Photo by Mikey Harris on Unsplash

Úvod

Vyhodnotit kvalitu aplikovaného výzkumu lze podle toho, zda se vytvoří nějaká nová technologie nebo nový úspěšný výrobek. Výsledkem základního výzkumu jsou zejména publikace – vědecké práce, v nichž autoři přinášejí odborné veřejnosti, co a jakým postupem objevili.

Hodnocení vědeckých prací je možné rozdělit podle způsobu na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní hodnocení vědeckých prací se uskutečňuje prostřednictvím názorů odborníků v daném oboru – v rámci recenzního řízení (tzv. peer review) či případové studie. Řadíme sem i zjišťování názorů pracovníků výzkumu (user survey), nebo průzkumy řízené vedoucími pracovníky či úřady. Kvantitativní hodnocení je založeno na využívání scientometrických ukazatelů a bibliometrických údajů – citační indexy, Hirschův index, Impact Factor, národní informační databáze vědy a výzkumu a rovněž údaje z vlastních průzkumů.

Uznáním kvalitní práce je, když ji další vědci citují ve svých publikacích – uvedou určitý výsledek s odkazem na původní publikaci. Zpravidla je vědecká práce citována častěji, pokud je důležitější a zajímavější. Avšak ne zcela vždy to platí. Nejen aktuálnost či působivost práce je významným faktorem, ale podstatné je i zaměření tématu a obor, v němž autor publikuje. Čím užší je téma specifikováno, tím může mít práce méně citací. Rovněž počet odborníků-vědců, kteří se danému tématu věnují, má vliv na citovanost. Specifičtější článek určený pro určitou skupinu odborníků-vědců mívá nižší citovanost. Je třeba zmínit, že vliv na početnost citací může mít i jazyk, v němž je práce publikována, jakož i země, v níž autor působí, či časopis (instituce), kde byla práce zveřejněna. Kvalitu a důležitost vědeckých prací tak lze alespoň přibližně hodnotit či posuzovat jejich citovaností. Údaje o citovanosti bývají vyžadovány při posuzování kandidátů na vědeckopedagogické tituly, při konkurzech na významné vědeckoadministrativní místa a často i při žádostech o granty. Jednou z možností je spočítat skutečné citace prací konkrétního autora za určité období. Pro vyhodnocení citačního ohlasu je však nutné počkat několik roků, proto se často používá tzv. impaktový faktor časopisu („faktor dopadu, vlivu časopisu"), v němž byla práce publikována.

Recenzní řízení

Kvalifikované posouzení díla zaručuje jeho kvalitu. Funkcí recenzního řízení je vyřadit nekvalitní a nepodstatné příspěvky a z přijatých textů odstranit chyby a nepřesnosti tak, aby čtenář dostal spolehlivé a hodnověrné poznatky.

Recenzní řízení se zabývá následujícími prvky:

  • novostí výzkumu,
  • důležitostí pro problematiku,
  • relevantností (zajímavostí) pro čtenáře,
  • původností, pravostí, originalitou – výzkum provedený osobně autorem,
  • správností metodické stránky výzkumu.

Recenzní posudek má být zejména jasným vyjádřením recenzenta k odůvodněnosti vydání posuzované práce. Takovýto postoj je vždy nutné uvést v závěru posudku.

Hlavním kritériem pro toto vyjádření má být odborná kvalita díla. Významné kritérium dále představuje ohodnocení práce autora s literaturou (domácí i zahraniční). Posuzuje se komplexnost a aktuálnost použité literatury. Při skriptech a učebnicích by měl recenzent věnovat pozornost srozumitelnosti textu z pohledu adresáta. Posuzováním učebnic je nutné zjistit (a vyjádřit), zda předložený text má povahu vysokoškolské učebnice. Vědecká monografie – recenzent vyhodnocuje, zda autor vychází z vlastního výzkumu, který je nutné stručně charakterizovat, zda je téma zpracováno autorem v potřebné míře a originálním způsobem (tj. vyjádřit přínos autora k rozvoji dané disciplíny).1 Odborná knižní publikace – nevyžaduje hodnocení přínosu autora k rozvoji vědní disciplíny.

Recenzent by měl uplatňovat zásady:

  • souhlasit s recenzováním příspěvku pouze v případě, že si je vědom své odbornosti v problematice,
  • ctít důvěrnost recenzního řízení a nerozšiřovat informace o řízení (výjimkou je nezbytná komunikace s redakcí),
  • nezneužívat informace recenzního řízení pro svůj prospěch nebo v neprospěch jiných osob,
  • předem vyslovit případný konflikt záujmů či zaujatost ohledně autora nebo tématu příspěvku,
  • vypracovat objektivní a konstruktivní posudek,
  • vyvarovat se osobních útoků a znevažování autora.

Recenzent při posuzování rukopisu hodnotí následující:

  • zda je cíl materiálu zřetelně definován,
  • originalitu,
  • strukturu, stylistickou a jazykovou úroveň příspěvku,
  • použité metody,
  • správnost citování,
  • výstižnost abstraktu a klíčových slov,
  • úroveň grafických příloh.2

Recenzent v závěru svého posudku uvádí: a) rukopis doporučuje k uveřejnění bez výhrad, b) rukopis doporučuje k uveřejnění s výhradou (recenzent se následně vyjádří, zda připomínky byly zohledněny autorem a zda rukopis doporučuje k uveřejnění bez výhrad), nebo c) rukopis nedoporučuje k uveřejnění.

Kategorie evidence publikační činnosti

Ve smyslu vyhlášky Ministerstva školství, výzkumu, vývoje a mládeže Slovenské republiky č. 397/2020 o centrálním registru evidence publikační činnosti a centrálním registru evidence umělecké činnosti z 5. prosince 2020 jsou stanoveny následující kategorie evidence publikační činnosti a kategorie evidence ohlasu na výstup publikační činnosti:

V – Vědecký výstup publikační činnosti V1 – vědecký výstup publikační činnosti jako celek – monografie, kritická pramenná edice, kritický komentovaný překlad, kartografické dílo, katalog uměleckých děl, editovaná kniha, sborník. V2 – vědecký výstup publikační činnosti jako část editované knihy nebo sborníku – kapitola, příspěvek, abstrakt, abstrakt z podujatí, poster z podujatí, příspěvek z podujatí. V3 – vědecký výstup publikační činnosti z časopisu – abstrakt, článek, abstrakt z podujatí, poster z podujatí, článek z podujatí.

O – Odborný výstup publikační činnosti O1 – odborný výstup publikační činnosti jako celek – knižní publikace, přehledová práce, komentovaný výklad, antologie, katalog uměleckých děl, kartografické dílo, slovník, encyklopedie, sborník. O2 – odborný výstup publikační činnosti jako část knižní publikace nebo sborníku – kapitola, příspěvek, abstrakt, abstrakt z podujatí, poster z podujatí, příspěvek z podujatí, recenze, heslo. O3 – odborný výstup publikační činnosti z časopisu – abstrakt, článek, abstrakt z podujatí, poster z podujatí, článek z podujatí, recenze. P – Pedagogický výstup publikační činnosti P1 – pedagogický výstup publikační činnosti jako celek – učebnice pro vysoké školy, učebnice pro střední školy, učebnice pro základní školy, skriptum, učební text, pracovní sešit, didaktická příručka. P2 – pedagogický výstup publikační činnosti jako část učebnice nebo skripta – kapitola.

U – Umělecký výstup publikační činnosti U1 – umělecký výstup publikační činnosti jako celek – knižní publikace, antologie, katalog uměleckých děl, partitura hudebního díla (notový materiál), dramatické dílo, architektonická studie, beletrie, sbírka povídek, sbírka poezie, sborník. U2 – umělecký výstup publikační činnosti jako část knižní publikace nebo sborníku – kapitola, příspěvek. U3 – umělecký výstup publikační činnosti z časopisu – článek.

D – Dokument práv duševního vlastnictví D1 – dokument práv duševního vlastnictví – patentová přihláška, patent, přihláška užitkového vzoru, užitkový vzor, design, topografie polovodičových výrobků, označení původu výrobků, zeměpisné označení výrobků, šlechtitelské osvědčení.

I – Jiný výstup publikační činnosti I1 – jiný výstup publikační činnosti jako celek – publikace, které nelze zařadit do kategorie V, O, P, U nebo D. I2 – jiný výstup publikační činnosti jako část publikace nebo sborníku – části, které nelze zařadit do kategorie V, O, P, U nebo D. I3 – jiný výstup publikační činnosti z časopisu – články, které nelze zařadit do kategorie V, O, P, U nebo D.

Kategorie evidence ohlasu na výstup publikační činnosti:

  1. citace v publikaci registrovaná v citačních indexech,
  2. citace v publikaci včetně citace v publikaci registrované v jiných databázích kromě citačních indexů,
  3. recenze a umělecká kritika v publikaci. 3

Recenzní řízení v časopisech

Velké časopisy s otevřeným přístupem se v recenzním řízení zaměřují pouze na kritéria: původnost (pravost, originalita – výzkum provedený osobně autorem) a správnost metodické stránky výzkumu (soundness – only peer review).

V současnosti nejvíce používaným druhem recenzního řízení je hodnocení rukopisu před jeho publikováním. Po odeslání článku do časopisu posuzuje článek nejprve editor. Pokud je editor toho názoru, že téma nevyhovuje zaměření časopisu, může článek ihned odmítnout (tzv. desk rejection). Zhruba 20% podaných rukopisů skončí v této fázi (Ware 2008). Dalších 40% bývá odmítnuto po posouzení recenzenty (jde o průměrné údaje, Greaves et al. 2006). V důsledku velkého množství textů čekajících na posouzení v redakcích může být i okamžité odmítnutí autorovi doručeno až po několika měsících. Tyto případy se však nestávají často a jde spíše o chybu na straně redakce. V případě, že editor usoudí, že článek by mohl být svým tematickým zaměřením a zpracováním vhodný do časopisu, kontaktuje recenzenty. Ti mohou souhlasit s posouzením článku, ale ho i odmítnout. Pokud autor ve svém průvodním listu uvede možné posuzovatele, editor si je může vybrat, avšak není povinen návrh akceptovat. Editor takovéto kontakty využívá tehdy, je-li problém najít vyhovující počet recenzentů ve vlastní databázi z dané oblasti. Určitě musí editor zkontrolovat, zda nejsou zaujatí, nepocházejí z téhož pracoviště jako autor nebo zda v období posledních 3 až 5 let nenapsali společné publikace. Editor spolupracuje se dvěma recenzenty, v případě souhlasného vyjádření recenzentů bývá článek po odsouhlasení redakční radou a redakčních úpravách publikován v časopise. Pokud nejsou názory recenzentů v souladu, přizve se třetí recenzent, jehož názor rozhodne.

Kritické myšlení je hlavní nástroj recenzenta. Jde o schopnost nezávisle zhodnotit předkládané informace ve smyslu svých znalostí a zkušeností, utvořit si názor a přijmout rozhodnutí. Rukopis posuzuje s patřičnou pozorností, je schopný oddělit podstatné od nepodstatného, najít silné a slabé stránky metodiky a formulovat podnětné připomínky.

První krok recenzenta je zvážit vlastní schopnosti a meze své expertízy – recenzi by měl odmítnout, pokud má hodnotit článek z problematiky, kterou neovládá v dostatečné míře. Rovněž nesmí nevydat případný konflikt záujmů k rukopisu, ať už jde o konflikt záujmů osobního, finančního, profesního, politického nebo jiného charakteru, čímž by bylo možné vzbudit pochybnosti o objektivitě, nezaujatosti recenzenta. Recenzent by měl myslet i na to, zda má dostatečné množství času na vypracování svého hodnocení. V případě odmítnutí recenzování může pomoci redakci tím, že doporučí jiného vhodného recenzenta (COPE 2017). Časopisy se liší v podobě požadavků recenzního řízení, např. zda požadují kontrolu podkladů, dovolují (nebo podporují) kontakt recenzenta a autora, nebo jde o odlišnou politiku pro sdílení obsahu. Údaje získané recenzentem v průběhu řízení jsou důvěrné a bez povolení redakce nesmí o nich informovat ani své studenty či spolupracovníky. Recenzent by měl být při své zpětné vazbě nestranný, podrobný, podnětný, bez osobních poznámek a názory by měl podložit fakty nebo odkazem na literaturu. Redakce obvykle dovolují recenzentům vkládat připomínky pro editora i připomínky přístupné autorovi. Důležitá je neměnnost hodnocení – připomínky pro editora a pro autora by se neměly lišit, konečné doporučení o přijetí či odmítnutí rukopisu by nemělo být v rozporu s připomínkami. V případě, že výsledky nejsou rozhodné, může recenzent požádat o další výsledky, kontrolovat jazykovou (terminologickou) úroveň, posoudit přehled v problematice, novátorství, přiměřenost metod, jejich aplikaci. Recenzent je i po odevzdání hodnocení v kontaktu s redakcí, komentuje nové verze rukopisu.

Přijetí článku s výhradami znamená, že rukopis je autorovi zaslán k přepracování ve smyslu připomínek, které mohou mít podobu maličkostí formální povahy (minor revisions). Připomínky jsou zásadní (major revisions), pokud jde o vážné nedostatky ve zpracování, metodách či interpretaci. Větší množství zásadních nedostatků v článku, avšak zajímavé výsledky a přetrvávající zájem editora, umožňuje odmítnout článek s možností opětovného podání s tím, že autor od základu přepracuje článek (reject with the possibility to resubmit). Pokud editor práci nepřijme v daném časopise, některá vydavatelství umožňují rukopis postoupit do jiného časopisu ve svém portfoliu, tehdy se může přenést posudek a recenzní proces tak nemusí začít od začátku (portable peer review). Pokud má druhý časopis jiné požadavky a autor článek přepracoval (či ponechal v původní verzi), ve smyslu toho recenzent upraví své hodnocení. Rukopis může být vrácen i vícekrát, dokud recenzenti, editor a autor nedojdou k souladu. Po přijetí článku, redakčních úpravách a zalomení (uspořádání textu, obrázků do závěrečné podoby) dostane autor článek ke kontrole a následně je článek publikován. Splnění formálních požadavků časopisu obsahuje uzavření licenční smlouvy, někdy i přepis autorských práv na vydavatele. Při odmítnutí článku má autor několik možností. Může se odvolat a opětovně požádat o posouzení, bývá však jednodušší zaslat článek do jiného časopisu. Pokud autor přijme připomínky recenzentů za náležité, měl by článek přepracovat v jejich smyslu.

Během druhé poloviny minulého století vyústila specializace vědních oborů i narůstající množství článků do zavedení recenzního řízení ve všech vědeckých časopisech. Proces peer review se uplatnil i v jiných akademických sférách, jako např. posuzování žádostí o grant. Z důvodu vyvarování se konfliktů, které by probíhaly ve vědecké obci, se recenzní proces začal uskutečňovat pod různým stupněm anonymity. Single-blind peer review (jednostranně anonymní recenzování) – autor práce nedisponuje informací o identitě posuzovatelů; Double-blind peer review (obojstranně anonymní recenzní řízení) – autor nezná jména posuzovatelů a posuzovatelé neznají autora, z důvodu předcházení vzniku zaujatosti (vědomé nebo podvědomé). Ve vysoce specializované vědecké obci však může autora prozradit povaha práce, místo, použitý materiál či jiný prvek, jímž lze dospět k identifikaci. Mnozí autoři vyzdvihují nutnost obojstranné anonymity recenzního řízení, čím dál více vědců však nemá historické předsudky a nevyžadují anonymitu řízení, pokud si mohou vybrat. Naopak, příliš velké množství rukopisů představuje problém z důvodu náročnosti najít způsobilého a ochotného posuzovatele. Otevřené recenzní řízení by mělo zaručovat, že veřejnost ocení práci recenzentů, kteří se proto budou rukopisům věnovat profesionálněji. Pokud recenzent schválí nekvalitní rukopis nebo odmítne dobrý rukopis bez dostatečného odůvodnění, může mu to pokazit dobrou pověst. Časopis British Medical Journal od r. 2014 uveřejňuje podepsané posudky recenzentů i s článkem, což ocenili jak autoři, tak i recenzenti. Časopis PeerJ poskytuje recenzentům možnost podepsat své recenze, pro autory poskytuje možnost uveřejnit historii recenzního řízení (PeerJ 2014). Otvírání recenzního řízení neraz vytváří diskuse o obavách z ubývání počtu recenzentů, to však nemusí nastat.4

Scientometrické ukazatele jako kritérium hodnocení vědecké práce

1. Citační indexy

  • předmětem citačních indexů je sledování počtu citací ve smyslu citačních ohlasů,
  • citační ohlas (cited reference) je jedním z kritérií hodnocení kvality vědecké práce jednotlivce, případně instituce, skupiny autorů apod.,
  • citační ohlasy slouží též jako primární zdroj informací k určení významu vědeckých časopisů podle impakt faktoru a dalších měřítek hodnocení časopisů,
  • citační index autora – počet citací připadajících na jeho publikované práce za určité období,
  • autor má vyšší citační index, čím častěji jsou publikace citovány jinými autory,
  • výsledky nejsou zcela přesné, neboť jako citace se počítají i negativní citace zpochybňující danou publikaci a autocitace – autor cituje své vlastní články, výsledky rovněž závisí na vědním oboru a dalších aspektech, liší se podle databáze, z níž jsou údaje získány, mění se v čase.

Mezi nejvýznamnější citační databáze patří Web of Science Core Collection, Scopus (citace od roku 1995), dále volně dostupné zdroje Google Scholar, Pubmed (pro oblast biomedicíny), NASA ADS (pro oblast astronomie, astrofyziky, fyziky a geofyziky) atd.

2. Hirschův index (h-index)

  • index pojmenovaný podle Jorgeho Eduarda Hirscha (navrhl ho v roce 2005),
  • jde o kvantitativní ohodnocení kvality vědeckých článků publikovaných jedním vědeckým pracovníkem, případně institucí, skupinou autorů,
  • Hirschův index jednotlivce (případně instituce) lze zjistit z citačních indexů jednotlivých vědeckých prací. Jde o číslo h, označující počet článků, které mají citační index rovný či vyšší h. Když má např. osmý necitovanější článek autora citační index 15 a devátý článek citační index 7, pak pro daného vědce je Hirschův index h=8.

Hodnotu h-indexu určitého autora (případně instituce) lze získat v databázi Web of Science Core Collection (h-index je včetně autocitací; h-index bez autocitací je nutné stanovit ručně), v databázi Scopus, kde je h-index včetně autocitací, které lze odstranit – „Exclude from citation overview" (výsledkem je h-index bez autocitací všech spoluautorů – „Self citations of all authors", či dotyčného autora – „Self citations of selected author"); v Google Scholar (který je volně dostupný) pro zjištění lze použít doplněk Firefoxu – Scholar H-Index Calculator. Dále ve specifických databázích jako např. INSPIRE-HEP, která umí automaticky vygenerovat h-index pro výzkumné pracovníky v částicové fyzice. Příklady chybných závěrů při h-indexu lze shrnout následovně: při hledání je třeba dát pozor na shodu jmen či variantu názvu instituce; h-index se v čase mění – je platný k datu zjištění; mohou nastat chyby v databázích; srovnávání výkonnosti vědců v různých oborech; rovněž při vědci působícím v oboru déle než kolega lze předpokládat vyšší h-index; je možné, že každá databáze vypočítá pro téhož vědce odlišné číslo kvůli rozdílnému pokrytí; WoS a Scopus mají rozdílnou hloubku záznamů a neindexují stejné zdroje; možný jiný výsledek v Google Scholar; je nutné uvádět zdroj nebo metodu stanovení; h-index se může lišit i v rámci WoSCC (vygenerovaný automaticky, hodnota včetně autocitací).

3. Impakt faktor (impact factor)

  • činitel dopadu, vlivu časopisu,
  • je obsažen v databázi Journal Citation Reports (JCR), která je jednou z databází na platformě Web of Science – produkt Clarivate Analytics. JCR je zdrojem dalších měřítek hodnocení časopisů,
  • impakt faktor je platný jen pro časopis jako celek (journal impact factor) a pro daný rok. Umožňuje vyhodnocovat a srovnávat vědecké časopisy. Neplatí pro jednotlivé články, z nichž byl vypočítán, ani pro jejich autory,
  • impakt faktor je díky své jednoduchosti a dostupnosti jedním z kritérií pro hodnocení publikační činnosti jednotlivců a institucí,
  • nenahrazuje citovanost článku (autora), tj. jeho jednotlivé konkrétní citační ohlasy, pokud však autor publikuje v časopise s vysokou hodnotou impakt faktoru, pak je jeho práce lépe „obodována" v rámci hodnocení vědecké a publikační činnosti.5

IF časopisu pro daný rok = počet citací (A) / počet publikací za předchozí 2 roky (B) (A) počet citací všech článků publikovaných v časopise za předchozí 2 roky, které byly citovány indexovanými časopisy v průběhu daného roku (B) celkový počet publikací v daném časopise za předchozí 2 roky * * nezahrnuje editorialy, opravy (errata), poznámky, odvolání, diskuze

Závěr

V současnosti lze najít autory, kteří hodnocení kvality své vědecké práce ponechávají na samotný obsah práce a na názor odborníků ze stejného vědního oboru, kteří dokážou kvalitní obsah práce objektivně ocenit, a nikoli na hodnocení v podobě početnosti citací a působivosti impaktového faktoru časopisu. Rovněž lze najít autory, kteří se zaměřují zejména na publikování v časopisech s velkým impaktovým faktorem, občas i pro svou osobní prestiž.

Je pravdou, scientometrické ukazatele ne vždy úplně odrážejí kvalitu vědecké práce, její přínos, důležitost či původnost. Tyto ukazatele mohou být zkresleny mnohými jevy, jakými jsou například negativní citace, zvyšování osobního hodnocení autocitacemi, či sdružováním se v určitém společenství kolegů, kteří přednostně citují práce svých kolegů než konkurenty z vědního oboru. Více vědců zpochybňuje i význam impaktového faktoru a upozorňují na to, že velké světové časopisy zvýhodňují vědce z určitých kruhů, států. V minulosti se staly i případy, kdy časopisy vědcům odmítli publikovat práce a přesto se tito vědci později stali celosvětově slavnými a uznávanými. Těžko hodnotit zpětně dobu, zda už šlo o neodbornost recenzentů a editorů, která zapříčinila neschopnost ocenění kvality práce, nebo šlo o konflikty záujmů pro osobní či finanční důvody.

V každém případě hodnocení vědeckých prací scientometrickými ukazateli nelze považovat za neobjektivní způsob hodnocení, neboť se uskutečňuje prostřednictvím posuzování lidmi z daného vědního oboru, či prostřednictvím dalších lidí, kteří práce citují. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout činnost zkušených recenzentů, kteří zodpovědně a s vysokou odborností posuzují vědecké práce a svým způsobem se tak podílejí na pokroku ve vědě a rovněž tak napomáhají její popularizaci.

Autor: JUDr. Branislav Benkovič

Použitá literatura

COPE Council. Ethical Guidelines For Peer Reviewers. Committee on Publication Ethics. 2017. Dostupné online: https://publicationethics.org/files/4111798b762b4349e6124a7f15dc7aac ČIŽNÁR, I. Základy vědeckovýzkumné práce. Bratislava, 2012, s. 143. ISBN 978-80-89352-68-5 DOBBERSTEINOVÁ, J., HUDECOVÁ, S., STOŽICKÁ, Z. Průvodce světem vědeckého publikování. Bratislava: Vydavatelství otevřené vědy, Centrum vědeckotechnických informací SR, 2019, s. 294. ISBN 978-80-89965-17-5 GREAVES, S., SCOTT, J., CLARKE, M., MILLER, L., HANNAY, T., THOMAS, A., CAMPBELL, P. Nature's trial of open peer review. In: Nature, 444 (7122), 2006, pp. 971-972. Dostupné online: http://www.nature.com/nature/peerreview/debate/nature05535.html HENDERSON, M. Problems with peer review. In: BMJ, 340 (1409), 2010. ISSN 1468-5833. Dostupné online: https://doi.org/10.1136/bmj.c1409 HIRSCH, J.,E. An index to quantify an individual's scientific research output. 2005. Dostupné online: https://www.pnas.org/content/102/46/16569.full HOŘEJŠÍ, V. Můžeme měřit kvalitu vědecké práce? In: Vesmír, č. 2, 2000. Dostupné online: https://vesmir.cz/cz/casopis/serialy/scientometrie-aneb-muzeme-merit-kvalitu-vedecke-prace.html ILAVSKÁ, J. Hodnocení vědy a výzkumu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Bratislava: Univerzita Komenského. 2018. Dostupné online: http://www.sakba.sk/dokumenty/2018/SAK-scientometriaUK-2018.pdf Kritéria na hodnocení úrovně výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti v rámci komplexní akreditace činností vysoké školy. Bratislava: EUBA. 2013. Dostupné online: https://www.euba.sk/www_write/files/916cf2faa309cda6158fec2e3dd3903c PEERJ STAFF. Who's Afraid of Open Peer Review? PeerJ Blog, 2014. Dostupné na: https://peerj.com/blog/post/100580518238/whos-afraid-of-open-peerreview/ Podrobná pravidla hodnocení, podle nichž se postupuje při hodnocení v příslušných oblastech výzkumu. Akreditační komise, poradní orgán vlády Slovenské republiky. Dostupné online: http://www.akredkom.sk/zapis/364fo/Pravidla_hodnotenia_vyskumu_AK_uplne%20znenie.pdf Recenzní řízení a pravidla pro recenzenty. Ústav etnologie a sociální antropologie Slovenské akademie věd. Dostupné online: https://uesa.sav.sk/?q=sk/recenzne-konanie-pravidla-pre-recenzentov Směrnice pro ediční činnost. Fakulta speciální techniky. Trenčín: Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně, 2013. Dostupné online: https://fst.tnuni.sk/fileadmin/smernice/Smernica_pre_EC_FST_2013.pdf Směrnice rektora č. 5/2006 Směrnice pro ediční činnost. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva. 2006. Dostupné online: https://www.paneurouni.com/wp-content/uploads/2017/03/smernica-c_5_2006.pdf Středisko vědeckých informací, Fyziologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i. Dostupné online: http://sun2.biomed.cas.cz/fgu/knihovna/veda_hodnoceni.html SULLIVAN, G., M. What to Do When Your Paper Is Rejected. In Journal of Graduate Medical Education, 2015, vol. 7, nr. 1. Dostupné online: https://www.jgme.org/doi/10.4300/JGME-D-14-00686.1?mobileUi=0 WARE, M. Peer review: benefits, perceptions and alternatives. Publishing Research Consortium, 2008, vol. 4. Dostupné online: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.214.9676&rep=rep1&type=pdf WARE, M., MABE, M. The STM Report - An overview of scientific and scholarly journal publishing. Netherlands: International Association of Scientific, Technical and Medical Publishers, 2018. Dostupné online: http://www.stmassoc.org/2015_02_20_STM_Report_2015.pdf Vyhláška Ministerstva školství, výzkumu, vývoje a mládeže Slovenské republiky č. 397/2020 o centrálním registru evidence publikační činnosti a centrálním registru evidence umělecké činnosti

1 Směrnice pro ediční činnost. Fakulta speciální techniky. Trenčín: Trenčínská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně, 2013. (s. 17) 2 Recenzní řízení a pravidla pro recenzenty. Ústav etnologie a sociální antropologie Slovenské akademie věd 3 Vyhláška Ministerstva školství, výzkumu, vývoje a mládeže Slovenské republiky č. 397/2020 o centrálním registru evidence publikační činnosti a centrálním registru evidence umělecké činnosti (s. 8-11) 4 DOBBERSTEINOVÁ, J., HUDECOVÁ, S., STOŽICKÁ, Z., Průvodce světem vědeckého publikování. Bratislava: Vydavatelství otevřené vědy, Centrum vědeckotechnických informací SR, 2019. ISBN 978-80-89965-17-5, (s. 67-74) 5 Středisko vědeckých informací, Fyziologický ústav Akademie věd ČR