HEXACO Personality Traits as Predictors of Humor Styles in the Healthcare Context

Výzkumný soubor tvořilo 204 participantů (103 zubních lékařů a 101 pacientů), kteří vyplnili dotazníky HEXACO-60 a Humor Styles Questionnaire. Data byla analyzována pomocí komparační a hierarchické regresní analýzy.

Výsledky komparační analýzy ukázaly, že zubní lékaři dosahovali signifikantně vyšší skóre v afiliativním humoru, extraverzi a svědomitosti, zatímco pacienti vykazovali vyšší skóre v sebeponižujícím humoru. Regresní analýza prokázala, že extraverze představuje robustní prediktor adaptivních forem humoru (afiliativní a sebeposilující), zatímco agresivní humor byl konzistentně negativně spojen s přívětivostí a poctivostí–pokorou. Sebeponižující humor vykazoval pozitivní vztah s přívětivostí a negativní se svědomitostí. Regresní modely naznačily, že osobnostní dimenze vysvětlují významnou část variability stylů humoru, zejména v případě afiliativního humoru.

Studie rozšiřuje existující poznatky o vztahu mezi osobností a humorem tím, že aplikuje model HEXACO na málo prozkoumanou oblast zdravotnické komunikace a poukazuje na význam osobnostně podmíněných komunikačních strategií v interakci zdravotník–pacient. Zjištění mají implikace pro vzdělávání zdravotnických pracovníků, rozvoj komunikačních dovedností a podporu efektivní interpersonální komunikace v klinické praxi. The research sample consisted of 204 participants (103 dentists and 101 patients) who completed the HEXACO-60 and the Humor Styles Questionnaire (HSQ). Data were analyzed using comparative and hierarchical regression analyses.

The comparative analysis revealed that dentists scored significantly higher in affiliative humor, extraversion, and conscientiousness, whereas patients reported significantly higher levels of self-defeating humor. Hierarchical regression analyses demonstrated that extraversion was a robust predictor of adaptive humor styles (affiliative and self-enhancing), whereas aggressive humor was consistently negatively associated with agreeableness and honesty–humility. Self-defeating humor was positively associated with agreeableness and negatively associated with conscientiousness. The regression models indicated that personality traits explained a substantial proportion of the variance in humor styles, particularly in affiliative humor.

This study extends the existing literature by applying the HEXACO model to the underexplored field of healthcare communication and highlights the importance of personality-based communication strategies in dentist–patient interactions. The findings have practical implications for the education of healthcare professionals, the development of communication skills, and the promotion of effective interpersonal communication in clinical practice. Úvod

Humor představuje komplexní sociální a psychologický fenomén, který hraje významnou roli v interpersonální komunikaci a regulaci sociálních vztahů. V každodenních interakcích slouží humor jako nástroj facilitace komunikace, budování vztahů a zvládání zátěžových situací (Martin, 2007; Ruch & Heintz, 2016; Galloway, 2023). Empirické studie poukazují na to, že humor může podporovat sociální soudržnost, snižovat napětí a přispívat k pozitivnímu emocionálnímu prožívání (Kuiper, 2012).

V kontextu zdravotnictví nabývá humor specifický význam, protože interakce mezi zdravotníkem a pacientem je charakteristická asymetrií rolí, zvýšenou mírou stresu a citlivostí na komunikační signály. Výzkum ukazuje, že vhodně použitý humor může přispět ke snižování úzkosti pacientů, zlepšení spokojenosti se zdravotní péčí a posílení důvěry ve zdravotníka (Dean & Major, 2008; Schöpf et al., 2017). Naopak, nevhodný nebo necitlivý humor může vést k narušení terapeutického vztahu a negativnímu hodnocení komunikace (Wanzer et al., 2005; Hardy, 2020).

Současný výzkum zdůrazňuje, že humor není homogenní konstrukt, ale sestává z několika stylů s odlišnými funkcemi a důsledky. Model Humor Styles Questionnaire (HSQ) rozlišuje čtyři základní styly humoru: afiliativní, sebeposilující, agresivní a sebeponižující (Martin et al., 2003). Afiliativní humor představuje využívání humoru k budování a upevňování mezilidských vztahů a vytváření pozitivní sociální atmosféry. Sebeposilující humor označuje schopnost využívat humor jako strategii zvládání stresových situací a udržování pozitivního pohledu na život. Naopak, agresivní humor zahrnuje zesměšňování, ironii nebo sarkasmus namířený vůči druhým osobám, zatímco sebeponižující humor spočívá ve znevažování sebe sama s cílem získat přijetí nebo pobavit ostatní. První dva styly jsou považovány za adaptivní, zatímco agresivní a sebeponižující humor představují maladaptivní formy humoru (Martin et al., 2003). Meta-analytická zjištění naznačují, že adaptivní styly humoru jsou spojeny s pozitivním psychosociálním fungováním, zatímco maladaptivní styly mohou souviset s interpersonálními problémy a nižší kvalitou vztahů (Plessen et al., 2020; Jiang et al., 2020; Ruch & Heintz, 2013).

Jedním z klíčových determinantů využívání humoru je osobnost. Osobnostní rysy představují relativně stabilní dispozice, které ovlivňují chování jednotlivce napříč situacemi (Ashton & Lee, 2014). Jedním z nejvýznamnějších modelů osobnosti současné diferenciální psychologie je model HEXACO, který popisuje osobnost prostřednictvím šesti dimenzí: poctivost–pokora (Honesty–Humility), charakterizující férovost, upřímnost a skromnost; emocionalita (Emotionality), zahrnující tendenci prožívat strach, úzkost a citovou vazbu; extraverze (Extraversion), odrážející sociabilitu, energii a pozitivní emocionalitu; přívětivost (Agreeableness), popisující tolerantnost, shovívavost a ochotu odpouštět; svědomitost (Conscientiousness), charakterizující organizovanost, disciplínu a zodpovědnost; a otevřenost vůči zkušenostem (Openness to Experience), vyjadřující intelektuální zvědavost, kreativitu a otevřenost novým podnětům (Ashton & Lee, 2007; Lee & Ashton, 2016).

Dosavadní výzkum poukazuje na význam jednotlivých dimenzí modelu HEXACO při vysvětlování individuálních rozdílů ve stylech humoru. Adaptivní formy humoru bývají spojeny především s vyšší extraverzí, otevřeností vůči zkušenostem a svědomitostí, zatímco maladaptivní formy humoru souvisejí zejména s nižší přívětivostí, nižší poctivostí–pokorou a vyšší mírou antagonismu (Vernon et al., 2008; Mendiburo-Seguel et al., 2015; Plessen et al., 2020; Čekrlija et al., 2023). Zvláštní pozornost si přitom zasluhuje dimenze poctivost–pokora, která představuje specifický přínos modelu HEXACO oproti tradičním modelům osobnosti. Tato dimenze zachycuje tendenci jedince chovat se férově, skromně a nevyužívat druhé ve vlastní prospěch (Ashton & Lee, 2007; Lee & Ashton, 2016). Výzkumy naznačují, že hraje významnou roli při vysvětlování sociálně citlivých forem chování včetně agresivního humoru. Nízké skóre v poctivosti–pokoře je spojeno s vyšší mírou manipulace, antagonismu a tendencí využívat humor na úkor druhých (Zettler et al., 2020; Lobbestael & Freund, 2021; García et al., 2024). Model HEXACO představuje rozšíření tradičních modelů osobnosti o dimenzi poctivost–pokora, která zachycuje tendenci k férovosti, skromnosti a nevyužívání druhých (Ashton & Lee, 2007; Lee & Ashton, 2016). Tato dimenze se ukazuje jako klíčová při vysvětlování sociálně citlivých forem chování včetně agresivního humoru (Zettler et al., 2020). Nízké skóre v poctivosti–pokoře je spojeno s vyšší mírou manipulace a antagonismu, což může představovat predispozici k využívání humoru na úkor druhých (Lobbestael & Freund, 2021; García et al., 2024).

Navzdory rostoucímu počtu studií zkoumajících vztah mezi osobností a humorem zůstává výzkum založený na modelu HEXACO relativně omezený, zejména ve specifických kontextech, jako je zdravotnické prostředí. Některé novější studie naznačují, že humor může hrát významnou roli i v pracovním fungování zdravotnických pracovníků a jejich interakci s pacienty (Raecke et al., 2022; Leñero-Cirujano et al., 2024; Fang et al., 2024).

Cílem této studie je proto prozkoumat prediktivní význam osobnostních rysů modelu HEXACO pro jednotlivé styly humoru v souboru zubních lékařů a pacientů.

Metody

Výzkumný soubor a postup

Výzkumný soubor tvořilo 204 participantů, z toho 103 zubních lékařů a 101 pacientů zubních ambulancí. Účastníci byli do studie zařazeni na základě dobrovolné účasti a před zapojením byli informováni o cílech výzkumu. Účast byla anonymní a respondenti měli možnost kdykoli ukončit vyplňování dotazníku.

Sběr dat probíhal v období od dubna do října 2025 prostřednictvím online distribuce dotazníků. Dotazníky byly šířeny zejména prostřednictvím sociálních sítí a odborných skupin. Respondenti vyplňovali dotazníky individuálně v elektronické formě. Před samotným vyplněním dotazníků poskytli účastníci základní sociodemografické údaje. Následně vyplnili výzkumné nástroje v pevně stanoveném pořadí: HEXACO-60 a Humor Styles Questionnaire. Po kontrole dat byly do analýzy zahrnuty pouze kompletní odpovědi. Data byla zpracována ve statistickém softwaru IBM SPSS Statistics 26, přičemž před analýzou byly překódovány reverzní položky.

Výzkumné nástroje

*** Humor Styles Questionnaire (HSQ) ***

Styly humoru byly měřeny pomocí dotazníku Humor Styles Questionnaire (Martin et al., 2003), který se skládá z 32 položek rozdělených do čtyř subškál: afiliativní, sebeposilující, agresivní a sebeponižující humor. Respondenti hodnotili jednotlivé položky na 7bodové Likertově škále (1 = rozhodně nesouhlasím, 7 = rozhodně souhlasím).

Vnitřní konzistence škál byla hodnocena pomocí Cronbachova koeficientu alfa, přičemž dosáhla následujících hodnot: afiliativní humor (α = 0,88), sebeposilující humor (α = 0,83), agresivní humor (α = 0,83) a sebeponižující humor (α = 0,77).

HEXACO-60 Osobnostní rysy byly zjišťovány pomocí dotazníku HEXACO-60 (Ashton & Lee, 2009), který měří šest dimenzí osobnosti: poctivost–pokora, emocionalita, extraverze, přívětivost, svědomitost a otevřenost vůči zkušenostem. Dotazník obsahuje 60 položek hodnocených na 5bodové Likertově škále.

Hodnoty Cronbachova alfa pro jednotlivé dimenze byly: poctivost–pokora (α = 0,81), emocionalita (α = 0,88), extraverze (α = 0,84), přívětivost (α = 0,84), svědomitost (α = 0,88) a otevřenost vůči zkušenostem (α = 0,71).

Sociodemografické údaje Zjišťovány byly proměnné: věk, pohlaví, profesní status (zubní lékař/pacient) a rodinný stav.

Statistická analýza

Statistická analýza byla realizována v programu IBM SPSS Statistics 26. Pro porovnání rozdílů mezi skupinami byl použit t-test pro nezávislé výběry. Pro posouzení prediktivního významu osobnostních rysů pro jednotlivé styly humoru byla použita Hierarchická lineární regresní analýza. Proměnné byly do modelu zařazovány postupně. Statistická významnost byla posuzována na hladině p < 0,05.

Ethics statement Výzkum byl realizován v souladu s etickými standardy deklarace Helsinki. Všichni účastníci poskytli informovaný souhlas před zapojením do výzkumu.

Výsledky

Komparace skupin

Pro posouzení rozdílů mezi zubními lékaři a pacienty byl použit t-test pro nezávislé výběry. Zjistil se statisticky významný rozdíl v afiliativním humoru, t(202) = 2.65, p = .010, d = 0.37, přičemž zubní lékaři dosahovali vyššího skóre (M = 44.27, SD = 7.52) v porovnání s pacienty (M = 40.97, SD = 10.08). Významný rozdíl byl identifikován také v sebeponižujícím humoru, t(202) = -2.58, p = .011, d = 0.36, kde pacienti dosahovali vyšších hodnot (M = 27.53, SD = 7.49) než zubní lékaři (M = 24.64, SD = 8.51). Rozdíly v sebeposilujícím a agresivním humoru nebyly statisticky významné (p > .05). V oblasti osobnostních dimenzí se prokázaly významné rozdíly v extraverzi, t(202) = 4.43, p < .001, d = 0.63, a svědomitosti, t(202) = 4.07, p < .001, d = 0.57, přičemž zubní lékaři dosahovali vyššího skóre v obou dimenzích. Rozdíly v ostatních dimenzích modelu HEXACO nebyly statisticky významné.

Tab 1. Rozdíly mezi zubními lékaři a pacienty [

](/files/7223187e9608656891e3490efc27396e)

Regresní analýza

Hierarchická lineární regresní analýza byla použita k identifikaci prediktorů jednotlivých stylů humoru. V případě afiliativního humoru byl model statisticky významný (R² = .47), přičemž jako významné prediktory se ukázaly extraverze (β = .58; p < .001), otevřenost vůči zkušenostem (β = .21; p = .002) a svědomitost (β = -.15; p = .017). Sociodemografické proměnné měly menší příspěvek. Sebeposilující humor byl významně predikován extraverzí (β = .47; p < .001) a poctivostí–pokorou (β = -.14; p = .028), přičemž model vysvětloval přibližně 30 % variability. Agresivní humor byl negativně predikován přívětivostí (β = -.34; p < .001), poctivostí–pokorou (β = -.28; p < .001) a emocionalitou (β = -.21; p = .001). Model vysvětloval přibližně 41 % variability.

Sebaponižující humor byl pozitivně predikován přívětivostí (β = .30; p = .003) a negativně svědomitostí (β = -.11; p = .012), přičemž model vysvětloval přibližně 14 % variability.

Tab. 2 Regresní analýza – prediktory humoru [

](/files/d01eea676d27e747f3f9b3351311ded0)

Diskuse

Cílem této studie bylo prozkoumat rozdíly ve stylech humoru a osobnostních rysech modelu HEXACO mezi zubními lékaři a pacienty, stejně jako identifikovat osobnostní prediktory jednotlivých stylů humoru. Získané výsledky naznačují, že využívání humoru představuje relativně stabilní projev chování, který je úzce propojen s osobnostní strukturou jedince. Zároveň poukazují na existenci určitých rozdílů mezi zdravotnickými pracovníky a pacienty, které mohou odrážet specifika jejich sociálních rolí a interpersonálních zkušeností.

Jedním z významných zjištění této studie byly rozdíly mezi zubními lékaři a pacienty v některých zkoumaných proměnných. Zubní lékaři dosahovali vyššího skóre v afiliativním humoru, extraverzi a svědomitosti, zatímco pacienti vykazovali vyšší hodnoty v sebaponižujícím humoru. Tyto výsledky lze interpretovat v kontextu profesních požadavků zdravotnických pracovníků, které zahrnují efektivní komunikaci, schopnost budovat důvěru a vytvářet pozitivní atmosféru během kontaktu s pacientem. Afiliativní humor představuje sociálně adaptivní způsob využívání humoru, jehož cílem je upevňování mezilidských vztahů a zmírňování napětí (Martin et al., 2003). Ve zdravotnickém prostředí může vhodně využitý humor přispívat k redukci úzkosti pacientů, zlepšení komunikace a posílení terapeutického vztahu (Dean & Major, 2008; Schöpf et al., 2017).

Vyšší skóre zubních lékařů v extraverzi a svědomitosti koresponduje s charakteristikami, které jsou často spojovány s úspěšným výkonem zdravotnických profesí. Extravertní jedinci bývají sociálně aktivnější, otevřenější komunikaci a lépe navazují interpersonální vztahy, zatímco svědomitost je spojována s odpovědností, organizovaností a vyšší mírou sebekontroly (Ashton & Lee, 2007; Lee & Ashton, 2016). Lze předpokládat, že právě tyto charakteristiky představují významné předpoklady efektivní komunikace mezi zdravotníkem a pacientem. Skutečnost, že rozdíly se neprokázaly ve všech dimenzích modelu HEXACO, zároveň naznačuje, že osobnostní charakteristiky zubních lékařů a pacientů jsou si ve více oblastech relativně podobné a odlišnosti se týkají zejména rysů souvisejících se sociální interakcí a profesionálním fungováním.

Naopak, vyšší skóre pacientů v sebaponižujícím humoru lze interpretovat jako jednu z možných strategií zvládání sociálního napětí nebo stresu spojeného s návštěvou zdravotnického zařízení. Sebaponižující humor může krátkodobě usnadňovat sociální interakci a podporovat přijetí jedince skupinou, avšak jeho častější využívání bývá spojováno s méně příznivým psychologickým fungováním a nižším sebehodnocením (Jiang et al., 2020; Di Fabio et al., 2023). Z tohoto pohledu může představovat určitou adaptační strategii, která sice podporuje sociální akceptaci, avšak nemusí být z dlouhodobého hlediska optimální.

Významným přínosem studie jsou výsledky regresních analýz, které poukázaly na prediktivní význam osobnostních rysů modelu HEXACO pro jednotlivé styly humoru. Nejvyšší míra vysvětlené variability byla zaznamenána u afiliativního humoru, což naznačuje, že adaptivní formy humoru jsou ve významné míře zakotveny v osobnostní struktuře jedince. Dominantní roli hrála především extraverze, přičemž významný příspěvek měly také otevřenost vůči zkušenostem a svědomitost. Tento výsledek je v souladu s předchozími výzkumy, které poukazují na to, že extravertní jedinci využívají humor jako přirozený nástroj sociální interakce a budování mezilidských vztahů (Martin et al., 2003; Vernon et al., 2008; Plessen et al., 2020).

Význam otevřenosti vůči zkušenostem u afiliativního humoru lze vysvětlit tím, že humor vyžaduje schopnost tvůrčího myšlení, reinterpretace situací a vytváření nových asociací. Tyto charakteristiky jsou typické pro jedince s vyšší mírou otevřenosti a podporují chápání humoru jako komplexního kognitivně-emocionálního procesu (Galloway, 2023; Samfira, 2023). Zároveň se ukázalo, že svědomitost pozitivně přispívá k adaptivním formám humoru, což naznačuje, že efektivní využívání humoru může být spojeno také s vyšší mírou seberegulace a odpovědného sociálního chování.

Naopak, agresivní humor byl významně predikován nižší přívětivostí, nižší poctivostí–pokorou a nižší emocionalitou. Tyto výsledky podporují předpoklad, že maladaptivní formy humoru souvisejí s antagonismem, nižší empatií a oslabenou citlivostí vůči potřebám druhých. V rámci modelu HEXACO hraje zvláštní roli dimenze poctivost–pokora, která reflektuje férovost, skromnost a respekt vůči ostatním (Ashton & Lee, 2007). Jedinci s nižším skóre v této dimenzi mohou využívat humor jako prostředek dominance nebo sociálního znehodnocování druhých, což je v souladu se studiemi spojujícími agresivní humor s temnými rysy osobnosti (Lobbestael & Freund, 2021; García et al., 2024).

U sebaponižujícího humoru se jako významné prediktory ukázaly vyšší přívětivost a nižší svědomitost. Tento výsledek naznačuje, že sebaponižující humor může plnit funkci sociálního přizpůsobení a udržování harmonických mezilidských vztahů, avšak zároveň může odrážet nižší míru seberegulace a tendenci upřednostňovat potřeby druhých před vlastními. Podobné interpretace uvádějí také novější práce, které poukazují na ambivalentní povahu tohoto stylu humoru (Di Fabio et al., 2023).

Z praktického hlediska mají tyto výsledky významné implikace pro zdravotnické prostředí. Humor představuje významný komunikační nástroj, který může ovlivnit kvalitu vztahu mezi zdravotníkem a pacientem. Vhodné využívání adaptivních forem humoru může přispět k redukci stresu, zvýšení spokojenosti pacienta a posílení důvěry vůči zdravotnickému pracovníkovi (Dean & Major, 2008; Schöpf et al., 2017). Výsledky této studie naznačují, že způsob využívání humoru může být do značné míry podmíněn osobnostními charakteristikami jedince, což otevírá prostor pro rozvoj komunikačních dovedností a vzdělávacích programů zaměřených na efektivní interakci s pacientem.

Z teoretického hlediska studie přispívá k rozšíření existujícího poznání tím, že aplikuje model HEXACO na problematiku humoru ve zdravotnickém prostředí. Většina předchozích studií vycházela z modelu Big Five, přičemž dimenze poctivost–pokora zůstávala často opomíjena. Zařazení této dimenze umožňuje lépe porozumět sociálním a etickým aspektům využívání humoru a poskytuje komplexnější pohled na individuální rozdíly v komunikačním chování.

Navzdory svým přínosům má studie také několik omezení. Průřezový design neumožňuje formulovat kauzální závěry a použití sebeposuzovacích nástrojů může být ovlivněno sociálně žádoucím odpovídáním. Specifičnost výzkumného souboru zároveň omezuje generalizaci výsledků na širší populaci. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na longitudinální designy, experimentální přístupy a analýzu humoru v reálných interakcích mezi zdravotníky a pacienty.

Tato studie tak rozšiřuje stávající poznatky o vztahu mezi osobností a humorem a zároveň poukazuje na význam modelu HEXACO při vysvětlování individuálních rozdílů ve využívání humoru ve zdravotnickém prostředí. Výsledky naznačují, že osobnostní charakteristiky mohou významně ovlivňovat komunikační strategie jednotlivců, což může mít praktický význam pro zkvalitňování vztahu mezi zdravotníkem a pacientem a pro rozvoj efektivní komunikace v klinické praxi.

Závěr

Tato studie se zaměřila na analýzu vztahů mezi osobnostními rysy modelu HEXACO a jednotlivými styly humoru v kontextu zubních lékařů a pacientů. Výsledky jednoznačně poukazují na to, že využívání humoru je systematicky propojeno s osobnostním profilem jednotlivce a představuje relativně stabilní behaviorální projev.

Zjištění naznačují, že adaptivní formy humoru jsou úzce spojeny zejména s extraverzí a otevřeností vůči zkušenostem, zatímco maladaptivní formy humoru souvisejí s nižší mírou prosociálních osobnostních rysů, především přívětivosti a poctivosti–pokory. Humor tak lze chápat jako specifický projev osobnosti, který reflektuje základní dispoziční charakteristiky jednotlivce.

Z praktického hlediska mají tato zjištění významné implikace pro zdravotnické prostředí. Způsob využívání humoru v interakci mezi zdravotníkem a pacientem může být do určité míry předvídatelný na základě osobnostního profilu zdravotníka. Ačkoli samotné osobnostní rysy není možné přímo měnit, jejich poznání může přispět k rozvoji efektivnějších komunikačních strategií a k citlivějšímu využívání humoru v klinické praxi.

Zároveň výsledky poukazují na potenciál modelu HEXACO jako vhodného teoretického rámce pro výzkum humoru, neboť umožňuje komplexněji zachytit sociálně relevantní aspekty chování. Kombinace jednotlivých osobnostních dimenzí tak poskytuje hlubší porozumění individuálních rozdílů ve využívání humoru.

Budoucí výzkum by se měl zaměřit na dynamiku humoru v reálných interakcích, stejně jako na jeho dlouhodobé důsledky pro kvalitu komunikace a vztah mezi zdravotníkem a pacientem.

Autoři: Mgr. Alexandra Winková, MBA Mgr. Róbert Ďurka, PhD.

Seznam bibliografických odkazů

  1. Ashton, M. C., & Lee, K. (2007). Empirical, theoretical, and practical advantages of the HEXACO model of personality structure. Personality and Social Psychology Review, 11(2), 150–166. https://doi.org/10.1177/1088868306294907

  2. Ashton, M. C., & Lee, K. (2009). The HEXACO–60: A Short Measure of the Major Dimensions of Personality. Journal of Personality Assessment, 91(4), 340–345. https://doi.org/10.1080/00223890902935878

  3. Ashton, M. C., Lee, K., & de Vries, R. E. (2014). The HEXACO honesty-humility, agreeableness, and emotionality factors: A review of research and theory. Personality and Social Psychology Review, 18(2), 139–152. https://doi.org/10.1177/1088868314523838

  4. Čekrlija, Đ., Schermer, J. A., & Mrđa, P. (2023). Beyond humor styles: the nature of humor types and differences in basic personality traits from Zuckerman's Alternative Five-Factor Model. Current Issues in Personality Psychology, 12(1), 1–10. https://doi.org/10.5114/cipp/159941

  5. Čekrlija, D., Mrđa, P., Vujaković, L., Aluja, A., Relationship between humor styles and alternative five factors of personality, Personality and Individual Differences, Volume 194, 2022, 111625, ISSN 0191-8869, https://doi.org/10.1016/j.paid.2022.111625.

  6. Dean, R. A., & Major, J. E. (2008). From critical care to comfort care: the sustaining value of humour. Journal of Clinical Nursing, 17(8), 1088–1095. https://doi.org/10.1111/j.1365-2702.2007.02090.x

  7. Di Fabio, A., & Duradoni, M. (2020). Humor Styles as New Resources in a Primary Preventive Perspective: Reducing Resistance to Change for Negotiation. International Journal of Environmental Research and Public Health, 17(7), 2485. https://doi.org/10.3390/ijerph17072485

  8. Di Fabio, A., Gori, A., & Svicher, A. (2023). Relationships between Humor Styles and the Big Five Personality Traits in Workers: A Network Analysis. International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(2), 1008. https://doi.org/10.3390/ijerph20021008

  9. Fang, C., Fan, S., Chen, D., Zhou, Y., & Fan, W. (2024). The relation between humor styles and nurse burnout: a cross-sectional study in China. Frontiers in Public Health, 12. https://doi.org/10.3389/fpubh.2024.1414871

  10. Galloway, G. (2023). The Humor Styles Questionnaire: a critique of scale construct validity and recommendations regarding individual differences in style profiles. Humor: International Journal of Humor Research, 36(4), 631–649. https://doi.org/10.1515/humor-2023-0086

  11. García, L. F., Cuevas, L., Escorial, S., Balada, F., García, Ó., & Aluja, A. (2024). Re-exploring the relationships of humor styles with dark triad and self-esteem using structural equation modelling. Personality and Individual Differences, 221, 112563. https://doi.org/10.1016/j.paid.2024.112563

  12. Hardy C. (2020). Humor and sympathy in medical practice. Medicine, Health Care, and Philosophy, 23(2), 179–190. https://doi.org/10.1007/s11019-019-09928-0

  13. Jiang, F., Lu, S., Jiang, T., & Jia, H. (2020). Does the Relation Between Humor Styles and Subjective Well-Being Vary Across Culture and Age? A Meta-Analysis. Frontiers in Psychology, 11, 2213. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2020.02213

  14. Kuiper, N., (2012). Humor and Resiliency: Towards a Process Model of Coping and Growth. Europe’s Journal of Psychology. 8. 475-491. https://doi.org/10.5964/ejop.v8i3.464

  15. Lee, K., & Ashton, M. C. (2016). Psychometric properties of the HEXACO-100. Assessment, 25(5), 543–556. https://doi.org/10.1177/1073191116659134

  16. Leñero-Cirujano, M., Moro-Tejedor, M. N., Torres-González, J. I., González-Ordi, H., & Gómez-Higuera, J. (2024). Humor Styles in Healthcare Professionals: A Correlational Study. Holistic Nursing Practice, 38(4), 194–201. https://doi.org/10.1097/HNP.0000000000000651

  17. Lobbestael, J., & Freund, V. L. (2021). Humor in Dark Personalities: An Empirical Study on the Link Between Four Humor Styles and the Distinct Subfactors of Psychopathy and Narcissism. Frontiers in Psychology, 12, 548450. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2021.548450

  18. Martin, R. A., Puhlik-Doris, P., Larsen, G., Gray, J., & Weir, K. (2003). Individual differences in uses of humor and their relation to psychological well-being: Development of the Humor Styles Questionnaire. Journal of Research in Personality, 37(1), 48–75. https://doi.org/10.1016/s0092-6566(02)00534-2

  19. Martin, R. A. (2007). The psychology of humor: An integrative approach. Elsevier. https://doi.org/10.1016/B978-012372564-6/50024-1

  20. Mendiburo-Seguel, A., Páez, D., & Martínez-Sánchez, F. (2015). Humor styles and personality: A meta-analysis of the relation between humor styles and the Big Five personality traits. Scandinavian Journal of Psychology, 56(3), 335–340. https://doi.org/10.1111/sjop.12209

  21. Plessen, C. Y., Franken, F. R., Ster, C., Schmid, R. R., Wolfmayr, C., Mayer, A.-M., Sobisch, M., Kathofer, M., Rattner, K., Kotlyar, E., Maierwieser, R. J., & Tran, U. S. (2020). Humor styles and personality: A systematic review and meta-analysis on the relations between humor styles and the big five personality traits. Personality and Individual Differences, 154(1), 109676. https://doi.org/10.1016/j.paid.2019.109676

  22. Raecke, J., & Proyer, R. T. (2022). Humor as a Multifaceted Resource in Healthcare: An Initial Qualitative Analysis of Perceived Functions and Conditions of Medical Assistants' Use of Humor in their Everyday Work and Education. International Journal of Applied Positive Psychology, 7(3), 397–418. https://doi.org/10.1007/s41042-022-00074-2

  23. Ruch, W., & Heintz, S. (2016). The German version of the Humor Styles Questionnaire: Psychometric properties and overlap with other styles of humor. Europe’s Journal of Psychology, 12(3), 434–455. https://doi.org/10.5964/ejop.v12i3.1116

  24. Ruch, Willibald & Heintz, Sonja. (2013). Humour styles, personality and psychological well-being: What’s humour got to do with it?. European Journal of Humour Research. 1. 1-24. 10.7592/ejhr2013.1.4.ruch.

  25. Samfira, E. M., & Samfira, I. (2023). The relationship between humour types, assertiveness, self-efficacy, personality, and perfectionism in pre-service teachers. The European Journal of Humour Research, 11(3), 145-165. https://doi.org/10.7592/EJHR.2023.11.3.824

  26. Schöpf, A. C., Martin, G. S., & Keating, M. A. (2017). Humor as a Communication Strategy in Provider-Patient Communication in a Chronic Care Setting. Qualitative Health Research, 27(3), 374–390. https://doi.org/10.1177/1049732315620773

  27. Vernon, Philip & Martin, Rod & Schermer, Julie & Mackie, Ashley. (2008). A behavioral genetic investigation of humor styles and their correlations with the Big-5 personality dimensions. Personality and Individual Differences. 44. https://doi.org/10.1016/j.paid.2007.11.003

  28. Veselka, Livia & Schermer, Julie & Martin, Rod & Cherkas, Lynn & Spector, Tim & Vernon, Philip. (2010). A Behavioral Genetic Study of Relationships Between Humor Styles And The Six HEXACO Personality Factors. Europe’s Journal of Psychology. 6. 9-33. 10.5964/ejop.v6i3.206.

  29. Wanzer, M., Booth-Butterfield, M., & Booth-Butterfield, S. (2005). "If we didn't use humor, we'd cry": humorous coping communication in health care settings. Journal of Health Communication, 10(2), 105–125. https://doi.org/10.1080/10810730590915092

  30. Zettler, Ingo & Thielmann, Isabel & Hilbig, Benjamin & Moshagen, Morten. (2020). The Nomological Net of the HEXACO Model of Personality: A Large-Scale Meta-Analytic Investigation. Perspectives on Psychological Science. 15. 723-760. https://doi.org/10.1177/1745691619895036