z domovů sociálních služeb do každodenního života vyžaduje mnohostranný přístup zahrnující individualizovanou podporu, budování dovedností, zapojení komunity, přístupné prostředí a změny politik k odstranění bariér. Proces se zaměřuje na podporu nezávislosti a inkluze budováním životních dovedností, podporou sociálních vazeb, poskytováním přístupu ke běžným aktivitám, jako je zaměstnání a rekreace, a zajištěním toho, aby byly komunity přívětivé a přístupné pro lidi s různými potřebami.“
Internetový článek ze Spojených států amerických uvádí, že téměř každý čtvrtý člověk žije se zdravotním postižením. V první řadě je podstatné, aby člověka se zdravotním postižením, který se chce začlenit do běžného života, přijala komunita lidí a aby mu správným způsobem pomohla se začlenit. Jako například: účast ve více komunitách nebo mládežnických organizacích, návštěva divadelních představení, návštěva muzeí, pro ty odvážnější i možnost přispět nějakým příspěvkem na různých odborných konferencích. V příliš mnoha případech jsou osoby se zdravotním postižením segregovány a drženy odděleně od svých vrstevníků bez zdravotního postižení. Více se dozvíte na této zmiňované webové stránce: https://udservices.org/community-integration-people-with-disabilities/
V roce 2021 jsem sestavila dva druhy dotazníků s podobnými otázkami. Jeden druh dotazníku byl rozeslán pro české sociální pracovníky, kteří pracovali v domovech sociálních služeb, a druhý druh dotazníku byl rozeslán do slovenských domovů sociálních služeb pro sociální pracovníky. Mé cílem těchto dotazníků bylo zjistit a porovnat, jaké jsou možnosti lidí se zdravotním postižením se z domovů sociálních služeb začlenit a zařídit se v normálním běžném životě. Ze Slovenska se zapojilo 9 sociálních pracovníků. Těmto sociálním pracovníkům se podařilo zčásti začlenit 8 lidí s mentálním postižením do běžného samostatného života. Přistupovali k tomu například pravidelnou aktivizací každodenních dovedností, přepravováním se dopravními prostředky. Sociálních pracovníků z České republiky odpovědělo 13. V České republice sociální pracovníci podobně přistupovali ke klientovi se zdravotním postižením. Bylo to například: individuální přístup, pravidelné opakování činností v běžném životě a setkávat se v tom běžném životě i s nástrahami, se kterými se setkají.
Výsledky jsem shrnula v tomto blogu to nejpodstatnější. Po jeho přečtení se ráda dozvím Vaše nezávislé názory na to, zda lidé se zdravotním postižením mají šance na samostatný život po několika letech strávených v domovech sociálních služeb.
Já si zatím do dalšího napsaného blogu opráším téma své diplomové práce.