Máme živou archeologii na Slovensku?

Na archeologické prameny jako fakta vnějšího minulého světa lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu: buď slouží jako zdroje poznání o minulosti (v tomto smyslu je využívá akademická archeologie), nebo jsou součástmi dnešního světa, v němž vystupují jako památky. (1) V běžné prezentaci v muzejní praxi je využitelná zejména druhá poloha – poloha památky. Domnívám se však, že je možné je představit i v první funkci, jako součásti minulé teoretickým výzkumem rekonstruované živé kultury. Není vyloučena ani prezentace postupů, které objasňují cyklus procesů spojených s vyhledáváním, získáváním, tříděním a interpretací archeologických pramenů, neboť vedou k naplňování jedné z úloh, které muzeum má, bez ohledu na typ muzea, a to je ochrana kulturního dědictví a výchova k němu.

Nejvyšším stupněm prezentace archeologie v terénu jsou skanzeny - archeoskanzeny, archeologická muzea v přírodě a archeologické parky - archeoparky. V používání těchto termínů panuje dost velká volnost. Významově splývají zejména výrazy skanzen a muzeum v přírodě. Termín skanzen je odvozen od údajně prvního muzea v přírodě, které založil Artur Hazelius v roce 1891 ve Stockholmu v prostorách bývalé královské zahrady na návrší s názvem Skansen (Hradby).(2)

Stockholmský čin našel v Evropě mnoho pokračovatelů a název skanzen se ustálil. Stal se synonymem pro muzea v přírodě. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se oba výrazy používaly shodně v co nejširším slova smyslu. Ve snaze po co nejpřesnějším vyjádření tohoto pojmu se však v Krátkém slovníku cestovního ruchu používá tato definice: „Skanzen – muzeum lidové architektury v přírodě, v němž se nacházejí objekty přenesené z původního místa“.(3) Myšlenka o přenesených exponátech je převzata z etnografické představy a je pro prezentaci archeologických nemovitých památek omezující. (4) Jsou známy interpretace, které se snaží tradiční koncepci skanzenu jako expozice transferem přenesených objektů do nového přírodního prostředí zmírnit tím, že skanzen - archeoskanzen definují jako vědeckou konstrukci (rekonstrukci) zaniklých částí objektů na místě archeologického nálezu (in situ) nebo vedle archeologického nálezu. (5) Je otázné, zda to stačí k překlenutí rozporů a zda pro prezentační praxi není vhodnější terminologii sjednotit i za cenu jisté velkorysosti v obsahu.

Archeologická muzea v přírodě jako samostatná kategorie se dají vnitřně také podrobněji klasifikovat. V koncepci Baxe, Gregorové a Poláčka (6) může jít o klasická archeologická muzea v přírodě ve smyslu statických prezentací zakonzervovaných originálů v exteriéru, případně v interiéru. V některých případech zahrnují i hypotetické nebo analogické rekonstrukce zaniklých objektů in situ nebo z okolí (tato kategorie má blízko k termínu skanzen). Další kategorií podle týchže autorů (7) jsou archeologická muzea v přírodě zaměřená na experimentální tradiční činnosti – živá archeologická muzea v přírodě – experimentální osady, pro které je typické vytváření nových seskupení objektů napodobňujících původní vztahy mezi nimi v socioekonomické oblasti. Důležité místo při projektu této kategorie muzea v přírodě hraje úzká spolupráce s odborníky na experimentální archeologii.

Experimentální archeologie je mladý vědní obor, který vznikl v šedesátých letech 20. století. Její definice podle J. R. Mathieua zní: „Experimentální archeologie je pododbor archeologického výzkumu, který využívá množství různých metod, technik, analýz a přístupů v rámci kontrolovaného opakovatelného experimentu k replikaci minulých jevů (od předmětů po systémy), za účelem vytváření a testování hypotéz, k získání nebo posílení analogií pro archeologickou interpretaci.“ (8) Cílem tohoto vědního oboru je praktické ověření a doplnění poznatků a představ o pravěkých nebo středověkých pracovních postupech. Její metodou je rekonstrukce výrobních činností, technik, nástrojů a objektů za účelem doplnění informací, získaných archeologickým výzkumem. Tato speciální část archeologie v sobě zahrnuje velký vzdělávací a výchovný potenciál a získává si zájem široké veřejnosti, ale především dětského návštěvníka, který má možnost poznávat a zkusit si na vlastní kůži, jaký byl každodenní život našich dávných předků. (9) Termínem experimentální archeologie jsou někdy označovány i čistě komerční popularizační aktivity pro veřejnost organizované v archeoparcích nebo v muzeích v přírodě. Snaha přilákat návštěvníky je sice chvályhodná, ale hrozí nebezpečí, že pokud se překročí míra únosnosti, může dojít k narušení autenticity prostředí a fyzické podstaty originálu, kvůli němuž jsme se pro prezentaci rozhodli. (10) Označování populárních akcí (tzv. živá historie) termínem experimentální archeologie diskredituje podstatu výzkumu experimentem. (11) Často se za archeologický experiment považuje i samotné budování archeologického muzea v přírodě - skanzenu, které samozřejmě může vzniknout touto cestou jako výsledek experimentu, ale ve většině případů to tak není. (12)

Archeologický park – archeopark je významově velmi blízký muzeu v přírodě, o čemž svědčí i jeho obvyklá definice jako prezentace statických zakonzervovaných originálů in situ, případně jejich rekonstrukcí v exteriéru. Čistě spekulativně by se od muzea v přírodě lišit právě absencí výstavního prostoru v interiéru. Podle R. Tichého (13) právě budova s trvalou expozicí a výstavními prostory dotváří úplnost a nutnou součást archeoparku. Zároveň termín park může evokovat přírodu, tedy procházku přírodou a jasně evokuje muzeum v přírodě v praxi spojené se stavebními produkty experimentální archeologie v nejširším slova smyslu. (14)

Jak jsem uvedla již v úvodu tohoto zamyšlení, v terminologii panuje velká nejasnost, což se samozřejmě odráží i v praxi a často si tvůrci svůj projekt archeologického muzea v přírodě – skanzenu – archeoparku pojmenují bez bližšího vysvětlení nebo podle vlastního zadefinování.

Prezentace zakonzervovaných originálů in situ v terénu je formou náročnou na udržování. Její úspěšnost na Slovensku závisí od možností instituce, která lokalitu spravuje (negativními příklady jsou např. chátrající zbytky z výzkumu středověkého hřbitova a kostela v Krásnu, hradisko Molpír ve Smolenicích, opačným důkazem je velmožský dvorec v Ducovém, velkomoravská bazilika na Bratislavském hradě, rotunda v Michalovcích, usedlost z doby římské v Bratislavě – Dúbravce, zajímavým a následováníhodným příkladem je Podzemní muzeum v Košicích, využívající pozůstatky Dolní brány městského opevnění). Prezentace se týká jak solitérů, tak i celých komplexů, z nichž některé mají charakter „open air“ muzeí. Jako samostatnou kategorii tvoří prezentace architektonických zbytků na živých lokalitách, na nichž průběžně probíhá systematický archeologický výzkum (Iža – Leányvár, NKP Devín, Kláštorisko). Specifickým znakem této kategorie je, že je zpravidla jen dočasnou, po skončení výzkumu se lokality přetransformují na muzea v přírodě. Další lokality s architektonickými zbytky (Cífer – Pác, Stupava, Figa) jsou zatím prezentačně nevyužité.

Nejkomplexnější formou prezentace archeologických pramenů v přírodě je muzeum v přírodě a jeho příbuzné paralely (archeoskanzeny, archeoparky). Situace na Slovensku se za poslední období výrazně mění a muzea v přírodě se stala atraktivními zprostředkovateli minulosti, avšak rozdíly jsou v kvalitě, rozsahu a úrovni prezentovaného. Nemyslím si, že problém je v malém množství vhodných archeologických lokalit pro tento typ muzejní prezentace, ale spíše v ekonomických a materiálních předpokladech a v zájmu, respektive nezájmu současné archeologické společnosti. Do popředí se čím dál více dostávají občanská sdružení a nadšenci pro archeologii a experiment z řad nearcheologů.

V následující části jsou zmapována archeologická muzea v přírodě – skanzeny – archeoparky, ať už živá nebo statická, na našem území s příklady v sousedních Čechách.

Archeologické muzeum v přírodě (archeopark): Archeologické muzeum Havránok - Liptovská Mara je v současnosti pod správou Liptovského muzea v Ružomberku. Archeologická lokalita Havránok (Liptovská Mara – lokalita I) patří mezi nejvýznamnější naleziště púchovské kultury pozdní doby laténské/starší doby římské (2. století př. n. l. – 2. století n. l.). (15) Hradisko Havránok a jeho okolí hrálo významnou roli i ve středověku, zejména v rozpětí období od Velké Moravy po konec gotiky (9.-16. století). (16) Od roku 1965 zde vede archeologický terénní výzkum Archeologický ústav SAV pod vedením Karola Pietu. Doposud byly v archeoparku různými metodami rekonstruovány: ucelená rolnická usedlost s hlavní obytnou budovou a několika hospodářskými stavbami, fragmenty hradby obětiště na východní terase se vstupní věží a obětištným prostorem, vstupní brána do hradiska spolu s fragmenty hradby a dřevěnou polozemnicí a nakonec středověký hrádek na vrcholu kopce. (17) Hradisko Havránok bylo v roce 1991 prohlášeno za národní kulturní památku. (18) Archeopark má velmi dobrou polohu z hlediska cestovního ruchu, leží v turisticky exponované oblasti – blízkost přehradního jezera Liptovská Mara s možností rekreace, případně turistiky. Kromě popularizace archeologie pro veřejnost je toto archeologické muzeum zároveň i centrem vědeckého experimentu.

Muzeum antické Gerulaty – římský tábor patří mezi významné památky římské antiky. Římský tábor v poloze Bergl byl objeven v roce 1961. Po skončení archeologického výzkumu bylo v roce 1985 na centrální lokalitě otevřeno Muzeum antické Gerulaty. Areál pozůstává z zakonzervované architektury in situ a expozice umístěné v muzejní budově (lapidáriu). Muzeum antické Gerulaty patří pod správu Muzea města Bratislavy. Odkrytá část tábora byla v osmdesátých letech prohlášena za národní kulturní památku a zbytek patří do památkové zóny Rusovce. Muzeum pod odborným vedením Jaroslavy Schmidtové neustále vyvíjí iniciativu nejen v oblasti odborné, ale i popularizační předkládáním různých projektů a grantů v této oblasti. Již několik let je zde snaha o vytvoření naučného stezky, letního denního tábora pro děti, počítačového programu „postav tábor v Gerulate", modelu římského tábora a také výrobu replík artefaktů nalezených na této lokalitě. [1] V poslední době vrcholí iniciativa o začlenění celého římského limitu (včetně slovenského úseku) do kategorie světového kulturního dědictví. Současný areál již nesplňuje požadavky současnosti a žádá rekonstrukci spojenou s modernizací a atraktivitou. Jako příklad má sloužit muzeum v nedalekém Carnuntu [2]. Cílem zainteresovaných je, aby Muzeum antické Gerulaty kontinuálně zapadalo do světového konceptu prezentace lokalit ostatních zemí na linii hranic bývalé římské říše. (19)

Prezentace archeologických pramenů na živých lokalitách: Římský tábor Iža u Komárna podobně jako archeologické muzeum v přírodě Gerulata - Rusovce patří mezi významné památky doby římské. V roce 1991 byl prohlášen za národní kulturní památku. Na ploše 3 ha může návštěvník vidět části původní i zrekonstruované architektury kamenného kastela, náznakovou rekonstrukci jižního opevnění se siluetovou rekonstrukcí jižní brány. Areál působivě doplňuje turistická naučná stezka. (20)

Kláštorisko n. o. (nezisková organizace) – Skala útočiště (Letanovce). Archeologicko – architektonická památka kartuziánského kláštera se nachází v katastru obce Letanovce, v turistickém centru Slovenského ráje na náhorní planině Čertovy sihotě. Kromě klášterního objektu pozůstává tento areál z dalších tří archeologických památek: pravěkého halštatského hradiska, středověké refugiální pevnosti a objektů výrobní povahy – pecí na pálení vápna. (21) Od roku 1983 systematický archeologický výzkum této významné lokality vede Michal Slivka. Díky jeho iniciativě se toto významné archeologické naleziště stalo turistickou zajímavostí se snahou vytvoření muzea v přírodě – zakonzervovaných originálů in situ a náznakových rekonstrukcí v terénu. Celý klášterní areál nese v sobě obrovský potenciál nejen v oblasti turismu, ale i poznávání historie našich dějin.

Velkomoravské hradisko Bojná – patří mezi významné doklady osídlení našeho území. Na základě posledních výzkumů ji můžeme označit jako rozsáhlou aglomeraci, zahrnující nejen hradisko Bojná I, ale i Bojná II, III a nejnověji i Bojná IV. Podle interpretace vedoucího archeologického výzkumu K. Pietu (22) ji můžeme přirovnat k Mikulčicím, protože k jejímu zániku došlo náhlým způsobem, což přineslo zatím nevyčerpané možnosti pro archeology a dává prostor pro doplňování mozaiky života tehdejší společnosti. Z hradiska Bojná pocházejí i unikátní nálezy pozlacených plakét, které zdobily přenosný oltář a části odlévaných zvonů, jako i jeden celý zvon, který dodnes zvoní. (24) Cílem archeologů z AÚ SAV v Nitře a Obecního úřadu Bojná je vybudovat Archeoskanzen, v rámci něhož by byly postaveny metodami experimentální archeologie repliky slovanských obydlí případně celá osada, kde by byly nejen obytné domy, ale i dílny a hospodářské zázemí. Ideální představou podle K. Pietu by bylo ukázat návštěvníkům, jak se na Bojné žilo s možností prezentace nálezů, které se na lokalitě našly. (25) V současnosti se přímo na lokalitě podařilo vystavět dva slovanské sruby a připravuje se výstavba hradby.

Problematika prezentace - popularizace archeologie v terénu konkrétně spojená s budováním archeologických muzeí v přírodě - skanzenu má svou dlouhou tradici v sousední České republice. Důkazem je již síť archeologických muzeí v přírodě, které se úspěšně rozvíjejí, ale i stagnují a zanikají a vznikají nová. Důležitá je však kvalita prezentovaných rekonstrukcí objektů. (26) Jako příklad bych uvedla dva projekty Archeopark pravěku ve Všestarech a Archeologické muzeum v přírodě - skanzen Villa Nova Uhřínov pod Deštnou se zaměřením na středověkou vesnici. Obě „muzea" jsou zároveň centrem experimentální archeologie.

Cílem Archeoparku pravěku ve Všestarech je využití experimentu na modelování kulturního prostředí daného období, doloženého archeologickým materiálem. V tomto případě jde o komplex vzájemně propojených experimentů, kde částečné interpretace formují interpretaci modelu jako celku. (27) Základem Archeoparku bylo Centrum experimentální archeologie ve Všestarech, k němuž byla v roce 2013 otevřena budova s trvalou expozicí, výstavními prostory jako i prostory pro tvůrčí dílny. Archeopark má kromě roviny odborné, kterou je experiment v archeologii, i rovinu vzdělávací. Reálný experiment a rekonstrukce využívá jako vhodnou didaktickou pomůcku při výuce pravěku:

Dalším příkladem tohoto typu je Archeologický skanzen v Březně u Loun. Nejde o klasický skanzen, jehož náplní je záchrana a konzervování ohrožených, avšak již existujících objektů. V případě skanzenu v Březně u Loun jde o novovytvořené rekonstrukce. Objekty na této lokalitě byly budovány od začátku 80. let s cílem vědeckého experimentu. Stavba tohoto areálu pomáhala rekonstruovat v průběhu budování jednotlivých objektů a zařízení technologické postupy tvůrců a umožňovala ověřovat hypotézy o pracovních technikách a tradičních činnostech. V průběhu realizace tohoto projektu byly sídelní objekty prověřovány z hlediska jejich obytných vlastností – experimentálními pobyty dobrovolníků formou letních a zimních táborů. Muzejní funkce tohoto skanzenu vznikla jako druhotný produkt původně zamýšleného vědeckého experimentu. Od roku 1994 je archeologický skanzen součástí Okresního muzea v Lounech a je přístupný pro širokou veřejnost. Skanzen pořádá různé akce zejména pro děti a školní mládež. (28)

Sumarizujíc lze konstatovat, že v porovnání s dlouhodobou cílevědomou aktivitou v jiných zemích je Slovensko při budování archeologických prezentací v přírodě stále na počátku dlouhé a náročné cesty.

V současnosti je v přípravné fázi projekt archeologického skanzenu v areálu bývalých kasáren na Martinsém vrchu v Nitře, kde by mělo být prezentováno osídlení od doby kamenné až po středovek spolu s náznakovou rekonstrukcí románského Martiného kostolíku. Počítá se i s využitím archeologického experimentu v rámci skanzenu. V současnosti je ve stadiu přípravy odborné studie, kterou zadal Archeologický ústav SAV v Nitře, který by byl provozovatelem a správcem skanzenu. (29)

Dalším projektem je Archeopark Živá archeologie v Hanušovcích nad Topľou, jako centra experimentální archeologie a edukativní činnosti, jehož tvůrcem je Vlastivědné muzeum v Hanušovcích nad Topľou. Jde o společný projekt s Muzeem Podkarpatského v Krosně (Polsko). Celý areál by měl mít pět základních objektů z pěti období (paleolit, neolit, doba bronzová, doba laténská a slovanské období). Celý areál bude obklopovat masivní dřevěná palisáda a další doplňkové objekty jako pece, dílny a shromaždiště. (30) Oba zmíněné projekty brzdí zejména ekonomické a byrokratické problémy.

V neposlední řadě zmíním projekt Archeoparku Mokrý kút ve Vyšném Kubíně zaměřený na pravěký život člověka. Vznik pravěké osady na Oravě vychází z experimentální archeologie. Realizátoři projektu absolventi archeologie a muzeologie na FF UKF v Nitře plánují otevření Archeoparku již tuto letní sezónu. Provozovatelem je Občanské sdružení Ipea. (31)

Nepochybně ve stavu řešení nebo vize jsou možná i další, o kterých se hovoří jen v úzkém kruhu zainteresovaných.

Autor: PhDr. Stanislava Gogová, PhD. Katedra muzeologie FFUKF v Nitře Použitá literatura:

Baxa, P. - Gregorová, J. - Poláček, L.: Projekt archeologického parku Mikulčice – Kopčany. Památky a muzea 1, 2003, 53-57. Dragoun, Z.: Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 7, 2006, 88. Dvořáková, J. K. : James R. Mathieu (ed): Experimental Archaeology: Replicating past objects, behaviors, and processes. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 5, 2004, 144-148. (recenze). Gogová, S.: Archeologie a muzejní prezentace. Nitra 2011. Gregorová, J.: Ranostředověké centrum Mikulčice - Kopčany - chránit a oživit. Veřejná archeologie II. Praha 2008, 41-51. Gučík, M. (ed.): Krátký slovník cestovního ruchu. Banská Bystrica 2004. Kol. autorů: Encyklopedie lidové kultury. Slovenska. Bratislava 1995. Kol. autorů: Slovenská muzea v přírodě. Liptovská Sielnica 2001. Kotorová - Jenčová, M. - Vatecha, M.: Záměr vybudovat Archeopark. Živá archeologie při Vlastivědném muzeu v Hanušovcích nad Topľou. Skanseny archeologiczne i Archeologia eksperymentalna. Krosno 2012, 201-219. Kuzmová, K. - Rajtár, J.: Kelementia - Brigetio: po stopách Římanů na obou březích Dunaje. In: Věda na obou březích Dunaje. Přednášky z konference „Naše společné akademické výzkumy". Bratislava 2002, 135 - 138. Neustupný, E.: Metoda archeologie. Plzeň 2007. Pieta, K. a): Liptovská Mara. Bratislava 1996. Pieta, K. b): Ergebnisse der Grabungen in Liptovská Mara bis 1992. In: Die Kelten in den Alpenund der Donau. Akten des Internationalen Sypmosions St. Pölten, 14.-18. Oktober 1992. Budapest - Wien 1996, 403-414. Osipowicz, G.: Jaká je budoucnost experimentu v archeologii? Vrátit se od populárních akcí pro veřejnost ke kořenům seriózních experimentu. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 7, 2006, 4. Slivka, M.: Letanovce – Kláštorisko – jak dál? Památky a příroda, 20, 1989, 22-24. Štauber, B.: Archeologický skanzen Březno a jeho muzejní využití. REA 1, 2000, 149 – 150. Thér, R./Tichý, R.: Centrum experimentální archeologie Všestary. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 1, 2000, 164 - 169. Tichý, R.: Archeopark pravěku ve Všestarech: základní teze. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 10, 2009, 83-89. www.archeologicke.misto.cz/zabava/turistika/reportaze/carnuntum.htm). www.botanicka.cz http://bratislava.sme.sk/c/6661349/anticku-gerulatu-chcu-zapisat-do-unesco.html. http://www.hradiska.sk/2010/05/bojna-i.html. http://www.hlavnespravy.sk/nitra-prve-objekty-archeologickeho-skanzenu-mozu-vzniknut-uz-tento-rok/196284/. http://hn.hnonline.sk/ekonomika-a-firmy-117/hanusovce-brzdi-pri-projekte-archeoparku-legislativa-562848). http://orava.sme.sk/c/6979005/na-oravu-sa-vratil-pravek.html.

Poznámky: (1) Neustupný, E.: Metoda archeologie, s. 23. (2) Kol. autorů: Slovenská muzea v přírodě, s. 9. (3) Gučík, M. (ed.): Krátký slovník cestovního ruchu, s. 114. (4) Kol. autorů: Encyklopedie lidové kultury, s. 380. (5) Baxa, P./Gregorová, J. - Poláček, L.: Projekt archeologického parku Mikulčice – Kopčany, s. 53. (6) Baxa, P. - Gregorová, J. - Poláček, L.: Projekt archeologického parku Mikulčice – Kopčany, s. 53. (7) Baxa, P./Gregorová, J./Poláček, L.: Projekt archeologického parku Mikulčice – Kopčany, s. 53. (8) Dvořáková, J. K. : James R. Mathieu (ed): Experimental Archaeology: Replicating past objects, behaviors, and processes, s. 144. (9) www.botanicka.cz (10) Gregorová, J.: Ranostředověké centrum Mikulčice - Kopčany - chránit a oživit, s. 41. (11) Osipowicz, G.: Jaká je budoucnost experimentu v archeologii? Vrátit se od populárních akcí pro veřejnost ke kořenům seriózních experimentu, s. 4. (12) Dragoun, Z.: Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě, s.89. (13) Tichý, R.: Archeopark pravěku ve Všestarech: základní teze, s. 83. (14) Tichý, R.: Archeopark pravěku ve Všestarech: základní teze, s. 83. (15) Pieta, K. a): Liptovská Mara, s.109. (16) Pieta, K. a): Liptovská Mara (17) Pieta, K. b): Ergebnisse der Grabungen in Liptovská Mara bis 1992, s. 404-408. (18) Pieta, K. a): Liptovská Mara, s.109. (19) http://bratislava.sme.sk/c/6661349/anticku-gerulatu-chcu-zapisat-do-unesco.html. (20) Kuzmová, K. - Rajtár, J.: Kelementia - Brigetio: po stopách Římanů na obou březích Dunaje, s. 137. (21) Slivka, M.: Letanovce – Kláštorisko – jak dál?, s.22. (22) PhDr. Karol Pieta, DrSc., Vědecká cukrárna, 27. 10. 2009. (23) www.archeologicke.misto.cz/zabava/turistika/reportaze/carnuntum.htm). (24) 06.08.2011; www.aktuality.sk; Regiony, 15.15, s. ; TASR. (25) http://www.hradiska.sk/2010/05/bojna-i.html. (26) Dragoun, Z.: Několik poznámek k budování a provozu archeologického muzea v přírodě, s.88. (27) Thér, R./Tichý, R.: Centrum experimentální archeologie Všestary, s. 164 (28) Štauber, B.: Archeologický skanzen Březno a jeho muzejní využití, s. 149,150. (29) http://www.hlavnespravy.sk/nitra-prve-objekty-archeologickeho-skanzenu-mozu-vzniknut-uz-tento-rok/196284/. (30) Kotorová - Jenčová, M. - Vatecha, M.: Záměr vybudovat Archeopark Živá archeologie při Vlastivědném muzeu v Hanušovcích nad Topľou, s. 202; http://hn.hnonline.sk/ekonomika-a-firmy-117/hanusovce-brzdi-pri-projekte-archeoparku-legislativa-562848). (31) http://orava.sme.sk/c/6979005/na-oravu-sa-vratil-pravek.html.

Popis k obrázkům: Obr. 1. Archeoskanzen Pravěká osada Mokrý Kút, Vyšný Kubín. (foto: Tomáš Demian, IPEA n.o.). Obr. 2. Archeoskanzen Pravěká osada Mokrý Kút, Vyšný Kubín. Experimentální archeologie - vypalování keramiky. (foto: Tomáš Demian, IPEA n.o.). Obr.3. Archeologické muzeum Liptovská Mara – Havránok. (http://www.mikulas.sk/sk/navstevnik/vylety_do_okolia/po_stopach_keltov_-_na_vlnach_liptovskej_mary.php). Obr. 4. Archeologické muzeum Liptovská Mara – Havránok. (http://www.liptovskemuzeum.sk/na-havranku-opat-ozila-minulost/).

[1] Za informace děkuji PhDr. J. Schmidtové. [2] Carnuntum: archeopark Carnuntum, bývalé hlavní město římské provincie Horní Panonie, se rozkládá v katastrech obcí Petronell-Carnuntum a lázní Bad Deutsch-Altenburg. Areál archeoparku pozůstává ze tří částí. Jádro tvoří archeologické muzeum v přírodě v Petronelli, kde návštěvníka uvítá obrovská plocha s odkrytými a zakonzervovanými zbytky architektury in situ na území původního antického civilního města. Zajímavostí je rekonstrukce Chrámu bohyně Diany, patronky gladiátorů, postavená přímo na odkrytém půdorysu původního chrámu, uvnitř s expozicí nejcennějších nálezů z lokality. Součástí archeoparku je i civilní amfiteátr v Bad Deutsch-Altenburgu.(23)