Výkon trestu v moderním pojetí představuje odlišný přístup od minulosti. V dějinách vězeňství byl výkon trestu odnětí svobody spojen se zadržováním pachatele, přičemž zadržení mělo sloužit k tomu, aby neunikl výkonu trestu smrti nebo aby neutekl před povinností splatit dluh svému věřiteli. Až v posledních dvou stoletích převládá koncepce výchovného a resocializačního charakteru výkonu trestu odnětí svobody. Proto se v tomto procesu úzce spojuje sociální práce se sociální pedagogikou. Pojem penitenciární pedagogika se obecně nepoužívá pro označení výchovné a vzdělávací činnosti realizované v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody.

Někteří autoři, zejména němečtí, používali pro ni označení kriminální pedagogika, autoři zemí bývalého Sovětského svazu mluvili o nápravně-pracovní pedagogice, jiní, zejména polští autoři, o resocializační pedagogice. Problém je však jinde. Pokud je pachatel v každodenní interakci s výchovným pedagogem, můžeme hovořit o více či méně úspěšném procesu resocializace. Jenže problém nastává v době propuštění na svobodu. Najednou je bývalý pachatel odkázán jen na sebe, svou rodinu (pokud ho neodvrhla). Samozřejmě existuje systém postpenitenciární péče, ale klademe si otázku, zda je adekvátní a účinný. Předně musíme vycházet z několika faktů:

  1. Návrat domů po ukončení výkonu dlouhodobějšího trestu odnětí svobody je stresujícím zážitkem. Propuštěný pachatel se dostává do nového prostředí. Mezitím vyrostly nové budovy, ulice, a místní znalost prostředí získává trhliny. Bývalý odsouzenec často přijde o byt, bydlení, práci, zázemí.
  2. Jeho vazby a vztahy jsou popraskané. Manželství se často rozpadlo, přátelé si našli nové partnery, rodiče se odstěhovali nebo mohli zemřít. Není na koho se obrátit.
  3. Propuštěný si musí najít práci nebo jiný zdroj legální obživy. Ozývají se starí dlužníci, kteří požadují vyrovnání svých pohledávek. U mnoha bývalých vězňů se objevuje znovu potlačená drogová závislost, nedostatek sexu, utlačená závislost na alkoholu apod.
  4. V dnešní státní správě, ale i u mnoha soukromých právnických a fyzických osob se při vstupu do zaměstnání vyžaduje potvrzení o bezúhonnosti, což pro tuto skupinu lidí činí nalezení pracovního místa prakticky nedosažitelným snem.

Zde se dostává propuštěný do slepé uličky. Může se sice obrátit na orgán sociální kuratelly pro dospělé. Co mu však sociální kurátor může poskytnout?

Sociální kuratela pro dospělé
Zajišťuje orgán sociálněprávní ochrany dětí a sociální kuratelly pro dospělou fyzickou osobu a zároveň poskytuje následující poradenství a služby:

  • po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu vazby je účastníkem probace nebo mediace podle zvláštních předpisů,
  • pokud zneužívá drogy nebo je závislý na drogách,
  • po zániku ústavní péče a ochranné výchovy po dosažení plnoletosti,
  • pokud byl propuštěn ze zdravotnického zařízení pro léčbu drogových závislostí nebo jiných závislostí,
  • pokud byl propuštěn ze zařízení na resocializaci drogově závislých,
  • pokud požádá o pomoc při řešení nepříznivé životní situace.

Ochranný dohled a probační dohled

Ochranný a probační dohled je v našem trestním zákoníku upraven v § 76 a v §119. § 76
„(1) Ochranný dohled uloží soud pachateli, kterého odsuzuje za obzvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.“ Oproti minulosti jde o změnu, protože ochranný dohled v tomto pojetí se zabezpečuje jen pro velmi úzkou skupinu pachatelů.

Existuje i probační dohled podle § 119 Trestního zákoníku, který se ukládá v souvislosti s podmíněným odkladem výkonu trestu. I tento se neukládá každému odsouzenému.
(1) Pokud soud mladistvému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odloží na zkušební dobu nebo mu trest odnětí svobody podmíněně odloží na zkušební dobu s probačním dohledem, zároveň určí zkušební dobu na jeden rok až tři roky.

Tento dohled vykonává probační a mediační úředník soudu. Bohužel ve soudní praxi stále zůstává skupina pachatelů, která i v podmínkách podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody nebo bezprostředně po výkonu trestu odnětí svobody pokračuje v trestné činnosti. Jedná se zejména o osoby závislé na návykových látkách, kde zajištění přísunu této látky je spojeno s pácháním trestné činnosti převážně majetkového charakteru (zejména podle § 212 TZ, krádež).

Navrhujeme proto tato řešení. Zakončit by bylo třeba dva druhy ochranného dohledu, a to:

a) přísný ochranný dohled, který by odpovídal současnému pojetí ochranného dohledu.

b) běžný ochranný dohled jako obligatorní služba a povinnost pro každého odsouzeného trestu odnětí svobody na období jednoho roku po ukončení výkonu trestu, stejně jako pro každého odsouzeného během výkonu podmíněného odkladu výkonu trestu. Na rozdíl od přísného ochranného dohledu by tento vykonával speciální kurátor kurately dospělých oddělení sociálně-právní ochrany dětí, mládeže a dospělých.

Zdůvodnění:

a) Naše myšlenka vychází z předpokladu, že výchova dospělých prostřednictvím trestu odnětí svobody je poměrně drahá a málo účinná, o čemž svědčí poměrně vysoká recidiva odsouzených. Podle Roneca (Ronec, 2008) je recidiva trestaných žen zhruba 40 %.

b) Bezvýchodisková situace jedince po ukončení výkonu trestu odnětí svobody má kromě vysokého stresu pro postiženou osobu i dopad na společnost, protože tato osoba se často rychle vrací k opětovnému páchání trestné činnosti. Navzdory novým hodnotám, které pachatel během převýchovy v průběhu výkonu trestu osvojuje, navzdory resocializaci, pokud nebude systém sociální kuratelly založen na povinnosti, ale dobrovolnosti, mnoho takových klientů si spíše vyhledá bývalé kumpány a známé než specialistu. Problém nastává i v malých obcích, kde na obecních úřadech těžko najdeme odborníka na sociální oblast, natož speciálního kurátora. Odborník na samosprávu Doktorov uvádí, že: „Města disponují úřady s vysokou kvalifikační úrovní a vysokou specializací pracovníků, zatímco v malých obcích na Slovensku (do 1000 obyvatel) typické obsazení obecního úřadu sestává ze starosty a obvykle dvou administrativních pracovnic se středoškolským vzděláním.“ (Doktorov, 2007, s. 56). (Hašková & Doktorov, 2005).

Sociální kurátor ochranného dohledu

Koncepce dvou úrovní povinného ochranného dohledu v rámci postpenitenciární sociální péče by byla nerealistická bez legislativně přesně vymezeného postavení sociálního kurátora ochranného dohledu. Tento kurátor by měl být konstruován s následujícími charakteristikami:

a) Zvláštní pravomoci a ochrana jako veřejného činitele. Mezi jeho pravomoci mohou patřit i:

  • změna výkonu podmíněného odkladu trestu se zkušební dobou na nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody podle návrhu soudu,
  • kontrola místa pobytu a zdroje obživy jeho klientů,
  • společenská záruka pro zaměstnání klientů spolu se systémem úlev z odvodové povinnosti jako podpory zaměstnávání odsouzených osob,
  • povolení k opuštění místa vyhrazeného pobytu klienta,
  • předložení návrhu soudu na zkrácení zkušební doby podmíněného odkladu trestu za dobré chování klienta;

b) Přísné územní členění. Každý takový kurátor musí mít jasně a přesně definovaný obvod své působnosti (podle trvalého bydliště nebo posledního trvalého bydliště klienta);

c) Spolupráce s orgány policie a soudů.

Situaci však komplikují občané z venkovských oblastí, členové marginalizované romské menšiny, kteří kromě problémů se chováním mají vážné komunikační potíže. Podle Lorana (2008, s. 22) „Za marginalizovaného Róma považujeme občana SR, který je mírně tmavší nebo tmavé pleti, v převážné míře interpersonálně komunikujícího pouze v romském jazyce a reálně se nacházejícího ve stavu sociální a ekonomické degradace.“

V těchto oblastech bude možným řešením vytvoření místa asistenta kurátora ochranného dohledu, který by ovládal romský jazyk, jako i komunikaci s romskou menšinou, případně národnostní menšinou, která se nachází v obvodu tohoto kurátora.

Závěr

Naším krátkým článkem jsme chtěli upozornit na podhodnocený význam postpenitenciární sociální péče, navrhnout nový způsob, který by směřoval k optimalizaci daného stavu a zároveň by pomohl společnosti k lepšímu řešení a přístupu k osobám s patologickým sociálním chováním.

Autor: PhDr. Jarmila Doktorovová
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety
Ústav Rómskych Európskych štúdii

Seznam bibliografických odkazů

[1] HAŠKOVÁ, A., – DOKTOROV, A. 2005. Závery výskumu efektívnosti prevádzkovania základných škôl. Nitra : UKF Nitra - Pedagogická fakulta. ISBN 80-8050-934-4.
[2] LORAN, T. 2008. Ľudský kapitál u marginalizovaných Rómov z aspektu adukácie a potrieb znalostného trhu práce. In TÓTH, K. – LELKES, G. Národnostné a etnické menšiny na Slovensku. Šamorín : Fórum, inštitút pre výskum menšín. ISBN 978-80-89249-24-4, s. 1-95.
[3] RONEC, P. Š. (24. 04 2008). www.edukos.sk/user/files/6956462e9190776cfcfe6c4f0023e4df Cit. 3. 9 2010. Dostupné na Internete: www.edukos.sk/user/files/bf5bf403ad28caff880980e26c0a7e46 www.edukos.sk
[4] Zákon číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon v znení neskorších doplnkov a novi. Slovensko.

Přednáška odznela na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociálním práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. – 21. října 2010, v Piešťanoch a byla publikována ve sborníku této konference:
MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociálnej práci a ďalších pomáhajúcich profesiách. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.