I. Postřehy z zavádění supervize v oblasti sociálních služeb:

Paragraf 9 odstavec 10 zákona č. 448/2009 o sociálních službách a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Zb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) v znění pozdějších předpisů stanoví: poskytovatel sociální služby je povinen za účelem zvýšení odborné úrovně a kvality poskytované sociální služby vypracovat a uskutečňovat program supervize. Patnáct měsíců účinnosti zákona přineslo první zkušenosti s aplikací paragrafu 9 do praxe a jako supervizorka se setkávám s různými překážkami.

  1. Management zařízení sociálních služeb většinou dostatečně nechápe, co je supervize a co od ní lze očekávat, neví, jak a kdo má vytvořit program supervize a co má program supervize obsahovat. Z této neznalosti následně vyplývá:
  2. nízká až žádná motivace korektně komunikovat programy supervize, respektive jejich tvorbu s účastí zaměstnanců.
  3. Velký počet ředitelů zařízení sociálních služeb vnímá supervizi jako kontrolu zařízení.
  4. Při sjednávání smlouvy mají někteří ředitelé organizací tendenci dohodnout směnný obchod – supervizorka přijde do zařízení, pohovoří si se zaměstnanci a ředitel bude mít splněnu úlohu zajistit supervizi.
  5. Víc než polovina ředitelů přidává výdajům na supervizi poslední místo v pořadí důležitosti.

Čas, strach a odpor – to jsou faktory, se kterými budeme dlouho pracovat, abychom výše uvedené překážky společně překonávali. Příklady z některých zařízení sociálních služeb jsou důkazem, že práce se časem a odporem vždy přinese ovoce.

Domov sociálnych služieb KOMPA v Banskej Bystrici Ředitelka zařízení postupně komunikovala se zaměstnanci potřebu supervize, zaměstnanci dvakrát absolvovali setkání se dvěma supervizorkami s cílem zjistit, co jim supervize může přinést. Následně ředitelka na žádost zaměstnanců objednala prostřednictvím Asociace supervizorů a sociálních poradců supervizi týmu k jedné konkrétní tématice. V tomto období má zařízení zpracovaný program supervize, v programu je stanoven počet hodin individuální supervize zaměstnance, na určeném místě je vyvěšen formulář, do kterého si zaměstnanci zapisují, kterého supervizora si zvolili. Toto vše se událo v horizontu dvou let.
DSS Kompa je malé zařízení – poskytuje sociální služby pro 15 dětí a mladých lidí ambulantní formou, má 12 zaměstnanců, na supervizi týmu byli všichni zaměstnanci.

Domov sociálnych služieb DEDESO v Hnúšti Ředitelka zařízení objednávala supervizi ani nevědoma, co od ní může očekávat. V komunikaci o smlouvě souhlasila, že supervizi zaměříme tak, aby zaměstnanci prostřednictvím zkušenosti poznali její užitek. První zkušenost se supervizí byla pro zaměstnance povzbuzující a ředitelka ochotně zajistí supervizi i v dalším období.
DSS DEDESO je malé zařízení – poskytuje služby pro 12 dětí ambulantní formou, supervizi se zúčastnilo 6 zaměstnanců (všichni, kteří pracují s klientem).
(http://www.dedeso.sk)

Domov sociálnych služieb Symbia vo Zvolene Podpůrným prvkem pro zavedení supervize v DSS Symbia se stala sebespomocná skupina, kterou si sami zaměstnanci pojmenovali „Tlačí ma ...“. Zkušenosti ze skupiny, ale také to, že ředitelka organizace je supervizorka, usnadnily vypracování programu supervize. Program připravovali zaměstnanci společně s managementem a v roce 2009 se uskutečnila externí supervize týmu k určitému tématu, které lidé v týmu požadovali. Pro tento rok organizace na programu supervize ještě pracuje.
Domov sociálnych služieb Symbia je malé zařízení – poskytuje služby pro 35 dětí a mladých lidí, supervizi absolvovalo 16 zaměstnanců přímo pracujících s klientem. Ředitelka organizace je supervizorka.
(http://www.symbia.sk)

II. Postřehy ze zavádění supervize v oblasti sociálněprávní ochrany a sociální kurately:

Zákon ukládá povinnost supervize pro pracovníky v institucích vykonávajících rozhodnutí soudu (krizové středisko, dětský domov, resocializační středisko).

Z mé supervizorské praxe z posledních 3 let vyplývá zájem a potřeba supervize také pro pracovní pozice v dalších částech systému sociálněprávní ochrany a sociální kurately:

  • sociální pracovníci oddělení sociálněprávní ochrany a sociální kurately,
  • psychologové odborů poradensko-psychologických služeb (ti většinou mají supervizi zajištěnu vzhledem k historii své profese a jejich pracovním pozicím),
  • odborní pracovníci akreditovaných subjektů,
  • pracovníci obecních úřadů, sociální pracovníci obcí.

Propojením služeb a profesionálů, využíváním síťování služeb, multiprofesionálními setkáními, uzavíráním partnerství při realizaci projektů a pod. postupně vzniká akutní potřeba supervize i v organizacích v prevenci (např. školy a školská zařízení, mateřská centra, centra volného času a další). I v organizacích sociálních služeb se profesionálové také setkávají se klienty sociálněprávní ochrany a sociální kurately (např. v zařízeních azylového bydlení, v denních centrech pro rodinu, komunitních centrech, nízkoprahových centrech a dalších).

V celé oblasti sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately je na jedné straně vedle potřeb supervize zároveň přítomny i různé bariéry, předsudky a mýty, které dosud brání využívání supervize jako efektivního a standardního nástroje pomáhajících profesionálů.

Podle mých zkušeností tyto překážky vyplývají především:

  1. z neznalosti významu supervize jako takové a z neporozumění supervizií,
  2. z posuzování a neuznání tohoto nástroje bez dostatečných osobních zkušeností s ním,
  3. často i z postoje vedoucího pracovníka, který sám není přesvědčen a dostatečně motivován k uznání supervize jako přirozené odborné složky a nezbytnosti v pomáhajících organizacích,
  4. popřípadě i z různorodosti profesí a jejich odborných východisek, které se dostávají do kontaktu s klienty sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately (nejen sociální pracovníci a psychologové, ale i pedagogové, personál ve zdravotnictví, technicko-administrativní personál apod.).

Uvedené překážky (nebo i další) mohou v praxi způsobovat nízký důraz na zavádění /případně rozvoj/ supervize v organizaci, na malý nebo žádný přímý poptávku po supervizi ze strany pracovníků. To se často odrazí v nepřizpůsobení finančních toků organizace ve prospěch začlenění supervize do organizační praxe. Nebezpečnou překážkou zavádění supervize do praxe může být i přílišné zaměření organizace/systému ochrany dětí na výkon-kvantity a rychlost (případů, řešení a pod.), místo kvality (vztahů, postupů, plánování, vyhodnocování a pod.).

Oporou pro zavádění supervize do praxe jsou rozhodně lidé – profesionálové, kteří reálně uplatňují supervizi ve své praxi i v praxi svých organizací a vnímají ji jako součást svého pracovního standardu. Jako účinný nástroj pro zavádění supervize považujeme i šíření dobré praxe.

Příklady dobré praxe z terénu nebo co přitahuje/motivuje „nedotknuté“(rozuměj bez zkušenosti se supervizí) pomáhající profesionály ke supervizi: Podporná skupina pomáhajících profesionálů: v Banskej Bystrici a ve Zvolenu fungují již několik let (od roku 2005) soběpomocné skupiny sociálních pracovníků (každoměsíční setkávání se profesionálů jedné oblasti v jednom území), 100 % jejich účastníků postupně ztrácelo vlastní bloky pro supervizi a rozhodlo se absolvovat supervizi minimálně jednou, téměř 70 % ji absolvovalo opakovaně, téměř 40 % účastníků (především lídrů) přeneslo supervizi do svých organizací a uplatňují ji především v rámci konkrétních projektů,
(http://www.supervizia.sk/kalendar)

„Ochutnávka“ supervize: na začátku roku 2010 se konal odborný seminář o ochraně dětí pro 10 pomáhajících profesionálů ze systému sociálněprávní ochrany dětí, jehož součástí byla supervize případu ve skupině – 100 % účastníků semináře vnímalo právě supervizi jako největší přínos semináře a žádali další informace k ní (seminář „Když je potřeba chránit dítě“ organizoval Návrat, o. z.),
(http://www.navrat.sk)

Saturace pracovních potřeb: pomáhající profesionálové v Banskej Bystrici (2008) a ve Zvolenu (2009) absolvovali víkendové psychohygienické pobyty zaměřené na relaxaci, uvolnění, ale i budování spolupracujícího regionálního týmu. Součástí pobytů byla i supervize ve skupině. 100 % účastníků uvedlo ve zpětné vazbě, že prožitý supervizní zážitek umocnil smysl psychohygieny. (Pobyty organizoval Návrat, o. z. ve spolupráci s regionálními supervizorkami s finanční podporou města Banská Bystrica a města Zvolen),
(http://www.supervizia.sk/referencie)

Inovativní nabídky rozvoje pomáhajících profesionálů: v roce 2009 Návrat, o. z. ve spolupráci se společností Co/Man, 1. systémová spol. s r.o. realizoval místní projekt na podporu rozvoje lídrů, resp. vedoucích sociálních organizací s názvem 10x3 (každý přihlášený vedoucí pracovník dostal podporu formou koučinku v rozsahu 3 koučovacích setkání). 80 % účastníků projektu v následné vazbě zdůraznilo potřebu koučinku a supervize v sociální sféře nejen pro manažery a vedoucí pracovníky, ale i pro pracovníky ve výkonu,
(http://www.supervizia.sk/Referencie)

Tiskové materiály o supervizi a dostupné informace: od roku 2008 pracují regionální supervizorky na aktivním šíření supervize v regionu Banská Bystrica a Zvolen i ve formě distribuce tiskových materiálů (připravily 2 vlastní regionální letáky propagující supervizi) a také prostřednictvím aktivní webové stránky http://www.supervizia.sk (s kalendářem akcí v oblasti supervize a rozvoje pomáhajících profesionálů, s profilem supervizorek a koučů, s odbornými články o supervizi a dalšími).

III. Postřehy ze supervize v místním projektu na podporu rodin.

Od roku 2008 probíhá v Banská Bystrici pilotní projekt tří partnerských organizací (Mesto Banská Bystrica, nadácia Socia a Návrat, o. z.) zaměřený na podporu významu rodiny a na budování dostupných a citlivých služeb pro rodiny: Banská Bystrica – město rodiny.
Jeho součástí byl i podprojekt: „Právo dítěte na dodržování jeho práv“. V rámci tohoto podprojektu byla realizována tvorba lokálního etického materiálu/standardu Kodexu ochrany dětství, který by měl naladit organizace působící na území města společně ve prospěch rodin.

Tvorbě Kodexu ochrany dětství se zúčastnilo 16 organizací. Vznikl 10bodový etický standard chování organizací. Jedním z bodů, k nimž se místní organizace přihlásily (10. bod Kodexu ochrany dětství), je zavedení systému vzdělávání a supervize pro pracovníky organizací jako systému základní kvality služeb pro rodiny.

Součástí implementace Kodexu ochrany dětství (podle Manuálu implementace Kodexu ochrany dětství v organizaci – příručky pro eticky zodpovědné organizace na území města Banská Bystrica) je absolvování externí supervize organizace s cílem ověřit zavedení Kodexu ochrany dětství v organizaci. V současnosti implementoval Kodex ochrany dětství 7 organizací, tedy 7 organizací (v Banské Bystrici) má zavedený systém supervize v organizaci a zároveň absolvovaly externí supervizi organizace (2 organizace spadají pod Zákon o sociálních službách, 1 pod Zákon o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kurately, 1 organizace je školské zařízení, 3 působí v oblasti prevence – mateřská centra), 3 další organizace jsou v procesu implementace. Organizacím s implementovaným Kodexem ochrany dětství (tedy i se zavedenou supervizí) je přiděleno označení: „Našimi službami chráníme klidné a bezpečné dětství“. Celý text Kodexu ochrany dětství je dostupný na http://www.bb.mestorodiny.sk.

V další podprojektové aktivitě Kurz síťování služeb při práci s rodinou v ohrožení (52hodinový kurz rozvoje profesionálních dovedností pomáhajících profesionálů) byla supervize (a koučink) součástí Kurzu při výběru rodiny, pro kterou účastník Kurzu připravoval síťování služeb při práci s rodinou. Kurz absolvovalo 7 pracovníků v BB (každý z nich zažil alespoň 1 individuální supervizi na případ). Písemným výstupem Kurzu síťování služeb a zkušenostmi z tvorby sítí podpory pro rodiny je publikace Tvoříme sítě pomoci pro rodiny, kterou vydává Návrat, o. z. v dubnu 2010. Publikace svým obsahem podporuje začlenění supervize do praxe pomáhajících organizací. (http://www.navrat.sk)

Poslední podprojektovou aktivitou, v níž byla uplatněna supervize, bylo vytvoření lokální Sítě pomoci těhotné ženě v ohrožení. V současnosti má skupina 14 členů, z toho 9 aktivních a 2 čestných členů. Součástí členství v Síti je systém rozvoje lidských zdrojů prostřednictvím Podpůrné skupiny členů sítě a supervize případů ve skupině. (http://bb.mestorodiny.sk/?page_id=720)

Podprojekt „Právo dítěte na dodržování jeho práv“, který realizuje Centrum Návrat Banská Bystrica, je podporován z finančních prostředků Norské finanční mechanismu, Finančního mechanismu EHP a prostředků státního rozpočtu SR.

IV. Postřehy z vlivu evropských iniciativ

V několika projektech, které byly v poslední době realizovány na Slovensku v oblasti podpory rodin a ochrany dětství financovaných právě z prostředků Evropské unie, ať už z Evropského sociálního fondu, případně z prostředků Norského finančního mechanismu a Finančního mechanismu Evropského hospodářského prostoru a, samozřejmě, státního rozpočtu SR, se objevuje supervize jako jeden z nástrojů externí podpory pro pomáhající profesionály. Jako příklady uvádím:

  • Národní projekt XII-2 Rozvoj a upevňování lidských zdrojů a systematické prohlubování kvalifikace pracovníků (projekt realizuje Ústredie PSVaR), dostupný na http://www.upsvr.sk,
  • projekt: „Návrat k stabilitě rodin“ (projekt realizuje Návrat, o. z.), dostupný na http://www.socia.sk,
  • projekt: Komunitní centra - centra komplexních komunitních služeb jako nástroj pro zlepšování sociální inkluze obyvatel marginalizovaných romských komunit na lokální úrovni (projekt realizuje Člověk v tísni, spol. pri ČT, o. p. s. pobočka Slovensko), dostupný na http://www.socia.sk.

Tyto a další projekty mohou být příkladem toho, jak se zkušenosti z mezinárodních projektů (včetně oblasti supervize) a zahraniční zkušenosti našich odborných pracovníků přenášejí do slovenské praxe i v oblasti podpory rodin a ochrany dětství.

V této oblasti doporučuji k nahlédnutí a používání i materiál Evropské standardy kvality pro pomoc dětem žijícím mimo vlastní rodinu (zdarma ke stažení ve slovenském jazyce také na http://www.quality4children.info). Materiál se v oblastech rozhodovacích procesů (o dítěti a jeho situaci), ale i v oblasti přímé pomoci (při odejmutí dítěte z rodinného prostředí, při umístění do náhradní péče a při jejím ukončování) zaměřuje na kvalitu procesů a na supervizi profesionálů pracujících v celé této oblasti. Přínosem materiálu je mimo jiné i skutečnost, že byl tvořen „zdola“ přes přímou zkušenost dospívajících a dospělých ze 32 zemí Evropy, kteří se nacházeli v systému sociálněprávní ochrany – tedy uživateli služeb. Materiál může být oporou pro pracovníky ve výkonu, ale i pro supervizory. Příklady dobré praxe z používání tohoto materiálu na Slovensku jsou dostupné v power-pointové prezentaci na http://www.vzd.cz/standardy.

Poznámka: Reflexe ze zkušeností vznikly vedle vlastní zkušenosti autorek také na základě několikaleté spolupráce s dalšími supervizorkami v regionu: Ing.Máriou Filipovou a Mgr. Evou Teťákovou a s koučem Ing. Alfonzom Haviarom a na základě vlastní účasti ve většině uvedených projektů a aktivit

Autorky: PaedDr. Jana Izraelová - akademickým vzděláním jsem speciální pedagožka, profesionálně působí jako ředitelka Domova sociálnych služieb Symbia Zvolen, odborně pracuje pod externí supervizí od roku 2004, supervizorskou praxi aktivně vykonává od roku 2004. Domov sociálnych služieb Symbia Zvolen má zavedený systém supervize v celé organizaci od roku 2009. http://www.symbia.sk

Mgr. Dana Žilinčíková – akademickým vzděláním sociální pedagogička, profesionálně působí jako sociální poradkyně, lektorka vzdělávacích programů, koučka a terapeutka v akreditovaném subjektu Návrat, o. z., v Centru Návrat Banská Bystrica. Odborně pracuje pod externí supervizí od roku 2003, supervizorskou praxi aktivně vykonává od roku 2004. V letech 2005–2009 působila jako národní koordinátorka celoevropského projektu Evropské standardy kvality pro pomoc dětem žijícím mimo vlastní rodinu. Akreditovaný subjekt Návrat, o. z., má zavedený systém supervize v celé organizaci pro všechny odborné zaměstnance od roku 2006. (http://www.navrat.sk)

Příspěvek zazněl na Mezinárodní konferenci na téma „Sociální poradenství a supervize jako prostředek zvyšování profesionální kompetence sociálních pracovníků“, která se konala v dnech 7.–8. dubna 2010. Organizátorem konference byla Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety n.o