Působí na Univerzitě v Oulu a je první profesorkou pro globální vzdělávání ve Finsku. V rámci své třídenní návštěvy se snažila podpořit slovenské kolegy a kolegyně v běhu na dlouhé tratě – v implementaci Národní strategie pro globální vzdělávání. Vanessa Andreotti a její zkušenosti s výukou rozvojových studií na vysokých školách. Profesorka Vanessa Andreotti přišla na Slovensko na pozvání Nadace Pontis, aby inspirovala účastníky veřejné diskuse, odborné snídaně či celodenní workshop na téma rozvojového a globálního vzdělávání na začátku náročného procesu.
Čas na vznik nového studijního oboru dozrává i na Slovensku. Na několika slovenských univerzitách se již vyučují předměty týkající se globálních a rozvojových studií. Důležité je předem určit, koho má daný obor vychovat a připravit pro praxi: budoucí pedagogy, terénní pracovníky neziskových organizací nebo ty, kteří o rozvojové pomoci rozhodují? Profesorka Vanessa Andreotti působí na Univerzitě v Oulu – řídí výzkumnou skupinu věnující se etice, diverzitě, globalizaci a vzdělávání (EDGE). Její finské pracoviště je jako jediné v Evropě nabízí magisterský program studia zaměřený na kritické interkulturní vzdělávání a mezinárodní program zaměřený na globalizaci a vzdělávání. Podle ní „každý praktický výstup má v pozadí konkrétní teorii – proto se od sebe nedá oddělit vládní příspěvek, teoretický základ univerzit a praktické zkušenosti neziskových organizací.“ Zároveň je důležité přihlížet ke kontextu, protože „definice globálního vzdělávání bude jistě jiná na Slovensku než ve Finsku či ve Velké Británii. Vždy je třeba postupovat od lokálního kontextu směrem ke globálnímu.“
Slovensko má výhodu
Profesorka Andreotti má zkušenosti se začleňováním globálního vzdělávání do vysokoškolského systému ze dvou zemí – z Finska a Velké Británie. Zatímco ve Finsku prosazování globálního vzdělávání iniciovalo Ministerstvo zahraničních věcí před dvěma desítkami let a implementaci zajišťovalo Ministerstvo školství, v případě Velké Británie byl impulz v uplynulém desetiletí dán padesáti neziskovými organizacemi, které požadovaly předmět o rozvojovém vzdělávání a globální dimenzi v učebních osnovách. Vanessa Andreotti upozorňuje, že „v té době ještě internet nebyl masivně rozšířen a využíván pedagogy v přípravě vyučovacího procesu. Byla tedy třeba důkladná produkce učebních materiálů, sběr zdrojů, sestavení nástrojových sad a dostatečné vybavení knihoven – pro získávání a prohlubování vědomostí v rámci globálního vzdělávání.“ Slovensko má výhodu v tom, že už je na trhu dostatek zahraničních materiálů na téma globálního i rozvojového vzdělávání, a také funguje několik tematicky specializovaných portálů na internetu.
Cesta spolupráce
Finsko je ukázkovým příkladem toho, že cíl začlenění globálního a rozvojového vzdělávání do škol lze naplnit, pokud jsou do dialogu přizvány všechny zúčastněné složky: vláda, vzdělávací instituce i neziskové organizace. Slovensko by se mohlo vydat podobnou cestou komunikace a spolupráce. Vanessa Andreotti povzbudila účastníky a účastnice workshopu, aby nadále rozvíjeli dialog s kompetentními (především s Ministerstvem školství): „V této fázi jsou opět v čele neziskovky ve spolupráci s univerzitami – je třeba vynaložit veškeré úsilí na implementaci národní strategie, stejně jako na akreditaci studijního programu.“
Božena Baluchová
Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Jaro 2012. Vydává ho Platforma mimovládních rozvojových organizací (MVRO), která je sdružením právnických osob - zastřešující organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských neziskových organizací, které se zabývají zejména zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí. http://www.mvro.sk