Mediální kultura a její dopad na nové formy poruch příjmu potravy

Mediální kultura a její dopad na nové formy poruch příjmu potravy

Úvod

Média a marketing mají v dnešním světě velký vliv na myšlení, cítění, názory i veřejné mínění běžných lidí. Média jsou ideálním prostředkem, který dokáže zasáhnout masy lidí rozmístěné po celém světě a předat jim své poselství. Lidé se totiž rádi přizpůsobí většinovému názoru, nechají si určitým způsobem poradit, nechají se vést. Marketing se naučil těžit z touhy žen po dokonalých tělech a z nepřetržité mužské hrdosti a potřeby vypadat atraktivně, hrdinsky a neodolatelně. Výběr tématu našeho příspěvku byl motivován rostoucí popularitou fitness, bodybuildingu, aktivního životního stylu, a také předpokladem, že posedlost zmíněnými fenomény se bude v nadcházejících letech prohlubovat. I v naší zemi se začíná vytvářet skupina jedinců, kteří svému vzhledu, struktuře postavy a množství pohybové aktivity věnují nadměrnou pozornost. Jedná se o závažný problém, o kterém je třeba mluvit a upozorňovat na rizika spojená s tímto typem chování.1 Naše práce se zaměřuje zejména na lidi, kteří aktivně cvičí, prosazují zdravý životní styl, hodiny svého času věnují tvrdé práci v posilovně, ale s výsledky nejsou spokojeni, a přes stále větší počet alarmujících důkazů o případech, které překročily hranici a tím ohrozily své zdraví, jdou za svým vytyčeným cílem.

Média poskytují lidem značně vlivný kontext, ze kterého se dozvídají o tělesných ideálech a hodnotách, díky kterým budou považováni za atraktivní.2 Ať už historie, umění, literatura, móda, ale i mnohé další sociální faktory, měly vliv na to, jak lidé vnímají lidskou krásu. Avšak nebylo tomu tak až do začátku vysílání prvních němých filmů, či následného zavedení televize do našich domovů, co způsobilo, že lidé byli vystaveni mnoho hodin tématům spojeným s tím, jak bychom měli vypadat. Dnes panuje ve společnosti znepokojení a pomyslný alarm, že celkový vliv médií se stal tak silným, že lidé, speciálně mladé dívky a ženy, se postupně srovnávají s profesionálními modelkami trpícími klinickou podváhou a stanovují si nerealistické a nepřirozené cíle. Mnozí tvrdí, že zvýšený výskyt poruch příjmu potravy, jako jsou mentální anorexie či bulimie, jsou částečně důsledkem negativního obrazu žen o vlastním těle, který je zčásti vyvolán právě médii.3 Avšak ani muži v tomto směru nezaostávají, neboť je nám všem dobře známo, že firmy a podniky věnující se propagaci a prodeji různých doplňků výživy, editoři kulturistických časopisů, režiséři kultovních bojových filmů a mnozí další nevyhledávají štíhlé muže. Naopak, často sahají po mužích, kteří svým zjevem konzumentovi připomínají spíše horu svalů než obyčejného člověka. Analogicky tedy můžeme předpokládat, že výskyt moderních poruch příjmu potravy, jako jsou např. bigorexie, ortorexie či exorexie, jsou také částečně podmíněny mediálním vlivem.

Současné poznatky z řešené problematiky

Chorobná závislost na jídle jako forma nelátkové závislosti patří mezi bio-psycho-sociální poruchy a vyznačuje se řešením problematických a emocionálních situací v životě jedince prostřednictvím jídla a stravování. Myšlenky spojené s jídlem, případně dietou a tělesnou hmotností se stávají důležitějšími než vše ostatní. Zařazujeme sem:

• mentální anorexii (MA),
• mentální bulimii (MB),
• záchvatové přejídání se (Binge Eating Disorder, BED),
• jiné poruchy příjmu potravy (bigorexie, ortorexie, dietování4).

Bigorexie je termín, který se užívá k označení poruchy, při které postižení tělem i duší propadnou nadměrnému, neúměrnému a často až zdravotně škodlivému fyzickému cvičení. Společenský tlak na dosažení správného imidže a fyzické formy, ale i rodinné prostředí dítěti od malička vštěpují, že se je třeba věnovat sportu a vynikat v nějaké fyzické aktivitě.

Ortorexia nervosa je chorobná posedlost zdravou výživou a zdravým stravováním. Jedinci kontrolují v potravinách obsah živin, původ jídla a surovin. Patologická dimenze tohoto fenoménu je diagnostikována tehdy, když jedinec přemýšlí více než 3 hodiny o zdravém jídle, opovrhuje „nezdravým jídlem" a lidmi, kteří se stravují normálně a jedí vše.

Dietování můžeme chápat jako závislost na dietách. Společné znaky poruch příjmu potravy jsou takové, že jedinec:

• pociťuje neodolatelnou touhu opakovat své chování (bažení – craving),
• nepřetržitě myslí na jídlo, tělesnou hmotnost a diéty,
• přestává dělat věci, které předtým dělal přirozeně, a vyhýbá se jim, ztrácí své původní zájmy, koníčky a záliby,
• a co je asi nejtragičtější – ztrácí potěšení z běžných radostí každodenního života,
• pokračuje v chování navzdory zjevným negativním důsledkům na sebe i své užší i širší sociální prostředí (Hupková, 2009). Všechny typy poruchy příjmu potravy se vyznačují zkresleným vnímáním svého těla, což vede k nespokojenosti s vlastním tělem. Fenomén je způsoben kultem těla a medializací štíhlé linie jako dokonalosti těla.

Bigorexie je považována za jednu z nových variant dysmorfófobie, a kromě toho, že je považována za novodobou nelátkovou závislost, nedávno byla zařazena i do seznamu poruch duševního zdraví. Dysmorfófobie byla nejprve definována jako „chorobná myšlenka až přesvědčení jedince, že je nápadný nebo odpuzuje svým tělesným vzhledem".5 Novější pojetí této poruchy se soustředí na její „základní rys spočívající v nadměrném zabývání se nějakým domnělým defektem vzhledu u normálně vypadající osoby".6 Nejedná se přitom jen o obyčejnou nespokojenost, která je u běžné populace častá, ale o „úplné zabrání až chorobnou posedlost vymyšleným defektem".7 Osoby postižené bigorexií vnímají sami sebe jako slabé, malé až fragilní, nedostatečně svalově vyvinuté a snaží se vysokou spotřebou energie, přejídáním se doplňky výživy (především bílkovinovými preparáty), náročným posilovacím tréninkem a nezřídka i zneužíváním léků dosáhnout vzhledu, který je prezentován na stránkách kulturistických časopisů nebo vzhledu hrdiny akčních filmů. „Velkým problémem při snaze o léčení poruchy je skutečnost, že si postižení nepřipouštějí žádné problémy, jsou se svým způsobem života spokojení a mnoho lidí z jejich okolí jim dává najevo, že se chovají normálně až vzorně (protože pravidelně cvičí, k čemuž se oni sami nedokážou přinutit)."8 Někteří muži chtějí zjistit, do jakých rozměrů mohou narůst. Jsou posedlí myšlenkami, že jsou příliš malí a nemají dost svalové hmoty. Tento stav se nazývá svalová dysmorfie, avšak poruchu nacházíme i pod názvem Adonisův komplex, či Adonisův syndrom a jedná se o kompulzivní poruchu odvozenou od tělesné dysmorfické poruchy. Ve většině případů nejsou tito muži malí a mnoho z nich soutěží v kulturistice. Mnoho z nich tráví celé dny v posilovnách, neustále se pozorují v zrcadle, utrácejí značné částky za suplementy a jsou ochotní užívat i nebezpečné steroidy nebo jiné látky na podporu svalového růstu (Olivardia, 2002).

O svalové dysmorfii máme o něco méně informací než o anorexii či bulimii. Často podezříváme zejména genetický a biologický element. Předpokládá se, že příčiny vedoucí k vzniku bigorexie mají velmi podobný původ jako příčiny vzniku anorexie či bulimie. 88 Podobně jako u lidí s anorexií dochází k výraznému poklesu tělesné hmotnosti kvůli různým přísným dietám, i neúměrné cvičení může být důvodem vzniku bigorexie. Také psychologické faktory jako šikana v dětství a překonané traumata mohou přispívat k rizikovým faktorům. Přímou souvislost můžeme nacházet i v případě, kdy matka postiženého byla obětí domácího násilí – bezmocnost z dětství může být kompenzována přehnanou touhou po muskulatuře v dospělosti. Bigorexie se ve velké míře překrývá s depresí – více než polovina všech lidí se svalovou dysmorfií v minulosti trpěla, resp. stále trpí silnými depresemi – a úzkostí, neboť téměř třetina z postižených trpí úzkostnou poruchou, například sociální fobií nebo extrémní plachostí. Zamyslíme-li se nad vlivem steroidů na tuto chorobu, je tam určitá souvislost, ale faktem je, že užívání steroidů vychází právě ze svalové dysmorfie, ne naopak. Samozřejmě nemůžeme vynechat ani kulturní faktory, které vytvářejí představu, ve které je „hrdinský muž" zobrazován jako někdo, kdo má nadpřirozeně vyvinuté svalstvo.9

Samozřejmě ne každý muž, který tráví ve fitness centru svůj volný čas, trpí bigorexií. Existuje několik jednoduchých otázek, jejichž kladné odpovědi nám mohou naznačit, že bigorexie je u daného člověka problémem: a. Ovlivňuje náročný tréninkový a stravovací režim vaše vztahy s ostatními?; b. Trávíte hodně času cvičením s cílem budovat svalovou hmotu/zvýšit sportovní výkon?; c. Myšlíte často na svůj vzhled?; d. Utrácíte velké částky peněz za vylepšení svého vzhledu?10

Na diagnostiku bigorexie se používá dotazník MASS (Příloha A), tedy „Muscle Appearance Satisfaction Scale", krátký, devatenáctibodový dotazník pro posouzení symptomů muskulární dysmorfie. Vyhodnocení dotazníku obsahuje následující faktory: závislost na posilování, frekvence kontrolování svých svalů, užívání látek podporujících růst svalů, zranění spojená s cvičením a spokojenost s vlastními svaly.11 Výzkumný problém a cíl výzkumu

Hlavním výzkumným problémem, který jsme si pro náš výzkum stanovili, byla analýza efektů marketingových komunikátů na vnímání sebe u vybraných respondentů projevujících výrazný zájem o bodybuilding. Cílem výzkumu bylo mapování názorů zkoumaných osob na prezentované marketingové komunikáty – audiovizuální reklamy – a zároveň jsme se snažili zjistit, které prvky vyskytující se v komunikátech je nejvíce oslovily. Výzkumu se zúčastnilo pět respondentů ve věku 26-32 let. Výběr výzkumné vzorky byl záměrný, na základě předem určených znaků. Na mužské pohlaví jsme se soustředili zejména na základě nastudované literatury a získaných poznatků. Výběr výzkumné vzorky jsme taktéž podpořili faktem, že všichni respondenti se věnují fitness, posilování a kulturistice, nejsou v problematice laiky, a tím pádem byly jejich názory a postoje pro náš výzkum hodnotné a relevantní

Metody výzkumu

K získávání informací byl použit kvalitativní výzkum, metoda individuálního hloubkového rozhovoru, ve kterém byla většina otázek otevřených, v kombinaci se škálovacími technikami. Respondentům bylo přehráno 10 audiovizuálních reklam. Taktéž byly nahrány zvukové záznamy rozhovorů, které byly následně přepsány. Přepisy rozhovorů jsou k dispozici u autorů práce. V rámci získávání informací pro náš výzkum jsme využili i škálovací techniky, konkrétně Likertovu škálu, která byla respondentům předložena během výzkumu.

Průběh výzkumu

Při vyhodnocování výsledků výzkumu jsme použili metodu obsahové analýzy, která je vhodná pro vyhodnocování obsahu různých druhů komunikátů. Rozhovory, které proběhly s vybranými respondenty, jsme analyzovali prostřednictvím této metody následovně: a. respondentům bylo přehráno deset audiovizuálních reklam, b. po každé reklamě bylo respondentům předloženo několik tvrzení, která z dané reklamy vyplývala, c. respondenti vyjádřili své postoje a názory k předloženým tvrzením, d. obsahovou analýzou jsme vytvořili kategorie k jednotlivým otázkám pro každou reklamu, e. odpovědi respondentů jsme zařadili do jednotlivých kategorií a zaznamenali do tabulek.

Analýza a interpretace výsledků výzkumu

Na následujících stranách uvádíme analýzy četností zobrazující frekvence výskytu odpovědí u jednotlivých respondentů, a to pro každou z deseti přehraných audiovizuálních reklam.

První reklama se soustředila na prodej a propagaci značkového oblečení, a právě proto jsme tvrzení k dané reklamě formulovali tak, aby se nám prostřednictvím nich podařilo zjistit, jaký postoj mají jednotliví respondenti k volbě svalnatého propagátora a také to, jaký je jejich názor na tuto volbu. Překvapilo nás, že pouze na dvě tvrzení z pěti zareagovali všichni pět respondentů stejně – odpovědí „ano". Odpovědi na tvrzení týkající se názoru opačného pohlaví na svalnaté muže se lišily, stejně jako reakce na v pořadí druhé tvrzení týkající se zvoleného propagátora oblečení.

V reklamě na jogurt MILKO vystupoval chlap s vyvinutým svalstvem, který navíc působil, že je na své výsledky v této oblasti velmi pyšný. Většina respondentů uznala, že je pravděpodobné, že tento konkrétní muž má znalosti nejen o významu bílkovin pro svalový růst, ale také se podle nich vyzná v tématice fitness, posilování a zdravého životního stylu. Podle našeho názoru tak učinili na základě mužova vzhledu a také replik, které v dané reklamě použil. Avšak zajímavé bylo, že při druhém tvrzení, kterým jsme zjišťovali, který ze dvou účinkujících mužů vypadá lépe, tři z nich zastávali názor, že lépe vypadá obyčejný muž bez vyvinuté svalové hmoty.

Ke třetí audiovizuální reklamě se vázaly pouze dvě tvrzení, avšak odpovědi respondentů se ani v jednom z nich zcela neshodovaly. Diskutabilní bylo zejména druhé tvrzení, při kterém se měli respondenti rozhodnout, zda je propagovaný produkt prodávanější díky účinkování celebrity v reklamě. Na základě odpovědí respondentů jsme usoudili, že více z nich váhali, protože se neuměli rozhodnout, zda je prodejnost produktu způsobena celebritou, známou značkou nebo použitím humoru v reklamě.

Při tvorbě tvrzení ke čtvrté audiovizuální reklamě jsme se soustředili zejména na získání postojů a názorů respondentů na přijímání bílkovin ze stravy a z doplňků výživy, konkrétně nás zajímalo, který způsob upřednostňují oni. Na základě získaných odpovědí jsme usoudili, že navzdory tomu, že tři z pěti respondentů upřednostňují přijímání proteinů z pestré stravy, zároveň jsou si vědomi toho, že člověk věnující se fitness a posilování není schopen přijmout potřebné množství pouze ze stravy, a proto je musí přijímat i prostřednictvím různých doplňků výživy.

Nejrůznější odpovědi jsme dostali zejména na poslední tvrzení, a myslíme si, že je to způsobeno faktem, že respondenti nemají dostatek zkušeností s konkrétním doplňkem výživy, a proto neumí posoudit jeho účinky. Zaujaly nás i odpovědi na druhou otázku, neboť pouze tři respondenti uměli identifikovat celebritu, která se vyskytla na plakátu v reklamě. Podle našeho názoru se tak stalo proto, že ostatní dva respondenti se více soustředili na hlavního protagonistu a na jeho slova, případně si všímali propagovaného produktu. Nejvíce souhlasných a potvrzujících reakcí jsme dostali na třetí a čtvrté tvrzení, které se týkaly mužova sebevědomí a odhodlání.

Touto reklamou jsme si nejen potvrdili názor mužů na protagonistu, který byl pro konkrétní reklamu zvolen, ale také jsme se dozvěděli postoje respondentů k důležitosti vedení dětí ke sportu. Pouze dva respondenti si myslí, že výchova je v tomto směru důležitá. Většina zastávala názor, že pokud v sobě člověk má odhodlání, nemusí být tímto směrem veden odmalička, protože to v období dospívání či v dospělosti přijde samo a pokud člověk chce, začne se touto cestou ubírat tak či tak.

Navzdory tomu, že při předchozích tvrzeních, která byla zaměřena na názor opačného pohlaví na svalnaté muže, se respondenti neuměli jednoznačně vyjádřit, v případě této reklamy to bylo jiné. Myslíme si, že je to způsobeno zejména tím, že v této konkrétní reklamě bylo zřejmé, že žena byla okouzlena silou a výkonem svalnatého muže a vyplývalo to i z její mimiky a gestikulace. Na čtvrté tvrzení jsme dostali pět jednoznačných odpovědí, což znamená, že všichni pět respondentů zastávají názor, že lidé užívající doplňky výživy mají větší úspěšnost při dosahování svých fitness cílů.

Odpovědi respondentů na jednotlivá tvrzení byly podle našeho názoru podmíněny i zpracováním reklamy, ze které jasně vyplývalo, že pro ženu byl svalnatý muž atraktivní a v jeho společnosti se cítila dobře.

Tak jako při předchozích reklamách, které jsme během výzkumu přehrávali, i při této nás zajímalo, jaký je názor respondentů na účinkující protagonisty. Na základě získaných odpovědí respondentů jsme usoudili, že respondenti si utvořili názory na lidi vystupující v této reklamě zejména na základě jejich vzhledu, který nasvědčoval tomu, že se posilování a kulturistice věnují již delší dobu a že se v tématice vyznají. Také se nám podařilo zjistit, že v případě nejasností týkajících se správného postupu při dosahování svých fitness cílů, by si muži, kterých jsme se ptali na názor, dali poradit od lidí účinkujících v této reklamě, což je podle nás také podmíněno zejména vzhledem těchto lidí.

Odpovědi na tvrzení, která jsme vytvořili k poslední přehrávané reklamě, nám pouze potvrdily názory respondentů, které uváděli už i při předchozích reklamách. Po přehraní všech audiovizuálních reklam se více respondentů vyjádřilo, že muži, resp. lidé vystupující v jednotlivých reklamách, podle nich neužívají pouze doplňky výživy, ale na základě jejich vzhledu usoudili, že tito lidé pravděpodobně užívají i zakázané, dopingové látky, jako jsou například steroidy, neboť podle jejich názoru není možné dosáhnout takové formy přirozenou cestou.

Doplňující otázky týkající se vlivu MK na spotřebitele

Poté, co jsme respondentům přehráli deset zmíněných reklam, položili jsme jim ještě deset otázek týkajících se vlivu marketingové komunikace na spotřebitele. Metodou obsahové analýzy jsme určili kategorie odpovědí na jednotlivé otázky.

Závěr

Poruchy příjmu potravy jsou jedním z nežádoucích produktů naší vyspělé, konzumní, na výkon orientované společnosti, která se zaměřuje na fyzický vzhled a proporce těla. I když se to nezdá, muži s poruchami příjmu potravy trpí stejně, pokud ne více než jejich ženské protějšky, neboť převládá mínění, že jde o ženské problémy. Většina mužských pacientů se neodváží připustit si svůj problém ze strachu, že se zesměšní.12

Média nám v současnosti prezentují ideály ženské krásy v poměru 90-60-90 a mužské síly a přitažlivosti, která se měří velikostí svalové hmoty, přičemž využívají účinnou zbraň – znalost o síle atraktivity v dnešní společnosti. Zamyslíme-li se nad tím, bigorexie může pramenit právě z pocitu, že pro své okolí i pro sebe musíme být co nejdokonalejší a nejatraktivnější. Ženy se snaží dosahovat „ideálních rozměrů", přičemž tato snaha se jim může vymknout z rukou a nebudou se umět zastavit, dokud vytoužený cíl nedosáhnou, resp. v případě anorexie nepřekročí. Podobně jsou na tom muži a bigorexie. Ve snaze ukázat sobě i svému okolí svou schopnost dokázat cokoliv a jakkoliv se ženou za představou svého vysněného svalnatého těla, avšak za jakou cenu?

Co se týče prevence poruchy, důležitou roli hrají právě média, propagátoři zdravého životního stylu, populární osobnosti, ale i odborná veřejnost, která by se měla podílet na korigování množství mylných informací a upozorňovat na nebezpečí jakéhokoliv extrému.. Závislost na cvičení přináší predisponovaným jedincům pocit kontroly nad vlastním tělem a je podporována obdivem okolí.

Autoři: Mgr. Györgyi Janková, PhD. Bc. Katarína Runnová, Projektová podpora: Studie byla podpořena grantem a je částečným výstupem projektů KEGA: 035UKF-4/2015 Socializační a edukační funkce marketingového komunikátu jako odrazu mediální kultury a UGA III/9/2014 Ortorexie v masmediálním prostoru. Seznam použité literatury

FRENAY, A. C. – MAHONEY, R. M. 1991. Understanding medical terminology. Dubuque: WCB, 1991. FLUSSEROVÁ, J. 2010. Je kulturistika nemoc? (III.) [online], [cit. 2015-01-20]. Dostupné na http://medicina.ronnie.cz/c-6682-je-kulturistika-nemoc-iii.html HALGIN, R. P. – WHITBOURNE, S. K. 1994. Abnormal psychology. London: Brown&Benchmark, 1994. KOLOUCH, V. Bigorexie. [online], [cit. 2015-01-20]. Dostupné na http://www.vyzivaspol.cz/kde-najdu-materialy-o-bigorexii/ KRIVOSUDSKÁ, E. 2010. Nespecifické a novodobé formy poruch příjmu potravy. In: Empatia Bulletin. Roč. XVII. č. 63. ISSN: 1335 8624 MANN, D. 1998. Researchers Shed Light on New Compulsive Exercising Disorder. In: Medical Tribune: Internist & Cardiologist Edition 39(1). MAYVILLE, S. B. – WILLIAMSON, D. A. – WHITE, M. A. – NETEMEYER, R. & DRAB, D. L. 2002. Development of the Muscle Appearance Satisfaction Scale: A self-report measure for the assessment of muscle dysmorphia symptoms. Psychological Assessment. MORGAN, J. F. 2008. The Invisible Man: A Self-help Guide for Men With Eating Disorders, Compulsive Exercise and Bigorexia. New York: Routledge, 2008. s. 42-43. ISBN 978-1-58391-150-1 MYSLIVEČEK, Z. et al. 1956. Speciální psychiatrie. Praha: SZN, 1956. NANCY, C. 2014. Sportovní výživa. 3., doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. s. 229, 231. ISBN 978-80-247-4655-5 NATIONALEATINGDISORDER.ORG. Media, Body Image, and Eating Disorders. [online], [cit. 2016-01-01]. Dostupné na https://www.nationaleatingdisorders.org/media-body-image-and-eating-disorders NORDQVIST, CH. 2014. What is body image? [online], [cit. 2016-01-01]. Dostupné na http://www.medicalnewstoday.com/articles/249190.php

1 KOLOUCH, V. Bigorexie. [online], [cit. 2015-01-20]. Dostupné na http://www.vyzivaspol.cz/kde-najdu-materialy-o-bigorexii/ 2 NATIONALEATINGDISORDER.ORG. Media, Body Image, and Eating Disorders. [online], [cit. 2016-01-01]. Dostupné na https://www.nationaleatingdisorders.org/media-body-image-and-eating-disorders 3 NORDQVIST, CH. 2014. What is body image? [online], [cit. 2016-01-01]. Dostupné na http://www.medicalnewstoday.com/articles/249190.php 4 HUPKOVÁ, I. 2009. Některé formy chorobné závislosti na jídle jako jedna z forem návykového rizikového chování. In: Sociální prevence [online]; roč. 4, č.2, s. 13 – 15. Dostupné na: http://www.nocka.sk/uploads/07/57/0757b2723d09531b7971eb9f640220a7/Kriminalita.pdf 5 MYSLIVEČEK, Z. et al. 1956. Speciální psychiatrie. Praha: SZN, 1956. 6 FRENAY, A. C. – MAHONEY, R. M. 1991. Understanding medical terminology. Dubuque: WCB, 1991. 7 HALGIN, R. P. – WHITBOURNE, S. K. 1994. Abnormal psychology. London: Brown&Benchmark, 1994. 8 MANN, D. 1998. Researchers Shed Light on New Compulsive Exercising Disorder. In: Medical Tribune: Internist & Cardiologist Edition 39(1). 9 MORGAN, J. F. 2008. The Invisible Man: A Self-help Guide for Men With Eating Disorders, Compulsive Exercise and Bigorexia. New York: Routledge, 2008. s. 42-43. ISBN 978-1-58391-150-1 10 NANCY, C. 2014. Sportovní výživa. 3., doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. s. 229. ISBN 978 80247-4655-5 11 MAYVILLE, S. B. – WILLIAMSON, D. A. – WHITE, M. A. – NETEMEYER, R. & DRAB, D. L. 2002. Development of the Muscle Appearance Satisfaction Scale: A self-report measure for the assessment of muscle dysmorphia symptoms. Psychological Assessment. 12 KRIVOSUDSKÁ, E. 2010. Nespecifické a novodobé formy poruch příjmu potravy. In: Empatia Bulletin. Roč. XVII. č. 63. ISSN: 1335 8624