Malé divy v galerii umění
Galerie jako kulturně tvorná instituce umožňuje kromě uchovávání a prezentace uměleckých děl a artefaktů i neformální podobu vzdělávání pro širokou veřejnost. Jednu z jejích cílových skupin tvoří i rodina. Profesor Lynn Dierking (1989), zabývající se rodinnými návštěvníky v muzeích, poukazuje na to, že rodiny představují hlavní část návštěvníků v neformálních vzdělávacích prostředích. Podle něj rodiny považují muzea z pohledu trávení volného času za socializační a vzdělávací prostor.
Rodinné programy ve volném čase se orientují především na rodiny s dětmi předškolního a mladšího školního věku. Rodiče ve výrazné míře ovlivňují aktivity a činnosti dětí, ať už pozitivně nebo negativně. Výchova je neustálý, náročný proces po celý život jedince. Rodičovská výchova formuje dítě v raném období nejvýrazněji. Prostředí galerie se stává i pro rodinu přirozeným místem, kde může společně a aktivně trávit svůj volný čas. Pat Sterry a Ela Beaumont (2006) ve výzkumu zaměřeném na metody pro studium rodinných návštěvníků v galeriích vyzdvihují galerijní edukaci, prostřednictvím které mohou návštěvníci pochopit postoj, motivaci, učení, vnímání a kulturu. Efektivnější výsledky je možné dosáhnout při zapojení rodiny do edukačních aktivit, které galerie nabízí.
Vzdělávací oddělení galerie vytváří jednorázové akce i pravidelné programy probíhající na týdenní nebo měsíční bázi. Pravidelné programy mohou mít podobu uceleného cyklu s homogenní skupinou nebo se odehrávají pravidelně v určitý čas s heterogenní skupinou. Takové programy bývají rozděleny podle doporučené věkové kategorie účastníků. Rodinné programy nerealizuje každá galerie, ale v poslední době se o ně zvyšuje zájem a slovenské galerie se postupně přidávají k trendu zahraničních, a to právě realizací programů určených nejmenším návštěvníkům od jednoho roku. Pokud už od útlého dětství dítě navštěvuje s rodiči galerii a účastní se galerijních programů, její prostředí mu přestává být cizí. Častokrát při pravidelném programu nastává situace, že dítě po vycházení kurzu chce pokračovat kurzem další věkové kategorie. Galerie si tímto způsobem postupně vychovává budoucího návštěvníka.
Ve veřejných galeriích na Slovensku nejsou nabídky pro rodiny s dětmi ve věku 1 až 4 roky časté. Z 29 galerií zapsaných v Registru muzeí a galerií Slovenské republiky realizuje 5 galerií kurzy pro rodiče s batolaty. V následující části se podíváme na jeden z těchto programů – Malé divy v Slovenské národní galerii. Ten probíhá od září 2017 jednou měsíčně. Pro velký zájem ze strany účastníků se stejný program realizuje dvakrát do měsíce. Už fakt, že se rodiče přihlašují na program s dostatečně dlouhým časovým předstihem a rezervují místa na několik programů dopředu, dává signál o potřebách rodičů s batolaty navštěvovat kulturní instituce a zapojovat se do tvůrčích aktivit. I v galerii mohou společně zažívat a vnímat tvůrčí podněty, nové zážitky a příležitosti pro poznávání světa prostřednictvím uměleckých děl a budovat tak odmalička pozitivní vztah k umění, rozvíjet fantazii a kreativní myšlení. V galerii je jim to plně umožněno.
Program Malé divy trvá 45 minut. Tento čas je plně dostačující pro udržení pozornosti dětí. Tříleté dítě dokáže udržet pozornost 20 až 30 minut, pokud ho činnost zaujme. Rodiny se sejdou v úvodní místnosti výstavy, kde zároveň program začíná a při čekání na ostatní účastníky je připravena první aktivita fungující samostatně – s pomocí krátké instrukce galerijní pedagožky ke splnění úlohy. Hravou formou má jednoduchá aktivita navnádět dítě a uvést téma setkání. Například obkreslování rukou na velkoformátový papír nalepený na podlaze k tématu o rukou, přiřazování přírodních a člověkem vytvořených předmětů na obkreslené tvary těchto předmětů na papíře k tématu o přírodninách, nebo hledání víčka k nádobě a chytání vzduchu uzavřením nádoby při tématu o vzduchu. Zde je dobře vidět, jak se děti s mamami a tatínky seznamují s prostředím galerie a spolu s ostatními účastníky. Lektorka zhodnotí aktivitu a uvede téma. Obvykle celý program doprovází pohádka související s tématem v podání lektorky. Příběh sjednocuje téma a neustále se k němu vrací, tím udržuje dětskou pozornost. Paměť batolete je krátkodobá, ale zapamatuje si to, co ho zaujme. Pokud je to pro něj něco nového, lépe si zapamatuje, pokud je to podáno v zajímavém kontextu. V oblasti paměti charakterizuje Ľuba Končeková (2014, s. 101) základní znaky paměti batolete pro uchovávání a vybavování zážitků, které na něj citově zapůsobily. Tvrdí, že dítě si zapamatuje a vybaví konkrétní obrazy, vlastní zážitky a zkušenosti dříve než slova a pojmy. Dvouleté dítě dokáže rozpoznat osobu i po delší době. Představy a fantazie jsou konkrétní, a právě v hrách nebo v kresbě se plně uplatňují.
Každé setkání obsahuje pohybové, senzomotorické a tvůrčí prvky. V jednoduchých pohybových aktivitách se rozvíjí lokomoce, udržování rovnováhy, jemná motorika. Tím, že se dítě soustředí na činnost, současně se rozvíjí jeho intelekt. Překonávání překážkové dráhy (chůze, skákání, podlézání), následování vyznačených značek, sbírání předmětů v prostoru či chůze po různých površích se plně uplatňují i v galerii. Děti si procvičují jemnou motoriku krátkými výtvarnými aktivitami a elementárními úchopovými pohyby, které jsou často spojeny s funkčností předmětu nebo nářadí. Nástroje, výtvarné pomůcky a materiály se nejvíce využívají při tvorbě v závěrečné části. Protože se program uskutečňuje přímo v prostorách výstavy, z důvodu ochrany vystavených děl je technika a práce s materiálem omezena. Pokud je „mokrá technika" pro téma důležitá, celý program probíhá v ateliéru. Tvorba vždy vychází z cílů tématu nebo z příběhu. Například téma o počasí může vyústit do snové roviny s vytvářením čelenky z oblaků. Jaké je to mít hlavu v oblacích? Výrobě batohu předcházejí činnosti zkoumání předmětů a jejich sbíráním a chytáním různými způsoby. Do batohu může dítě vkládané sbírané předměty a vůbec nepřekáží, pokud jsou fiktivní – sbírané z obrazů. Během programu by se mělo myslet na spojení zážitků s výstavou. Propojování tvůrčí činnosti s uměleckými díly je neoddělitelnou součástí galerijního vzdělávání. Pro děti ve věku do 6 let se interpretace výstavy soustředí především na konkrétní zobrazovací složky a pracuje se s tématem výstavy. Podstatné je poznávání obrazových vjemů, které děti mohou pozorovat nejen v galerii, ale i ve svém okolí. Katarína Sokolová (2010, s. 12) považuje za zásadu galerijních interpretací umění s vzdělávacím záměrem vazbu slova a obrazu. Galerijní pedagog umožňuje bezprostřední vnímání, poznávání a dekódování děl. Zároveň umožňuje, aby byla díla vnímána v kontextu galerie, ale i v kontextu života a aby se vzdělávací proces přizpůsobil individuálním kognitivním dispozicím recipientů.
V galerii se uplatňuje nejvíce smyslové poznání. Podle Šobáňové (2014, s. 59-62) je právě to označováno za výhodu galerijní pedagogiky oproti učení ve škole probíhajícímu převážně prostřednictvím verbálních schémat, které nemají dostatečnou oporu v konkrétních představách dětí. Prostřednictvím edukace, didaktických exponátů a prostředků dochází k efektivnímu a smysluplnému poznávání a osvojování nových vědomostí. Dochází k transformaci určitého aspektu návštěvníkovy osobnosti – jeho zájmů, postojů či hodnot.
Věra Mišurcová a Marie Severová (1997, s. 9-10) považují vývojové změny v raném dětství za trvalé a velmi významné pro celý vývoj člověka. Děti mají velmi dobře rozvinutou citlivost smyslových orgánů, prostřednictvím kterých se rozvíjí smyslové vnímání. Velmi dobře přijímají informace z vnějšího prostředí a jsou schopné se rychleji adaptovat na podmínky výchovy a životním situacím. Už od narození se učí spontánně, rychle a produktivně. Chtějí poznávat nové věci, které jsou pro ně přitažlivé, projevují radost z každého úspěchu. Jitka Oravcová (2006, s. 42) popisuje vnímání batolete (zrak a sluch) jako důležitý poznávací prostředek (dříve byl důležitý zejména hmat). Smysly se doplňují, díky nim dítě poznává předměty okolo sebe – pokud vidí jablko, dokáže si představit i jeho vůni a chuť. Učí se pojmenovávat základní i doplňkové barvy, dokáže přiřadit část k celku a naopak, tím se zdokonaluje analyticko-syntetické vnímání. Na kurzech pro děti v období prvních 6 let se intenzivně pracuje s poznáváním a utřiďováním předmětů a jejich částí. Výhodou prostředí galerie je, že děti mají přímý kontakt s uměleckými díly, které se mohou podpořit výběrem jiných předmětů v aktivitách programu.
Podle Jeana Piageta (1993, s. 11-21 a 51-59), zabývajícího se vývojem poznávacích procesů, označování něčeho jiným symbolem, slovem nebo gestem se objevuje ve 2. roce života. Vývoj myšlení probíhá od senzomotorické fáze, která trvá prvních 18 měsíců, přes symbolickou, předpojmovou, a vede k názornému myšlení. V senzomotorickém období se netvoří představy a procesy myšlení, dítě vnímá vizuální podněty, na které umí reagovat a zároveň se asimilovat a získávat návyky. Koncem prvního roku začíná hledat nové prostředky na základě diferenciace známých schémat, například tahání předmětu k sobě, což ústí do procesu chápaní a vytváření vztahů mezi schématy. Symbolickou funkci, která je základem pro pozdější konání, představuje vznik řeči a logiky, obrazových představ, paměti.
Děti si rychle osvojují řeč, myšlení dosahuje vyšší úrovně. Vytvářejí první symboly pro různé objekty a prostřednictvím jiných prostředků dokážou označit realitu, například prostřednictvím výtvarného projevu. Malé děti často v hrách nahrazují věci, které nemají k dispozici, jinými symbolickými zobrazeními. (Mišurcová & Severová, 1997, s. 11-13) Umělecká díla působí na děti, podporují vytváření představ a komunikují s nimi prostřednictvím vedení galerijního pedagoga. Důležitými formami symbolické funkce jsou hra a kresba. Prostřednictvím symbolické hry se dítě adaptuje světu, který poznává. Ľuba Končeková (2010, s. 130) popisuje u dvouletého dítěte převažování manipulační hry, přenášení předmětů, tahání pohyblivých hraček, vyťahování věcí ze skříněk, manipulace s předměty. Napodobňovací hry jsou ve třetím roce zdokonalené a dítě zvládne udělat více věcí naráz. Mezi další hry batolat patří receptivní hry a úlohové hry, vycházející z napodobňovacích. Ty se spolu s konstruktivními hrami plně osvědčují na programu Malé divy. V receptivních hrách se pracuje s vnímáním podnětů v galerii s přesahem vnímání osobního prostoru a okolí. Konstruktivní hry rozvíjejí myšlení, fantazii, pozornost a systematickost. Dítě si zdokonaluje zručnost s různým materiálem. Hra podporuje socializaci a uvolňuje atmosféru, děti přestávají ostýchat. Při všech aktivitách je na programu velmi důležitá funkce rodiče, který dítě nejen usměrňuje a pomáhá mu v plnění úloh, ale společně s ním se zapojuje do aktivit a zlepšuje socializaci s jinými dětmi. Podle Končekové (2014, s. 104-105) má batole silný citový vztah k matce a otci, postupně se začíná tvořit pouto k ostatním blízkým a později i k vrstevníkům. Koncem druhého roku začíná navazovat hravý kontakt s jinými dětmi. Susie Wilkening (Wilkening, 2011 in Herman, 2012) zjistila, že návštěva muzea rodiči s dětmi se stává úspěšnou právě díky kvalitní spolupráci mezi nimi. Naomi Lifschitz-Grant (2018) se zaměřila na rodinný program pro nejmenší děti (3-5 let) v muzeu amerického umění Reynolda House of American Art v Severní Karolíně. Ten se stal úspěšným díky tomu, že lektoři aktivně zapojili do něj rodiče. Rodinné vzdělávání sestává z učení, kdy se členové rodiny společně podílejí na aktivitách. Dospělí mohou pomoci dětem reagovat na umělecká díla tím, že rozšiřují rozhovor s nimi a zároveň jim pomáhají budovat znalosti.
Závěr
Vývoj dítěte do 6 let je velmi důležitý pro osvojování nových dovedností a návyků, dochází k vybavování představ, vzniku nápadů a přání. Vzdělávací setkání v kulturních institucích tyto procesy podporují a poskytují členům rodiny s malými dětmi možnosti učení zážitkovou formou. Rodiče se nemusí obávat přijít s kočárkem do galerie a díky speciálním programům mohou zapomenout na strach z narušování ostatních návštěvníků, protože program je vyhrazen v konkrétní čas v konkrétní výstavě pro ně a přizpůsobený jejich potřebám. Společně s dětmi se mohou zabavit v hravých výtvarných, smyslových či pohybových aktivitách v příjemném prostředí galerie a přijímat smysluplnou edukativní složku programu pod vedením galerijního pedagoga. Galerie se může stát pravidelně navštěvovaným místem pro rodiny a zároveň i místem čerpání inspirace pro aktivity odehrávající se i mimo galerijní prostředí.
Informace o programu Malé divy: (zdroj: https://www.sng.sk/sk/programy/1416_male-divy) Malé divy jsou novým formátem SNG umožňujícím nejmenším podnětné trávení času v galerii. Série 45-minutových setkání pro děti ve věku 1-4 roky a jejich rodiče je zaměřena na poznávání okolního světa skrze umělecká díla. Koná se každou první a druhou středu v měsíci v 10:15. Galerijní pedagožka: Barbora Danišová
Autorka: Mgr. art. Soňa Patúcová Soňa Patúcová působí jako výtvarná pedagožka v Slovenské národní galerii od roku 2016 a jako doktorandka na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě s disertační tématem zaměřeným na rodinné programy realizované v muzejních a galerijních institucích. Současně se ve své tvorbě vyjadřuje prostřednictvím malířského média, ve kterém rozvíjí téma krajiny. V letech 2004 – 2010 studovala učitelství výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského a v letech 2008 – 2014 obor malba a jiná média na VŠVU v Ateliéru ±XXI pod vedením Daniela Fischera. Seznam bibliografických odkazů
DIERKING, L. D. 1989. The Family Museum Experience: Implications from Research. Journal of Museum Education, 14(2), 9-11, DOI: 10.1080/10598650.1989.11510106 STERRY, P., BEAUMONT, E. 2006. Methods for studying family visitors in art museums: A cross-disciplinary review of current research. Museum Management and Curatorship, 21(3), 222-239. DOI: 10.1016/j.musmancur.2005.11.003 KONČEKOVÁ, Ľuba, 2010. Vývinová psychológia. Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška, 2010, 312 s. ISBN 80-7165-811-5 KONČEKOVÁ, Ľ. 2014. Vývinová psychológia. Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška, 2014, 295 s. ISBN 80-7165-945-7 LIFTSCHITZ-GRANT, N. 2018. Mornings at the Museums: A Family Friendly Early Childhood Program. Journal of Museum Education, 43(3), 260-273, DOI: 10.1080/10598650.2018.1483159 ORAVCOVÁ, J. 2006. Vývinová psychológia (vysokoškolské učebné texty). Žilina: EDIS, 2006, 102 s. ISBN 80-8070-510-0 PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B. 1993. Psychológia dieťaťa. Trnava : LIAMA, 1993, 144 s. ISBN 80-85752-33-6 SOKOLOVÁ, K. 2010. Galerijná pedagogika – stručný nárys jej vývoja, teórie a praxe. Banská Bystrica : PF UMB, 2010, 131 s. ISBN 978-80-8083-981-9 ŠOBÁŇOVÁ, P. 2014. Muzejní expozice jako edukační médium. Přístupy k tvorbě a jejich inovace. 1. díl. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 361 s. ISBN 80-244-4302-7 MIŠURCOVÁ, V., SEVEROVÁ, M.. 1997. Děti, hry a umění. Praha: ISV, 1997, 195 s. ISBN 80-85866-18-8 WILKENING, S. 2011. Mother Lode: Five Ultra Moms and Why You Want Them to Visit Your Museum. In: HERMAN, A. 2012. Bringing New Families to the Museum One Baby at a Time, Journal of Museum Education, 37(2), 79-87, DOI: 10.1080/10598650.2012.11510733