Úvaha o korespondenci Milana Rúfuse a Karola Nandráskeho.
Dochovaly se dopisy, jimiž se vzájemně povzbuzovali a obdivovali dva vysokoučení pedagogové docent Milan Rúfus, literární vědec, básník, mnohonásobný kandidát navržený na Nobelovu cenu za literaturu, a Karol Nandrásky, profesor starozákonných textů, dlouhodobý děkan na teologické fakultě – oba působili dříve na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Nejstarší dopis z dochované korespondence je z roku 1983. Jejich literární přátelství se však začalo někdy v 60. letech minulého století. Nenavštěvovali se, nikdy se neviděli, fyzicky se nestřetli. V listu z června 1993 děkuje Milan Rúfus za studii o Martinovi Heideggerovi, kterou mu poslal Karol Nandrásky, citát: „Měl jsem po dlouhé době znovu možnost prožít to, co Halas nazýval „oslavností porozumění“.“ V tomtéž listě se Milan Rúfus omlouvá za opožděnou odpověď, citát: „Tento list byste mohli považovat za mou odpověď zpožděnou o čtyři desetiletí na Váš dávno dávný list. Tehdy jsem neuměl odpovědět ani sám sobě, jen jsem zoufale hledal odpověď a z ohleduplnosti se mi básnický obraz nedařil.“
Milan Rúfus svou literární tvorbou oslovoval čtenáře především v dobách socialismu, kdy byli mnozí autoři a jejich knihy zakazováni. Verše Milana Rúfuse byly útěchou hlavně pro ty, kteří v jeho tvorbě nacházeli skrytý náboženský význam. Karol Nandrásky naproti tomu ve své celoživotní tvorbě obviňoval církev, že zradila poselství, dobrou zprávu evangelií, a kritizoval euroamerickou kulturu za konzumní a militantní směr, kterým se ubírá. Zdvořilé díkůvzdání, milá oslovení a vzájemný obdiv přetrvaly i po proměně v roce 1989, která oběma autorům umožnila psát otevřeně a bez strachu. V listu z dubna 1995 Milan Rúfus píše, citát: „Znovu mě oslovil vzdálený tichý hlas: Prvotní podobou básníka je prorok, následnou podobou proroka je básník. Tisíciletí je dělí, ale duch je dítětem podstaty a čas ho nezamění. Prorok viděl v obrazech, právě proto nemohl mimo báseň: metafora bývala jeho poutní i trestající holí. A báseň bez zjevení, co je to? Vdova po duchu... Studie, kterou jste mi poslali, přesvědčuje mne mimo jiné také o tom, jak zákonitě se setkávají příbuzní na neviditelných cestách myšlenky.“
V odpovědi Milana Rúfuse z ledna 1998 na studii Mezi umíráním a vzkříšením od Karola Nandráskeho píše, citát: „Našel jsem dost zajímavých podnětů, ale v problematice nejsem dostatečně fundovaný, abych mohl stát na úrovni, kterou jste nastavil.“
Oboustranná náklonnost, společný kritický pohled na nově se rodící demokracii a zkostnatělé křesťanstvo oslovily Karola Nandráskeho natolik, že na začátku roku 1998 napsal esej s názvem: Milan Rúfus poeta sacer. Fascinovaný básnikovou osobností píše další eseje: Rúfus a svět rozprávok, Ak nebudete ako deti, Čo oslovujem, Teba osloviac. V počítači Karola Nandráskeho se hromadily nové a nové eseje o Rúfusovi a rozhodl se proto roku 2000 vydat knihu o Milanovi Rúfusovi s už zmíněným názvem Milan Rúfus poeta sacer. Poznámka: původní význam latinského slova sacer znamená být vyhnaný, vydedený, prokletý; nový význam slova sacer nabyl v době, kdy byli v římské říši někteří členové rodícího se křesťanstva pronásledováni, vyhnáni ze společnosti, zabíjeni a jejichž pozdější generace oslavovaly jako mučedníky a svaté. Slovo sacer má význam jak svatý, tak i prokletý. Karol Nandrásky oznámil Milanovi Rúfusovi listem, že z esejí, které o něm psal, se stala kniha – rukopis, který je připraven k vydání. Písemná reakce Milana Rúfusa ze září 2000, citát: „Vážený pane profesore, milý Karol, překvapila mne Vaše zásilka, neměl jsem tušení, že ty jednotlivé fragmenty chcete vydat knižně. Pokusím se formulovat mou reakci a nebude to pro mne lehké. Už jsem Vám již jednou v listě napsal, že ve Vašem případě nejde o literární vědu. Rozvedu to dále, je to hybrid mezi teologickou disputou a literární analýzou. Abych nekrivil – v analýze literárního textu toho umíte nemálo, ale postupujete příliš volně a nutíte text, aby sloužil Vašim premisám. Svým způsobem jako profesor teologie, máte na to právo. Důsledky z toho vyplývající jsou pro mne nepřijatelné hlavně v jednom bodě: vztahu k církvím. Pokusím se vysvětlit. Je mi známo, že jste od počátku patřili k té skupině, jak bych to měl říci, církevních modernistů polemizujících s metodami církevních autorit. Tato parketa je však Vaší celoživotní parketou. Ne však mou a Vy jste mě na tu parketu přitáhli tak silně za vlasy. Ale nejsem Vaším pobočníkem v této věci. Chci Vás tedy upozornit, že pokud kniha vyjde a já na tuto téma dostanu od překvapených lidí veřejné otázky, a zřejmě je dostanu, veřejně se od Vašeho postoje odstěhuji.“ O měsíc později v říjnu téhož roku píše Milan Rúfus Karolovi Nandráskému citát: „Nechtěl jsem se Vás nijak dotknout. Moje formulace byly místy možná kostrbaté, protože chtěly říct příliš mnoho na malém prostoru listu. A trochu se ponáhly.“
Karol Nandrásky vydal knihu Milan Rúfus poéta sacer v roce 2002. Kniha byla okamžitě rozprodána a v roce 2004 bylo rozprodáno i její druhé vydání. V březnu 2002 píše Milan Rúfus Karolovi Nandráskému citát: „...děkuji za zaslané překvapení. Bylo dokonalé. Neměl jsem tušení, jaký je další osud Vašich úvah po epizodě s Kaligramem. Musel bych být ne já sám, abych byl schopný zahrát roli živé marné mysli, jež je nedočkavá a touží po medializaci. Nevím, zda jste rezignoval, nebo zápasili dál... Jinak i tak učený vědec jako Šabík složil klobouk před Vaší širokou orientovaností v dějinách kultury a z času na čas se mne ptal, co je s Vaším rukopisem.“ Z odpovědi Karola Nandráskeho Milanu Rúfusovi z března 2002 citát: „Těžko se mi o tom píše, a ne proto, že neumím analyzovat své pocity. Proto jen metaforickou zkratkou. Je to něco jako když se opravuje prasklá váza, která slzí. Zda to přestane? Ukáže čas. Ale čas odpovědí na listy je mnohem kratší.“ Kromě jiných také ředitel Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV Slavomír Ondrejovič poděkoval Karolovi Nandráskému za knihu listem z prosince 2002 citát: „Děkuji Vám, pane profesore, za čtenářský zážitek. Něco jsem si z díla vypisoval, hlavně jsem ho však „prožil“. Číst Milana Rúfusa a předávat ho dál není snadné, ba řekl bych, až odvážné. Vždyť je to básník, a to z těch nejoriginálnějších, a zároveň je to, jak jste ho velmi výstižně nazval, poeta sacer.“
Čtenáři omylem oslovovali Milana Rúfuse, aby jim pomohl knihu zařídit. Asi aby zmírnil napětí mezi dvěma přáteli, přepsal Milan Rúfus list, který dostal od své čtenářky, a poslal kopii Karolovi Nandráskému. Z listu čtenářky citát: „Jeho knihu (Karola Nandráskeho) jsem přečetla téměř jedním dechem... Udivilo mě, jak umíte analyzovat Vaše díla a najít jejich skutečný smysl... Nemám dojem, že jste si Vás vzal jako sekundanta, spíše Vás obdivuje a vysvětluje Vaše myšlenky, které mi někdy i mně unikly při jejich čtení. Touto knihou vzdává hold Vaší tvorbě, přestože nejste nekošiarovaný křesťan.“ A tak mistr požádal Karola Nandráskeho o několik knih. Z listu Milana Rúfusa z června 2002, citát: „Chtěl bych Vám poděkovat za štědré gesto, v němž jste mi poslali hojný zástin z toho, co se narodilo na Vaší půdě, a jedna věc se dostala i za hranice. Předpokládám, že snáze uvěříte i mému ujištění, že není důvodu pro prasklý pohár. Knihy mají své osudy. Jejich autoři se do jejich osudů sotva mohou mísit.“
A zde se pomalu přátelství dvou literárních přátel končí. Karol Nandrásky pokračoval ve své literární tvorbě. V roce 2004 vydal knihu Ježišova magna charta, v roce 2006 Lászlo Remete človek, který prekračoval hranice, a v roce 2010 Ježiš a súčasnosť. Svoji nespokojenost s evangelickou církví projevil gestem, když v roce 2016 z ní vystoupil. Poslední list ze zachované korespondence je báseň Oni a Ty Pane, kterou Milan Rúfus věnoval Karolovi Nandráskému, citát:
Ležela přede mnou zem - vdova po duchu. Odcházíš od nich jako kouř, nebo plachý sněh z polí, im lhostejnější než tím, co před námi tu byli, zapírajíc Tě horlivě. A dnes? „Blíž k Tobě, Bože, blíž?“ Jakýž je to blíž, Pane můj. To dětem času nestojíš ani za zapírání. Nejsi jejich známý Neznámy. Jako myška oka zmiji, fascinovanou věcí se teď život žije. No a že Tě snad lze umlčet, je to nápad hodný bláznov. Ustupte to alespoň trochu nad dobu. Studenou, lesklou nádobou tak velkolepě prázdnou.
„Karolovi Nandráskému jako poďakovanie za Magnu chartu Milan Rúfus. 24. 6. 04“
Autor: Jaro Zázrivý Citáty Milana Rúfusa jsou z listů-originálů, které poslal Milana Nandráskému. Citát Karola Nandráskeho je z kopie listu, který sám vyhotovil a přiložil ke korespondenci. Citát Slavomíra Ondrejoviča je z listu-originálu.