Úvod
Rodina a vztahy v ní tvoří nejvýznamnější součást našeho života a socializace. Z naší praxe vyplývá, že vztahy mezi manželi, partnery, rodiči a dalšími členy rodiny zdaleka nejsou vždy láskyplné a uspokojující. Právě rodinné násilí může být zdrojem velkého napětí, které uvádí její členy do zoufalství, depresí, bezmocnosti, strachu a trestného jednání. Z naší praxe vyplývá, že v současnosti stoupající agrese ve společnosti proniká do vědomí široké veřejnosti. Nejvíce ohroženými skupinami násilí v rodině jsou ženy a děti. Proto se v příspěvku budeme věnovat násilí páchanému na ženách se zvláštním zřetelem na děti jako subjektivní (nepřímé) oběti. Cílem příspěvku je upozornit na děti, které vyrůstají v rodinách, kde dochází k násilí na ženách. Považujeme za nutné upozornit na to, že tyto děti jsou vážně ohroženy v rovině fyzické, psychické i sociální stránky jejich vývoje. Je pro ně nebezpečná aktuální situace v rodině, stejně jako budoucí negativní dopady násilí. Ohrožen je jejich další vývoj a budoucí vztahy v dospělosti.
1 NÁSILÍ PAČANÉ NA ŽENÁCH
Násilí páchané na ženách je problematika, která je v poslední době často předmětem mnoha diskusí nejen ve světě, ale i v Slovenské republice. Násilí postihuje ženy jakéhokoli věku, vzdělání, různých politických a ekonomických uspořádání, všech sociálních vrstev, etnik, kultur i náboženství. V našem příspěvku budeme věnovat zvláštní pozornost ženám – matkám a ženám, kterým bylo dítě svěřeno do náhradní výchovy. Z naší praxe vyplývá, že se jedná o specifický druh násilí, který vyžaduje citlivá a náležité řešení. Proto budou předmětem příspěvku ženy, na které je násilí páchané, a jejich děti, kterým bylo ukradeno dětství. Násilí na ženách je poměrně krátce zkoumaný fenomén, a proto panuje značná nejednotnost v jeho terminologii. Přikláníme se k definici Organizace spojených národů (1993), která charakterizuje násilí na ženách jako „jakýkoli čin rodově podmíněného násilí, který způsobí nebo by mohl způsobit tělesnou, sexuální nebo duševní újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašování nebo úmyslného omezování svobody, a to ve veřejném i soukromém životě“ (Heisse, 2000). Článek 2 podrobněji upřesňuje obsah předchozí definice: „fyzické, sexuální a psychické násilí, které se vyskytuje v rodině, opakované bití, sexuální zneužívání dívek členy domácnosti, násilí související s pomstou, znásilnění v manželství, mrzačení ženských genitálií a další tradiční praktiky, které škodí; dále mimomanželské násilí a násilí související s vykorisťováním.“ (Heisse, 2000) Násilí páchané na ženách je úzce spojeno, některými odborníky dokonce stotožňováno, s pojmem domácí násilí. Pod tímto pojmem se obvykle rozumí opakované a stupňující se násilí fyzické, psychické či sexuální povahy mezi manžely nebo partnery. (Buskotte, 2008) Definice domácího násilí podle Bílého kruhu bezpečí zní: „domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely, partnery a dalšími osobami, ke kterému dochází v soukromí mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopnosti včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah.“ (www.bkb.cz) Podle našeho názoru je domácí násilí širší pojem, neboť zahrnuje také násilí páchané na dětech, na mužích, seniorech a handicapovaných členech domácnosti. Obecně se rozlišují zejména názvy násilí:
- podle místa činu: násilí v rodině, domácí násilí,
- podle subjektu obětí s ohledem na rodinný status a další specifické charakteristiky: týrání dětí, partnerské násilí, týrání starších lidí, týrání fyzicky a/nebo psychicky postižených osob,
- specifikace subjektu obětí podle pohlaví: násilí vůči ženám, ale i násilí vůči mužům. (Mátel, 2011, s. 221)
Obr. č.1 Násilí na ženách jako podmnožina násilí v rodině
„Problémem používání pojmu „násilí vůči ženám“ je jeho široký význam, protože toto se může odehrávat kdekoliv, nejen v domácím prostředí.“ (Mátel, 2011, s. 224) Pro účely příspěvku se budeme věnovat ženám, které zažily násilí v domácím prostředí např. jako manželky, partnerky, matky, sestry, babičky.
1.1. Znaky násilí páchaného na ženách
Chápat chování agresora jako násilné či nikoli je do určité míry subjektivní a závisí na posouzení konkrétní ohrožené osoby. Na druhou stranu je nezbytné si uvědomit, že zde také hraje roli frekvence a intenzita násilného chování agresora. Existují znaky, které se objektivně snaží odhalit, zda jde o násilí nebo ne. Jedná se o následující znaky:
- „opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku jakéhokoli charakteru nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek.
- stupňování – od urážek se stupňuje k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život.
- jasné a nesporné rozdělení rolí ohrožené osoby a násilné osoby – domácí násilí nejsou vzájemné napadení, hádky, rvačky a spory, kde se role násilné osoby a osoby ohrožené střídají.
- anonymita – probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, mimo společenskou kontrolu.“ (Buskotte, 2008, s. 40)
1.2. Formy násilí páchaného na ženách
V odborných kruzích se v souvislosti s násilím páchaným na ženách hovoří o čtyřech základních formách násilí: fyzickém, psychickém (duševním), sexuálním a ekonomickém (finančním), ale také emocionálním a sociálním. (2008b)
Fyzické násilí se projevuje širokým spektrem intenzity útoku. „Zahrnuje všemožné formy brutality, jejich intenzita se stupňuje. Od škrcení, kopání, bití, narůstající agrese ústí v mlácení s úmyslem až usmrtit. S fyzickým násilím se často pojí ničení majetku, tj. hlavně věcí, na kterých ženě záleží, rozbíjení nábytku. Následkem takového násilí dochází u žen k újmám na zdraví a zdravotním problémům s různým stupněm ohrožení zdraví a života. Útoky často vyžadují lékařské ošetření, hospitalizaci. Ženy málokdy vyhledají lékaře, i když jde o těžká zranění.“ (Löw, 1998, s. 56) Uvedené násilí považujeme vzhledem k jeho následkům pravděpodobně za nejviditelnější a nejtvrdší formu násilí páchaného na ženách.
Psychické násilí, někdy označované také jako psychologické, citové nebo emocionální násilí. „Zahrnuje citové a slovní týrání; žena ho pociťuje jako ničivý zásah do pocitu vlastní hodnoty a psychického zdraví. „Jeho přítomnost se dozvídáme ze subjektivních výpovědí žen. Patří sem zesměšňování doma i na veřejnosti, urážlivé poznámky o vzhledu nebo charakteru, osočování a výbuchy zlosti. Tvrzení, že žena je bláznivá, psychicky nemocná, domýšlí si, má sebevražedné sklony.“ (Egger, 2000, s. 3) I když je psychické násilí častou formou násilí páchaného na ženách, mohou být některé jeho podoby sofistikovaně transformované do společensky přijatelných a složitě rozlišitelných a postihnutelných forem. Navíc nezanechává žádné zjevné stopy, jaké zanechává fyzické násilí. Přestože je obtížně prokazatelné ve svých důsledcích, může mít podstatně devastovanější dopad na oběť násilí, zejména na sebedůvěru, představu o sobě samé, sebehodnotu. Podle Ševčíka, D. a Špatenkové, N. (2011) může mít psychické násilí podobu:
- neverbální – např. úmyslné ničení oblíbených věcí,
- verbální – zahrnuje slovní napadání, ponižování, urážení, obviňování, zakazování, vyhrožování, citové vydírání, soustavnou kontrolu. Nezřídka dochází ke zpochybňování psychického stavu ohrožené osoby.
Sexualizované násilí svými důsledky na psychickém a tělesném zdraví oběti stojí někde mezi fyzickým a psychickým násilím. (Egger, 2000) Žena trpí nejen na tělesné, ale především na psychické úrovni. Sexualizované násilí zahrnuje všechny sexuální akty, které jsou ženě vnuceny. Je to závažný akt agrese a zneužití moci, nikoli projev nekontrolovatelných sexuálních pudů. (Matějková, 2009) Nejčastěji se vyskytuje mezi partnery. V případě sexuálního násilí se nemusí vždy jednat o uspokojení sexuálního pudu, naopak je to účinný nástroj ponížení, podrobení a podřízení druhé osoby.
Sociální násilí je „chování, které má za cíl ženu izolovat. Strategie často používaná k manipulaci a kontrole oběti. Přijímá různé podoby: bránění se setkávat s rodinou, přáteli a přítelkyněmi, zamykání doma, odpojování telefonu, sledování telefonátů, zákaz používat auto, absolutní kontrola všeho, co žena dělá, a další.“ (Egger, 2000, s. 4)
Ekonomické násilí znamená nerovnováhu v přístupu k finančním zdrojům a využívání silnější ekonomické pozice. „Zneužívání moci rozhodováním o finančních prostředcích, odmítáním nebo minimalizací finanční podpory, bráněním ve výkonu práce, zaměstnání. Muž nutí ženu k odchodu ze zaměstnání a omezuje její vlastní příjem.“ (Sopková, 1998, s. 103) Pachatel uděluje příliš málo finančních prostředků na výdaje v domácnosti nebo si ponechává zdroje příjmů, aktiva či výdaje utajené před obětí. Oběti násilí páchaného na ženách jsou málokdy vystaveny výhradně jediné formě násilí. (Húsková, 2014) Všechny formy násilí páchaného na ženách mají obvykle společný cíl – získat moc a udržet si plnou kontrolu nad ženou. Násilní jedinci používají nespočet taktik, aby dosáhli svého cíle. Psychické i především ekonomické a sociální násilí je typickým rysem mezigeneračního a transgeneračního násilí.
2 DĚTI JAKO SUBJEKTIVNÍ OBĚTI NÁSILÍ PAČANÉHO NA ŽENÁCH
Děti, které vyrůstají v rodinách, kde dochází k násilí na ženách, jsou vážně ohroženy. Je pro ně nebezpečná aktuální situace v rodině, ale i negativní dopady násilí na jejich další vývoj a budoucí vztahy v dospělosti. Podle Zbrankové (2013) je osobnost rodiče nejdůležitějším modelem žádoucího chování dítěte. Rodiče nejsou jen vychovatelé, ale také objektem výchovy a měli by si sami sobě umět stanovit výchovný cíl, čímž poskytnou dítěti dostatečnou fyzickou, materiální, citovou, intelektuální a duchovní oporu. V případě, že dítě vyrůstá v rodině, kde je násilí páchané, je to pro ně vždy negativní vzor a traumatizující zážitek.
Děti mohou být přímými a nepřímými (subjektivními) oběťmi násilí. Nepřímou obětí domácího násilí jsou ty, které jsou přítomny při násilí, v našem případě vůči matce, tetě, babičce, sestře a podobně. „Z dřívějších amerických výzkumů vyplývá, že asi 70 % případů násilí vůči ženě bylo i s tím, že děti byly vystaveny fyzickému násilí. Ačkoli je tato hranice spíše horním odhadem, i novější studie potvrzují, že 30–60 % dětí, jejichž matky se staly subjekty domácího násilí, bylo zároveň týráno. Americká psychologická asociace odhaduje, že každý rok 3,3 milionu dětí je vystaveno násilí vůči svým matkám. Podle údajů Stanoviska Evropského sociálního výboru (EESC) na téma děti jako nepřímé oběti domácího násilí je v mnoha zemích Evropy minimálně v polovině všech případů domácího násilí přítomno také dítě a přibližně tři čtvrtiny žen, které hledají útočiště v azylových domech, mají se sebou i děti.“(Mátel, 2008) M. Rusnáková (2007) zastává názor, že dnešní společnost je zaměřena na děti a větší pozornost je věnována otázkám jejich týrání a ochrany před každým násilím než dříve. Prvním mezinárodním dokumentem týkajícím se právního postavení dítěte ve společnosti byla Ženevská deklarace práv dítěte (1924). (Rusnáková, 2007) Následně byly přijaty další dokumenty na ochranu dětí, např. Deklarace práv dítěte (1959), Deklarace o ochraně žen a dětí v mimořádných událostech a ve vojenských konfliktech a podobně, Úmluva o právech dítěte (1989). V českém a slovenském právu je ochrana dětí zakomponována v Ústavě Slovenské republiky, Zákoně o rodině, Trestním zákoně, Zákoně o sociální pomoci atd.
Podle novějších studií se ukazuje, že u dětí, které jsou svědkyněmi násilí, se projevují téměř totožné citové, psychické a somatické zdravotní problémy jako u týraných dětí. Stanovisko EESC rovněž zmiňuje některé následky vlivu domácího násilí na děti:
- Děti jsou bezradné tváří v tvář násilí otce/partnera matky, ale částečně se cítí odpovědné za to, co se děje. Věří, že vinu za násilí nesou ony;
- starší děti se snaží chránit matku a samy se stávají oběťmi násilí;
- žijí v psychické zátěži: atmosféře trvalé hrozby, nepředvídatelnosti dalšího vyhrocení situace, existenčního strachu o matku, prožívají bezmoc, pocit izolace kvůli nařízení mlčet před ostatními;
- mají poruchy chování: psychosomatické symptomy; psychické poruchy – snížená sebedůvěra, nepokoj, poruchy spánku, obtíže ve škole, pocity strachu, agrese až myšlenky na sebevraždu;
- může se stát, že děti přebírají problematické vzorce chování dospělých. Naučí se považovat násilí za přijatelný způsob chování, získávají neúctu vůči ženám za normální a propojení lásky s násilím za přirozené. Hrozí nebezpečí, že chlapci si osvojí roli pachatele a dívky roli oběti. Později se samy v dospělosti stanou pachateli i oběťmi domácího násilí. Odborníci v této souvislosti hovoří o transgeneračním přenosu násilí. (Mátel, 2007)
Můžeme konstatovat, že děti, ať už jako přímé nebo nepřímé oběti domácího násilí, vykazují téměř totožné symptomy jako děti se syndromem CAN (Child Abuse and Neglect). Při výskytu více symptomů u dítěte a po rozhovoru s jeho matkou je třeba upozornit oddělení sociálněprávní ochrany dětí a sociální kuratelty (dále jen OSODSK) na příslušném úřadu práce, sociálních věcí a rodiny. Po zjištění případu ohrožení dítěte domácím násilím musí OSODSK situaci v rodině důkladně prověřit a posoudit, jaká opatření na ochranu dítěte podnikne.
V případě potřeby může přistoupit k uložení výchovných opatření a obrátit se s návrhem na ochranu dítěte na příslušný soud. Nejčastěji se jedná o:
- podání podnětu k předběžnému opatření k úpravě péče o dítě, výživy dítěte nebo styku rodiče s dítětem,
- návrh na nařízení předběžného opatření v případech, kdy je dítě bez jakékoli péče nebo je jeho život a příznivý vývoj ohrožen či narušen,
- návrh na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,
- návrh na nařízení ústavní výchovy,
- návrh na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, případně pozastavení jejího výkonu.
Z naší praxe vyplývá, že jde o velmi složité souvislosti, které je nutné s rozvahou a za účasti odborníků dobře posoudit a neustále přihlížet k potřebám a zájmům dítěte.
ZÁVĚR
S ohledem na závažnost problematiky si tato vyžaduje zvláštní pozornost. Ochrana zájmů a potřeb dětí by měla být pro OSODSK prioritou. Z našich zjištění vyplývá, že jde o velmi složité souvislosti, které je nutné řešit za účasti odborníků. V případě násilí páchaného na ženách v rodině, kde vyrůstají děti, je nutná mezisektorová spolupráce založená na vzájemné součinnosti a výměně informací zainteresovaných institucí, hlavně OSODSK, Policie Slovenské republiky, soudu, vzdělávacích institucí a zdravotnických organizací. Opatření Policie by mohly zohledňovat možnosti:
- Vytvořit specializovaný tým pro řešení násilí páchaného na ženách Takové řešení se osvědčilo v mnoha jiných zemích (např. Česká republika, Polsko, Norsko) a znamená, že policie má k dispozici policejní hlídky a vyšetřovatele, kteří jsou speciálně proškolení a citliví k rodově podmíněnému násilí na ženách a jeho různým formám. Specializovaný tým by pomohl odstranit situace, v nichž účinnost a intervence PZ nebyla dostatečně účinná nebo profesionální. Tým by byl pod gescí okresního ředitelství (OR) PZ Odboru kriminální policie a složil by se z vyšetřovatelů/vyšetřovatelek, z referentů s územní a oblastní odpovědností a referenta specialistu skupiny prevence. Počet členů týmu by závisel na velikosti služebního obvodu jednotlivých OR PZ.
- Zajistit vzdělávání k problematice násilí na ženách Specifické vzdělávání k problematice násilí na ženách bylo v PZ realizováno před 6 lety. Vzhledem k velké fluktuaci v PZ je třeba, aby byli policisté k této problematice kontinuálně vzděláváni. Při tvorbě vzdělávacích programů doporučujeme spolupracovat se specializovanými MVO, Institutem pro výzkum práce a rodiny Bratislava a Koordinačně – metodickým centrem pro rodově podmíněné a domácí násilí.
Autorka: kpt. PhDr. Ludmila Húsková, PhD. Okresné Riaditeľstvo Policajného zboru Martin
Seznam bibliografických odkazů
BUSKOTTE, A. 2008. Z pekla ven. Žena v domácom násilí. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 176 s. ISBN 978-80-251-1786-6. HEISE, L. et al. 2000. Násilie páchané na ženách. Bratislava: Aspekt, 2000. 64s. ISBN 80-8032-476-5 EGGER, R. 2000. Konať proti násiliu na ženách. Košice: Pro Familia a Aspekt, 2000. 17 s. ISBN 80-967964-2-9. HÚSKOVÁ, Ľ. 2014. Mental consequences of violence against women. In. Drive your Knowledge be a scientist. Tomas Bata University in Zlin. 2014. s. 730. ZLÍN. ISBN 978-80-7454-339-5 ŠEVČÍK,D. – ŠPATENKOVÁ,N. a kol.: Domácií násilí. Praha. Portál. 2011. s. 192, ISBN 978-80-7367-690-2 LÖW, S. 1998. Konať proti násiliu na ženách. Bratislava: Aspekt, 1998. 170 s. MATĚJKOVÁ, E. 2009. Řešíme partnerské problémy. Praha: Grada Publishing, 2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2338-9 SOPKOVÁ, E. 1998. Situácia žien - obetí domáceho násilia. Bratislava: Aspekt, 1998. 198 s. MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. a kol.: Aplikovaná sociálna patológia v sociálnej práci. Bratislava: VŠ ZaSP sv. Alžbety, 2011. s. 442, ISBN 978-80-8132-009-5 MÁTEL, A. 2008. Deti ako nepriame obete násilia voči ženám. In Sme blog, Petit Press, 2008 RUSNÁKOVÁ, M. 2007. Rodina v slovenskej spoločnosti v kontexte sociálnej práce. 1. vyd. Ružomberok: 2008. 167 s. ISBN 978-80-8084-248-2 TOKOVSKÁ, M. 2013. Úlohy sociálnej práce v kontexte problémov zlého zaobchádzania so seniormi. In Násilie v sociálnej práci. Ed. S.Lovašová, et al. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2013, s. 102-117. www.bkb.cz, 23.11.2020