Pedagogické diagnostikování na prahu vzdělávání

Úvod

Současné vzdělávání zahrnuje uskutečňování pedagogického diagnostikování žáka se sledujícím cílem identifikovat úroveň jeho rozvoje pro plánování a uskutečňování výchovno-vzdělávacích činností. Na prahu vzdělávání se stává významným komponentem práce učitele, který poznává žáka individuálně i v širších souvislostech. V daném období je věnována specifická pozornost diagnostikování školní připravenosti dítěte, která je předpokladem nástupu do základní školy a úspěšného zvládnutí školského vzdělávání. V odborné literatuře nacházíme několik konkretizací „obsahu“ školní připravenosti (BednářovÁ, J. – Šmardová, V. 2012; T. G. Halle, G. H. et al., 2012; Slezáková, T. – Borbélyová, D. 2013), kterou vnímáme jako propojení mezi předškolním a školním vzděláváním. V mateřské škole se osvojují a zdokonalují potřebné způsobilosti, které se stávají obsahovým a činnostním východiskem práce na začátku školní docházky.

Pedagogická diagnostika na závěr předškolního vzdělávání a na začátku primárního vzdělávání

V primárním vzdělávání je objektem pedagogického diagnostikování dítě mladšího školního věku, které představuje komplexní osobnost v rámci jednotlivých složek osobnosti, člena sociální skupiny a rodinného prostředí. Podle B. Kasáčové a M. Cabanové (2011) je akcentováno poznávání sociálního kontextu dítěte, které se vztahuje k předpokladům, zájmům, vlastnostem, představám o škole a obsahu učiva.

V odborné literatuře nalezneme terminologické vymezení pojmů pedagogická diagnostika a pedagogické diagnostikování, přičemž jsou specifikovány obsahové rozdíly. P. Gavora (2010) přibližuje pedagogickou diagnostiku jako samostatnou vědeckou disciplínu, která má stanovený předmět zkoumání a splňuje nároky vědy. Pro učitele se stává poznatkovým a zkušenostním východiskem, prostřednictvím kterého si formuje diagnostickou kompetenci. Uskutečňování diagnostické činnosti v pedagogické praxi označuje autor (2010) jako diagnostikování. Z. Syslová a J. Kratochvílová (2015) dále konkretizují profesní zvládnutí dílčích diagnostických činností a potřebu spolupráce s odborníky, což je předpokladem adekvátního rozvoje dítěte.

V kontextu předkládaného příspěvku věnujeme dominantní pozornost pedagogickému diagnostikování dítěte na prahu vzdělávání s důrazem na podporu plynulého přechodu dítěte do základní školy a úspěšnou adaptaci.

Školní připravenost budoucího a začínajícího školáka

Podle M. Cabanové (2016) by měl být kladen důraz na výstupní diagnostikování v závěru předškolního vzdělávání. Pro školské vzdělávání poskytne obraz o souboru znalostí, dovedností a schopností, kterými budoucí školák disponuje na individuální úrovni. Její rozvíjení je konkretizované v předškolním vzdělávání, rodinném prostředí a společenských interakcích dítěte.

Ve školském zákoně (Zákon č. 245/2008 o výchově a vzdělávání Z.z., § 2, odst. b) je v daném smyslu vymezena školní způsobilost jako „souhrn psychických, fyzických a sociálních schopností, který dítěti umožňuje stát se žákem a je předpokladem absolvování výchovno-vzdělávacího programu základní školy.“

M. Lipnická (2013, In: Kasáčová, B. – Cabanová, M. a kol. 2013) zdůrazňuje posuzování školní způsobilosti ve rovině školní zralosti a ve rovině školní připravenosti.

Podle T. G. Halle et al. (2012) představuje školní připravenost předpoklady pro zvládnutí úspěšného akademického a společenského fungování ve školním vzdělávání. T. Slezáková a D. Borbélyová (2013) ji vnímají ve smyslu výstupu předškolního vzdělávání, determinantu plynulého přechodu dítěte do základní školy a úspěšné adaptace.

Vycházejíc z uvedených definic vidíme rozdíly v rámci pedagogického diagnostikování školní připravenosti, což vyplývá z terminologického vymezení daného pojmu. V závěru předškolního vzdělávání představuje komplexní pohled na úroveň rozvoje budoucího žáka a na začátku primárního vzdělávání je předpokladem pro zajištění kontinuity mezi jednotlivými stupni vzdělávání.

Na začátku školní docházky je neodmyslitelnou součástí vstupní diagnostika začínajícího školáka. Podle T. Slezákové (2006) se diagnostická činnost učitele stává východiskem tvorby vhodných vzdělávacích podmínek, které odpovídají charakteristice jednotlivých žáků. Na prahu vzdělávání je specificky žádoucí respektovat schopnosti a možnosti každého dítěte.

Učitel má k dispozici několik způsobů a metod pro uskutečňování vstupního diagnostikování. Dosažené závěry by měly být aplikovány v pedagogické praxi také jako podpora úspěšné adaptace žáka, resp. překonání a odstranění adaptačních obtíží přítomných u jednotlivců. Po vstupu do 1. ročníku základní školy hovoříme o diagnostikované startovní připravenosti žáka, která je posuzována zejména pedagogickými testy, pozorováním, portfoliem, analýzou žákovských produktů, rozhovorem. (Borbélyová, D. 2014, In: Borbélyová, D., Špernáková, B. 2014)

Kritéria a indikátory školní připravenosti podle výkonových standardů ŠVP

Východiskem pedagogického diagnostikování na prahu vzdělávání mohou být také výkonové standardy formulované ve Štátním vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání v mateřských školách (2016). Podle daného dokumentu jsou výkonové standardy „vyjádřeny v pozorovatelných a hodnotitelných výkonech jen pro poslední rok mateřské školy… jsou dosažitelné u většiny dětské populace v rámci standardních výchovno-vzdělávacích podmínek mateřské školy.“

V duchu předkládaného příspěvku představuje tato část dokumentu očekávané výstupy budoucího školáka a předpoklady žáka na začátku školní docházky. Svým obsahem odpovídají zaměření výstupního a vstupního diagnostikování na prahu vzdělávání.

Pro potřeby naší práce jsme analyzovali stanovené výkonové standardy z pohledu školní připravenosti. Vzhledem k více teoretickým pohledům na její vymezení jsme si vybrali strukturu školní připravenosti podle I. T. Babajevové (1990, In: Slezáková, T. 2006), kterou tvoří čtyři vzájemně se podmiňující složky vymezené podle osobnostního rozvoje dítěte a vztahů se společenským prostředím: emočně-motivační složka, obsahově- významová složka, operačně-činnostná složka, kontrolně-regulační složka.

K emočně-motivační složce školní připravenosti uvádíme kritéria, která vycházejí z její individuální charakteristiky a výkonových standardů v ŠVP. Kritérium chápeme jako znak, který si všímáme pro posouzení vybrané složky školní připravenosti. Jedná se o konkrétní znalost, dovednost, schopnost nebo návyk. Kritérium je dále specifikováno formulací indikátorů, což je soubor ukazatelů určujících míru rozvoje jednotlivce v rámci zvolené škály. Podobnou analýzu je možné provést z pohledu ostatních složek ve struktuře školní připravenosti.

Emočno-motivační složka je orientována na budoucí roli žáka a spolužáka, což je konkretizováno trojicí motivů – sociálním, poznávacím a mravným motivem. Budoucí školák si vytváří představu o sobě jako o žákovi; stávající souvislosti a interakce vyčleňujeme samostatně.

Tab. 1: Pedagogické diagnostikování připravenosti dítěte na roli školáka

Tab. 2: Pedagogické diagnostikování mravního rozměru role žáka

Závěr

Vstup do 1. ročníku základní školy je podmíněn dostatečnou připraveností žáka, jehož úroveň rozvoje je individuální. Nezbytný předpoklad úspěšného začátku školního vzdělávání a adaptačního procesu je poznávání začínajícího školáka prostřednictvím diagnostických činností. Uskutečňování pedagogické diagnostiky v závěru předškolního a na začátku primárního vzdělávání poskytne komplexní obraz o žákovi v širších souvislostech. V příspěvku jsme věnovali dominantní pozornost diagnostikování školní připravenosti v kontextu úspěšné adaptace žáka na začátku školní docházky, s předpokladem prevence adaptačních obtíží. V textu jsme přiblížili možnost diagnostikování složky školní připravenosti prostřednictvím stanovených výkonových standardů ve ŠVP pro předškolní vzdělávání v mateřských školách (2016). V pedagogické praxi je dostupným nástrojem poznávání individuální úrovně výstupů dítěte z předškolního vzdělávání, resp. vstupu žáka.

Autorka: Mgr. Radka Teleková Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Příspěvek byl vypracován s podporou grantu. Grant: V12/2021 (UGA UKF v Nitre) Název grantu: Prevence adaptačních obtíží dítěte v období přechodu z mateřské školy do 1. ročníku základní školy

Seznam bibliografických odkazů

BEDNÁŘOVÁ, J. – ŠMARDOVÁ, V. 2012. Školská zralosť. Čo by malo dieťa vedieť pred vstupom do školy. Brno: Edika. 99 s. ISBN 978-80-266-0049-7

BORBÉLYOVÁ, D. 2014. Testovanie školskej pripravenosti. Testovanie u nás. In: BORBÉLYOVÁ, D. – ŠPERNÁKOVÁ, B. 2014. Testovanie školskej pripravenosti v pedagogickom kontexte. Bratislava: Metodicko-pedagogické centrum. 2014. ISBN 978-80-8052-602-3, s. 35 – 36. [online], [cit. 2019-05-28]. Dostupné na internete: https://mpc-edu.sk/sites/default/files/18850b39851768606e4fede07e1f42e1

CABANOVÁ, M. 2016. Zmeny spoločnosti ako výzva pre pedagogický výskum detí na prahu vzdelávania. In: KASÁČOVÁ, B. – CABANOVÁ, M. (eds.)2016. Deti na prahu vzdelávania. Dôvody a možnosti ich skúmania. Banská Bystrica: Belianum. 196 s. ISBN 978-80-557-1153-9, s. 35-54

GAVORA, P. 2010. Akí sú moji žiaci. Nitra: Enigma, 2010. 216 s. ISBN 978-80-89132-91-1 HALLE, G. T. et al. 2012. Profiles of school readiness among four-years-old Head Start Children. In: Early Childhood Research Quaterly. 2012, Vol. 27, ISSN 0885-2006, p. 613 – 626. [online], [cit. 2019-11-24]. Dostupné na internete: http://mnprek-3.wdfiles.com/local--/files/854e5f67e66dbf3ad61fff10f4fd6715

KASÁČOVÁ, B. – CABANOVÁ, M. 2011, Pedagogická diagnostika. Teória a metódy diagnostikovania v elementárnej edukácii. Banská Bystrica: PF, UMB. 136 s. ISBN 978-80 557-0328-2 LIPNICKÁ,M. 2013. Školská spôsobilosť a jej diagnostické možnosti. In: KASÁČOVÁ, B. – CABANOVÁ, M. a kol. 2013. Pedagogická diagnostika v teórii a aplikáciách. Banská Bystrica: Vydavateľstvo UMB – Belianum. 2013. ISBN 978-80-557-0606-1, s. 59 – 72

SLEZÁKOVÁ, T. – TIRPÁKOVÁ, A. 2006. Adaptácia dieťaťa na školu – Súčasné pohľady na pedagogickú teóriu a prax. Nitra: PF UKF v Nitre. 2006. 191 s. ISBN 80-8050-968-9

SLEZÁKOVÁ, T. – BORBÉLYOVÁ, D. 2013. Dimenzie školskej pripravenosti v kontexte inovácií. In: MIŇOVÁ, M. (ed.) 2013. Predprimárne vzdelávanie v kontexte súčasných zmien. Zborník z vedecko – odbornej konferencie s medzinárodnou účasťou. Prešov: Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove. 2013. ISBN 978-80-555-0998-3, s. 108 – 119 [online], [cit. 2019-12-30]. Dostupné na internete: http://omep.sk/wp-content/uploads/2013/03/PREDPRIMARNE-VZDELAVANIE-v-kontexte-sucasnych-zmien.pdf

SYSLOVÁ, Z. – KRATOCHVÍLOVÁ, J. 2018. Metodika pro učitele. Praktická příručka ka diagnostickému nástroji PREDICT. První. Praha: Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2018. 55 s. ISBN 978-80-7496-358-2 Štátny vzdelávací program pre predprimárne vzdelávanie v materských školách. 2016. Bratislava: Štátny pedagogický ústav, 112 s. [online], [cit.2020-11-11]. Dostupné na: https://www.statpedu.sk/files/8266355d0675b3ebbae78d3b56569c79 program/svp_materske_skoly_2016-17780_27322_1-10a0_6jul2016.pdf

Zákon č. 245/2008 Z.z. o výchove a vzdelávaní (školský zákon)