V současné společnosti se objevuje množství problémů, které souvisejí i s tématem občanství (nárůst extremismu, radikalizace, migrace, xenofobie a dalších). Uvedené podněty vyvolávají potřebu intenzivněji přemýšlet i nad významem a úlohami občanského vzdělávání dospělých. Z pohledu andragogické teorie se jako jeden z primárních problémů ukazují otázky související s nejednoznačným terminologickým vymezením tohoto typu vzdělávání. V odborné literatuře se setkáváme s používáním různých pojmů, například občanské vzdělávání, politické vzdělávání, výchova k demokratickému občanství, vzdělávání k občanství a další (Beneš, 2014; Kopecký, 2011; Drobná, 2010; Švec, 2008). Nejednotnost nacházíme i v zahraniční odborné literatuře a výzkumných pracích, kde se setkáváme s označením citizenship education a civic education (Levine, 2018), nebo dokonce global citizenship education (Torres – Dorio, 2015). Po důkladné analýze těchto pojmů (srov. Sládkayová, 2016, 2019; Krystoň – Sládkayová, 2018) považujeme právě pojem občanské vzdělávání za vystihující obsah aktivit v něm realizovaných a má i odpovídající oporu v etablovaném jazyce slovenské edukologie. S rozdíly se setkáváme i v oblasti definování, resp. charakterizování samotného pojmu občanské vzdělávání. Na základě současného vědeckého diskurzu a analýzy mezinárodních dokumentů rozumíme pod pojmem občanské vzdělávání vzdělávání, aktivity a činnosti podporující rozvoj občanských kompetencí, aktivní participace v rámci komunity a společnosti, politické gramotnosti a zároveň aktivity, které pomáhají mladým a dospělým zabírat postoje k aktuálním politickým a společenským otázkám (Sládkayová, 2019).
Občanské vzdělávání dospělých
Občanské vzdělávání, jako součást celoživotního učení se, má své specifické zastoupení jak v oblasti formálního vzdělávání (základní a střední školy), tak v segmentu neformálního vzdělávání, což je typické právě pro analyzovanou problematiku edukace dospělých. Jeho přesah nacházíme i v neformálním učení se, které souvisí zejména s utvářením postojů po celou dobu ontogenetického vývoje člověka. Z pohledu systematické andragogiky řadíme občanské vzdělávání do oblasti kulturně-osvětové andragogiky, kde je možné jeho postavení vnímat dvěma způsoby, a to jako velkou podskupinu kulturně-osvětového vzdělávání, spolu se zájmovým vzděláváním dospělých, nebo jako samostatný druh kulturně-osvětového vzdělávání a zájmového vzdělávání (Sládkayová, 2019). V této souvislosti se přikláníme k názoru, že občanské vzdělávání dospělých lze považovat za samostatný druh vzdělávání dospělých, i z důvodu možnosti identifikace jeho specifických znaků a základních kurikulárních aspektů. Vycházíme při tom z předpokladu, že zájmové a občanské vzdělávání dospělých má několik společných charakteristik (volnočasový charakter, dobrovolnost, otevřenost a další), na jejichž základě je možno je ukotvit ve stejném subsystému andragogiky, ale zároveň je možné identifikovat několik specifik (například v oblasti motivace, cílů, obsahu apod.), která je vzájemně odlišňují.
Občanské vzdělávání má jasně stanovený obecný cíl – formování aktivního občana. V modifikované podobě nacházíme tuto formulaci i v dokumentu z prostředí Evropské unie (O´Shea, 2012), kde cílem výchovy k demokratickému občanství je „podpora demokracie a lidských práv.“ Kromě tohoto obecného cíle jsou v daném dokumentu definovány dílčí cíle, například participace, partnerství, sociální soudržnost, odpovědnost a další. Na základě obsahové analýzy relevantních zdrojů můžeme konstatovat, že občanské vzdělávání se v intencích Evropské unie v současnosti primárně orientuje na realizaci následujících cílů:
- rozvíjet politickou gramotnost;
- získat kritické myšlení a analytické dovednosti;
- rozvíjet hodnoty, postoje a chování;
- podporovat aktivní participaci a závazky v komunitě (EACEA, 2017).
Tuto kategorizaci cílů považujeme za nosnou i pro občanské vzdělávání dospělých. Z hlediska andragogické teleologie pozitivně vnímáme zejména funkční komplementaritu exogenních (sociálních) a endogenních (individuálních) atributů, které vytvářejí potenciál pro to, aby občanské vzdělávání přispělo k tomu, že se z člověka stává aktivní občan, který dokáže odpovědně jednat a je ochoten participovat na dění ve společnosti.
Obsahové témata vycházejí zejména z aktuální společenské situace, na národní nebo mezinárodní úrovni. Mezi taková témata můžeme zařadit oblasti lidských práv, demokracie, tolerance, národní a evropské příslušnosti, globalizace, ekologie, které se objevují už několik let jako hlavní témata občanského vzdělávání. Mezi tzv. nová, aktuální témata můžeme zařadit zejména oblast migrace, populačního vývoje či aktuální problematiku pandemie COVID-19. Na základě analýzy různých nabídek vzdělávání na Slovensku lze identifikovat zejména témata jako například: občanská participace/angažovanost, lidská práva, podpora demokracie, euroobčanství, Evropská unie a další.
V slovenské či české odborné literatuře dosud nenacházíme systematicky zpracovanou klasifikaci forem v oblasti občanského vzdělávání dospělých, avšak v zahraniční literatuře se setkáváme s jasně definovanými formami vzdělávání, které jsou typické právě pro občanské vzdělávání dospělých. Odborně respektovaný zdroj, kterým je portál Stanford Encyclopedia of Philosophy, charakterizuje následujících pět moderních forem občanského vzdělávání, a to service learning, action civics, občanské vzdělávání prostřednictvím diskuse, John Dewey: škola jako komunita, Paulo Freire: liberální pedagogika (Levine, 2018). První tři formy realizace vzdělávání se využívají při práci s mládeží i při vzdělávání dospělých. Poslední dvě formy realizace vzdělávání (škola jako komunita a liberální pedagogika) se spíše vážou na občanské vzdělávání v rámci vysokých a středních škol, avšak mohou sloužit jako inspirace pro oblast vzdělávání dospělých (podpora dobrovolnické činnosti, aktivita účastníků, dialog s ostatními atd.). Dalšími využitelnými formami je realizace občanského vzdělávání dospělých v místní a regionální kultuře přes učení se na základě zkušeností, učení se na základě spolupráce, multikulturní učení, akční učení či kontextové učení.
Neodmyslitelnou součástí této problematiky je i institucionální zajištění občanského vzdělávání. V zásadě lze hovořit o třech základních subjektech poskytujících takové vzdělávání:
- stát;
- třetí sektor;
- politické strany, hnutí, odbory, církve (upravené dle Beneš, 2014).
Nejvýraznějším poskytovatelem občanského vzdělávání na Slovensku jsou organizace a instituce ze třetího sektoru. Hovoříme zejména o občanských sdruženích, mimovládních organizacích, neziskových organizacích, stejně jako o různých sdruženích občanů, kteří upozorňují na určitý problém ve své komunitě a snaží se jej řešit. Patří sem také různé iniciativy a hnutí, které často nemají institucionálně zabetonovanou nebo formalizovanou podobu. Tento typ organizací se vyznačuje velkou dynamikou, zejména když se zaměříme na vznik a zánik těchto organizací. Příčinou vzniku takových hnutí a iniciativ je často aktuální společenská situace a zanikají po vyřešení problematiky, které se zabývají. Právě proto je téměř nereálné vytvořit jakousi standardizovanou strukturu těchto organizací. Pro lepší pochopení uvádíme klasifikaci těchto institucí podle Drobné (2008), která klasifikuje mimovládní organizace podporující rozvoj aktivního občanství a tím i občanské vzdělávání:
- think tanky,
- organizace zaměřené na občanskou advokacii (aktivizaci občanů při uplatňování občanských a politických práv, vyjadřování se k veřejným otázkám rozvoje společnosti v různých oblastech),
- organizace na ochranu lidských práv, proti xenofobii, rasismu a intolerancím a vzdělávání v této oblasti,
- vzdělávací organizace s tréninkovými a výchovnými programy (příprava odborníků pro třetí sektor, příprava mediátorů),
- organizace pomáhající občanům v nouzi, sociální pomoc a sociální práce,
- organizace propagující a podporující dobrovolnictví, pomoc zemím s ohroženou nebo chybějící demokracií, pomoc třetím zemím (Drobná, 2008, s.117).
Tyto organizace nemusí nabízet pouze tradiční vzdělávání, ale může jít o různá diskusní fóra, veřejné přednášky, aktivity pro širokou veřejnost, organizování protestních nebo charitativních akcí, poskytování poradenství a pod.
Andragogické poradenství
Samotný pojem poradenství je poměrně náročně definovatelný, neboť jde o pojem, který používá několik vědních disciplín a každá na něj nahlíží ze svého úhlu pohledu. V obecné rovině však lze říci, že jde o jakýsi soubor služeb, které směřují k pomoci člověku a k péči o něj (Palán – Langer, 2008). V kontextu tématu, který zde prezentujeme, se ztotožňujeme se Sejčovou (2012, s.65), jež chápe poradenství jako „interdisciplinární, teoreticko-aplikační systém poznatků, soubor metod, technik, spolupráci institucí a odborníků zaměřených na pomoc jednotlivcům i skupinám v jejich studijním, pracovním a osobním životě, zvyšování kvality jejich života v sociální, duševní, vztahové a výkonové oblasti.“ V podstatě tedy hovoříme o jakémsi vztahu mezi poradcem a klientem, v rámci kterého se poradce snaží podpořit klientův rozvoj, zralost a lepší uplatnění a adaptaci na změny.
S pojmem poradenství se setkáváme v mnoha souvislostech a jak uvádí Pavlov (2020, s.28), můžeme jej chápat jako:
- službu – praktickou činnost, kterou poskytuje odborně připravený poradce klientovi na základě jeho zájmu o uspokojení jeho potřeb. Je možné ji realizovat jako svobodné podnikání pro různé činnosti (komerční charakter), ale také jako službu poskytovanou připravenými poradci zaměstnanými v síti veřejných institucí (veřejný zájem, např. služby zaměstnanosti, profesní orientace, pedagogického a psychologického poradenství a jiné);
- profesi – osobu (poradce), která splňuje potřebné kvalifikační požadavky na poskytování poradenských služeb cílové skupině tím, že dokončila předepsaný druh a stupeň vysokoškolského vzdělání;
- metodu/metody uplatňované v poradenském procesu;
- obor studia, učební předmět ve vysokém nebo následném vzdělávání;
- vědeckou teoretickou disciplínu a vědecký výzkum poradenství v různých oblastech společenské praxe, různým cílovým skupinám dětí a dospělých.
Jak vyplývá z uvedené klasifikace, poradenství může mít různé obsahové zaměření, které vychází zejména ze specifických potřeb konkrétní cílové skupiny, které je poskytováno (děti, mládež, dospělí, rodiče, zaměstnaní, nezaměstnaní a další). V současnosti známe hned několik druhů poradenství, avšak v kontextu zaměření našeho příspěvku jsou pro nás zajímavé právě ta, která mají ve středu svého zájmu dospělého člověka, například: podnikové, manažerské, personální, ekonomické, daňové, finanční, právní, pastorální, sociální/sociálně-vzdělávací, vzdělávací poradenství a další (Pavlov, 2020). Tyto druhy poradenství mají sice stejný základ, avšak ve smyslu obsahového zaměření se liší právě v uspokojování konkrétních potřeb klienta. Mezi takové potřeby lze zařadit právě vzdělávací potřeby, které vnímáme podle cílové skupiny jako andragogické poradenství/poradenství ve vzdělávání dospělých.
Smyslem poradenství ve vzdělávání dospělých je podpořit motivaci dospělých k celoživotnímu vzdělávání, učení se. Veteška (2016) označuje andragogické poradenství jako samostatnou aplikovanou disciplínu o teorii, výzkumu a praxi poradenství poskytovaného různým cílovým skupinám dospělých v různých životních etapách a s rozdílným obsahovým zaměřením. Podle Pavlova (2020) lze k andragogickému poradenství přistupovat ze dvou úhlů – v užším pojetí (poradenství v učení se dospělých – jak se lépe učit, jak efektivně studovat, studijní strategie atd.) a v širším pojetí (poradenství v takových problémech člověka, které může řešit tím, že si učením osvojí kompetence, strategie a poznatky, kterými problém – pracovní nebo osobní – zvládne).
Pavlov dále pokračuje a charakterizuje andragogické poradenství jako:
- interdisciplinární s prvky transdisciplinarity;
- založené na humanistické paradigmatu orientovaném na rozvoj potenciálu člověka jako bytosti učící se;
- kontextuální (přistupuje k problémům klienta v kontextu jeho života a práce);
- komplexní ve smyslu pojetí procesů učení, které rozvíjejí celou osobnost;
- profesionální (poskytované odborně připravenými poradci);
- vědecky fundované, založené na ověřených teoretických přístupech, metodách a technikách;
- multidimenzionální z hlediska problémů a potřeb klienta;
- nediskriminační, určeno všem dospělým bez ohledu na věk, dosažené vzdělání, socioekonomické zázemí, kulturně-etnické a jiné faktory (Pavlov, 2020, s.65).
Při odůvodnění a charakterizaci andragogického poradenství můžeme vycházet z různých mezinárodních dokumentů a strategií, například Memorandum o celoživotním vzdělávání (2000), v němž v rámci sdělení č. 5 nacházíme jasně formulovaný cíl: „Zajistit, aby každý měl přístup ke kvalitním informacím a radám o možnostech vzdělávání v celé Evropě a během celého života“ (Memorandum, 2000, s.18). Mezi další patří dokumenty Rady Evropy, OECD, Evropské komise a mnoha dalších. Jedním z posledních významných dokumentů je Manifest pro vzdělávání v 21. století: Síla a radost z učení (EAEA, 2018), který je zaměřen na evropské, národní a regionální tvůrce politik, aby ukázali přínosy vzdělávání dospělých. Manifest představuje 9 evropských výzev, které vzdělávání dospělých pomáhají, podporují ho a rozvíjejí – aktivní občanství a demokracie, zdraví a pohoda, životní dovednosti pro jednotlivce, sociální soudržnost a rovnost, zaměstnání a práce, digitalizace, migrace a demografické změny, udržitelnost, vzdělávání dospělých a evropské a mezinárodní politiky. Obecně lze říci, že všechny tyto výzvy představují určitý základ pro orientaci a lepší pochopení andragogického poradenství. Zároveň Manifest dostává do popředí i problematiku občanského vzdělávání dospělých a s ní spojený rozvoj aktivního občanství, demokracie či sociální soudržnosti a rovnosti. Právě tyto témata je možné podporovat nejen realizací samotného občanského vzdělávání dospělých, ale i prostřednictvím poradenství.
Andragogické poradenství v občanském vzdělávání dospělých
Poradenství v občanském vzdělávání není aktuálně ustáleným pojmem, respektive jeho realizace není podporována a v odborné veřejnosti není tolik diskutována. Jak uvádíme v předchozím textu, podobně jako u občanského vzdělávání, i u samotného poradenství v této oblasti nacházíme značné rezervy a je třeba sahat po informacích ze zahraničních zdrojů. Vycházejíc z těchto poznatků si dovolíme konstatovat, že poradenství v občanském vzdělávání je možné realizovat ve třech základních směrech.
Prvním je realizace poradenství ve smyslu naplňování cílů občanského vzdělávání dospělých. Pokud vycházíme z premisy, že cílem občanského vzdělávání dospělých je formování aktivního občana, který chce participovat na chodu společnosti, je důležité podporovat tyto snahy právě prostřednictvím poradenských činností různých institucí. Z hlediska výše uvedené klasifikace institucí lze v této souvislosti hovořit o všech třech subjektech poskytujících občanské vzdělávání dospělých (stát, třetí sektor, hnutí, církve, politické strany). V tomto kontextu však považujeme za efektivní spíše vytváření podporných materiálů (například různé platformy, online webináře apod.), které pomáhají dospělému člověku vyhledávat informace a motivují jej k aktivnější participaci. Zároveň nabízejí dospělému přehled možností, jak se dále zlepšovat a rozvíjet nejen ve vztahu k sobě samému, ale i ve vztahu k společnosti, v níž žije.
Druhým směrem je poradenství pro samotné komunity, skupiny obyvatel, které v dané společnosti existují. Příkladem dobré praxe je existence tzv. participativního rozpočtu města/obce, v rámci kterého mohou různé skupiny obyvatel předkládat projekty ve smyslu rozvoje komunity, veřejných prostranství nebo vzdělávacích akcí v daném městě/obci. Takové aktivity pomáhají odhalovat konkrétní nedostatky, respektive potřeby obyvatel, a tím je pomáhají naplnit. Na druhé straně přinášejí prostor pro samotnou aktivitu těchto občanů a napomáhají tak k formování aktivního obyvatelstva. Poradenství v tomto kontextu plní roli facilitace těchto procesů a lepší identifikace konkrétních potřeb a možností jejich naplnění.
Třetím směrem realizace poradenství v občanském vzdělávání dospělých je poradenství pro instituce, které se tímto vzděláváním věnují. Jak uvádíme v předchozím textu, největší skupinu poskytovatelů občanského vzdělávání tvoří organizace třetího sektoru. Tyto organizace často vykonávají svou edukační činnost jen na základě předchozích zkušeností, bez systematičtějšího a metodologického pohledu na samotný proces edukace. Zde vidíme největší potenciál právě v andragogickém poradenství v podobě edukace dospělé populace. Pokud chceme, aby naše edukační úsilí přineslo požadovaný efekt a tím byly dosaženy stanovené cíle, je třeba znát několik didaktických faktorů, které na tento proces působí – stanovování cílů, obsah, výběr metod a forem, organizační zajištění a v neposlední řadě specifika dané cílové skupiny. Do tohoto procesu může a měl by vstupovat právě andragog, který by měl znát specifika dospělé populace v podobě vzdělávacího procesu a zároveň by měl umět poradit, případně pomoci nastavit samotný proces vzdělávání co nejefektivněji.
Závěr
V závěru lze tvrdit, že občanské vzdělávání dospělých je stále v podmínkách střední a východní Evropy jen v počátcích svého formování. Na druhou stranu, vycházejíc z mezinárodních výzkumů, dokumentů a strategií považujeme za nevyhnutelné a potřebné tuto problematiku stále více a více posilovat a odborně rozpracovávat. V kontextu předchozích myšlenek je rovněž nutné vnímat provázanost jednotlivých druhů vzdělávání a hledat jejich průniky v tom smyslu, aby byla co největší možná podpora naplnění vzdělávacích potřeb nejen jednotlivce, ale i celé společnosti.
Autorka: Mgr. Michaela Beran Sládkayová, PhD. Autorka působí na Katedře andragogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. V rámci vědecko-pedagogické činnosti se věnuje problematice neformální edukace dospělých se specifickým zaměřením na občanské vzdělávání.
Seznam bibliografických odkazů
Beneš, M. (2014). Andragogika. Praha: Grada. Drobná D. (2008). Súčasný stav a perspektívy rozvoja občianskeho vzdelávania ako súčasti celoživotného učenia: dizertačná práca. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. Drobná, D. (2010). Multidimenzionalita aktívneho občianstva – výzva pre občianske vzdelávanie dospelých v európskom kontexte. In Pirohová, I. & Lukáč, E. (eds.) Vzdelávanie dospelých v poznatkovo orientovanej spoločnosti. (s. 100 – 106). Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove. EACEA. (2017). Citizenship education in Europe. Brussels: EACEA EURYDICE. EAEA. (2018). Manifest pre vzdelávanie dospelých v 21. storočí. https://eaea.org/wp-content/uploads/2018/02/manifesto.pdf Datum přístupu: 20. apríl 2021. European Commission. (2000). A Memorandum on Lifelong Learning. http://arhiv.acs.si/dokumenti/Memorandum_on_Lifelong_Learning.pdf Datum přístupu: 25 apríl 2021. Kopecký, M. (2011). Občanské vzdělávání dospělých v Evropě. Povaha, funkce a vybrané národní příklady. Praha: MŠMT. http://www.msmt.cz/file/15059 Datum přístupu: 04 jún 2021. Krystoň, M. & Sládkayová, M. (2018). Citizenship education of adults – current state in Czech an Slovak Republic. In New trends and research challenges in pedagogy and andragogy (NTRCPA18). (s. 125-132). Krakow: Uniwersytet Pedagogiczny w Krakowie. Levine, P. (2018). Civic Education. Stanford: Stanford Encyclopedia of Philosophy. http://plato.stanford.edu/entries/civic-education/#CivEduPolAct Datum přístupu: 04 jún 2021. O´shea, K. (2012). Slovník pojmů k výchově k demokratickému občanství. Brno: Masarykova univerzita. Palán, Z. & Langer, T. (2008). Základy andragogiky. Praha: Univerzita J. A. Komenského. Pavlov, I. (2020). Andragogické poradenstvo. Prešov: Rokus. Sejčová, Ľ. (2012). Poradenstvo, poradenské prístupy a intervencie. In Paedagogica, Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského (s. 65-83). Bratislava: Univerzita Komenského. Sládkayová, M. (2016). Prieniky a špecifiká občianskeho a záujmového vzdelávania dospelých. In Pavlov, I. & Schubert, M. (eds.) Etické kontexty andragogického pôsobenia. (s. 311-322). Banská Bystrica: Belianum. Sládkayová, M. (2019). Občianske vzdelávanie dospelých. Banská Bystrica: Belianum. Švec, Š. (2008). Anglicko-slovenský lexikón pedagogiky a andragogiky. Bratislava: Iris. Torres, C. A. & Dorio, J. N. (2015). The do´s and don´t of Global Citizenship Education. Adult Education and Development Journal, no. 82/2015, p. 4-7. Veteška, J. (2016). Přehled andragogiky. Praha: Portál.