SVOBODA, J. Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku. Praha: Portál. 2014, 164 s. ISBN 978-80-262-0603-3.
Cílem publikace „Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku“ bylo podle autora představit čtenářům problematiku agresivity současných dětí, ale i změny, které se dotýkají výchovy a celkové orientace rodiny. Kromě toho si publikace klade za cíl i na některé chyby při výchově upozornit a inspirovat čtenáře v kontextu toho, jak je možné tyto chyby odstranit, případně jak zajistit průběh události tak, aby tyto chyby vůbec nevznikaly.
Obsahově je publikace členěna do dvanácti tematických okruhů, které s daným tématem přímo nebo nepřímo souvisejí. Jednotlivé kapitoly jsou vyvážené a nabízejí k dané problematice velmi cenné odborné informace. Autor v úvodních částech mapuje rané fáze vývoje dítěte, popisuje přechodové rituály a poukazuje na exekutivní funkci mozku, která má za úkol zabezpečovat sebereflexi a celkovou organizaci osobnosti v rámci dodržování stanovených pravidel. Následně se autor zaměřil na definici agresivity, ale zároveň i na popsání jejích funkcí. V kontextu toho, že pochopíme, co se skrývá za agresivitou dítěte, můžeme agresivitě více porozumět a zároveň k ní přistupovat mnohem citlivěji a odborněji. Rozdíl mezi agresivitou a agresí chápeme v tom paradigmatu, že agresivita je určitá predispozice jednat agresivně, přičemž agrese je konkrétní čin, který má nežádoucí projevy a aspekty. Při vymezování rozdílů mezi agresivitou a agresí se mohl autor více soustředit na definování agrese, protože u čtenáře, který není v této oblasti dostatečně fundovaný, může docházet k záměně pojmů v důsledku jejich nesprávného pochopení.
Agresivita je přitom podle autora přirozený projev každé živé bytosti a má své základy v pudu sebezáchovy, přičemž pokud řešíme agresivitu agresivním způsobem, vytváříme podnět pro další agresi. Autor na toto shrnutí navazuje částí, v níž se zaměřuje přímo na neurobiologický princip fungování organismu a následně vzniku agresivity. Podle autora problematiku agresivity důsledně studují všechny směry, které se existencí člověka zabývají, přičemž nemalý podíl na vysvětlení agresivity má právě neurobiologie. Autor dává v této části do vzájemného kontextu emoce a racionální analýzu, přičemž tvrdí, že v neurologickém modelu je agrese přirozeným projevem vitální síly a samotného života. Následně se již autor zabývá chováním dětí v mateřské školce a agresí dětí mezi vrstevníky ve škole.
Autor přináší velmi zajímavý pohled na danou problematiku v rámci toho, že pokud se zamyslíme nad přirozenou existencí mateřské školky, musíme uznat, že jde o anomálii, protože je velmi málo pravděpodobné, že by se v dávné historii lidstva pravidelně stýkalo více než dvacet dětí na tak malém prostoru. Anomální podmínky tak vyvolávají anomální chování, a proto jsou někteří rodiče skutečně překvapeni, když se od učitelky dozvědí, že jejich dítě se chová agresivně. Podle autora přitom jde jen o nasycování základních potřeb, přičemž toto nasycování pokračuje i na základní škole. Názor autora je odborně podložený a vychází z reálných zkušeností z praxe. I když agresivita dětí není ve své podstatě novým jevem, novým prvkem se stává intenzita a brutalita agresivity. Autor tvrdí, že nad tímto problémem můžeme pouze spekulovat, protože není znám adekvátní výzkum této tematiky, myslí si však, že jde o souhru několika faktorů, a to blahobytu, absence kvalitních vzorů, negativních vzorů z počítačových her, nízké schopnosti vzájemné komunikace a stále se zvyšující individualizace.
V následující části publikace se autor soustředí na základní sociální potřeby dítěte a na důsledky jejich nenasytnosti. Jde především o potřebu dostatečného místa (rozlohy), potřebu bezpečí, potřebu podnětu a potřebu péče a výživy, podporu opory a potřebu limitu. Jednotlivé potřeby a možnosti jejich nasycování autor rozebírá v kazuistikách, které jsou součástí celé publikace. Z prezentovaných potřeb nás zaujala především potřeba limitu. Autor považuje limit za druhou nejvýznamnější základní potřebu, a to hned za potřebou místa. Za základní funkci limitu přitom pokládá aspekt ochraňování a zároveň zabraňování. Polemizujeme v této souvislosti s autorem v rámci toho, že aspekt zabraňování může z ochraňování přímo vycházet, a tudíž tato funkce limitu je spíše podfunkcí aspektu ochraňování.
Autor v posledních částech publikace reflektuje sociální oporu a její význam, přičemž toto téma rozebírá v širších souvislostech, a to především ve vztahu ke krizi v rámci partnerských vztahů. Závěr publikace je věnován některým druhům dětské závislosti, a to gamblerství, závislosti na počítačích, krádežím, drogovým závislostem, ale i predispozicím k užívání alkoholu.
Autor v závěru prezentuje některé příklady z praxe, což hodnotíme velmi pozitivně především proto, že publikace tak nabízí unikátní propojení teorie a praxe. Publikace je tak významná nejen z hlediska toho, že poskytuje soubor odborných informací a komplexní pohled na danou problematiku. Za velký přínos považujeme právě to, že je propojena s praxí a může být tak významnou pomůckou nejen pro odbornou vědeckou veřejnost, ale i pro profesionály, kteří se práci s dítětem věnují, např. konkrétně zmíníme profesionální rodiče, kteří se v současné době s agresivitou dětí setkávají velmi často. Práce má jednotný odborný styl a je logicky členěna, což umožňuje čtenáři dosáhnout souvislého přehledu dané problematiky.