Pavol Štubňa: Umělecký překlad z italštiny. Dramatické žánry. Bratislava: Univerzita Komenského. 108 s. ISBN 978-80-223-5729-6.

Vysokoškolská učebnice je druhým dílem ze série o uměleckém překladu z italského jazyka do slovenštiny a současně výstupem vědeckého grantu VEGA s názvem Slovensko-italské meziliterární vztahy po roce 1989 v kontextu překonávání recepční tradice a vzniku nových recepčních modelů. Autor publikace působí na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a problematice uměleckého překladu se věnuje nejen na teoretické, ale i na praktické úrovni – jako zkušený překladatel s dlouholetou praxí. Za svou translatologickou činnost získal dokonce Cenu Mateja Bella a Cenu Ministerstva kultury Italské republiky.

Učebnice volně navazuje na monografii Umělecký překlad z italštiny. Prozaické žánry a současně předchází další svazek edice s názvem Umělecké překlady italské poezie. Z tohoto důvodu se autor primárně soustřeďuje na ty aspekty uměleckého překladu, které nebyly analyzovány v prvním díle zmíněné řady (např. překlad frazeologismů, proprií, historismů, dialektu apod.) ani v tom posledním (metricko-rytmické, rýmové, veršové a strofické aspekty poetického textu). Štubňova příručka překladu se tedy preferenčně zaměřuje na translaci neprózovaných divadelních her, přičemž za rozlišující kritérium pro výběr optimální translační strategie považuje autor skutečnost, zda je (budoucí) překladové dílo určeno k jevištní reprezentaci (inscenování) nebo k čtenářské recepci. Aplikaci tohoto kritéria považuje za klíčovou i při translaci jiných dramatických žánrů (loutková, rozhlasová či televizní hra, melodrama, opera, opereta, muzikál), a proto analýzu jím zvolené látky pokládá za dostatečně reprezentativní k demonstrování zásadních překladatelských principů a strategií i u ostatních druhů (neprózovaného) dramatického textu.

Zvláštní pozornost věnuje autor tzv. překladové koncepci jako cílenému výběru překladatelských principů a postupů uplatňovaných při translaci konkrétního (literárního) díla. Zvláště začínající překladatelé nebývají zvyklí přikládat dostatečnou důležitost přípravné analýze tematických a jazykových prostředků vyskytujících se ve struktuře originálního literárního díla, a následně se v procesu překladu dopouštějí mnoha pochybení, která lze vcelku shrnout jako opakované porušení principu funkční ekvivalence, který předpokládá, že translát bude na cílového čtenáře působit stejným (resp. srovnatelným) dojmem jako originál na čtenáře pocházejícího z výchozí kultury. V případě pochybení jde zejména o nežádoucí zkreslení textu originálního cizojazyčného díla jeho doplňováním nebo redukováním. V translatologii se první uvedený jev nazývá preinterpretace (tzn. přidávání takových vlastností textu, které nejsou v jeho struktuře odůvodněny) a druhý podinterpretace (tzn. vynechání těch vlastností textu, které jsou v jeho struktuře evidentně přítomny). Dalším nezřídka přehlíženým překladovým konceptem, na který Štubňa zvlášť upozorňuje, je princip intertextuality. Ta se obvykle chápe jako obecná vlastnost literárních textů vztahovat se k jiným textům (včetně těch neliterárních). V užším významu tento pojem označuje vztah konkrétního literárního textu k jinému (staršímu) textu, který se projevuje přímo v konkrétním díle a podílí se na jeho významové stavbě (Jambor, 2014). Při translaci dramatických textů se s uvedeným jevem setkáváme relativně často a autor učebnice překladová úskalí s ním spojená srozumitelně ilustruje na konkrétních příkladech.

Štubňa ve svých translatologických publikacích také opakovaně zdůrazňuje, že povolání překladatele uměleckých textů předpokládá nejen vynikající znalost výchozího jazyka, široký společensko-kulturní rozhled a odborné poznatky z oblasti literární teorie a historie, ale také vysokou osobní kulturu slova v cílovém jazyce, kterou je třeba neustále a cíleně rozvíjet (např. Štubňa, 2024: 292).

Jednotlivé kapitoly publikace se (kromě zmíněné překladové koncepce) postupně věnují obecné charakteristice (originálního) dramatického textu a jeho analýze z translatologického hlediska (zde autor zvlášť vyčleňuje překlad určený k inscenování a překlad určený k vydání tiskem), dále obecným zásadám překladu dramatických děl a konečně frekventovaným chybám, kterých se při překladu dramatu dopouštějí začátečníci.

Recenzovaná příručka překladu se vyznačuje také jedním jazykovým specifikem. Po výkladu ve slovenském jazyce následuje jeho zhutněná verze v italštině, která je určena jednak italským slovakistům, kteří slovenštinu neovládají, jednak slovenským studentům překladatelství, kteří se tímto způsobem mohou seznámit s odborným italským jazykem užívaným v oblasti translatologie.

Metodologicky uplatňuje Štubňa ve své publikaci tzv. komunikačně-pragmatický přístup k překladu, protože „translatologická teorie zdůrazňuje v posledních letech právě zkoumání sociálních, kulturních a pragmatických aspektů ovlivňujících vlastní proces překladu i výsledný translát“ (str. 6). V této souvislosti autor zvláště upozorňuje na skutečnost, že v kontextu překladu dramatických textů je jejich (implicitně přítomný) interdisciplinární charakter mimořádně výrazný. Vysokoškolská učebnice Umělecký překlad z italštiny. Dramatické žánry je určena zejména začínajícím profesionálním překladatelům a posluchačům oboru překladatelství-tlumočnictví v kombinaci s italským jazykem. Aktuální tematikou a svým obecným zaměřením však může zaujmout i odbornou veřejnost či laiky se zájmem o uvedenou translatologickou oblast.

Bibliografie

JAMBOR, Ján. Intertextualita. In: Hyperlexikon. Bratislava: Ústav světové literatury Slovenské akademie věd, 2014, [online]. [cit. 2022-9-24]. URL: http://hyperlexikon.sav.sk/sk/pojem/zobrazit/terminus/a/intertextualita

SEHNAL, Roman – ŠTUBŇA, Pavol. Umělecký překlad z italštiny. Prozaické žánry. Bratislava: Univerzita Komenského, 2024. 278 s. ISBN 978-80-223-5801-9.

ŠAVELOVÁ, Monika. Umělecké překlady italské poezie. Prešov: Vydavatelství Prešovské univerzity, 2024. 134 s. ISBN 978-80-555-3448-0.

ŠTUBŇA, Pavol. La traduzione del testo drammatico (implicazioni didattiche). In: Jezyki specjalistyczne w ujeciu diachronicznym i synchronicznym III. Wydawnictwo naukowe: Kraków, 2024, s. 275-294. ISBN 978-83-68260-20-5.