Co se odehrává v hlavách a v srdcích matek, které stojí před rozhodnutím zůstat na Slovensku bez práce, s nízkou mzdou, kterou nepokryjí náklady na živobytí, nebo opustit rodinu, ale začít finančně lépe dýchat?
Co se odehrává v hlavách a v srdcích žen, manželek a matek, které stojí před rozhodnutím zůstat na Slovensku bez práce, s nízkou mzdou, kterou nepokryjí náklady na živobytí, nebo opustit rodinu, ale začít finančně lépe dýchat? Je snadné pro matku opustit rodinu? Koncem devadesátých let a na začátku roku 2000 odcházeli ze Slovenska manželé a otcové za ziskem do Anglie, Irska, Švýcarska, Německa a dalších zemí. Tlak přežít a uživit rodiny začal otřásat stabilitou domova, věrností vztahů a jistotou dítěte. Muži přinášeli peníze, stavěly se domy, splácely se úvěry, ale přesto se něco změnilo. Místo zajištění rodiny se pomalu, tiše, ale s jistotou zvyšovala rozvodovost. Oběť mužů nestačila, dnes máme jen v Rakousku desítky tisíc žen, které odcházejí za prací. Kolik jich je v Německu, ve Švýcarsku?
Pokud chcete vžít se do situace takové ženy, stačí jednou se vydat cestovat nočním rychlíkem z Kysaku do Bratislavy. V lůžkovém voze potkáte ženy, které nejezdí auty agentur, ale vlakem, z různých důvodů. Možná aby byly se svými blízkými ještě déle, možná kvůli spánku, těžko říci, ale ani jednou se mi nestalo, že bych tam potkala ženu – matku, která by si vydýchla a s radostí nastoupila do kupé. Naopak, jakmile se uložila do postele, poslouchala jsem jejich telefonáty s manželi nebo staršími dětmi. „Dávejte na sebe pozor, miluji vás, učte se, poslouchejte otce, babičku..."
Co přiměje matky opustit rodinu, děti? Kolik oběti přinese žena za takový dvoutýdenní nebo trojtýdenní turnus v cizině? Kolik eur přinese žena za takovou oběť? Kolik tichého stresu? Co řekne pan ministr práce, sociálních věcí a rodiny? Hodně? Málo? Dost? Dost na co? A dost pro koho? Dost na zaplacení úvěrů, školy, inkasa? Dost pro koho? Děti, které vychovávají prarodiče, nebo ulici?
Ve 21. století matky periodicky opouštějí své děti, aby přežily. Tato dnešní, na první pohled moderní a možná pro někoho bezvýznamná situace, mi připomněla situaci na Slovensku na přelomu 19. a 20. století. Mé diakonické studium v Německu ovlivnila historie slovenské diakonie sester Márie a Kristíny Royové. Kristína Royová zřídila v roce 1904 pro opuštěné děti „hauzírerov“ podomových obchodníků ve Staré Turej „Útulek“, v němž nalezly svůj domov i další sirotci, případně opuštěné děti. Útulek byl pojmenován krásným názvem „Chalúpka“. Možná mnozí s námi nebudete souhlasit, že děti maminek, které se po turnusech vracejí domů ze zahraničí, jsou sirotky. A máte pravdu, v právním slova smyslu ani nejsou. Jsou jen na čas opuštěné, aby maminka vydělala peníze. Chybí jim mámy? Možná dnes nepociťujeme důsledky opuštění, ale nevrátí se nám jako bumerang v budoucnosti?
Proč vlastně píšu tento blog? Proto, že se nějak nedokážu, a vlastně ani nechci smířit s tím, že tyto mámy musí odcházet od svých dětí, jen proto, aby si vydělaly 700 nebo 800 eur. Vím, že je to mnoho peněz za dva týdny, ale věřte mi, že za více než 10 let jsem slyšela velmi mnoho smutných příběhů, které mluví o slzách matek, které už neví, jak vrátit čas svým blízkým. Mnohé z nich odplakaly večeře i noci, víkendy i svátky. Vydělávaly pro rodinu, která se rozpadla. Obětovaly se z lásky. A proč? Aby nakonec neměly čas dávat lásku, ani ji přijímat?
A právě ústy těchto žen se ptám: „proč nemohou pracovat jako pečovatelky doma, u svých rodin, manželů, dětí, přátel?“ Není pravda, že si doma nenajdou práci pečovatelky. Najdou ji, ale za tak malé peníze, které jim nezabezpečí náklady rodiny. Jedna pečovatelka se mi svěřila, že více vydělávala jako ošetřovatelka koní, než pečovatelka v zařízení pro seniory. A práce ošetřovatelky koní byla méně náročná. Milí spoluobčané. Víte, kolik vydělává pečovatelka u nás? Pokud ne, tak si to zjistěte dřív, než na ni budete v zařízení nebo v domácí pečovatelské službě křičet.
A tak se ptám i dnešních politiků: jsou lidé dnes méně než zvířata? Proč se práce pečovatelky u lůžka nemocného nebo starého člověka stala tak málo ceněnou. Kolik starých lidí dnes potřebuje pečovatelku doma?
Je jich skutečně dost, víme použít i čísla, ale jsou nám zbytečná, protože ten starý člověk si ji i tak nemůže zaplatit a často krát ani jeho rodina. Dostali jsme se tedy do začarovaného kruhu? Ne. Věřte, že to není jen o financích, protože kdyby to bylo jen o financích, neobtěžoval bych vás tím. Je to o nás. O občanské odpovědnosti, o tom, zda se jako občané probereme a začneme měnit hodnoty svého společenského života a postavíme se tváří v tvář dnešnímu problému. Nebo se přidáme k davu žen, které opouštějí své rodiny a děti?
Vím, že mnohé ženy díky práci u lůžka v cizině finančně osamostatnily, ulevily si od stresu dluhů. Mnohé se postavily na vlastní nohy a mohly opustit partnery tyrany nebo alkoholiky, kteří je dostali do exekuce. Některé, a to nejen mladé ženy, se staly emancipovanější a svobodnější. A tímto jim to opravdu přejeme z celého srdce. Ale tento článek není o nich.
Milí spoluobčané, všichni, kteří máte své staré rodiče nebo nemocné blízké, ale i my, kterých se to zatím nedotýká, netvařme se, že na Slovensku nemáme problém. Zamysleme se nad problémem opatrování svých blízkých, i nad povoláním pečovatele/ky v zařízeních sociálních služeb i v domácnosti. Ti, kteří jen trošku znají život v zařízeních pro seniory, nebo v domovech sociálních služeb, víte, že nám chybí pečovatelé a že zařízení nemají dost peněz, aby zaplatily ty, kteří mají nejen vzdělání, ale i srdce pro tuto práci.
Dnes mluvím za matky, které chtějí být pečovatelkami doma a za management zařízení sociálních služeb, který se každý rok snaží zajistit bezpečnou a dobrou péči s nízkými finančními dotacemi a s nízkým příspěvkem ze starobního nebo invalidního důchodu.
Přeji si, aby mámy mohly být se svými dětmi, viděly je růst a byly jim příkladem stability rodiny a pracovitosti.
Autor: PhDr. Mária Kovaľová, PhD. MHA
Autorka je teologička se zaměřením na diakonickou sociální práci a magisterka veřejného zdravotnictví se zaměřením na řízenou dokumentaci a řízení rizik. Od roku 1991 se věnuje pečovatelské péči se zaměřením na seniory. Je poradkyní a audítorkou kvality v sociálních službách. Od roku 2014 je prezidentkou Asociácie odborných pracovníkov v sociálnych službách a spoluzakladateľkou OZ Planéta malého prínca. www.aopss.sk