title: Prevence kyberagrese posilňováním sebepojetí a sebehodnocení u screenagerů type: Výzkumné příspěvky language: Czech published: 19 Jul 2022 updated: 24 May 2024 category: Pedagogika author: doc. PaedDr. Katarína Hollá, PhD Foto: Rudolf Baranovič - fotografická série života okolo nás (2024)

Úvod

Sociální média mají vliv na osobnost dospívajícího. Vzhledem k tomu, že v literatuře neexistuje jednotné vymezení současné generace, jejího označení a věkového rámce (např. generace Z, postmillenials, iGenerace, digitální domorodci), pro označení dospívajících volíme termín screenager, který podle nás spolehlivě charakterizuje dnešní generaci. Digitální éra, pandemie COVID-19 s distančním vzděláváním, válečný konflikt a další sociálně-ekonomické dopady se bez rozdílu dotkly každého člověka společnosti 21. století. Obzvlášť ohroženou skupinou jsou screenageri, kteří tráví ještě více času používáním sociálních médií (sociální sítě – Facebook, Twitter, Pokec, stejně jako stránky určené k publikování fotografií a videí – Instagram, YouTube a další), kde se nedozvídají jen různé informace, ale zároveň se setkávají s ostatními uživateli, přáteli a vrstevníky, sledovateli jejich profilů a statusů. Komunikace prostřednictvím sociálních sítí může být na jedné straně obohacující, na druhé straně může působením několika faktorů zpochybňovat sebepojetí a sebeobraz dospívajícího, vést k poklesu sebedůvěry a sebehodnocení. Záměrem příspěvku je informovat o vlivu sociálních médií na sebepojetí a sebehodnocení screenagera a představit návrh metodiky preventivní strategie CYBER zaměřené na prevenci kyberagrese, a to mimo jiné i posilováním sebehodnocení screenagerů.

Sociální média a jejich vliv na sebepojetí a sebehodnocení screenagera

Dnešní děti a dospívající žijí paralelně ve dvou světech, ve skutečné offline realitě a v bezprostředním online světě. Vzhledem k frekvenci, s jakou koexistují v kyberprostoru a používají sociální média, dochází k experimentování s vlastní identitou. Jedním z komponentů rozvoje vlastní osobnosti je sebepojetí (self-concept), které lze chápat jako vnímání sebe samého, které se formuje pod vlivem lidí, vlastních atributů chování a posílení z prostředí (Chen, Garcia, Fuentes, et al. 2020). Sebepojetí hraje důležitou roli v zdravém vývoji dospívajících, je ovlivněno a ovlivňuje sociální chování a mezilidské vztahy během dětství a dospívání (Fanti, Henrich 2014). Při utváření sebepojetí, sebeobrazu a identity jsou screenageri náchylní jak k většímu sebepoznání, s nímž souvisí i sebehodnocení, tak i podléhání vlivu vrstevníků a médií, především internetu (Sebastian, Burnett a Blakemore, 2008). V současnosti je koncept sebepojetí determinován působením sociálních médií. Jejich používání změnilo možnosti sebeprezentace v digitálním prostředí. Rozšíření digitálních médií a s ním vytváření online profilů na sociálních sítích umožnilo dospívajícím ještě intenzivněji experimentovat se svou identitou a jednotlivými aspekty svého „já“. Screenageri tráví část času na sociálních sítích aktualizací svých profilů a zveřejňováním příspěvků. Prostřednictvím nich prezentují svou identitu skrze fotografie, zážitky, zájmy a další. Současně prohlížejí profily a fotografie vrstevníků, což vede k neustálému porovnávání. Ostatní se stávají jejich sledujícími – followery, čímž (vědomě i nevědomě) ovlivňují vnímání jednotlivce o sobě samém.

V kontextu sociálních médií může docházet:

  1. ke komentářům a hodnocením (lajkům), které signalizují indikátory zpětné vazby, takže se sociální média stávají měřítky obliby či neobliby, sympatií a antipatií, přijetí a odmítnutí apod. Dospívající tak dostávají pozitivní nebo negativní hodnocení. Zatímco pozitivní zpětná vazba posiluje sebeobraz a sebehodnocení, negativní zpětná vazba je snižuje a může být signálem posmívání, ponížení, odmítání jednotlivce, což může být zároveň spojeno s kyberagresí, případně až s kyberšikanováním. Pokud dochází k sociální stigmatizaci – diskriminaci jednotlivce na základě kultury, vztahu, národnosti, vlastností, ale i komunikovaných názorů v online prostředí – mění se sebepojetí a sociální identita dospívajících (Macionis, Geber, 2010).
  2. Profily jiných mohou být použity jako prostředek porovnávání, na který odkazuje Festingerova teorie sociálního porovnávání. Podle této teorie jde o srovnávání vlastních schopností, dovedností a svého „já“ s ostatními tak, aby vznikl úsudek o sobě samém, a tím se utváří sebepojetí. Teorie zároveň rozlišuje tři typy sociálního porovnávání: - vzestupné sociální porovnávání se realizuje s osobami, o nichž člověk má za to, že jsou nějakým způsobem lepší než on sám. Dané porovnávání vyvolává pocity méněcennosti a uzavřenosti; - sociální porovnávání směrem dolů, při němž se člověk porovnává s osobami, které jsou na tom hůř, což vyvolává pocity sebedůvěry; - laterální sociální porovnávání se s někým, koho považujeme za „rovného“ v různých oblastech.

V důsledku toho, podle toho, k jakému porovnávání dochází, se dospívající může cítit podrážděně, frustrovaně, méněcenně, nebo naopak roste jeho sebedůvěra a sebehodnocení. Screenageri, kteří praktikuje vzestupné porovnávání v rámci sociálních médií, mohou mít nižší sebedůvěru a sebehodnocení. Například při prohlížení profilů, na nichž vrstevníci zveřejňují příspěvky o zdravých stravovacích návycích, sportovních aktivitách a úspěších, zábavných společenských událostech a dalších věcech, může docházet k negativnímu dopadu. Naopak při prohlížení profilů vrstevníků s menším počtem přátel a úspěchů (porovnávání směrem dolů) roste jejich sebehodnocení a sebedůvěra (Valkenburg, et al. 2021).

Vybrané výzkumy sebehodnocení a kyberagrese

Utváření identity v online prostředí umožňuje reakce na ty aspekty sebeobrazu, které mohou potvrzovat či zpochybňovat názor dospívajících na to, kdo jsou, jaké jsou a jak jsou vnímáni druhými. Negativní interakce v digitálním prostředí mohou významně ovlivnit sebeobraz, stejně jako míru sebehodnocení a sebedůvěry dospívajících. Uvedené psychosociální proměnné mohou korelovat s výskytem kyberagrese, kyberšikanování a kyberviktimizace, jak ukázal výzkum Brewera a Kerslakeho (2015), kteří upozornili, že sebehodnocení bylo významným individuálním prediktorem viktimizace a páchání kyberšikany, protože dospívající ve věku 16–18 let s nízkým sebehodnocením prokazovali zkušenost s kyberšikanováním. O něco později uskutečnili výzkum Wendt, Appel-Silva et al. (2018) na vzorku 454 brazilských adolescentů, kde se prokázalo, že kybernetická agrese a viktimizace souvisejí s depresí a kyberagrese významně korelovala s nízkou mírou sebehodnocení u adolescentů.

Metaanalýza autorů Lei, Mao, Cheong et al. (2019) identifikovala prostřednictvím 61 článků s 49 406 respondenty silnou korelaci mezi sebehodnocením a kyberšikanoáním. Rovněž se prokázalo, že tento vztah ovlivňují faktory, jako je velikost vzorky, věk respondentů a kulturní specifika. Korelace mezi sebehodnocením a kyberšikanováním byla prokázána silněji ve studiích, které použily Rosenbergovu škálu sebehodnocení (RSES), a slaběji ve studiích, které použily jiné výzkumné nástroje. Výzkum Rodrígueze-Hidalgo et al. (2020) upozornil na to, že (N = 24 943; Španělsko = 14 206 a Ekvádor = 10 737; průměrný věk = 13,92; SD = 1,30, dívky = 49,9 %), že k viktimizaci v kyberprostoru dochází ve vztahu k nízké míře sebehodnocení, sebe podceňování, nedostatečných komunikačních a vztahových dovedností, jakož i nízké míře asertivity a neschopnosti řešit konflikty. Nízká úroveň sebehodnocení může vést ke vzniku nerealistického obrazu ideálního „já“ a může být spouštěčem online hrozeb, protože virtuální prostředí je součástí života dětí a dospívajících.

Ačkoli se odvoláváme jen na vybrané zahraniční studie, je zřejmé, že problematika kybernetické agrese ve vztahu k sebehodnocení je v zahraničí dlouhodobě zkoumaná. V Slovenské republice autorky Valihorová, Holáková a Milánová (2017) zkoumaly na vzorku 183 středostavních studentů (průměrný věk 16,6 roku) vztah mezi sebehodnocením a kyberšikanováním u dospívajících. Prokázalo se, že sebehodnocení (v rodinném, školním, vrstevnickém self) bylo individuálním prediktorem zapojení do kyberšikanování v roli oběti a sebehodnocení (v školním self) bylo prediktorem při zapojení žáka do kyberšikanování v roli agresora. Ti, kteří měli nízkou míru sebehodnocení, se častěji zapojovali do kyberšikany. Novější výzkum Zošákové (2022) pod vedením prof. Niklovej potvrdil (N = 693 žáků, 414 dívek a 223 chlapců, průměrný věk = 16,63 roku), že z hlediska pohlaví mají současní screenageri nižší sebehodnocení než screenagerky. Výzkumem se nepotvrdila korelace mezi používáním sociální sítě Instagram a sebehodnocením respondentů, což však nebylo zkoumáno z genderového hlediska.

Metodika CYBER jako prevence kyberagrese

Výzkumné zjištění má významný přínos pro pedagogicko-psychologickou a sociálně-pedagogickou teorii a praxi, včetně návrhu prevence kyberagrese. Vycházejíc z teoretické a empirické platformy zkoumané problematiky navrhujeme při prevenci kyberagrese v sociálně-výchovné, speciálně pedagogické a psychologické praxi podporovat sociálně-emocionální výchovu, a to za účelem: eliminovat negativní sebehodnocení, stimulovat rozvoj afektivní a kognitivní empatie, podporovat asertivní chování a schopnost řešit konflikty. Uvedené cíle jsme přetavili do návrhu preventivní strategie/metodiky založené na akronymu CYBER, která – podobně jako model kreativně-humanistické výchovy Zelinu (2011) – je inspirací nových výchovných perspektiv. Teoretickým fundamentem modelu/systému CYBER je respektování nekognitivních funkcí a strategií:

  1. C (ang. cognitive) kognitivizace
  2. Y (ang. You, yourself) sebepojetí, sebeobraz a sebehodnocení
  3. B (ang. Behaviour) chování a komunikace
  4. E (ang. Emotion) emocionalizace
  5. R (ang. Resilio) reziliencia – odolnost, které jsme následně rozpracovali do cílů:

C

(ang. cognitive) kognitivizace – naučit jednotlivce poznávat, myslet, řešit konflikty, rozvíjet kritické myšlení, naučit rozlišovat skutečnosti od fikce, identifikovat manipulační techniky v kyberprostředí, znát nástrahy kyberprostoru a jejich rizika a důsledky, naučit se bránit nástrahám kyberprostoru, umět vyhledávat a selektovat informace

Y

(ang. You, yourself) sebepojetí, sebeobraz a sebehodnocení – cílem je naučit dítě i dospívajícího vytvářet/utvářet pozitivní sebeobraz, naučit rozlišovat mezi pozitivním a negativním sebeobrazem, umět si vážit sebe sama (tj. uznat a uvědomit si svou hodnotu – přijmout se takového, jaký jsem), umět převzít odpovědnost za rozvoj vlastních talentů a naučit se rozvíjet své talenty, uvědomit si „kdo jsem“, „jaký jsem“ a „jak se přijímám“, porozumět vlastním myšlenkám a pocitům.

B

(ang. Behaviour) chování a komunikace – naučit jednotlivce rozvíjet prosociální chování, ale i rozvíjet dovednosti pro spolupráci a komunikaci s ostatními, rozvíjet schopnost pomáhat a tvořit progresivní mezilidské vztahy, rozvíjet sociálně-emocionální dovednosti a umět konstruktivně a kreativně řešit konflikty

E

(ang. Emotion) emocionalizace – cílem je naučit jednotlivce rozvíjet city, umět komunikovat emoce, umět regulovat negativní emoce a prožívání a rozvíjet empatii, včetně afektivní a kognitivní empatie

R

(ang. Resilio) odolnost – cílem u dětí a dospívajících je rozvíjet schopnost překonávat překážky, efektivně řešit konflikty v reálném prostředí i online prostředí, rozvíjet strategie zvládání zátěžových situací, rozvíjet úctu k sobě a druhým, rozvíjet schopnost interpretovat překážky jako příležitosti pro učení a růst a naučit jednotlivce chápat sebe sama

Závěr

Uvedená metodika je součástí řešení projektu KEGA (e-)Prevencia kyberagrese u generace Z, která po dopracování bude sloužit jako nástroj primární prevence kyberagrese pro pedagogické a odborné zaměstnance škol a školských zařízení. Předběžně bude metodika určena sociálním pedagogům, školním psychologům, speciálním pedagogům, ale i vychovatelům a učitelům při jejich sociálně-výchovné práci s dětmi a žáky. Usuzujeme, že posilování sebehodnocení, sebeobrazu a sebaidentity screenagerů se projeví na jejich sociálně-emocionálních dovednostech, při rozvíjení vztahových kompetencí, stejně jako ve schopnosti překonávat překážky a vidět je jako příležitosti pro seberealizaci a vlastní formaci osobnosti. Předpokladem rozvoje sebehodnocení, sebeobrazu a sebepojetí jednotlivce je jednak spolupráce mezi pomáhajícími profesemi, včetně podpůrného školského týmu, ale i dlouhodobá realizace aktivit a činností stimulujících pozitivní stránky osobnosti screenagera, a to po kognitivní, afektivní i psychomotorické stránce.

Autorky: doc. PaedDr. Katarína Hollá, PhD. Mgr. Kristína Bielčiková Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Katedra pedagogiky PF

Použitá literatura

BREWER, G., KERSLAKE, J. (2015). Cyberbullying, self-esteem, empathy and loneliness. Computers in Human Behavior, 48, 255–260. https://doi.org/10.1016/j.chb.2015.01.073

FANTI K.A., HENRICH C.C. (2014). Effects of Self-Esteem and Narcissism on Bullying and Victimization during Early Adolescence. J. Early Adolesc. 2014;35:5–29. doi: 10.1177/0272431613519498. CHEN, F., GARCIA, O. F., FUENTES, M. C. et al. (2020). Self-Concept in China: Validation of the Chinese Version of the Five-Factor Self-Concept (AF5) Questionnaire. In Symmetry vol. 12, no. 5 ISSN 2073-8994. Dostupné z: doi:10.3390/sym12050798.

MACIONIS, J. J. AND GERBER, L. M., (2010). Sociology, Seventh Canadian Edition, Pearson Education, Canada.

LEI, H., MAO, W., CHEONG, CH.M. et al. (2019). The relationship between self-esteem and cyberbullying: A meta-analysis of children and youth students. Current Psychology https://doi.org/10.1007/s12144-019-00407-6.

RODRÍGUEZ-HIDALGO, A.J., PANTALEÓN, I., DIOS, I., FALLA, D. (2020) Fear of COVID-19, Stress, and Anxiety in University Undergraduate Students: A Predictive Model for Depression Front Psychol. 2020; 11: 591797. doi: 10.3389/fpsyg.2020.591797

VALIHOROVÁ, M., HOLÁKOVÁ, B., MILANOVÁ, M. (2017). Školský psychológ a podpora sebaúcty pri prevencii výskytu kyberšikany. In Školský psychológ / Školní psycholog roč. 18, č. 1, s. 94 – 101. ISSN: 2695-0154. Dostupné z: https://journals.muni.cz/skolnipsycholog/article/view/12187

VALKENBURG, P.M., VAN DRIEL, I., BEYENS, I. (2021) The associations of active and passive social media use with well-being: A critical scoping review. New Media and Society. https://doi.org/10.1177/14614448211065425.

WENDT, W.G., APPEL-SILVA, M., KOVAS, Y., BLONIEWSKI, T. (2019). Links Between Cyberbullying, Depression And Self-Esteem In A Sample Of Brazilian Adolescents. In S. Malykh, & E. Nikulchev (Eds.), Psychology and Education - ICPE 2018, vol 49. European Proceedings of Social and Behavioural Sciences (pp. 782-793). Future Academy. https://doi.org/10.15405/epsbs.2018.11.02.90

ZELINA, M. 1996. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. Bratislava: Iris. 230 s. ISBN: 80-967013-4-7 ZOŠÁKOVÁ, K. (2022). Virtuálne ohrozenia stredoškolskej mládeže v 21. storočí a možnosti ich prevencie v školskom prostredí. DIZERTAČNÁ PRÁCA. BANSKÁ BYSTRICA : UNIVERZITA MATEJA BELA.