Násilí páchané na ženách je mimořádně závažný společenský problém. Na Slovensku je však ještě i dnes tématem zahaleným mlčením a dosud je vnímáno jako problém individuální a ne jako problém společenský. Ve spolupráci s OZ Žena v tiesni jsme se rozhodli přinést vám několik příběhů. Identita žen byla změněna, ale jak víme z dlouholeté praxe, tyto příběhy se ve skutečném životě velmi podobají. Příběhymi chceme hlavně ukázat, že násilí páchané na ženách není jen fyzické násilí, ale že mezi násilí patří i chování, jehož cílem je uplatňování moci nebo kontroly nad ženou a dětmi. Přinášíme vám šest různých, ale zároveň podobných příběhů.

Paní TAMARA

Paní Tamara se kontaktovala na OZ Žena v tiesni po 25letém manželství, kontakt našla u sousedky, u níž se nejednou ukrývala i s dětmi před násilným chováním manžela. Spolu s dětmi a manželem žili v družstevním bytě.

Její život s manželem byl plný ponižování. Manžel často popíjel alkohol, neměl stále zaměstnání. Vinil ji za své neúspěchy. Podceňoval ji jako ženu – matku a manželku, že svou roli nezvládá. I když se paní Tamara snažila podřídit se jeho pravidlům, vždy si našel něco, co mohl kritizovat. V posledních letech manželství terorizoval nejen ji, ale i děti, nutil je, aby mu chodily kupovat pivo a cigarety. Když to neudělaly, začal ničit majetek v bytě a vyhrožovat je zabitím. Opakovaně ji i děti fyzicky napadl. Poslední útoky si vyžádaly lékařské ošetření.

Když byl Tamarin manžel pod vlivem alkoholu, jeho násilné chování se stupňovalo. Nejčastěji se vyhrožoval, že něco vyhodí z okna nebo balkónu, že je nepustí do bytu, že jim udělá. Neraz fyzicky napadl paní Tamaru, i děti. Zpočátku se styděli volat policii, potom měli strach z něj, co by udělal, nakonec se však situace stala tak nesnesitelnou, že se odhodlali vyhledat pomoc.

Po telefonickém kontaktu na OZ Žena v tiesni byla paní Tamara objednaná na osobní setkání, kde měla prostor vyprávět svůj příběh. Paní Tamara se chtěla hlavně rozvést, odejít od muže a po letech znovu začít žít. Spolu s pracovnicí hledali způsoby a možnosti řešení situace. Po zvážení odhadu nebezpečí spisovně sepsaly trestní oznámení a zároveň podaly soudu návrh na předběžné opatření zákazu vstupu do bytu. Kým soud nerozhodl o zákazu vstupu, byla paní Tamara s dětmi u sousedky. Soud do sedmi dnů rozhodl o zákazu vstupu násilného manžela do bytu a v té chvíli se vrátila paní Tamara s dětmi do bytu. Podala na soud samostatný návrh na vyloučení manžela ze společného bytu a soud jí taktéž vyhověl. Protože měli družstevní byt, podala na soud návrh na zrušení společného nájmu a stala se sama nájemkyní bytu.

Odchod od násilníka nešel snadno. Během právního vyřizování situace se snažil dostat do bytu, žebral peníze, čekal paní Tamaru před prací buď s prosebným nebo vyhrožováním, žádal, aby změnila své rozhodnutí. V současnosti paní Tamara žije sama se svými dětmi už ve vlastním odkoupeném bytě a exmanžel je v podmínce a žije v zahraničí.

Paní JANA

Paní Jana si jako 20letá našla přítele. Byl úžasný, na první pohled velký krasavec, šikovný, milý a inteligentní. Na začátku vztahu ji zahrnoval pozornostmi, překvapoval ji květinami, čokoládami, výlety, dovolenými. Později se občas stalo, že nepřišel na domluvené setkání, ale omluvil se. Buď měl hodně práce, které se potřeboval věnovat, což chápala, nebo se věnoval svým koníčkům. Od ní však očekával, že bude doma. Někdy se stalo, že když seděla s ním a s jeho přáteli, vyjadřoval se o ní takovými slovy, která jí nebyla příjemná.

Po roce známosti cítila, že ne všechno v jejich vztahu je v pořádku. Uvažovala i o rozchodu, ale zjistila, že je těhotná. Přítel ji požádal o ruku a začali bydlet v jeho bytě. Věřila, že příchod dítěte situaci změní. Rozhodla se i studovat externě na vysoké škole, aby už svému manželovi ukázala, že není hloupá. Ten po dlouhém přemlouvání nakonec souhlasil.

Manžel měl dostatek finančních prostředků. Dal jí kreditní kartu, s kterou zajišťovala chod domácnosti, ale nemohla ji využívat tak, jak potřebovala. Protože rodinu „živila“ on, vyžadoval, aby ho poslouchala, neodporovala mu a vždy se podřídila jeho přáním. Kontroloval výdaje, všechno musela „vyúčtovat“. Musela mu také dopředu oznamovat, co chce koupit, co bude dělat.

Ani po narození syna nezměnil své návyky, často odcházel z domu na dovolenky se svými kamarády, věnoval se svým koníčkům. Paní Jana se s manželem snažila tuto situaci vyjednat a vyřešit ji. Všechny její pokusy skončily neúspěšně a ponižováním její osoby.

Neraz ji vyhodil z bytu i se synem, vzal kreditní kartu. Chtěl jí ukázat, jaké to je být bez prostředků. Tvrdil, že bez něj by nic nedokázala, i dnes nic nedokáže, že bez něj neprojde. A pokud požádá o rozvod, přijde o syna, protože on má dost poznání. Vždy po takových scénách odešla k rodičům. On přišel za ní, slíbil změnu, že si všechno vysvětlí, že bez ní a syna nechce žít. Po čtyřech letech v takovém manželství byla unavená, po opakovaných odchodech k rodičům se rozhodla řešit situaci. Měla sice strach, jak se postará o dítě a zda při soudních řízeních o něho nepřijde, ale rozhodla se. Kontaktovala se na OZ Žena v tiesni. Podala žádost o rozvod, při druhém jednání byli rozvedeni, syna svěřili do jejího porodu a určili výživné. Zatím žije u svých rodičů, dokončila školu a získala vysokoškolský titul.

Paní MÁRIA

Paní Mária – 76 let, starobní důchodkyně, vdova a matka 2 dospělých dětí. Žila v konfliktním manželství s mužem tyranem. Bez lásky, pochopení a podpory. Nejednou byla nucena opustit s dětmi společnou domácnost. Pod tlakem okolí se vždy k manželovi vrátila s nadějí, že se soužití upraví. Nic se však nezměnilo.

Ani smrt manžela - tyrana jí nepřinesla úlevu, protože si otcovo chování osvojil i syn, který si čím dál intenzivněji vybíjel na matce svou zlobu, pocit osobního zklamání a profesního neúspěchu. Matku nejen psychicky týral, ale v posledních letech ji i fyzicky napadal - bezdůvodně ji fackoval, bil pěstmi, udíral po zátylku a tělem různými předměty, kopal ji, škrtit, vyhrožoval jí zabitím, házel na ni kuchyňský nábytek a židle, pouštěl nahlas televizi a rádio v pozdních nočních hodinách, čímž jí bránil ve spánku. Jelikož byl dlouhodobě nezaměstnaný a dostával jen dávky hmotné nouze, vynucoval si od matky pod hrozbou bití peníze na vlastní účely.

V takových podmínkách žila paní Mária téměř 20 let. Dlouho o svém problému mlčela, až minulý rok se svěřila své dceři, která kontaktovala poradnu na pomoc ženám zažívajícím násilí OZ ŽENA V TIESNI. Po konzultaci nahlásila konání syna na policii. Ten byl po posledním útoku vzat do vazby a v současnosti si už odpykává nepodmíněný trest odnětí svobody za zločin týrání blízké osoby a osoby v péči podle § 208 odstavec 2 Trestního zákona. Paní Mária se snaží žít nový život bez strachu, ale stopy psychické traumatizace u ní budou přetrvávat do konce života.

Paní ALENA

Paní Alena (62 let) se za svého manžela vdala, když měla 21 let po půlroční známosti. První facku dostala ještě před svatbou. Věřila, že po svatbě se všechno změní. Pár měsíců bylo vše v pořádku. Další útok následoval po půl roce, když byla těhotná s prvním synem. Manžel ji zbil, protože mu neudělala večer včas. Na pohotovosti skončila s modřinami a prasklým bubínkem. Čin manžela neoznámila, doufala, že to bylo „jen“ krátkodobé chování - kdyby stihla dovařit večeři včas, manžel by nebyl „nervózní“ a neudělal by ji. S časem se násilí v rodině stupňovalo 1 - 2x do měsíce, kromě fack, kopanců jí manžel začal přidělovat peníze, musela „vyúčtovat“ každý nákup. Do pěti let od svatby se jim narodili ještě dva chlapci. Kromě pár těžkých chvílí žili „spokojeně“. Manžela v obci znali jako slušného muže, ochotného všem pomoci, staral se o rodinu, nepil, nefajčil… Doma se však měnil v tyrana, který ubližoval nejen manželce, ale i synům. V noci je budil a syny přemrštěně trestal i za nejmenší přestupky. Všechny jejich přečiny přičítal manželce, a proto ji musel trestat také.

Po 30 letech soužití paní Alena byla 40krát ošetřena na pohotovosti, po rvačkách měla prasklý bubínek, poškozené oko, zlomeninu nosu, zápěstí, podlitiny žeber… Ani jednou nepřiznala před lékaři, že všechny zranění jí způsobil manžel, vždy se vymlouvala. Útoky se vystupňovaly na 1 - 2x týdně, začal jí kontrolovat mobil, e-maily, omezil návštěvy její příbuzných. Výplatu musela posílat na jeho účet, on jí pak přiděloval peníze na domácnost. Denní ponižování a vulgarismy se staly součástí jejich života. Navonok však působili jako harmonická, „normální“ rodina. Děti odešly do škol, zařídily si vlastní životy. Paní Alena zůstala s násilníkem sama.

Zlom nastal po jednom útoku, kdy se znovu bála o svůj život. Manžel ji surově zbil (zastrašoval ji nožem, říkal jí, že když odejde, tak si ji najde a zabije...), protože navrhla rozvod. Se svým trápením se podělila s kamarádkou, ta jí dala kontakt na OZ ŽENA V TIESNI.

Paní Alena přišla konzultovat svůj problém do poradny. Tam jí pracovnice pomohly se sepsáním rozvodu, trestního řízení. Pomáhaly jí po celou dobu. Mohla jim kdykoli zavolat pro radu.

V současnosti je paní Alena rozvedená, žije v domě se syny. Pro dlouhodobé násilí byl její exmanžel odsouzen na 5 let nepodmíněně. Manželovi byl nařízen zákaz užívání společného majetku.

Paní ZUZANA

Paní Zuzana se sama kontaktovala na OZ Žena v tiesni. Byla nešťastná v manželství, neidentifikovala se jako žena, která žije v násilnickém vztahu, protože ji manžel nikdy neudělal. Manžel požíval velké množství alkoholu a paní Zuzana předpokládala, že kdyby šlo ho přinutit jít se léčit, bylo by jim lépe. Měla pocit, že ona je neobvyklá žena, když nedokáže žít se svým mužem.

Od začátku jejich manželství dával manžel přednost hospodě a kamarádům, ale ona musela být jen doma. Když přišli děti, neměla čas si ani uvědomovat jeho omezování. Při dvou dětech, zaměstnání a rekonstrukci domu neměla čas nikam chodit. Měla jednu dobrou kamarádku, která ji občas navštívila doma, tehdy manžel nadával, že proč chodí. A byl podrážděný, když byla u nich. Kamarádka jim však půjčila značnou částku na rekonstrukci domu, takže to jako-tak toleroval.

Děti však vyrostly, odešly z domu a paní Zuzana zůstala s manželem sama. Ten začal pít ještě více. Paní Zuzana mohla bez povolení chodit jen do práce a obchodu. Když se rozhodla jít do města a manželovi to neoznámila, po návratu domů ji čekaly samé nadávky, urážky... Když šla s kamarádkou na divadelní představení bez povolení, volal jí 30krát, když se vrátila domů, vzal jí telefon a švihl ho o zem. Jako trest jí často omezoval přístup ke společným penězům. Takto se manžel choval bez ohledu na to, zda měl, nebo neměl vypité.

Na osobním setkání s pracovnicí OZ Žena v tiesni paní Zuzana pochopila, že dlouhé roky žila s násilníkem, a že chyba není v ní. Po delším zvažování se rozhodla rozvést, prodali společný dům a v současnosti žije sama – spokojená ve svém novém bytě.

Paní KLÁRA

Klára, nezaměstnaná matka 3 dětí. Žila v manželství s alkoholikem a celý čas věřila, že se změní. Podávala opakovaně žádost o rozvod, ale vždy ji po sladkých slibech manžela stáhla zpět.

Až když se krize v jejich manželství ještě víc prohloubila, udělala po porade v krízovém centru rozhodné rozhodnutí a při rozvodu vytrvala. K změně jejího názoru nepochybně přispěla i stupňující se agresivita, ponižování a slovní útoky tehdejšího manžela. Klára byla mnohokrát bezradná a musela se dovolávat ochrany ze strany policie.

I v den rozvodu si po návratu ze soudu domů zažila násilí. Policie dokonce musela násilníka vykázat na 48 hodin z bytu. S pomocí pracovnic krizového centra ŽENA V TIESNI úspěšně podala soudu návrh na vydání předběžného opatření zákazu vstupu do společného bytu. Agresivní chování bývalého manžela řešily i orgány činné v trestním řízení. Bývalý manžel byl odsouzen za dlouhodobé psychické násilí a Klára v rámci trestního řízení dosáhla u něj i nařízení protialkoholické léčby.

Po rozvodu si uspořádala za pomoci pracovnic poradny majetkové záležitosti s bývalým manželem a teď začíná odznova. Hledá si práci, dokonce začala studovat na vysoké škole.

ŽENA V TIESNI Krizové centrum P.O.BOX 70, Martin 043/4220853 www.zenavtiesni.sk oz.zenavtiesni@tipnet.sk

Související články: http://prohuman.sk/socialna-praca/zena-v-tiesni http://prohuman.sk/psychologia/vystava-vystup-z-kruhu-nasilia-2011 http://prohuman.sk/socialno-patologicky-jav-v-spolocnosti-zneuzivanie-a-tyranie-zien