Poznámky k vzdělávání sociálních pracovníků v kontextu připravenosti absolventů na práci s klienty v praxi V rámci tohoto příspěvku bych ráda představila některá etická dilemata a otázky, s nimiž se jako vysokoškolská pedagogyně na Katedře sociální práce ve své praxi setkávám a konfrontuji. O uvedených doporučeních hovoří více příspěvků i diskusí, ale realita změn je příliš vágní, proto se pokusím znovu apelovat na reformu vzdělávacího systému, která by vyřešila etická dilemata mnoha pedagogů.

Obraz veřejnosti o sociální práci jako profesi a zvláště o studiu sociální práce na Slovensku není velmi příznivý a vstřícný. Příčiny jsou různé, ale jako pedagogové v rámci sebereflexe musíme přehodnocovat od kořene profesionální sociální práce, tedy od přípravy studentů na výkon profese. Jaký máme vlastní vztah a přístup k profesi vysokoškolského pedagoga a k profesi sociálního pracovníka i oboru sociální práce? Reflektujeme tyto postoje studentům? Jaké poselství a dojem jim zanecháváme? Motivujeme je, podporujeme, nebo dehonestujeme jejich studium a obor? Jsme vzornými morálními i profesionálními příklady? Reprezentujeme a podporujeme dobrý imidž sociální práce? Pravda je, že významně ovlivňujeme mínění studentů a ti svým přístupem, názory a praxí ho zprostředkovávají okolí. V mínění společnosti stále rezonují spíše dehonestující názory na naše absolventy, pedagogy, stejně jako paušalizace mediálních kauz souvisejících s profesí. V tomto kolektivním vědomí máme svůj podíl a možnost změny je i na našich bedrech. Na závěr této etické otázky nemohu vynechat výrok od OSHA: „Ti, kteří jsou okouzleni osobností učitele, nemusí si uvědomovat mezery v jeho učení, ale ti, kteří jeho učením neovlivněni nejsou, uvidí jen mezery.“

Další etické dilema, s nímž se v praxi setkávám, se týká připravenosti absolventů na vykonávání profesionální činnosti. Systém vzdělávání je nepružný, výraznější změny od vzniku oboru se neudály, přičemž požadavky a vnější realita se mění neustále. Vysoká škola poskytuje v současné době informační éry minimum informací, jako velmi slabý informační vyhledávač, oproti možnostem internetu. Fakta, teorie, informace, znění zákonů, to vše je dostupné na internetu všem. Kromě diplomu v podstatě neposkytujeme žádný zřetelně významnější benefit. Stále jsme nedokázali aplikovat Komenského výrok „škola hrou“, principy zážitkové pedagogiky ani psychologii motivace a učení. Studenti slyší teorii „stokrát“, ale ji nevidí. Jako vedoucí praktických seminářů si dovolím říci, že většina studentů reálně praxi neabsolvuje v předepsaném počtu hodin, a pokud ano, vykonávají pomocné práce, které jen okrajově souvisejí se sociální prací. Protože během studia nejsou trénováni ani prakticky připravováni, mají obavy z neúspěchu při výkonu praxe. Na druhé straně zase nemůžeme vyčítat častou neochotu organizací připustit studenty k přímé práci s klienty z pochopitelných důvodů. Je to „začarovaný“ kruh, který vede k tomu, že oficiálně podle zákona mají studenti praxi, ale nemají přehled o realitě ani zkušenosti. Chybou ze strany vzdělávacích institucí je nedostatečná spolupráce s organizacemi při zajišťování praxe; studentů je příliš mnoho a organizace nemají čas se věnovat studentům, ani v tom nevidí žádný větší význam ani výhody.

Je mylné předpokládat, že studentům vyhovuje současný systém – přednáška – samostudium – zkouška. Na základě více průzkumů studenti sami apelují na potřebu zavádění praktických metod studia. Jedním z výstupů průzkumu projektu „Blíže k zaměstnání díky lepší přípravě na praxi během studia na VŠ“, organizovaného o. z. ASSP v roce 2008 byl ten, že 48 % dotázaných studentů nemá pocit, že jim škola dává dostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti potřebné pro výkon pomáhající profese. Požadovali by silnější propojení teorie a praxe, nácviky testů a metod, standardních postupů, práce s pomůckami, více aplikačních úloh na upevňování znalostí, více informací o nových trendech, nácvik konkrétních technik a postupů práce s různorodou klientelou a informace o tom, jak vhodně tyto postupy a techniky propojit a kombinovat, aktivity zaměřené na sebepoznání a nácvik sociálních dovedností, interakční předměty zaměřené na rozvoj osobnostních kompetencí a profesionálních kompetencí. Studentům nevyhovuje způsob výuky, kdy přednášející jen dál předávají naučené informace z knih a publikací. Doporučením tohoto průzkumu bylo mimo jiné to, že praktické potřeby při výkonu profese by měly více určovat obsah výuky (Gymerská, 2008). V průzkumu Mgr. Radoslava Vengrina (2013), v němž respondenty byli sociální pracovníci a krizoví intervenční pracovníci v praxi, uvedlo až 75 % respondentů, že komunikační dovednosti nejsou ve vzdělávacím procesu na vysokých školách dostatečně zastoupeny.

V rámci závěrečné diskuse na sociálně-psychologických výcvicích dostávám zpětné vazby od studentů, kteří by uvítali více tréninků a workshopů, navzdory tomu, že jsou externisté. Na výcvicích poradenských dovedností jsou často konfrontováni s nedostatkem komunikačních dovedností a nemají zkušenost s prací s klienty, přestože mají absolvovány 4 praxe. Studenti se chtějí učit pro život, ne pro školu, jak by řekl Seneca.

S touto neznalostí reálné sociální práce souvisí i dilema svědomí či odpovědnosti pedagoga při hodnocení. Při závěrečných zkouškách musíme klasifikovat studenta, který odpověděl na státnicovou otázku z teorie výborně, ale v otázkách z praxe se neorientoval. Dilema je - udělit diplom studentovi, který jsme klasifikovali na základě dobré schopnosti pamatování a zjevně věnovaného času ke studiu, ale necháváme ho jít do reality bez praktických návyků a dovedností. Předpoklad, že i přesto nebude dělat sociální práci profesionálně, protože externisté často pracují v jiných odvětvích, by měl být pro pedagoga nepřípustný. Vždy bychom měli myslet na to, aby byl každý absolvent schopen vykonávat profesi hned po získání diplomu. Vysokoškolské vzdělání by pro absolventy mělo být reálnou možností změny současné profese. Řekněme si upřímně: nikdo by nešel k lékaři, kdyby věděl, že zná lidské tělo jen z knih bez obrázků...

Jak jsem už naznačila, změna vzdělávacího systému na katedrách sociální práce by mohla výrazně pomoci k obratu veřejného mínění o sociální práci jako profesi, o studiu sociální práce i o kvalitě sociální práce při poskytování sociálních služeb. Jak apelovali i jiní kolegové, je nutné zvýšit poměr praktických činností ve vztahu k teorii přednášené v rámci studia. Ve světovém trendu se ustupuje od konvenčního učení zaměřeného na obsah k vzdělávání zaměřenému na kompetenci a výkon. Kladí se větší důraz na schopnosti, jak se informace použijí, na rozdíl od zkoumání samotné informace (Oliver, 2003). Pedagogové se dostávají z role „experta na daný obsah“ do role mentora (Zhao, 2011). V centru pozornosti je student, ne učitel, a učení se přizpůsobuje jeho potřebám, schopnostem, zájmům a tempu. Zároveň však vyžaduje větší aktivitu od studenta, který si tak uvědomuje svou větší odpovědnost ve vlastním procesu vzdělávání. Místo získávání znalostí jde o konstrukci, tvorbu znalostí (Zhao, 2011).

Následující návrhy by k tomu měly pomoci:

Od vzdělávacího systému každé země se očekává největší progres v oblasti informačně-počítačových technologií na podporu výuky. Škola jako společenská instituce je nucena začlenit se do nového konceptu informační společnosti, který je charakterizován nárůstem potřeby práce s prostředky informačních technologií. Vhodným využitím internetu ve vzdělávacím procesu může dojít ke zkvalitnění výuky, což je produkce hodnoty, která je navíc i měřitelná (přidané množství poznatků, které by bez využití technologií studenti nezískali, plus ušetřené náklady pedagoga na výuku).

E-learning můžeme chápat jako multimediální podporu vzdělávacího procesu s použitím moderních informačních a komunikačních technologií. Jeho základní úlohou je v čase i prostoru neomezený přístup ke vzdělávání. Nenahrazuje klasické třídy, ale je pozvedá na vyšší úroveň a představuje snahu o vzájemnou interakci vzdělávání a informačních technologií. Mezi největší výhody e-learningu patří možnost jeho kombinace s klasickým vzděláváním, tzv. blended-learning, který spojuje zkušenosti učitele s výhodami informačních technologií. Tím se dostává vzdělávání do nových rozměrů; pro studenty je mnohokrát poutavější, adresnější a efektivnější. E-learning vytváří platformu, o níž se píše v učebnicích o teorii vzdělávání jako o platformě vzdělávání v budoucnosti.

Výhody zavedení e-learningu pro studenty:

  • prezentování informací učiva – ve srovnání s tradiční studijní literaturou umožňuje počítač zpřístupňovat informace opravené pedagogy, obnovované téměř okamžitě v případě potřeby,
  • individuální časové a prostorové plánování studia,
  • konzultace s pedagogy vyhrazenou formou ve vyhrazeném čase,
  • vzájemná kooperace mezi studenty, spolupráce na projektech,
  • neomezený a opakovatelný přístup ke zdrojům informací, student si může opakovat učivo z předchozích ročníků, případně se zpětně může dozvědět o změnách, které v teorii nastaly,
  • okamžitá zpětná vazba,
  • student se stává nejen objektem, ale i subjektem vyučovacího procesu,
  • pružná práce s novými poznatky a informacemi,
  • kompaktní literatura a další důležité informační zdroje potřebné pro absolvování studia na jednom místě,
  • získává více času na studium, protože by měl k dispozici materiály a podmínky k absolvování kurzu již na začátku semestru,
  • má k dispozici materiály zaměřené na praktické činnosti a dovednosti sociálního pracovníka – vzorová videa z poradenského procesu, audio ukázky, příklady, řešení a další.

Výhody zavedení e-learningu pro pedagogy:

  • součinnost práce pedagogů, kteří vyučují stejný předmět – sjednocení materiálů,
  • zadávání individuálních úkolů, cvičení, odkazů pro studenty – protože budou individuální a doručeny pedagogovi přes internet, dá se přehledněji ověřit jejich originalita a všechny výstupy budou na serveru,
  • umožňuje učiteli stát se lektorem, který svou pozornost věnuje problematickým oblastem,
  • konzultovat se studenty odkudkoli (jestli je přístup k internetu),
  • přehled o všech materiálech, které jsou studentům poskytovány v rámci celého studia,
  • možnost diskuse se studenty a pedagogy na fórech,
  • možnost prezentace vlastní tvorby,
  • kvalita výuky není až v té míře závislá na prezentační dovednosti vyučujícího; velkou váhu při hodnocení kvality mají studijní materiály.

Výhody zavedení e-learningu pro školu:

  • snížení nákladů za přednáškovou činnost pedagogů (u některých předmětů),
  • zvýšení publikační činnosti pedagogů, kteří vytvoří společná skripta v rámci sjednocení přednáškové činnosti jednoho předmětu,
  • kvalitnější, přesnější a adresnější vyhodnocování vzdělávacího procesu,
  • potenciál možnosti zvýšit počet studentů bez vlivu na vyučovací kapacity,
  • nízké náklady na zavedení e-learningu oproti minulosti – v nejjednodušším případě jde jen o mzdu programátora,
  • snižování cestovních nákladů a nákladů na ubytování pro pedagogy.

E-learning můžeme využít k publikování fotografií, audiozáznamů (např. přednášek), videozáznamů vhodných jako praktický doplněk k výuce, prezentaci organizací zaměřených na sociální služby (které studenti často neznají), „trhu“ praxových možností. Přináší prostor i pro vytvoření ověřovacích testů, případových studií a jejich řešení, alternativních řešení, ukázky poradenského procesu, ukázky záznamových listů pro klienty a podobně. Odklon od tradičního pasivního učení – poslouchání, sledování a pořizování poznámek – k interaktivitě a k mnohonásobnému kanálu získávání informací pomáhá k dosahování lepších výsledků ve vzdělávání. Zároveň výukové materiály multimediálního charakteru svou atraktivitou a interaktivitou více lákají a motivují studenty k učení (Zhao, 2011).

Pokud bychom teoretické informace a požadavky uvedli a zpřístupnili studentům na internetu ještě před začátkem kurzu, studenti by měli chodit na přednášky už s nastudovanou teorií a byl by zde prostor pro dodatečná objasnění a otázky a hlavně pro pedagoga, který by teorii vysvětlil v realitě na příkladech, scénkách a podobně. Výstupy z kurzu by mohly být - praktická prezentace výsledků individuální i týmové práce, diskuse, demonstrace, vypracování případové studie, řešení případové studie, napsání eseje, návrhy řešení na zadanou úlohu, záznam pozorování z terénu, vypracování záznamu z anamnestického rozhovoru, návrh projektu, návrh změny legislativy, analýza a další. Výstupy by měly vždy vyžadovat nezbytnost nastudování teorie. Tím bychom vyloučili jednoduché testování paměti studenta a vedli bychom je ke kritickému myšlení a k propojení teorie s realitou. Přínosem e-learningového studia pro studenty by mohla být rozhlednost, schopnost tvořit alternativní řešení, schopnost aplikovat teoretické poznatky v praxi, schopnost dedukovat, posuzovat a hodnotit, rozhodovat se, schopnost myslet zodpovědně a zvažovat rizika.

Otázkou není, zda e-learning zavést do systému, ale kdy. Pozitivním příkladem u nás je zavedení e-learningu na Trnavské universitě, Technické univerzitě Košice, UKF Nitra, na Slovenské zdravotnické univerzitě aj. Studenti prvního ročníku bakalářského programu (denní i externí forma studia) Aplikovaná ekonomie na Fakultě sociálních a ekonomických věd UK v Bratislavě byli vyučováni formou blended-learning metody v předmětu Techniky akademického psaní a formou e-learningu v předmětu Informatika. Výsledky evaluačních archů poukázaly na prostor pro častější využívání blended-learning metody, protože jen 17 % studentů považovalo tyto metody za méně dostačující formu výuky (Decsi - Lovrantová, 2011).

Dalším návrhem na zavedení praxe je podpora studentských projektů. Zatím nevyužíváme potenciál kreativních studentů a zkušenosti externistů, kteří pracují v různých oblastech. Kdyby například dostali zadání na začátku čtvrtého ročníku vytvořit v týmech projekty, které by s podporou katedry reálně uspořádali, využili by své teoretické poznatky v aplikaci v praxi, což by následně zužitkovali při tvorbě závěrečné diplomové práce s uvedením doporučení pro praxi, která by byla skutečně uchopitelná. Pedagogové daných kateder by mohli dělat tutory a garanty projektů a využívat rozběhnuté projekty pro svou činnost i pro umístění studentů do odborné praxe. Tímto způsobem bychom mohli zaplnit chybějící a potřebné oblasti pomoci v sociální sféře a vytvořit prostor pro dobrovolnictví a zaměstnávání absolventů. Využili bychom kreativitu a názory, zkušenosti mladých lidí, které bychom touto formou motivovali jednak k studiu, ale i k sociálnímu cítění, myšlení. Často se říká, že mladí lidé nemají správně nastavené hodnoty. Zapojením do sociální sféry, která pomáhá společnosti a ostatním lidem, a možností spolupodílet se na viditelném výsledku své práce bychom jim nabídli více, než by od studia očekávali...

Závěr

J. Taylor řekl: „Je naší povinností, abychom udělali svět lepším, než jsme ho našli.“ V přeneseném smyslu by mělo být povinností nás pedagogů udělat vzdělávací systém lepším, než jsme ho našli...

Autor: PhDr. Veronika Tolnayová, PhD. Seznam bibliografických odkazů

ADARSHA, Liana Safi. 2012. (r)Evoluce vědomí. Martin: Hladohlas, 2012. 219 s. ISBN 978-80-89502-25-7. DECSI, Karol. - LOVRANTOVÁ, Katarína. 2011. Metoda a didaktika blended learning a e-learningu ve vyučování technických předmětů v akademickém prostředí na Slovensku. Případová studie. In Mezinárodní vědecká elektronická konference pro doktorandy, vědecké pracovníky a mladé vysokoškolské učitele Prešov 2011. MVEK Prešov, Katedra pedagogiky FHPV PU. s. 381 - 387 [online]. Prešov: Katedra pedagogiky FHPV PU [cit. 2013-10-02]. Dostupné na internete: http://konferenciapresov2011.weebly.com/10/post/2011/06/desci-karol-lovrantov-katarna.html. GYMERSKÁ, Martina. 2008. Stav odborných praxí na katedrách VŠ humanitního směru z Bratislavského samosprávného kraje. In Význam odborné praxe během VŠ studia v sociální oblasti pro zaměstnatelnost. Bratislava: ASSP, 2008, s. 6 - 16. Elektronický sborník z konference. [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné na internete: http://prax.assp.sk/files/dad39881541851cca5703d001381ee49 OLIVER, Ron. 2003. The role of ict in higher education for the 21st century: Ict as a change agent for education. In Proceedings of the higher education for the 21st century conference. Perth : Cowan University. 2003. [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné na internete: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.83.9509&rep=rep1&type=pdf. VENGRIN, Radoslav. 2013. Kvalita komunikace v krizové intervenci. Bratislava. VŠ ZaSP sv. Alžbety v Bratislavě. Diplomová práce. 84 s. ZHAO, Hong. 2011. Introducing ICT in a Traditional Higher Education Environment. In LIN, Song - HUANG, Xiong. Advances in Computer Science, Enviroment, Ecoinformatics, nad Education, China : CSEE, 2011, s. 129-132. ISBN: 978-3-642-23344-9. [online]. [cit. 2013-10-02]. Dostupné na internete: http://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-642-23345-6_25.

Příspěvek zazněl na vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci II, která se konala 16.- 17. 10. 2013 v Piešťanech.