Válka, která probíhala na území dnešní Bosny a Hercegoviny, byla po čtyřech letech krvavých střetů v roce 1995 ukončena Daytonskou mírovou dohodou. Laicky bychom si tedy mohli myslet, že více než dvacet let poté je situace v této balkánské zemi oplývající krásnou přírodou přinejmenším politicky a hospodářsky stabilizovaná. Přítomnost mezinárodních institucí a potřeba existence místní organizace Nansen Dialogue Centre však naznačují něco jiného.

Ačkoli od války v letech 1993–95 urazila Bosna a Hercegovina (BiH) kus cesty k dosažení demokracie, etnické rozložení obyvatelstva představuje i dnes pro bosenskou společnost hrozbu. Hrozba spočívá v provázanosti proměnných etnicity a politických stran. Během celého poválečného období se nedokázala výrazněji prosadit k moci žádná politická strana, která by svou rétorikou a svým založením nepodporovala jedno ze tří etnik. Ukončení válečného konfliktu totiž nepřineslo výrazný posun ve vyřešení otázky geografického rozmístění tří etnik, protože i v současnosti jsou bosenští Srbové, muslimové a Chorvaté nadále promíseni, což má za následek, že i dnešní BiH je ve velmi zjednodušeném schématu vnitropoliticky rozdělena na Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny. To však neznamená, že by v Republice srbské žili jen bosenští Srbové. Spíše to znamená, že na území Republiky srbské představují bosenští Srbové dominantní entitu a na celém území BiH tak i dnes existuje mnoho multietnických obcí.

Vzdělaná lékařka Ljuljjeta Goranci Brkić velkou část svého profesně-osobního života zasvětila snaze o vypořádání se s válečnými stigmaty ve své rodné zemi. Formou osvětových seminářů seznamuje širší veřejnost i za hranicemi země s tím, jakým způsobem se snaží dosáhnout společenského posunu. Svůj způsob práce a myšlení představila i studentům Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Palackého Univerzity v Olomouci během jejich červnové návštěvy BiH v rámci projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“.

V současnosti je dr. Goranci Brkić spolu se svým kolegou Nebojsou Šavijou-Valhou vůdčí osobností organizace Nansen Dialogue Centre (NDC) v Sarajevu, jež přijala za své myšlenky norského polárního průzkumníka, vědce, diplomata a laureáta Nobelovy ceny za mír Fridtjofa Nansena (1861–1930). Ten například ve svém díle „Nestekjærlighet“ z roku 1922 uvedl, že „žádná realistická politika v civilizované společnosti není představitelná, pokud není založena na lásce k sousedům, vzájemnosti, vstřícnosti a důvěře. Toto je kámen, na kterém musí být vybudována veškerá lidská spolupráce.“

Pokud bychom tedy měli Nansenovy myšlenky přenést na současnou situaci na Balkáně, pak hlavním záměrem NDC je přispět k vyšší míře národního usmíření a tolerance v BiH a přispět k vyšší účasti občanů na demokratických procesech a institucích prostřednictvím seminářů o mezijetnickém dialogu, ale také školení, kurzů, konferencí, veřejných přednášek, vydávání brožur, knih, vědeckých výzkumů nebo kulturních projektů.

Samotní studenti proti segregaci škol

Projekty, které NDC realizuje, jsou zaměřeny na skupiny, které mají často zásadní vliv na situaci v místní komunitě, pokud jde o procesy demokratizace, dodržování lidských práv, tolerance a smíření. Jsou jimi místní orgány (komunální pracovníci, starostové, úředníci), učitelé, politické strany, vracející se obyvatelstvo, uprchlíci a v neposlední řadě mládež.

Právě posledně zmíněná cílová skupina o sobě výrazněji promluvila vloni v létě ve městě Jajce, kde NDC zahájila své aktivity v roce 2009. Místní středoškolští studenti bez ohledu na etnickou příslušnost nesouhlasně reagovali na rozhodnutí zastupitelů Středobosenského kantonu, aby byla škola segregována na muslimskou část (Bosňáci) a chorvatskou část. Jejich postup je podporován ze strany NDC a může být právem považován za příklad tzv. „úspěšného příběhu“. Nezbývá než věřit, že jde o trend, kterým se bude zejména mladá generace ubírat. Trend, který s časem zcela odsunuté hrůzy války, jichž se na sobě dopustila všechna tři etnika.

NDC v Sarajevu bylo od svého vzniku v roce 2000 financováno norskou vládou. V současnosti se na jeho financování podílí více donorů, nicméně podle slov dr. Goranci Brkić je jen málo dveří, na které nezaklepala, aby udržela tento projekt životaschopný. Ačkoliv má BiH před sebou ještě dlouhou cestu, z pohledu dárců rozvojové pomoci se pomalu přesouvá na okraj zájmu. Dárci BiH pomalu odcházejí a přesouvají se do míst nových palčivých konfliktů, například do Sýrie.

Za dobrou zprávu může být považována skutečnost, že NDC v Sarajevu není jediným centrem konajícím v souladu se zásadami a metodikami sítě Nansen Dialogue Network. Hnacím motorem aktivních členů NDC zůstává vnitřní přesvědčení o smysluplnosti a potřebnosti takovéhoto přístupu k rozvoji bosenské společnosti, čili přístup zdola nahoru (z angl. „bottom-up approach“). Výsledky se pochopitelně nemohou objevit hned, protože mentální přenastavení jedince, potažmo celé společnosti, by se dalo přirovnat k ultramaratonu mezi běhy na dlouhé vzdálenosti.

Text: Michal Blaško, Foto: Veronika Rojová a Fabio Iguavita, KRES PřF UP v Olomouci