SZABOVÁ – ŠÍROVÁ, Lea. 2015. Sociální andragogika. Teoretické, empirické a praktické aspekty. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislavě. 222 s. ISBN 978-80-223-3752-6.
Sociální andragogika je poměrně mladá vědní disciplína, do vzniku této publikace se tématu věnoval také C. Határ v publikaci Sociální andragogika. Kapitoly z teorie a metodiky sociálně-edukační péče o dospělé (2012). Jako praktik jsem uvítala novou monografii, která přinesla mnoho inspirací do mé práce, jež popisuji na konci recenze.
Cílem autorky je zpracováním problematiky sociální andragogiky „přispět k systemizaci poznatků v této oblasti, k prohloubení současného poznání v této poměrně nové andragogické subdisciplíně, a to v souladu s potřebami dalšího rozvoje andragogické vědy a v zájmu legitimizace sociální andragogiky jako vědní subdisciplíny“ (s. 12).
Publikace je výsledkem několikaleté práce autorky. Monografie je rozdělena do sedmi kapitol.
V první, „Předmět, metodologická orientace a hlavní pojmy sociální andragogiky“ hovoří o předmětu andragogiky, porovnává vymezení od slovenských i zahraničních autorů, poukazuje na sociální funkce andragogiky, představuje ji jako vědní disciplínu, studijní zaměření studijního oboru andragogika a praktickou činnost. Popisuje vztahy mezi sociální andragogikou, sociální pedagogikou a sociální prací, uvádí společné i odlišné znaky z různých hledisek. Věnuje se hlavním pojmům sociální andragogiky, jako jsou dospělost, socializace, resocializace, edukace, sebevýchova, sociální učení (se) dospělých, ale také sociální prostředí, sociální problém, sociální pomoc dospělým.
Ve druhé kapitole „Cílové skupiny sociálněedukační práce s dospělými“ objasňuje, kdo jsou cílové skupiny sociálněedukační práce s dospělými, jaká je jejich typologická charakteristika a jak se specializuje sociálněedukační práce s dospělými.
Třetí kapitola „Sociální kompetence dospělých jako cíle sociálněedukačního působení“ vysvětluje pojmy kompetence, způsobilost, klíčové kvalifikace, vymezuje sociální kompetenci ze sociálněandragogického hlediska a poukazuje na možnosti, jak lze rozvíjet sociální kompetence.
Ve čtvrté kapitole „Sociálněandragogická intervence“ prezentuje autorka etapy sociální intervence, charakterizuje vybrané odborné činnosti sociální pomoci dospělým, vycházeje ze Zákona č. 448/2008 Z. z. o sociálních službách, metody sociálněedukačního působení a metody edukační práce s dospělými při řešení sociálních problémů.
V páté kapitole „Instituce sociální pomoci dospělým z aspektu sociální andragogiky“ popisuje současný stav teoretického rozpracování institucionalizace sociálněedukační práce s dospělými, legislativní rámec institucionalizace sociální pomoci dospělým a typologii institucí sociální pomoci dospělým.
Šestá kapitola „Sociální andragogové a jejich uplatnění v praxi řešení sociálních problémů“ reflektuje charakteristiku povolání sociální andragog, cílí na rozvoj a rámec profesních kompetencí sociálních andragogů.
Poslední sedmou kapitolou „Příklady edukační praxe ve vybraných oblastech sociální pomoci dospělým“ nás autorka seznamuje s resocializací abstinujících závislých, vzděláváním osob ve výkonu trestu odnětí svobody a psychiatrickou rehabilitací.
Pohled autorky na problematiku vychází z velmi širokého spektra odborných informací. Své názory podkládá srovnáními dalších odborníků (slovenských i zahraničních) na uvedenou problematiku. Kniha má příjemný formát a vtipnou ilustraci obalu. Poznatky z publikace mi pomohly při přípravě sociálněedukačních aktivit a aktivit souvisejících se sociální rehabilitací příjemců sociálních služeb v zařízení sociálních služeb pro dospělé. Poznatky uvedené v knize mohou být inspirací nejen pro odborníky z pedagogiky, andragogiky, studenty těchto programů, ale také pro lidi z praxe, kteří pracují s dospělými v situacích, které vyžadují sociálněedukační působení.
Mgr. Miroslava Debnáriková Katedra pedagogiky PF UKF v Nitře