Osobnost oběti šikanování a kyberšikanování Obětí šikanování ve třídě se nejčastěji stávají ti nejslabší. Svou plachostí, neprůbojností, s pocity méněcennosti a troufám si říci i slušností. Tyto oběti dávají svým postojem a povahou agresorovi doslova signál, že jsou pro něj vhodná kořist. Ve své praxi jsem se velmi často setkala se šikanováním dětí, které byly prospěchově výborné, pilné, sportovně úspěšné. Terčem šikanování bývají žáci s mentálním nebo fyzickým handicapem (poruchy učení, nadváha, nosí brýle, pihy, poruchy řeči), jakož i žáci, kteří velmi dobře vypadají, hezké dívky či hezcí chlapci. Obětí šikanování bývají i noví žáci, kteří se ocitnou jako dobrý terč již v zaběhnutém kolektivu třídy. Obětí může být kterékoli dítě, které se z nějakého důvodu nemůže nebo není schopno bránit. Častěji takové, které má málo kamarádů, něčím se odlišuje od ostatních – vzhledem, oblečením, původem, náboženským přesvědčením. Zvláštní kategorii tvoří oběti pocházející z rodin se slabým socioekonomickým statusem. V těchto rodinách bývá vyšší míra tolerance násilí a menší možnost, že takoví rodiče budou dítě ochraňovat. Varovné signály u oběti Poznání varovných signálů, které naznačují, že dítě je šikanováno, je zásadním krokem v boji proti němu. Ne všechny děti umějí požádat o pomoc. Mnohé děti se nedokážou svěřit, dokonce ani rodičům nebo pedagogovi. Proto vám poznání varovných signálů napoví, že dítě je obětí šikanování:

  • nevysvětlitelná zranění (modřiny, odřeniny, otoky),
  • ztracené nebo zničené oblečení, knihy, elektronika, šperky,
  • časté bolesti hlavy nebo břicha, pocity nevolnosti nebo předstíraná nemoc, celkový pocit únavy dítěte,
  • změny stravovacích návyků – odmítání jídla, nechutenství nebo přejídání; dítě přijde domů hladové, protože mu ve škole vzali svačinu, oběd,
  • potíže se spánkem, časté noční můry, problematické usínání,
  • zhoršení prospěchu, ztráta zájmu o školu, ztráta motivace učit se nebo vůbec chodit do školy,
  • ztráta přátel, vyhýbání se společenským situacím,
  • pocity bezmoci, snížené sebevědomí, výkyvy nálad,
  • útěky z domova,
  • destruktivní chování – sebepoškozování nebo mluvení o sebevraždě.

Považuji za důležité rozpoznat varovné signály potenciálního výskytu šikanování a okamžitě jej začít řešit. V praxi jsem se setkala i s dětmi, které vykazovaly více signálů, a přesto o šikanování nešlo. Šlo o depresivní, úzkostné nebo zneužívané děti. Následky šikanování Následky šikanování se často projevují ještě velmi dlouho po skončení školní docházky, ať už u obětí, nebo agresorů. Například agresoři, kteří se během školní docházky naučí, že šikanování a násilí se vyplatilo, využívají tuto strategii chování i v dospělosti. Pro oběti šikanování považuji za velmi důležité, aby měly v někom blízkém oporu, například v rodičích. Při pocitu opory a lásky se svým rodičům svěří dříve než ty oběti, na které rodiče nemají čas nebo s nimi nemají vytvořený dobrý vztah. Oběť začne utíkat ze školy nebo do školy vůbec nejde. Přibývají neomluvené hodiny a rodiče jsou předvoláni do školy. Jsou dvě možnosti reakce rodiče, když přijde domů z pohovoru. Okamžitě dítěti poskytne emocionální zázemí a racionální řešení. Zodpovědní rodiče převezmou aktivitu a participují se školou a ostatními organizacemi na řešení šikanování jejich dítěte. Ale jsou i rodiče, kteří se vrátí domů a na dítě nakřičí, nepochopí ho. Nezeptají se ho, proč nešlo do školy, co ho k tomu vedlo, zda má ve škole problémy? Dítě potřebuje cítit, že rodič má zájem ho vyslechnout a chce mu poskytnout pomoc. Problémy se často stupňují, protože takový zájem dítě nevidí. Zhorší se mu prospěch, kvůli záškoláctví i známka z chování a v konečném důsledku se z dítěte stane problémový žák. Nehledaly se příčiny a dítě se k šikanování nepřiznalo. Čím déle tento sociálněpatologický jev trvá, tím jsou jeho důsledky vážnější. Šikanování trvale poškozuje duševní i tělesné zdraví oběti. Mohlo by se zdát, že mírné formy šikanování nemohou mít nežádoucí následky, pravdou však je, že „ostrakizovaní" žáci se ve škole necítí dobře, z čehož vyplyne negativní vztah ke škole, resp. časté absence. Takoví žáci mají často problémy s prospěchem, jsou nepozorní ve vyučování, objevuje se záškoláctví, poruchy učení, poruchy sebehodnocení, nejistota a neustálý strach. Počáteční stádia šikanování (1. až 3. stupeň) nakonec dokážou spustit neurotické poruchy či psychosomatické problémy. U obětí 4. až 5. stupně šikanování se následky dotýkají celé osobnosti. Při pokročilých stádiích je už ohrožen život oběti. Když považuje situaci za nezvládnutelnou, může to „řešit" sebevraždou. M. Valihorová (2011) uvádí, že následky šikanování jsou psychické a fyzické, a pokud se šikanování nevyřeší v dětství, může to u oběti způsobit celoživotní problémy. Autorka tvrdí, že u toho, kdo byl šikanován v dětství, mohou v dospělosti vzniknout problémy s méněcenností a depresemi. Mezi psychické následky patří frustrace sociálních potřeb, emoční tlak a stálé napětí. V horším případě se v pokročilejším stádiu může vyskytnout všudypřítomný strach, neúspěchy ve studiu, ale i v osobním životě. Za fyzickými důsledky stojí řada nemocí, jako astma, cukrovka, zvýšená činnost štítné žlázy. Důsledky bývají i sociální a odráží se to v sebevědomí oběti, ve špatném společenském postavení a oběť má špatnou schopnost navázat normální komunikaci. S. Bendl (2003) poukazuje na problémy, které se objevují u oběti, a zařazuje je do kategorie posttraumatické stresové poruchy. Projevuje se psychickými a somatizujícími symptomy. Co dělat, když jsi obětí šikanování Šikanování je vždy nesprávné, kdekoli se odehrává. Ve škole, venku, na kroužcích, na sociálních sítích. Proto si pozorně přečti několik rad, jak postupovat:

  1. Nezůstávej v tom sám! Popřemýšlej, komu se můžeš ve svém okolí svěřit, kdo by se o tebe uměl postarat a zajistit tvou ochranu. Ujišťuji tě, že je důležité to někomu říct, ať už rodičům, přátelům, paní učitelce... I ve škole máš možnost zajít za paní psycholožkou či jiným odborníkem školy (sociálním pedagogem, výchovným poradcem, speciálním pedagogem), kteří ti poradí, co dál.
  2. Možná prožíváš pocity studu a viny. Zapamatuj si, že to nikdy není tvoje vina, když ti druzí ubližují! Stejně tak to není ani tvůj stud.
  3. Není přítelem ten, kdo ti ubližuje. Dobří přátelé spolu většinou vycházejí, i když jsou chvíle, kdy se pohádají. Dobrý přítel si však dokáže přiznat chybu, omluvit se, tehdy může přátelství pokračovat. Pokud s tím nepřestane i přesto, že jsi mu řekl, jak ti je to nepříjemné a jak ti to ubližuje, přeruš s ním co nejdříve kontakt.
  4. Popřemýšlej nad tím, jak se k tobě kamarádi chovali! Někdy si nemusejí sami uvědomovat, že ti svým chováním ubližují.
  5. Neboj se mluvit o svých pocitech! Řekni jim, jak se cítíš! Mluv o konkrétních situacích! (například „Jsem smutný, když se mi vysmíváš", „Zlobí mě, když do mě pořád strkáš.") Přítel si tak může uvědomit, že jeho jednání je nevhodné a nesprávné.
  6. Pamatuj si, že kdybys mu to chtěl vrátit, můžeš tak celou situaci ještě zhoršit!
  7. Nezůstávej zticha! Překonej svůj strach a řekni to nějakému dospělému. Čím déle budeš čekat, tím to může být horší. Mlčení si ti, kteří ubližují, vyloží jako „tichý souhlas", aby v šikanování pokračovali.

Rodiče oběti Učitel a hlavně rodič může na oběti vypozorovat následující příznaky:

  • za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní přátelé;
  • dítě nemá ani jednoho přítele, se kterým by trávilo volný čas, telefonovalo s ním;
  • dítě nezvou na návštěvu k jiným dětem;
  • nechuť jít ráno do školy (zejména pokud dítě dříve mělo školu rádo); dítě odkládá odchod z domu, případně na něm lze při pečlivější pozornosti pozorovat strach. Ztratí chuť k jídlu;
  • dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz a odvoz autem;
  • dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu, bojí se chodit na oběd);
  • usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu;
  • dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se;
  • dítě bývá doma smutné či apatické, nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá se svěřit s tím, co ho trápí;
  • dítě žádá o peníze, přičemž udává málo věrohodné důvody (např. opakovaně říká, že je ztratilo), případně krade doma peníze;
  • dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
  • dítě je obvykle nečekaně agresivní vůči sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje zlobu vůči rodičům;
  • dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní potíže může přehánět, případně je simulovat;
  • dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

Šikanované dítě může mít pocity viny a studu. Často se cítí v bezvýchodné situaci. Má pocity bezmoci, strachu a úzkosti. Některé šikanované děti říkají, že si myslely, že to musí vydržet, že je to součástí dospívání, nebo že to musí zvládnout samy. Nenapadne je, že by se mohly svěřit dospělému, který by jim pomohl, nebo se obávají toho, že se potom situace ještě zhorší. Autorka: kpt. PhDr. Ľudmila Húsková, PhD. POUŽITÁ LITERATURA BENDL, S., 2003. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, 2003. 123 s. ISBN 80-86642-08-9. HÚSKOVÁ, Ľ. 2022. Šikanovanie a kyberšikanovanie v praxi. Martin: A-Knihy, 2022. 111 s. ISBN 978-80-914306-4-1. www. kriminalitamladeze.sk HÚSKOVÁ, Ľ. 2023. Šikanovanie a kyberšikanovanie mládeže. Turany: P+M, 2023. 112 s. ISBN 978-80-974306-4-1. www. kriminalitamladeze.sk VALIHOROVÁ, M., 2011. Psychológia výchovy. Banská Bystrica: 2011 121 s. ISBN 9788055701974. Projekty eSlovensko-Zodpovedne.sk, Ovce.sk, Kybersikanovanie.sk, Sidliskovysen.sk. Nehejtuj.sk, neZavislost.sk, Pomoc.sk, Stopline.sk. [online].[cit.2022-06-03].URL: https://www.kybersikanovanie.sk/index.php.