Když v červenci vyhlásil Jižní Súdán nezávislost, lidé ji oslavovali s nadšením. Nyní je na nich, jak s ní naloží. A zda využijí potenciál, který má jejich země. Nejen ve formě těžby ropy. Spravování země mají poprvé ve svých rukou. A odpovědnost je dřina.
„Oslavujme naši těžce vybojovanou svobodu, ale ráno se musíme probudit s čistou hlavou a pracovat,“ uvedl na ustavujícím zasedání jihosudánského parlamentu prezident Salva Kiir Mayardit. A slovo „práce“ opakoval ve svém projevu opravdu často.
K prioritám své vlády zařadil i efektivnější zemědělství. Země má pro něj vhodné podmínky, svůj potenciál však dostatečně nevyužívá a většinu produktů musí draze nakupovat za hranicemi. Mnoho lidí je zároveň ohroženo podvýživou; potravinovou pomoc pro rozvojové a humanitární projekty tam dováží Světový potravinový program. Přitom: „Máme úrodnou půdu, potravinami bychom mohli zásobovat celý region, ne je dovážet. Jen se nebojte zašpinit si ruce,“ píše se ve vyjádření vlády.
Odkaz je adresován všem obyvatelům Jižního Súdánu, poklad v podobě úrodné půdy se však připomíná zejména největšímu kmenu Dinků. Dinkové jsou totiž hrdí pastýři a své bohatství odvozují od počtu krav, které vlastní. Práce na půdě, které by jim možná i v Chartúmu záviděli, je však pro ně něco nového.
Samozřejmě, ne všichni obyvatelé Jižního Súdánu jsou tradiční pastýři. Jenže i ti, kteří se už teď živí obděláváním půdy, potřebují pomoc. Bez investic do osiva, znalostí zemědělských technologií a jen s nářadím, které se podobá motyce, moc toho neodpořou.
I proto by (nejen na papíře) prioritou rozvojové pomoci v Jižním Súdánu měla být skutečná podpora rozvoje zemědělství. A na tuto oblast se zaměřilo i občanské sdružení SAVIO. „Lidé jsou zvyklí farmářit pouze v období dešťů. Proto je učíme například zavlažovat, aby byli méně závislí na množství srážek a dokázali více ovlivnit úrodu,“ přibližuje cíl projektu Juraj Janto ze SAVIO.
Pro farmáře z okolí města Maridi připravili tříměsíční vzdělávací programy, v nichž se učili hospodařit efektivněji. „Kurzy měly teoretickou i praktickou část. Každý jsme plánovali pro dvacet farmářů, ale pro velký zájem jsme je už do prvního kurzu vzali třicet. Vybrali jsme zástupce okolních osad. Ti pak mohou předávat dalším to, co se naučili,“ popisuje Janto.
Na program navazují další podpůrné projekty – banka osiva a sazenic, půjčovna strojů i nářadí a mikropůjčky určené k nastartování hospodářství. Základy zemědělství navíc zařadili do učebních osnov tamní základní školy. Místní lidé přijali projekt s nadšením. „V okolí Maridi žije kmen Azande. Jsou to tradičně drobní farmáři, takže k práci s půdou mají vztah. Hospodářili i během války, jsou pracovití a mírumilovní,“ říká Janto.
Výraznější potíže nenastaly. „Všichni se obávali, co bude po referendu a vyhlášení nezávislosti, ale naštěstí vše proběhlo klidně. Větší problém byl dopravit traktor po blátivé cestě z hlavního města Juby do Maridi,“ přirovnává odlehčeně. Farmáři se učili pracovat s traktorem, bojovat proti škůdcům a zvýšit svou úrodu tak, aby se nemuseli obávat o obživu. Pěstovali zejména kukuřici, sezam, fazole, cibuli, květák, lilek, ananas, banány, papáju či ibišek jedlý. Třetina úrody zůstala jim, zbytek šel na prodej, aby pokryl část nákladů.
SAVIO na projektu spolupracovalo s BoscoAid a bangladéšskou mimovládkou BRAC. Na program poskytl SlovakAid vyše 152 tisíc eur, SAVIO věnovalo 16 tisíc ze sbírky Tehlička pre Afriku a BoscoAid přispěl částkou 15 tisíc eur. Rok trvající projekt se uzavírá a po jeho vyhodnocení SAVIO zváží, jakou formou bude farmáře podporovat dál. Sdružení mimo to rozšířilo základní školu o dvě třídy a v tomto regionu plánuje postavit i nemocnici.
„Jižní Súdán potřebuje nejvíc tři věci – efektivnější zemědělství, školy a zdravotní péči. To jsou základní předpoklady normálního fungování země a chceme je podporovat,“ říká Janto. „Lidé jsou hladoví po znalostech a díky nim má země velký potenciál. Znovu budují svou zemi, učí se. Důležité je, aby ji spravovali rozumně a v míru. Pokud využijí nerostní bohatství, mají dobrou šanci postupovat,“ dodává. Prezident Kiir zdůrazňuje, že Jižní Súdán čekají náročné časy. „Vybudovat zemi není hračka. Bez tvrdé práce to nepůjde. Jen z peněz za prodej ropy a od zahraničních donorů pokrok neuděláme. Naší morální povinností je pracovat, pracovat, pracovat a pracovat! Líní lidé prosperující zemi nevybudují,“ tvrdí prezident.
Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Podzim 2011. Vydává ho Platforma mimovládních rozvojových organizací (MVRO), která je sdružením právnických osob - zastřešující organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských mimovládních organizací, které se zabývají především zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí. http://www.mvro.sk