První pandorina skříňka chce otevřít aktuální tajemství denních stacionářů. Jaké zlo může vypustit tato pandorina skříňka do našeho světa? Můžeme vůbec mluvit o nějakém zlu?
Několik let jsem se snažila upozorňovat na chyby politických rozhodnutí v oblasti rozvoje sociálních služeb. Do dnešního dne se všechny připomínky někde v tichosti ztratily. Je pravda, že jsem nepatřila k těm, kteří veřejně stávkovali před ministerstvem, a ani teď se to nechystám dělat. Poslední roky jsem se stáhla a řekla jsem si, že když můj hlas nic neznamená, raději využiji čas svého života na konkrétní pomoc těm, kteří ji přijímají. Spolu s manželem jsme se rozhodli vydat se na cestu po zařízeních sociálních služeb s poradenstvím a metodickou pomocí.
Když jste denně mezi lidmi, kteří slouží těm nejslabším, a to často v špatných pracovních podmínkách a za ještě méně než je minimální mzda, jste vděční Pánu Bohu za to, že jejich službu ještě nepotřebujete. Ale zároveň si uvědomujete, že stačí sekunda a váš život se může změnit a ocitnete se v situaci, kdy budete odkázáni na sociální službu. A co potom? Váš hlas bude ještě tichší, budete bezmocně čekat na profesionální péči a kvalitu bydlení. Nevím, jak je odměřený můj čas a nevím, kdo z mých milovaných bude potřebovat sociální péči v blízké době, proto jsem se rozhodla otevřít pandoriny skříňky, které nám připravili naši politici a současní „experti“.
První pandorina skříňka chce otevřít aktuální tajemství denních stacionářů.
Jaké zlo může vypustit tato pandorina skříňka do našeho světa? Můžeme vůbec mluvit o nějakém zlu? Vždyť ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny vykonalo a možná ještě vykonává záslužnou práci. Odhaluje v denních stacionářích na Slovensku téměř „kriminální činy“. Začalo se to na východním Slovensku. Promiňte, že použiji slovní spojení: razie v denních stacionářích. Zdá se vám to spojení přehnaně hrubé nebo tvrdé? Zeptejte se těch, kteří si to zažili. Jejich svědectvím se Vám nebude chtít věřit. : Arogance či neochota, nebo jak byste nazvali přístup, kdy si úředník ministerstva nenechá vysvětlit skutečný stav věcí, individuální situace, v nichž se pracovníci ocitají v každodenních situacích se svými klienty a nechce slyšet nic o životě klientů, kteří tyto stacionáře navštěvují.
Způsob kontrol, přístup zaměstnanců ministerstva a samotná vyjádření představitelů ministerstva práce svědčí o tom, že se páchalo zlo, které je potřeba rychle zastavit. A co se vlastně mělo zastavit? Prozradím vám to tajemství. Podle mě se měl zastavit jen kohoutek financí do denních stacionářů. Vypadá to, jako by odborníci, kteří zpracovávali koncepčně strategické dokumenty a připravovali zákon o sociálních službách, ani jediný netušili, že na Slovensku se najde tolik obcí, občanských sdružení a neziskovek, které se rozběhnou budovat denní stacionáře. Proč by to ti lidé dělali? No přece pro byznys! Ne? Vždyť na Slovensku to může být jen kvůli tomu. Kdo by uvěřil tomu, že lidé, kteří zakládali denní stacionáře, chtěli opravdu jen pomoci starým nebo postiženým lidem, kteří jsou doma zavření, i těm, kteří se nedokáží dostat do pobytových sociálních služeb.
Kdo by uvěřil tomu, že koncepční materiál z dílny MPSVR (od pracovní skupiny) obsahuje pravdivý strategický cíl naší současné vlády? Zkuste pomalu číst se mnou úvodní text Národních priorit rozvoje sociálních služeb na roky 2015 – 2020. „Národní priority reagují na aktuální výzvy sociální pomoci občanům, k nimž především patří rozvoj různorodých služeb péče na komunitní úrovni, včetně potřeby modernizace sociálních služeb. Potvrzují se jimi zároveň hlavní poslání sociálních služeb, kterým je podpora začleňování lidí do společnosti, sociální soudržnost, směřování k službám poskytovaným na komunitní úrovni a rozvíjení jejich potenciálu v oblasti zaměstnanosti a zaměstnatelnosti. Sociální služby se tak stávají neoddělitelnou součástí plnění cílů Strategie Evropa 2020.“
Také vy jste z textu vyčetli, že vláda a experti zjistili potřebu budování moderních komunitních sociálních služeb? Ale denní stacionáře měly přece patřit k těmto moderním službám? Proč je teď hromadně zavírají?
Text pokračuje: „Národní priority reflektují aktuální situaci poskytování sociálních služeb ve Slovenské republice, především nedostatek kapacity sociálních služeb poskytovaných v přirozeném (domácím a komunitním) prostředí občanů, potřebu zajištění udržitelnosti financování sociálních služeb a rozvoje jejich kvality. Vycházejí z potřeb identifikovaných v národním i evropském kontextu, s důrazem na dostupnost a přístupnost sociálních služeb a jejich dlouhodobou finanční udržitelnost a efektivnost.“
Je rok 2018, kde se ztratil důraz na dostupnost, přístupnost sociálních služeb a jejich dlouhodobé udržitelnosti? Napíšu to takto. Někdo si z nás dělá legraci. A to skutečně, protože následující text hovoří o ambicích. Tak čtěme dál.
„Národní priority mají ambici zachytit všechny klíčové trendy v rozvoji sociálních služeb 21. století pro lidi v nepříznivé sociální situaci odkázaných na pomoc a podporu jiné osoby, či pro jednotlivce a rodiny, které se náhle ocitly v nepříznivé (krizové) životní situaci a potřebují pomoc. Jejich příprava, přijetí, a zejména následná realizace, vyžaduje dosažení shody všech zainteresovaných stran. Jedná se o zodpovězení zásadních otázek, zejména: Jaké změny plánovat ve struktuře nabídky služeb pro obyvatele a jakým způsobem ji realizovat? Na základě čeho vybavit dané území potřebnými službami? Jak účelně a hospodárně síťovat jednotlivé služby ve snaze dosáhnout co nejkomplexnějších a nejefektivnějších nabídek pro uspokojení potřeb lidí? Národní priority představují výsledek spolupráce všech důležitých aktérů. Širší pracovní skupina, která dokument připravovala, byla složena ze zástupců obcí, samosprávných krajů, organizací zastupujících příjemce i poskytovatele sociálních služeb, stejně jako byl zastoupen vědecko-výzkumný sektor.“
Že si z nás dělají srandu. Ale jak to u nás bývá, je to tragikomedie. Vždyť hned v dalším odstavci nám slibují, že tyto komunitní služby budou podporovány. „Zároveň se bude v rámci vícezdrojového financování podporovat rozvoj sociálních služeb na komunitní úrovni i ze zdrojů Operačního programu Lidské zdroje a Integrovaného operačního programu.“
Fíha, nestíhám se divit. A možná mi jen nestačí můj rozum, abych pochopila, že pokud se denní stacionáře teď zavírají, tak potom načo se budou snažit hledat zdroje a vyhlašovat výzvy ze strukturálních evropských zdrojů. Pro koho? Pro jaké denní stacionáře? A vlastně, které denní stacionáře zůstaly? Obecní? Charitní? Diakonické? Občanských sdružení? A kolik jich vlastně zůstalo, pane ministře. A kolik jich „zaniklo? Kolik financí jste ušetřili?
Víte co, milí občané, starostové a sociální pracovníci? Zapomeňte na strategický dokument: „Národní priority rozvoje sociálních služeb“. Vždyť to, co vám strategický dokument říká, stejně ministerstvo nechce splnit. Alebo nemůže si to dovolit? Tak načo to potom dali do dokumentu, o který se mají opírat „Koncepce rozvoje sociálních služeb samosprávných krajů“, stejně jako samotné „Komunitní plány rozvoje sociálních služeb“, které mají do léta vypracovat obce i města?
„Již v současnosti se ukazuje, že dosažení takových zásadních změn se neobejde bez zpracování dokumentu, jakým je Strategický rámec rozvoje sociálních služeb do roku 2030 ve Slovenské republice. Tento materiál vypracuje MPSVR SR. Bude stanovovat dlouhodobé cíle rozvoje sociálních služeb ve Slovenské republice, které budou také výchozím bodem pro legislativní úpravy právních vztahů při poskytování sociálních služeb a pro zajištění udržitelného financování sociálních služeb, včetně vytvoření takových finančních podmínek, které budou motivovat a podporovat rozvoj a zavádění komunitních sociálních služeb.“
Ptám se vás, pane ministře, ale i vás, pane vedoucí odboru sociálních služeb, tento váš přístup k denním stacionářům má být motivačním faktorem pro obce, města, diakoniu, církevní sbory, charitu a skupinu dobrovolníků, kteří z domu přinášeli svůj nábytek, nebo pracovali několik měsíců zadarmo, protože věřili myšlence denních stacionářů?
Jak chcete naplnit specifické cíle, které jste přijali v koncepci? Specifickými cíli Národních priorit je: 1. zajistit realizaci práva občana na poskytování sociální služby se zohledněním lidskoprávního a nediskriminačního přístupu a důrazem na respektování lidské důstojnosti, 2. zajistit dostupnost sociálních služeb v souladu s potřebami cílových skupin a komunity, 3. zvýšit dostupnost komunitních sociálních služeb1 s důrazem na rozvoj sociálních služeb pro rodinu, která se stará o svého člena, odkázaného na pomoc jiné osoby při sebeobsluze,
Úvodní text tohoto dokumentu končí následujícím předpokladem:„Předpokládá se, že národní priority si následně obce, města a samosprávné kraje rozpracují ve svých koncepčních a plánovacích dokumentech. Na základě důkladné analýzy stavu poskytovaných sociálních služeb, stejně jako požadavků a potřeb jejich příjemců a příjemkyň, si stanoví cíle a priority, následně úlohy a opatření rozvoje sociálních služeb ve svém územním obvodu na nejbližší období.“
Skutečně očekáváte, že po tomto „honu na čarodějnice“ denních stacionářů se pustí obce a města do práce v sociální oblasti? Pokud tomu někdo z vás věří, chci vás z téhle víry probudit. Obce a města už dnes neunesou břemeno poskytování současných sociálních služeb a tím pádem i budování nových služeb. Proč? Protože sociální politika dnešní vlády se rozhodla celou finanční, koncepční i metodickou tíhu bez jakékoli pomoci a dlouhodobé přípravy, anebo podpory, svěřit na nepřipravené obce a města. A bohužel i vás, nepřipravené občany.
Vás, milí občané, chci jen poprosit, abyste nevěřili všemu, co slyšíte, nebo co čtete. Ve veřejných, ale i neverejných médiích jste zachytili zprávy: Ministerstvo kontrolovalo denní stacionáře... Prořezaná novela denních stacionářů... Denní stacionáře neslouží klientům... Denní stacionáře porušují zákon...Černý Petr pro denní stacionáře...
Sociální oblasti jsem se začala věnovat už jako studentka teologie. Procestovala jsem slušný kus sociálně vyspělého západního, ale i rozvojového světa. A dokud mi bude zdraví sloužit, budu bojovat za ty, kteří slouží v sociální oblasti, a pokusím se hájit ty, kterým se stala křivda.
A věřte, nebo mi nevěřte, zde se křivda stala. Nepochybuji, že se našla skupina lidí, která porušila zákon o sociálních službách vědomě, ale to neznamená, že se tyto kauzy zneužijí proti těm, kteří nejenže měli dobré úmysly, ale i krásnou práci se seniory a občany, kteří se ocitli v nepříznivé situaci. Chci, abyste věděli, že Ministerstvo nemá morální právo provádět takové razie tam, kde žádným, ale skutečně žádným způsobem nepomáhá. Zákon o sociálních službách č.448/2008 Z. z. byl a zůstal i po svých 18 novelách zákonem, který je v několika článcích nerealizovatelný, vnitřně protichůdný a v dnešních podmínkách způsobuje brzdu rozvoje sociálních služeb. Ničí nejen angažovanost zapálených lidí, ale i dobrou práci obetavých lidí, bez nichž bychom dnes neměli sociální služby ani na takové úrovni, jaké mají dnes.
Pokud chcete, aby vaši staří a nemocní rodiče nezemřeli opuštění ve svých obydlích, nebo nemuseli čekat roky na místo v zařízení, které je vzdálené od vás, pomozte při budování vlastních komunitních sociálních služeb i budování denních stacionářů.
Autor: PhDr. Mária Kovaľová, PhD. MHA
Autorka je teologička se zaměřením na diakonickou sociální práci a magisterka veřejného zdravotnictví se zaměřením na řízenou dokumentaci a řízení rizik. Od roku 1991 se věnuje opatrovatelské péči se zaměřením na seniory. Je poradkyní a auditorkou kvality v sociálních službách. Od roku 2014 je prezidentkou Asociace odborných pracovníků v sociálních službách a spoluzakladatelkou OZ Planéta malého prínca. www.aopss.sk