Když se mluví o tom, proč studovat sociální práci, bude mou odpovědí vždy pomáhání lidem. Pocit, že jsem tu pro lidi, mě dokáže naplnit a dává mi mnohem víc než obyčejné sezení v kanceláři za hromadou papírů.
Od malička jsem měla ráda kontakt s lidmi. Proto, když jsem si chtěla vybrat práci, která by mě naplňovala a zároveň dělala radost, byla práce s lidmi nejvhodnější volbou. Zpočátku jsem měla pocit, že se pomoci lidem budu věnovat jen ve svém volném čase, ale studium na vysoké škole v tomto oboru mi v mnoha ohledech změnilo uvažování a rozhodla jsem se pro sociální práci na plný úvazek.
Podstatou povolání sociálního pracovníka je práce s lidmi spočívající v řešení jejich bezvýchodiskové situace. Sociální pracovník s klientem společně posuzuje jeho životní situaci, zkušenosti a problémy, které ho trápí a zejména důvody, které ho dostaly do současné situace. Následným krokem je v ideálním případě návrh možností řešení této situace a zlepšení jeho životní úrovně v různých oblastech.
Z mého pohledu je nabádání klientů k správnému postoji k životu a společensky vhodnému chování velmi uspokojujícím zadosťučiněním především tehdy, když se to podaří a člověk se vrátí na správnou cestu.
Na řešení se sociální pracovník snaží přicházet spolu s klientem, tedy jde o intenzivní spolupráci. V rámci konzultací se klienti od sociálního pracovníka učí, jak rozvíjet své schopnosti a řešit vzniklé problémy, a stejně tak se učí zodpovědnosti za vlastní sociální iniciativu. Někteří z klientů si neuvědomují své silné stránky a kladné vlastnosti, které by mohli využít buď ve své práci, nebo při setkávání s lidmi v běžných situacích. Proto se sociální pracovník snaží motivovat klienta k tomu, aby tyto své přednosti objevoval a dokázal je využít. Myslím, že pro každého sociálního pracovníka, i pro mě, je uspokojující sledovat, jak klient postupuje vpřed, i když jen malými kroky. Každý takovýto krok je pro mě i ostatní pracovníky signálem, že svou práci děláme dobře. Právě v tom vidíme smysl naší práce. Pomáhat zlepšovat životní úroveň klienta a rozvíjet či zlepšovat sociální vztahy v sociálním prostředí je totiž naším cílem.
Studium sociální práce mě nejen motivovalo k plnohodnotné práci sociálního pracovníka, ale hlavně mě na ni připravilo. Role sociálního pracovníka má hlubší význam, právě proto by se kvalita této práce měla odrážet nejen v odborných znalostech, ale především v praktických zkušenostech. Člověk se na takové pozici dokáže rozvíjet ať už poznávacím nebo osobnostním způsobem. Rozvíjí si své praktické poznatky a dovednosti, které může využít při budoucím klientovi. I v roli sociálního pracovníka se člověk musí stále učit. Každý den přináší nové klienty a s tím spojené nové zkušenosti.
A jakými vlastnostmi by měl sociální pracovník disponovat? V jeho osobnostní výbavě by neměla chybět iniciativa a dynamika. Jsou to přesně ty vlastnosti, které sociálnímu pracovníkovi pomáhají vyhledávat nové možnosti řešení problémů klienta. V prvé řadě je potřeba mít zájem o lidi, o jejich individuální osudy a problémy, přičemž nesmí chybět chuť pomáhat. Působit důvěryhodně, otevřeně a respektovat soukromí klientů se také řadí mezi kompetence sociálního pracovníka.
V současnosti pracuji zejména s dětmi, které se nacházejí v nevýhodnějším postavení a potřebují pomoc sociálního pracovníka. Na základě této práce jsem dokonce zřídila Občianske centrum Marienka pro děti, protože práce s nejmenšími mě baví nejvíce. Děti jsou pro mne nejvděčnějšími klienty a největší odměnou pro mne je jejich spokojený úsměv. Samozřejmě, že nejde jen o práci s dítětem, ale v téže míře pracujeme i s jejich rodiči nebo lidmi, kteří s dětmi tráví nejvíce času.
Je třeba podotknout, že důležitou úlohou není jen pomoc lidem, kteří sociálního pracovníka osloví, ale i vyhledávání osob, které pomoc potřebují. Musím podotknout, že je třeba se snažit vyvolat u klienta podporu a schopnost řídit si svůj život samostatně a vyhnout se pádu v znevýhodňujícím prostředí. Znamená to totiž pomáhat a motivovat rodiny k tomu, aby se udržely na „normální úrovni fungování“. Zapojovat takové lidi do různých aktivit, protože mnoho lidí ani neví o službách, které jim mohou aspoň trochu pomoci. Například děti, které se na vyučování příliš nepřipravují a vynechávají hodiny, nejsou nijak vedeny svými rodiči ani motivované k dosahování výkonů. Rodiče jim tedy nedávají žádný podnět a ten nepochází ani z komunity, v níž žijí.
Někteří lidé možná pomoc potřebují, ale nevědí, jak ji vyhledat. Proto je důležité, aby se i sociální pracovník intenzivně zapojoval do vyhledávání takových lidí a snažil se společně najít možná řešení současné sociální situace. Sociální pracovníci totiž úzce spolupracují s dobrovolníky a podporují fungování volnočasových vzdělávacích aktivit pro děti nebo vznik různých center. Cílem je do aktivit zapojit co největší počet lidí, protože jejich vlastní aktivita může změnit jejich subjektivní pocit, že jsou zbyteční. Takovíto lidé nerozumějí prostředí kolem sebe a mají strach zapojovat se do nových věcí, trpí nedostatkem životního obzoru a kreativity.
Mám velmi dobrý pocit, když jsem svému klientovi nápomocná a vidím, že ta snaha naozaj stála za to. Motivací pro mne jsou klienti, kteří se osobně přijdou poděkovat a porozprávat si, jak se jim daří. To jsou ty úspěchy, které mě v práci naplňují a motivují k dalším krokům vpřed a k větší chuti pomáhat.
Každopádně tedy doporučuji studium sociální práce a všem zájemcům o studium tohoto oboru doporučuji Vysokú školu zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Tato škola vám dá nejen teoretické poznatky, ale ve stejné míře i praktické zkušenosti do života, které budete moci později ve své práci využít. Kromě prvých dvou stupňů studia na této škole je v případě zájmu možné později nastoupit i do doktorského studia, jak jsem se rozhodla i já.
Autorka: Mgr. Tímea Csikósová Autorka je doktorandkou na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave