Vysokoškolští studenti, vědečtí pracovníci, ale i odborníci z praxe píšou množství textů. U první jmenované skupiny je to minimálně závěrečná práce, kterou vypracují během svého studia (samozřejmě, že i student bakalářského či magisterského/inženýrského stupně studia může publikovat), u té druhé i třetí skupiny jsou to výzkumné studie, konferenční příspěvky či odborné články. Každoročně se na Slovensku ale i v zahraničí organizuje mnoho vědeckých podujatí, z nichž jsou publikovány různorodé výstupy. Přirozeně, i požadavky na formální úpravu a techniku citování se od organizátora k organizátorovi podujatí mohou lišit, a zpravidla se liší.

Různé texty, různé akce, různé požadavky

Pokud píšete závěrečnou práci, je vždy nezbytné řídit se směrnicí či vnitřním předpisem (zpravidla s názvovými hesly jako směrnice o závěrečných pracích, směrnice o náležitostech závěrečných prací), které má zpravidla každá univerzita či fakulta. V takovémto dokumentu jsou obsaženy informace jako například charakteristika závěrečných prací či postup při jejich odevzdávání, ale i formální požadavky jako rozsah, struktura, technika citování a zapisování bibliografických odkazů a vzory obalu či titulního listu. Tyto směrnice či vnitřní předpisy jsou většinou volně dostupné a stažitelné na webovém sídle vaší fakulty či univerzity. Při tvorbě vaší závěrečné (bakalářské, diplomové, dizertační), rigorózní nebo habilitační práce vycházejte vždy z pokynů obsažených ve směrnici či předpise vaší fakulty. Tyto pokyny můžete obecně uplatňovat i při psaní seminárních či ročníkových prací, které zpracováváte během semestru na jednotlivé předměty vašeho studia.

Pokud si připravujete text do konferenčního sborníku, časopisu či jiného díla, jehož sestavovatelem nemusí být vaše fakulta resp. univerzita, organizátor zpravidla spolu s přihláškou na vědecké podujatí zveřejňuje i tzv. pokyny k psaní příspěvku pro autory – tyto najdete i na webovém sídle časopisu, ve kterém plánujete publikovat. Pokud jsou tedy k dispozici takovéto pokyny, také se vždy jimi řiďte a text zpracujte podle šablony.

Co však v případě, že vám není jasné, jak text formálně upravit, nebo není k dispozici takováto šablona? Existují mezinárodní normy, kterými byste neměli nic pokazit. V tomto článku je v krátkosti a co možná nejsrozumitelněji charakterizujeme.

Základní typy odborných textů

Každý odborný či vědecký text může mít jiný charakter. Zatímco některé časopisy přijímají pouze empirické studie, na jiné akce, jejichž výstupem jsou například konferenční sborníky, můžete napsat i studie přehledové – záleží od charakteru podujatí. To platí i pro závěrečné práce – zatímco bakalářská práce může, ale nemusí mít empirickou část, diplomová by ji měla mít, a dizertační či rigorózní ji musí mít – i zde záleží od vašeho školitele. Odborné texty bychom tedy rozčlenili na dvě velké skupiny, a to:

  • teoretické nebo také přehledové studie – podle Mareše (2013) se využívají zejména na začátku výzkumu a slouží k zmapování toho, co bylo doposud v konkrétní výzkumné oblasti provedeno. Jde o specifický žánr odborné literatury (blíže viz studii uvedeného autora Přehledové studie: jejich typologie, funkce a způsob vytváření, 2013). Přehledová studie může mít například i komparativní charakter. Podstatným znakem je, že takováto teoretická studie neobsahuje vaše výzkumné výsledky, a
  • empirické studie – obsahující výzkumné výsledky, které byly získány kvalitativními výzkumnými metodami, kvantitativními výzkumnými metodami nebo jejich kombinací (smíšený design výzkumu). Jelikož je tato metodologická téma rozsáhlá, doporučujeme si k tématu prostudovat například studie Mareše – Vlčkové (K metodologickým standardům kvantitativních studií v pedagogice: Jak psát o výzkumných zjištěních?, 2013) a Šeďové – Svaříčka (Jak psát kvalitativně orientované výzkumné studie. Kvalita v kvalitativním výzkumu, 2013), jakož i mnoho dalších metodologických publikací. Jak konstatuje Maczkó (2011, in Tomšik, 2016) publikováním výsledků výzkumu se rychle šíří nové poznatky po celém světě.

Mezinárodní normy pro citace a bibliografické odkazy

Problematikou citování a bibliografických odkazů se zabývá mezinárodní standard ISO 690 a ISO 690-2. Do naší praxe byly tyto standardy převzaty jako slovenská norma STN ISO 690 Dokumentácia – Bibliografické odkazy – Obsah, forma a štruktúra z roku 1998 a podle dohody s Českou republikou platí u nás i ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části, kterou přeložili a přijali v České republice v roce 2000. Úplné texty těchto norem nejsou volně dostupné, je možné je zakoupit (např. od Slovenského ústavu technické normalizace či od Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO)). K dispozici jsou však i přehledy těchto norem od různých autorů, dostupné i na internetu. (www.library.umb.sk, cit. 2016)

Technika citování

Citování je způsob uvádění citací, ale i parafrází. Zahrnuje dva aspekty:

  • etiku citování – zda a jak autor dodržuje etické normy ve vztahu k cizím myšlenkám a výsledkům obsaženým v jiných dokumentech a v použité literatuře, a
  • techniku citování – zda a jak správně a podle normy autor realizuje záznamy v citovaných dokumentech. (Katuščák, 1998 in Višňovský – Brincková – Zólyomiová, 2013)

Problematice etiky citování jsme se už věnovali v příspěvku Etika publikování v závěrečných pracích – několik rad pro vysokoškolské studenty (vyd. 08.09.2016), který je dostupný na webové stránce časopisu Prohuman.

Zatímco se však budeme věnovat různým technikám citování, považujeme za důležité objasnit, jaký je rozdíl mezi citací a parafrází. Průcha (2011) uvádí, že funkcí citací je dokumentace poznatků dosažených v určité problematice. Citování ve pravém slova smyslu znamená přesné, doslovné reprodukování části textu z díla jiného autora, které je uvedeno v uvozovkách (a tím formálně vyznačeno) a tento zdroj je uveden přesným bibliografickým údajem. Ještě častěji se v odborných pracích využívá parafrázování. Jde o vyjádření nějakých myšlenek, poznatků z díla jiného autora tak, že není použito doslovné reprodukování, ale daná informace je preformulována, zpravidla zkrácena nebo jinak uspořádána. Parafrázování se využívá i za účelem zhuštění, zkrácení původní informace velkého rozsahu, no i zde je, jak Průcha (2011) upozorňuje, vždy potřebné korektně uvádět původního autora myšlenky.

Vycházejíc z Knechta – Dvořáka (2013) můžeme doplnit, že obecně platí, že text převzatý doslovně musí být v uvozovkách s uvedením jména, roku a strany dokumentu, a text parafrázovaný nemusí být v uvozovkách, přičemž se uvádí pouze jméno a rok vydání dokumentu, číslo strany zde není povinné. Zdroj informace však autoři doporučují v obou případech označit tak, aby ho bylo možné najít, tedy uvést i číslo strany v původním dokumentu.

Spojit citovaný text s odkazem na původní zdroj, ze kterého čerpáte, lze v souladu s normou ISO 690 pomocí některé ze tří technik citování v textu, přičemž všechny tři jsou rovnocenné, ale v jednom dokumentu (závěrečné práci, studii, příspěvku) je třeba používat pouze jednu metodu:

  • metoda číselných odkazů – využívá se pořadové číslo, které je umístěno jako horní index1 nebo v závorce (1). Pokud za sebou následuje více citací téhož dokumentu, mají stejné číslo jako první citace. V tomto případě se doporučuje k číslu uvádět i poznámky pod čarou pro lepší přehlednost – postačí v nich uvést autora, název, rok vydání, a seznam bibliografických odkazů je pak seřazen podle pořadí výskytu autora v textu. Příklad: „citace" (1, s. 25) nebo parafráze (1) pokud tentýž autor, (2) pokud další
  • metoda průběžných poznámek – využívá stejný princip jako při metodě číselných odkazů, ale s tím rozdílem, že pokud je nějaký dokument citován víckrát, následující citace dostávají odlišné, a ne stejná čísla. Příklad: „citace" (1, s. 25) nebo parafráze (2) pokud tentýž i další autor, ale v seznamu bibliografických odkazů se každý citovaný dokument uvádí pouze jednou, a to v abecedním pořadí bez číslování.
  • metoda prvního údaje a data – u nás nejpoužívanější. V textu se uvede v závorkách první údaj (příjmení autora případně název dokumentu) a rok vydání citovaného dokumentu, případně číslo strany. Jednotlivé položky v seznamu bibliografických odkazů se uvádějí v abecedním pořadí a jsou uspořádány podle prvního prvku (příjmení). Zde se nevyužívají poznámky pod čarou. Příklad: „citace" (Šikovná, 2015, s. 32-33) nebo parafráze (Šikovná, 2015), případně můžete odkazovat přímo ve větě, například Jak uvádí Šikovná (2015, s. 32-33) „citát" případně Podle Šikovné (2015) parafráze. (www.library.umb.sk, cit. 2016)

Můžeme konstatovat, že první dvě metody nejsou v našich podmínkách až tak preferované, a to ani v závěrečných pracích (opětovně však upozorňujeme, že to závisí zejména od pokynů univerzit, organizátorů či vydavatelů). Poznámky pod čarou se spíše využívají k objasnění či doplnění textu.

Způsob zápisu údajů v bibliografických odkazech

Vycházejíc ze zmíněných mezinárodních norem ISO lze v krátkosti shrnout tyto základní atributy zapisování údajů v odkazech, přičemž pro lepší přehled uvádíme i příklady:

  • Jméno autora (autorů) se uvádí v pořadí PŘÍJMENÍ, Jméno. Jméno lze zkrátit na iniciálu. Tituly a hodnosti autorů se neuvádějí. U publikací dvou a tří autorů se uvádějí všichni autoři. Jejich jména se oddělují pomlčkou nebo čárkou. Pokud má dokument více autorů než tří, uvede se první autor nebo první tři, za posledním jménem se uvede zkratka a i., a kol. resp. et al. Pokud se v dokumente nenachází jméno autora, lze tento údaj vynechat. Příklad: PŘÍJMENÍ, Jméno. nebo PŘÍJMENÍ, J. PŘÍJMENÍ, J. – PŘÍJMENÍ, J. – PŘÍJMENÍ, J. (nebo oddělené čárkou) PŘÍJMENÍ, J. a i./ PŘÍJMENÍ, J. et al.
  • Název a podnázev se uvádí v jazyku dokumentu kurzívou. Pokud se v dokumente nachází název v několika jazycích, uvede se pouze jeden (typograficky nejvýraznější). Podnázev se uvádí v případě, že je to užitečné z hlediska identifikace. Od názvu se odděluje mezerou, dvojtečkou a mezerou. Podobně se píše i označení zpráv a závěrečných prací. Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu : Podnázev. PŘÍJMENÍ, J. Název dizertační práce : dizertační práce.
  • Pořadí vydání se uvádí pouze při odkazu na monografii jako celek nebo elektronický dokument (pokud je uvedeno). První vydání se neuvádí, další už ano, a to i když s dalším vydáním souvisejí změny. Píše se vždy v jazyku a v pravopise díla, používají se arabské číslice a obvyklé zkratky (např. vyd. (vydání), ed.(edition)). Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. 1 vyd. neuvádíme, ale: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. 2., doplněné a rozšířené vyd.
  • Místo vydání, vydavatel a rok vydání se píší v takové podobě, v jaké jsou uvedeny v dokumentu. Pokud má dokument několik míst vydání nebo vydavatelů, uvede se typograficky nejvýraznější nebo první. Pokud tyto údaje v tištěné publikaci nejsou uvedeny, nahradí se zkratkou b.m., resp. b.v. (bez místa vydání, resp. bez vydavatele). Pozor – vydavatelem není například tiskárna, ve které byla kniha vytištěna, ale instituce či organizace, která dílo vydala. Rok vydání se zapisuje arabskými číslicemi. Pokud se nedá určit, nahradí se rokem udělení copyrightu, rokem tisku, nebo předpokládaným rokem vydání v hranaté závorce (např. [tisk 1975], [c 1970], nebo [ca 1996]. Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. Místo vydání : Vydavatel. Rok vydání. PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. 2., doplněné a rozšířené vydání. Místo vydání : Vydavatel. [tisk Rok].
  • Ročník a číslo periodika - uvádějí se pouze při odkazu na článek v časopise. Oboje se píší vždy arabskou číslicí. V případě periodik se název článku nepíše kurzívou, ale zdrojový dokument (časopis), ano. Před názvem zdrojového dokumentu se uvádí zkratka In (ve významu „v"). Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název článku v jazyku dokumentu. In Název časopisu, rok vydání, roč. X, č. X.
  • Rozsah - u celých děl se uvede poslední číslovaná strana, u kapitol, příspěvků či článků časopisů (tedy částí děl) rozpětí stran. Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. Místo vydání : Vydavatel. Rok vydání. X s. PŘÍJMENÍ, J. Název článku v jazyku dokumentu. In Název časopisu, rok vydání, roč. X, č. X, s. X - X.
  • Standardní číslo – knihy mají číslo ISBN a periodika ISSN. ISBN je údaj povinný při popisu monografií (knih, skript), ale pokud se v dokumente nevyskytuje, neuvádí se. Pro části dokumentů a články (v časopisech, sbornících, kapitolách v knihách) údaj není povinný, přesto ho doporučujeme uvádět. Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu. Místo vydání : Vydavatel. Rok vydání. X s. ISBN XXX-XX-XXX-X. PŘÍJMENÍ, J. Název článku v jazyku dokumentu. In Název časopisu, rok vydání, roč. X, č. X. ISSN XXXX-XXX. s. X – X.

Ještě jednou si uvedeme některé příklady zápisů, tentokrát však z hlediska zdrojového dokumentu.

Monografie resp. část monografie (kniha, učebnice, skripta): ŠIKOVNÁ, J. a kol. Jak napsat závěrečnou práci. 2. vyd. Nitra : Gaudeamus, 2015. 40 s. ISBN 80-04-0567-5. ŠIKOVNÝ, M. Jak citovat. In ŠIKOVNÁ, J. a kol. 2015. Jak napsat závěrečnou práci. 2. vyd. Nitra : Gaudeamus, 2015. ISBN 80-04-0567-5. s. 27-40.

Závěrečná práce: ŠIKOVNÁ, J. Jak napsat závěrečnou práci : diplomová práce. Nitra : UKF, 2015. 40 s.

Článek z časopisu (tištěného a elektronického): ŠIKOVNÁ, J. – ŠIKOVNÝ, J. Jak napsat závěrečnou práci. In Metodologický časopis, 2015, roč. 1, č. 3. ISSN 5524-4789. s. 27-40. ŠIKOVNÁ, J., ŠIKOVNÝ, J. Jak napsat závěrečnou práci. In Metodologický časopis [online]. 2015, roč. 1, č. 3, s. 27-40. [cit. 2015-12-21]. Dostupné na internetu: www.akonapisatzaverecnupracu/metodologickycasopis.sk

Článek ze sborníku (tištěného a na CD): ŠIKOVNÁ, J. Jak napsat závěrečnou práci. In MÚDRY, A. (ed.). 4. Mezinárodní metodologická konference : sborník referátů. Nitra : UKF, 2015. ISBN 80-04-0567-5. s. 27-40. ŠIKOVNÁ, J. Jak napsat závěrečnou práci. In MÚDRY, A. – MÚDRA, E. (eds.). Mezinárodní metodologická konference : sborník referátů [CD-ROM]. Nitra : UKF, 2015. Nitra : UKF, 2015. ISBN 80-04-0567-5. s. 27-40.

Norma: STN 22 06789 Citace a parafráze, 2015.

Vyhláška, zákon: Vyhláška č. 131/1997 Sb. Ministerstva školství Slovenské republiky ze 7. května 1997 o doktorském studiu. Zákon č.131/2002 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění některých zákonů.

Všechny údaje, které při tvorbě zápisu potřebujete, najdete v titulním listu nebo na rubu, tedy na prvním a posledním listu publikace.

Způsob zápisu z elektronických dokumentů Mnohé informace při tvorbě textů čerpáme ze zdrojů, které jsou dostupné pouze nebo i na internetu. Pokud elektronický dokument obsahuje všechny obvyklé údaje, jaké jsou obsaženy v tištěných publikacích, zápis děláme stejně. Rozdíly spočívají v tom, že je nutné uvádět druh dokumentu hned za jeho název do hranatých závorek např. [online], [databáze], [CD-ROM] a také v tom, jelikož se elektronické zdroje mohou ve svém obsahu měnit, je třeba uvést i přesný datum, příp. hodinu převzetí údajů (např. [cit. rok-měsíc-den]), a také se musí uvést přesná lokace, tedy webová stránka (např. Dostupné na internetu: http://www.X.sk. – pro lepší přehlednost má autorka ve zvyku odkaz na webovou stránku podtrhnout). Některé dokumenty mají přidělené tzv. DOI – trvalý identifikátor elektronického dokumentu, který vás propojí přímo na URL adresu (přiděluje se zejména knihám, časopisům a článkům na webu). Pokud nemá dokument nebo webová stránka čísla stran, můžete uvést řádek nebo rozpětí řádků. Příklad: PŘÍJMENÍ, J. Název v jazyku dokumentu [CD-ROM]. Místo vydání : Vydavatel. Rok vydání. X s. ISBN XXX-XX-XXX-X. PŘÍJMENÍ, J. Název článku v jazyku dokumentu. In Název časopisu [online], rok vydání, roč. X, č. X, s. X-X, [cit. rok-měsíc-den]. Dostupné na internetu: celý odkaz nebo DOI. Název webové stránky [online], rok (např. z data poslední aktualizace), řádky X-X. [cit. rok-měsíc-den]. Dostupné na internetu: celý odkaz. U elektronických zdrojů platí, že se vždy snažte vyhledat co nejvíce údajů, které můžete uvést do zápisu.

Mezinárodní standard pro strukturu vědeckých článků

Jedním z nejpoužívanějších struktur je standard IMRaD. Slovo IMRaD je zkratkou anglických slov, jejímž účelem je lépe si zapamatovat strukturu budoucího textu. Tato norma je využitelná jak při kvalitativních, tak i při kvantitativních empirických studiích. Jednotlivé iniciály znamenají: I = Introduction & Importance (úvod a význam) M = Methods (metody) R = Results (výsledky) a = and D = Discussion (diskuse)

Abstrakt Meško (2005, s. 63) vycházejíc z normy ISO charakterizuje jako „zkrácené, přesné vyjádření obsahu dokumentu bez dodatečné interpretace jeho výkladu nebo kritiky a bez hodnotícího stanoviska toho, kdo je autorem abstraktu." Autor dále rozlišuje dva typy abstraktů – nestrukturovaný (píše se souvisle jako jeden odstavec – využívaný zejména v závěrečných pracích) a strukturovaný (kopíruje základní členění dokumentu). Vycházejíc z Meška (2005) můžeme shrnout, že úlohou abstraktu je identifikovat obsah dokumentu, určení relevance ve vztahu k čtenáři (rozhoduje o tom, zda text vůbec bude číst, má tedy i úlohu zaujmout) a také načrtnout hlavní body vašeho textu.

Požadavek na rozsah abstraktu se může lišit (někteří organizátoři uvádějí rozsah v počtu znaků) – abstrakt může být dlouhý jeden odstavec, ale i několik stran. Podle normy IMRaD je však obsahově tvořen, tak jako by měla být i celá studie, z: - úvodu a významu výzkumu (25% rozsahu) - metod (25%) - výsledků (35%, je to nejdůležitější část abstraktu) - diskuse (15%). (www.cmu.edu, cit. 2016) Příklad: Pokud má váš abstrakt rozsah okolo 10 vět, tak přibližně 2 až 3 věty by se měly věnovat úvodu a významu vašeho výzkumu, 2 až 3 věty metodám, pomocí kterých jste problém zkoumali, 4 věty výsledkům a asi 2 věty diskusi (doporučení je pouze orientační).- Úvod a význam (Jaký je výzkum výzkumu?) Začněte tím, že vysvětlíte čtenářům, jaký byl problém, který jste zkoumali, a proč je vůbec váš výzkum důležitý. Přesvědčte je, že je důležité, aby četli i nadále. V úvodu objasněte současný stav výzkumu o vašem problému, poukažte na „mezeru" nebo problém v této oblasti a potom vysvětlete, proč je váš výzkum aktuálním a nezbytným řešením této mezery. (www.cmu.edu, cit. 2016) - Metódy (Co jste udělali?) Metody jsou zpravidla popisovány v minulém čase v trpném rodě s množstvím podkapitol. - Výsledky (Co jste zjistili?) Výsledky prezentují zjištění a výstupy výzkumu. Prezentovat data lze dvěma způsoby, a to oznamováním a komentováním. Oznamování zjištěných dat, například ve formě matematicko-statistických výpočtů, zařazujeme do této části, zatímco jejich komentování můžeme realizovat v následující části, v diskusi. Ujistěte se, že všechny tabulky a obrázky jsou samostatně označeny a očíslovány. Název tabulky píšeme nad ní, ale název obrázku pod ním. Odkazujte na své tabulky či obrázky a stanovujte hlavní trendy. Podporujte tyto trendy zjištěnými daty, stanovujte i další, sekundární trendy a podepřete je daty. Pokud je to potřeba, uvádějte očekávání trendů nebo neočekávané výstupy. (www.cmu.edu, cit. 2016) - Diskuse (Co to znamená?) V diskusi je potřeba shrnout hlavní zjištění, porovnat či propojit tato zjištění se zjištěními dalších výzkumů, uvést nedostatky ve studii a využít tyto nedostatky jako důvody pro další, budoucí výzkumy. V případě potřeby uveďte důsledky svých zjištění pro politiku či praxi. V diskusi vysvětlujte, porovnávejte vaše výsledky s jinými výzkumy. Pokud jde o kvalitativní studii, potvrďte nebo zamítněte hypotézy. Jednoduše, spočítejte a podtrhněte, co data znamenají. (www.cmu.edu, cit. 2016)

Popsaný standard IMRaD není jediným existujícím publikačním standardem. Jak uvádějí Mareš – Vlčková (2013), existují i další publikační standardy přijímané (i) v pedagogických vědách. Autoři zmiňují například standard APA (American Psychological Association, 2009, viz www.apastyle.org), jakož i stručný standard pro psaní výzkumných studií vydaný AERA (American Educational Research Association, 2006) v časopise Educational Researcher.

Záver

Osvojit si techniku citování je pro studenty nezbytné už na začátku vysokoškolského studia. Ačkoli tvorba odkazů může působit komplikovaně, netřeba mít obavy. Postupem času se tato činnost zautomatizuje a nebude už problémem. Ve vztahu k představené struktuře IMRaD platí, že jak jsme již víckrát upozorňovali, je otázkou oborového konsenzu – některé obory ji mohou uplatňovat, jiné ne. Vždy se tedy řiďte směrnicemi či pokyny univerzity v případě závěrečných prací či pokyny pro autory od organizátorů nebo vydavatelů v případě sborníků, časopisů či jiných výstupů. Mezinárodní struktury používejte v případě, že takovéto směrnice či pokyny nejsou k dispozici.

Co však platí pro každý text bez rozdílu, je jedno z pravidel Šeďové – Svaříčka (2013), které můžeme aplikovat na jakýkoli typ textu: upleťte tenkou červenou nit, která se bude prolínat celým textem. Začněte ji plést v úvodu a pokračujte přes teoretická východiska, stav řešení problematiky (úvod a význam), projekt výzkumu (metody), interpretaci výsledků výzkumu (výsledky) až po diskusi a závěr (diskuse), kde vyvrcholí. Tak zajistíte konzistentnost a logičnost vaší práce.

Autor: PhDr. Dominika Kadlubeková, PhD. Autorka patří k nejmladší generaci slovenských andragogů. Od akademického roku 2015/2016 působí jako odborná asistentka na Katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Profiluje se zejména v oblasti edukace odsouzených a propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a probace, profesijní andragogiky a personalistiky, metodiky edukace dospělých a metodologie andragogického výzkumu. V roce 2015 vydala svou první monografii pod názvem Penitenciárna a postpenitenciárna edukácia dospelých.

Seznam bibliografických odkazů

Citácie : Normy platné pre citácie a bibliografické odkazy [online]. Banská Bystrica : UMB. [cit. 2016-09-18]. Dostupné na internetu: http://www.library.umb.sk/publikacna-cinnost/citacie.html

IMRAD Cheat Sheet [online]. [cit. 2016-09-12]. Pittsburgh : Carnegie Mellon University. Dostupné na internetu: https://www.cmu.edu/gcc/handouts/IMRD%20with%20Examples.pdf

KADLUBEKOVÁ, Dominika. 2016. Etika publikovania v záverečných prácach – niekoľko rád pre vysokoškolských študentov. In PROHUMAN. Vedecko-odborný recenzovaný internetový časopis – sociálna práca, psychológia, pedagogika, sociálna politika, ošetrovateľstvo [online], vyd. 2016-09-08. [cit. 2016-09-15]. Dostupné na internetu: http://www.prohuman.sk/pedagogika/etika-publikovania-v-zaverecnych-pracach-niekolko-rad-pre-vysokoskolskych-studentov

KNECHT, Petr – DVOŘÁK, Dominik. 2013. Etika vědecké práce a publikování pro mírně pokročilé. In Pedagogická orientace, roč. 23, č. 4, s. 554-578. [cit. 2016-09-05]. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2013-4-554

MAREŠ, Jiří. 2013. Přehledové studie: jejich typologie, funkce a způsob vytváření. In Pedagogická orientace, roč. 23, č. 4, s. 427-454. [cit. 2016-09-12]. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2013-4-427

MAREŠ, Jan – VLČKOVÁ, Kateřina. 2013. K metodologickým standardům kvantitativních studií v pedagogice: Jak psát o výzkumných zjištěních? In Pedagogická orientace, roč. 23, č. 4, s. 455-477. [cit. 2016-09-14]. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2013-4-455

MEŠKO, Dušan. 2005. Abstrakt. In MEŠKO, Dušan a kol. 2005. Akademická príručka. 2., upravené a doplnené vydanie. Martin : Osveta, 2005. ISBN 8080632006. s. 63-70.

PRŮCHA, Jan. 2011. Etické principy v pedagogickém výzkumu. In SKUTIL, M. a kol. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha : Portál, 2011, s. 23-44. ISBN 9788073677787.

ŠEĎOVÁ, Klára – SVAŘÍČEK, Roman. 2013. Jak psát kvalitativně orientované výzkumné studie. Kvalita v kvalitativním výzkumu. In Pedagogická orientace, roč. 23, č. 4, s. 478-510. [cit. 2016-09-12]. Dostupné na internetu: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2013-4-478

TOMŠIK, Robert. 2016. Štatistika v pedagogickom výskume. Aplikácia komparačných a korelačných metód pomocou programu Microsoft Excel [CD-ROM]. Nitra : PF UKF, 2016. 302 s. ISBN 9788055810270.

VIŠŇOVSKÝ, Ľudovít – BRINCKOVÁ, Jaroslava – ZOLYOMIOVÁ, Patrícia. 2013. Pedagogická metodológia a jej využitie pri tvorbe záverečných prác. Banská Bystrica : Belianum, 2013. 198 s. ISBN 9788055705330.