Nepostradatelnou podmínkou existence zařízení sociálních služeb je správně nastavený management, dostatek zdrojů a efektivnost ekonomiky samotného provozu. Sociální služby na Slovensku zdaleka nepokrývají potřebu obyvatel a dlouhodobě čelí nerovnoměrnému rozdělení a nedostatku finančních zdrojů. Navíc zákonné podmínky existence a fungování těchto důležitých služeb se neustále mění se změnami politických subjektů v čele vlády a prosazováním různých lobistických zájmů zúčastněných stran (vláda, státní a regionální instituce, zřizovatelé, management, zaměstnanci, přívrženci, dodavatelé, sponzoři, dobrovolníci, ale i klienti a jejich blízcí) (1). Přitom každá zúčastněná strana deklaruje svůj prvořadý zájem o klienta, ale ve skutečnosti je mnohokrát klient tím posledním a v nejhorším případě se adekvátní a mu náležící sociální péče ani nedožije.

Úvod

Tento příspěvek se zabývá managementem a ekonomikou celoročních pobytových sociálních služeb (2) v zařízeních sociálních služeb, jako jsou domov sociálních služeb (DSS) a zařízení pro seniory (ZpS). V ostatních typech zařízení sociální péče jsou management a ekonomika obdobné, aplikované přiměřeně k typu poskytované činnosti. Pro klienta je ideální, pokud mu je poskytována sociální služba v zařízeních tzv. rodinného typu, avšak ekonomika takového zařízení může být finančně náročnější. Velmi mnoho organizací poskytuje sociální péči více typů a pro více klientů, resp. v kombinaci se zdravotní péčí. Obecně platí, že pokud organizace poskytuje mix sociálně-zdravotních nebo čistě sociálních služeb pro širší klientelu, ekonomika je efektivnější, ale management náročnější na zajištění péče orientované na klienta. Z hlediska klienta je ideální domácí ošetřovatelská, resp. pečovatelská péče, kde klient zůstává v kruhu své rodiny a ve svém vlastním prostředí. Ne vždy je možné poskytovat takovou péči v domácím prostředí, ať už se jedná o chybějící resp. selhávající rodinu (sociální aspekt), nebo závislost klienta na nepřetržité pomoci jiné osoby (zdravotní aspekt).

Management sociálních služeb

Pro management jakékoliv organizace jsou nejdůležitější lidé, jejich odborná kvalifikace a dovednosti, jakož i jejich nasazení pro věc a schopnost spolupracovat se všemi zúčastněnými stranami. Výběr správných lidí a určení jejich odpovědností a kompetencí v rámci vhodné organizační struktury je klíčem k úspěšnému managementu. Organizace, která má zájem poskytovat služby v oblasti sociální péče, musí splnit podmínky získání licence, kterou vydává příslušný samosprávný kraj podle zákona NR SR č. 448/2008 Z. z., o sociálních službách (2), přičemž pro zahájení provozu sociálního zařízení je nutné splnit hygienické podmínky, minimální požadavky na personální zabezpečení a materiálně-technické vybavení podle příslušných zákonů.

Minimální personální zabezpečení tvoří z manažerského hlediska tzv. liniový personál, který je v přímém kontaktu s klientem a který zajišťuje hlavní činnost organizace nebo jejího jednoho střediska – v tomto případě DSS, resp. ZpS. Na základě teorie Henryho Mintzberga a jeho koncepce organizační struktury, kterou publikoval v 80. letech minulého století (3), kromě liniového personálu má organizace další podpůrný personál a tzv. technostrukturu. Tato podpůrná střediska jsou kromě správy a administrativy: kuchyň, prádelna, úklid, rehabilitace apod. (obrázek 1 – Organizační zabezpečení zařízení sociálních služeb).

Tyto podpůrné činnosti může zajišťovat organizace vlastními pracovníky nebo subdodávkou, přičemž rozhodnutí závisí na velikosti organizace, počtu klientů a podmínkách provozu. Například obecně platná zásada je, že provoz stravovacího zařízení není finančně efektivní, pokud má méně než 100 strávníků. Konkrétní zařízení o větší kapacitě strávníků však nemusí mít prostorové nebo finanční možnosti na to, aby zřídilo vlastní kuchyň. Pracovníci podpůrných činností by měli být vedeni k maximální podpoře liniových pracovníků, kteří jsou jejich interními klienty a jejichž spokojenost se projeví v kvalitní službě konečnému, tedy externímu klientovi, což v případě sociální péče je nejen klient, ale i jeho rodina a blízcí.

Fungování hlavních a podpůrných činností zařízení sociálních služeb by mělo maximalizovat efektivnost a kvalitu zajištění hlavních cílů a záměrů organizace ve smyslu jejího poslání a zákona 448/2008, o sociálních službách (2):

  • Vykazování odborných činností (sociální poradenství, ošetřovatelská péče v zařízení, sociální rehabilitace a jiné) § 16.
  • Vykazování obslužných činností (ubytování, stravování, úklid, praní, žehlení a údržba prádla a šatstva) § 17.
  • Vykazování dalších činností (jako je příprava a výdej stravy, vykonávání nezbytné základní osobní hygieny, vzdělávání, zájmové činnosti a jiné) § 18.

Výše uvedené cíle jsou náročné na zdroje, v prvé řadě na kvalitu a kvantitu odborného a pomocného personálu. Stanovené cíle jsou na první pohled těžko měřitelné a hodnotitelné, a proto je nesmírně důležitá spolupráce dobře fungujícího týmu a vzdělávání a formace pracovníků. Služba lidí pracujících v sociálních zařízeních je více povoláním a posláním, než jen obyčejným zaměstnáním. Přitom práce lidí v sociální oblasti není finančně ohodnocena tak, jak by si podle spravedlnosti zasloužila.

Ekonomika sociálních služeb v SR

Průměrné náklady na klienta a den v zařízení sociálních služeb se na Slovensku pohybují od 20 € do 40 € podle stupně závislosti klienta na sociální službě, v závislosti na finančních podmínkách a úrovni mezd potřebného personálu v regionu, ve kterém se zařízení nachází. Financování sociálních služeb by se mělo skládat z více zdrojů: klient a jeho rodina, stát, samospráva a zdravotní pojišťovny (kurzívou jsou označeny dnes neexistující zdroje). Podle v současnosti platného zákona na Slovensku by měl každý klient zařízení sociálních služeb dostat od příslušné samosprávy finanční příspěvek na závislost (při maximálním stupni VI. to představuje přibližně sumu 10 € na den) a finanční příspěvek na provoz (vypočítaný pro daný region z ekonomicky oprávněných nákladů, což představuje přibližně 2-5 € na den). Pokud by klient za službu platil jen na úrovni svého důchodu, dokázal by v průměru přispět sumou 10-15 € na den (na Slovensku byl k 1. 7. 2011 průměrný důchod ve výši 366 €). Ve skutečnosti si samosprávy platný zákon vykládají po svém hlavně z důvodu chybějících zdrojů. V praxi to pak znamená, že mnozí neveřejní poskytovatelé nedostanou příspěvek na každého klienta a příspěvek na provoz je vypočítán z ekonomicky oprávněných nákladů zařízení příslušného samosprávného kraje nebo obce a nikoliv jako standardní náklad stanovený na základě empirického průzkumu ekonomicky oprávněných nákladů.

Náklady na péči o klienta zařízení sociálních služeb jsou dobrovolně obětované zdroje na kvalitní zajištění této péče. Z hlediska hledání finanční efektivnosti na straně nákladů je zanedbatelnou skutečností fakt, že 70 % nákladů tvoří personální náklady. Výše bylo zmíněno, že lidé jsou nejdůležitější složkou sociální péče a jejich finanční ohodnocení je už teď poddimenzované, a proto šetřit v této položce je téměř nemožné. Ostatní přímé náklady jsou stravování, praní, žehlení a náklady na ostatní činnosti. Šetření v těchto položkách je možné na úrovni rozhodování, zda vykonávat tyto činnosti vlastními zaměstnanci nebo prostřednictvím kontrahované dodávky.

Možné hledání dalších úspor je v nepřímých nákladech a energiích. Organizace, které provozují zařízení sociálních služeb, jsou častými žadateli v grantových výzvách a projektech, protože pro výše uvedené skutečnosti je problémem zajistit samotný provoz, natož financovat nákup a údržbu vybavení, případně investovat do vzdělávání pracovníků.

Paradoxy (nejen) sociálních služeb

  1. Legislativa a samosprávy Personální zabezpečení sociální péče je dáno zákonem, přičemž nesplnění těchto podmínek může být důvodem pro ztrátu licence nebo finančních příspěvků ze strany samosprávy. Pokud poskytovatel sociální služby nedostane příspěvek na každého klienta, nutí ho to šetřit na mzdových nákladech personálu nebo zatížit klienta a jeho rodinu vyššími poplatky.
  2. Klienti Téměř každý pacient si v průběhu svého života hradil odvody do sociální a zdravotní pojišťovny, a proto je velmi překvapen, že za sociální péči musí nepřiměřeně doplácel. Na druhé straně lidé na Slovensku nejsou naučeni platit za služby péče, protože byli zvyklí, že všechno bylo zdarma. Rovněž je paradoxem fakt, že mnohokrát klient přepíše svůj majetek na svou rodinu, která není ochotna doplácet na péči o svého příbuzného. Paradoxem je, že dokážeme obětovat velké finanční prostředky na drahou dovolenou, oděv a vybavení, ale je nám líto zaplatit lidem, kteří se o nás postarají, když jsme na to odkázáni.
  3. Sponzoři Paradoxně největšími sponzory zařízení sociálních služeb jsou jejich vlastní pracovníci (podhodnocené mzdy) a dobrovolníci. Tato situace je však neúnosná, pokud sponzoring není dobrovolný, ale vynucený špatnou a nespravedlivou ekonomickou situací. Paradoxem je, že v mnoha ohledech je zprostředkovaně poberatelem sponzoringu nikoliv zařízení sociálních služeb nebo klient, ale samotný stát a jeho instituce, které nevytvořily podmínky pro spravedlivé a vícezdrojové financování této péče.

Závěr

Navzdory pesimismu tohoto příspěvku a složité situaci v terénu sociální péče je naděje, že existuje mnoho příznivců sociálních služeb, například i na straně vládních a státních institucí a hlavně samospráv, kteří budou hledat uspokojivá řešení v zájmu cílového klienta, jakož i samotná slovenská společnost, která dokazuje svou vyspělost a humanitu schopností postarat se o své staré, slabé a bezmocné lidi.

Ing. Magdaléna Veselská, Dip Mgmt (Open) finanční manažer a předseda správní rady DOM Božího milosrdenství, n. o., Ul. Tibora Andrašovana 44, 974 01 Banská Bystrica Literatura

(1) J. Arnold, T. Hope: “Accounting for Management Decisions”, 2nd edition, Prentice Hall International (UK) 1990 (2) Zákon NR SR č. 448/2008 Z. z. o sociálních službách a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. (3) Henry Mintzberg, Structure in 5's: Designing Effective Organizations, 1983, Prentice Hall United States ISBN 013855479X (4) Zákon NR SR č. 311/2001 Z. z. § 120 Minimální mzdové nároky, odst. 3 a 4

Odborný měsíčník Sociální služby je nejrozšířenějším periodikem v oblasti sociálních služeb v České republice. Jeho vydavatelem je Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky (APSS ČR), největší profesní organizace sdružující poskytovatele všech typů a druhů sociálních služeb v ČR. Její členskou základnu v současnosti tvoří více než 720 organizací, což znamená přes 1600 registrovaných služeb.

Obálka a obsah čísla ZDE (PDF, 290KB)

Časopis Sociální služby vznikl v roce 2009 transformací dosavadního Zpravodaje APSS ČR. Vychází desetkrát ročně na 36-48 stranách formátu A4 v nákladu 3500-4000 kusů pro cca 16 000 čtenářů z řad poskytovatelů, zřizovatelů i uživatelů sociálních služeb, představitelů veřejné správy, studentů i pedagogů vysokých škol jak v České republice, tak na Slovensku.

Více informací lze získat na webových stránkách http://www.socialnisluzby.eu a http://www.apsscr.cz.

Objednávky pro členské organizace APSS ČR vyřizuje přímo vydavatel nebo redakce na adrese: APSS ČR, Vančurova 2904, 390 01 Tábor, Česká republika, tel./fax: +420 381 213 332 nebo +420 606 832 551, e-mail: redakce@apsscr.cz

Minulá čísla: Celé číslo - Leden 2010 (PDF, 4,54 MB)